Jedno o letošní manifestaci z 11. září můžeme říct určitě - skutečně k něčemu vedla. Velkých manifestací za nezávislost či jiná podobná témata spojená s ne příliš dobrým vztahem mezi Katalánskem a Španělskem již bylo několik.
Ta předposlední z 10. července 2010, která se konala pod heslem "Som una nació. Nosaltres decidim" a byla reakcí na rozhodnutí španělského Ústavního soudu o neústavnosti některých částí Katalánského autonomního statutu, totiž nakonec žádný výsledek nepřinesla. 10. července 2010 se do ulic Barcelony taktéž vydal milion nespokojených lidí v čele s předními politickými představiteli, kteří demonstrativně následovali gigantickou senyeru (katalánská vlajka). U toho ale zůstalo - jedno odpoledne provolávání nezávislosti a podobně, nicméně hned po jeho skončení ticho po pěšině. Manifestace z letošního 11. září se však do katalánské historie zapíše mnohem významněji!
Jinými slovy, v Katalánsku se konečně něco děje. Po celosvětové vlně určitých sympatií a tradiční sprše nenávisti ze strany Španělska se i jindy zapřísáhlý odpůrce slova "independència", katalánský prezident Artur Mas (CiU), naštval a lidově řečeno se do toho obul. Následovaly dva týdny intenzivních rokování a setkávání, jejich cílem mělo být rychlé (i když jen částečné) uspokojení katalánských tužeb. Takzvaný pacte fiscal, fiskální pakt - neboli vlastní daňovou politiku. V této době ekonomické krize se totiž hlavní důvody katalánského separatismu přelévají z potřeb národních či jazykových do těch ekonomických. Zkrátka a dobře, Katalánsko by rádo svoji cestu za nezávislostí začalo určitými daňovými výjimkami, aby se už nestávalo, že do státní pokladny pošle třeba dvojnásobek toho, co se mu potom vrátí (zatímco zbytek zbytek těchto peněz - katalánských - putuje do chudších částí Španělska a v tom horším případě zůstanou v Madridu).
Není to mimochodem nic nového, protože svůj vlastní daňový režim už ve Španělsku z historických důvodů mají autonomní společenství Navarra a Baskicko. V těchto regionech se z vybraných daní jen určitá část pošle do Madridu, zatímco velká část zůstane vládě regionální. A ta tyto prostředky může využít právě pro rozvoj svého regionu a ne na zalidňování a zavlažování pouště na jihu Španělska nebo na financování miliardových vlaků, které pak jezdí zcela nevyužité (samozřejmě nebuďme naivní, že je to tak snadné, korupční potenciál je všude silný...). Takový daňový režim chtějí pro sebe i Katalánci. Španělský premiér Mariano Rajoy ale veškeré tyto snahy rázně utnul. A to samozřejmě jen zvýšilo separatistické tendence.
Za ony dva týdny se tedy stalo mnoho věcí. Definitivní odmítnutí fiskálního paktu jen odstartovalo další události. Prezident Mas vyhlásil předčasné volby do Katalánského parlamentu. Měly by se konat 25. listopadu 2012 a jde v nich především o získání kvalitnějšího mandátu pro uskutečnění skutečně prokatalánské politiky (plus pár let ve vládních křeslech navíc taky přijde vhod). V posledních volbách totiž došlo z prokatalánského pohledu k dosti nepříjemným skutečnostem. Spolu s drtivou porážkou levice se k mnoha křeslům dostala nejen prokatalánská a dosud vládnoucí CiU Artura Mase, ale také španělská Lidová strana (PP), která rozhodně udělá všechno proto, aby Katalánsko nikdy samostatnost nezískalo. Po oněch volbách se CiU rozhodla vládnout právě s podporou PP. A tyto předčasné volby to mají změnit. Velice pravděpodobně to také Arturu Masovi vyjde. V souvislosti se současnou situací mezi Katalánskem a Španělskem si totiž nepočíná vůbec špatně...jinými slovy, boduje. A stejně tak by měly bodovat i další spíše prokatalánské strany. Ostatně první volební průzkumy to potvrzují.
Po bouři z 11. září 2012 tedy můžeme s jistotou říci následující: Katalánsko se dalo do pohybu. Za dva měsíce dojde k překonfigurování politické mapy Katalánska - z volebního boje s nejvyšší pravděpodobností vítězně vyjdou strany podporující částečně či úplně katalánskou nezávislost. A pak už to bude záležet na nich. Možná přijde lidové referendum o nezávislosti ať už s posvěcením vlády v Madridu či nikoliv, které již Artur Mas slíbil. Možná pak skutečně započne tak pravá cesta ke katalánské nezávislosti. Možná přijde rázná odpověď z Madridu a do ulic Barcelony vyjedou tanky. To nezní moc jako Evropa 21. století... ale i to se může stát, zvlášť když ve španělské armádě a v nechvalně proslulé Guardia Civil i nadále slouží lidé svými idejemi věrní frankistickému odkazu.
CATALUNYA 2011 to každopádně bude sledovat! A již brzy se podíváme i na historii a důvody katalánského separatismu.
Žádné komentáře:
Okomentovat