26. 7. 2012

Pep Ventura: Otec sardany

   
Pep Ventura
Pep Ventura pro mne byl dlouhou dobu jen název jedné ze stanic linky L2 barcelonského metra. Tato stanice, která funguje již od roku 1985, kdy tvořila součást L4, se v roce 2002 stala konečnou L2. Nicméně taková stanice se musí po někom jmenovat. V tomto případě získala své jméno díky náměstí Plaça de Pep Ventura, pod kterým vede tato linka. Avšak i to náměstí se muselo po někom jmenovat...

Josep Maria Ventura i Casas neboli Pep Ventura (1817 - 1875) byl oním slavným, kterého má tento kousek Badalony věčně připomínat. Pep Ventura se narodil v andaluzské provincii Jaén, jelikož jeho otec - voják tam byl na nějakou dobu převelen. Rodina Venturů však pocházela z katalánského městečka Roses, kam se také po několika letech vrátila. V mládí se pak i s otcem usazuje ve Figueres - městě, v němž nakonec prožije velkou část svého života a také zde zemře. Ve Figueres vlastně také začíná jeho hlavní role. Ve věku 15 let nastupuje do učení v jednom krejčovství. Jeho mistr Joan Llandrich, jehož dceru si Pep Ventura v roce 1837 vzal za ženu, byl kromě krejčího také voják a kapelník místního hudebního seskupení, kterým se v katalánštině říká "cobla". Během těchto let se Pep Ventura intenzivně věnoval hudbě a okolo roku 1848 zdědil po svém tchánovy místo kapelníka. 

Historie si Pepa Venturu navždy bude pamatovat jako otce moderní sardany. Byl to právě on, kdo v 40. letech 19. století zavedl největší změny především v hudební podobě tohoto známého katalánského tance tím, že přidal několik hudebních nástrojů. Konkrétněji o těchto změnách si blíže povíme někdy příště ve speciálním článku kompletně zasvěcenému sardaně. Právě díky melodiím (zanechal po sobě více než 500 různých skladeb, z toho přes 300 sardan), které jsou dnes již neodmyslitelně spojeny s katalánským národním tancem, se stal nejen historickým "otcem" sardany ale také jedním z největších katalánských hudebních skladatelů všech dob. Takový byl Pep Ventura. Na závěr jeho nejznámější skladba Per tu ploro...

Žádné komentáře:

Okomentovat