Politický proces roku

Únor 2019 je měsícem, v němž začne dlouho očekávaný a ostře sledovaný soudní proces s katalánskými politickými lídry, jimž za pokus o vyhlášení nezávislosti nyní hrozí dlouhé roky pobytu ve vězení. Ačkoliv je celý proces již od počátku uměle vykonstruovaný, španělská justice ho velmi pravděpodobně dovede až do samotného konce, takže na konci jara, kdy by měl soud skončit, můžeme očekávat vysoké tresty. Skutečně zajímavé a důležité dění by mělo následovat až poté, a to nejen v rovině osobní jednotlivých uvězněných politiků, nýbrž i v globálním pohledu na současný španělsko-katalánský konflikt. Na předvánoční schůzce s katalánským premiérem byl v tomto ohledu ten španělský, Pedro Sánchez (PSOE), vcelku jasný - dokud nebudou rozsudky, s žádným konkrétním plánem na řešení konfliktu přijít nehodlá.

Snímek katalánských politiků ve věznici Lledoners, zveřejněno 1. 12. 2018 (Foto: Diari ARA)

O garancích, které španělský Nejvyšší soud (Tribunal Supremo) poskytuje, docela dobře vypovídá i skutečnost, že stále ještě neznáme oficiální datum zahájení procesu. Zdroje zevnitř prozatím potvrdily 12. únor, avšak nebylo by až tak velkým překvapením, kdyby bylo vše odloženo ještě o další týden. To je ostatně jedna z věcí, na nichž trvají obhájci, neboť už teď je jasné, že nebudou mít dost času seznámit se se všemi materiály k líčení - obhájci prozatím netuší, která svědectví a které důkazní materiály tribunál připustil a která nikoliv. Ani další podmínky přímo na místě obviněným politikům nebudou nikterak nakloněny. Soudní proces by mohl trvat přibližně tři měsíce, intenzivní stání se budou konat vždy úterý-čtvrtek od 10.00 do 18.00 s krátkou přestávkou na oběd, obvinění tak nebudou mít mnoho času na projednání postupu se svými advokáty. Vzhledem k časové náročnosti samotných přesunů mezi soudem a věznicemi v Soto del Real a Alcalá-Meco tak vězni stráví celý den v jednom kole. Potřebný klid a prostor k přípravě na obhajobu přitom podle obhájců nebudou mít ani v samotném vězení, neboť vězeňská služba právníkům jejich práci často komplikuje. 

Nejvyšší soud bude ve zmiňované kauze soudit celkem dvanáct osob (Jordi Cuixart, Jordi Sànchez, Oriol Junqueras, Joaquim Forn, Jordi Turull, Josep Rull, Raül Romeva, Dolors Bassa, Carme Forcadell, Carles Mundó, Meritxell Borràs a Santi Vila). Kromě posledních tří jmenovaných jsou všichni ostatní ve vazbě, někteří dokonce již více než rok. Devíti obžalovaným hrozí vysoké tresty (16-25 let), posledním třem jmenovaným, kteří nejsou souzeni za vzpouru, pak hrozí maximálně 7 let. Všech devět obviněných, kteří jsou aktuálně ve vazbě, bylo 1. února převezeno z katalánských věznic do káznic v okolí španělského hlavního města. V souvislosti s událostmi ze září a října 2017 je obžalováno ještě několik dalších osob, ty však budou souzeny v jiných procesech u jiných soudů. Netřeba dodávat, že část tehdejší katalánské vlády je dnes v exilu v Belgii, Švýcarsku a Velké Británii. Bližší medailonky všech zúčastněných (obviněných, obhájců i soudců) naleznete kupříkladu ve skvěle zpracovaném článku katalánského deníku ARA nebo na stránkách katalánské televize TV3. 

Celý proces potrvá relativně dlouho i proto, že bude třeba vyslechnout několik stovek svědků. Předvolána bude zejména celá řada politiků aktivně činných při událostech z podzimu 2017, např. bývalý španělský premiér Mariano Rajoy, barcelonská starostka Ada Colau či baskický premiér Iñigo Urkullu. Soudce naopak zamítl svědectví katalánského expremiéra Carlese Puigdemonta, španělského krále Filipa VI. a některých světových intelektuálů (Chomsky, Preston). Proces má být přenášen živě v televizi, řada médií už zmobilizovala celé štáby. Přímo u madridského soudu se doposud akreditovalo přes 600 novinářů ze 150 různých médií z přibližně padesátky zemí světa. Bezesporu půjde o nejsledovanější soudní proces roku.

VÍTĚZOVÉ
Ať už zmiňovaný soudní proces dopadne jakkoliv, minimálně jeden vítěz je již předem známý. Je to totiž právě soudní kauza spjatá s katalánským referendem z října 2017, na níž mnoho bodů nahnala španělská krajně pravicová strana VOX, která je v procesu jednou z žalujících stran. Dle posledních průzkumů by pro dříve zcela marginální stranu při volbách do španělského parlamentu dnes hlasovalo až 7 % voličů. Jde zejména o bývalé voliče Lidové strany (PP), jimž se současná politika PP vůči Katalánsku, Baskicku či migrantům zdá příliš vstřícná. A jelikož strana Ciutadans si do radikálních témat kvůli svému navázání na španělské ekonomické a podnikatelské elity netroufne, VOX se pro radikální pravici jeví jako ta správná alternativa. Ale zpět k soudnímu procesu. Právě mediální prostor, kterého se straně dostalo v souvislosti s katalánskými politickými vězni, se ukázal jako klíčový startér jejich raketového nástupu ve volebních průzkumech, což potvrdil prosincový úspěch strany v andaluských regionálních volbách.

PORAŽENÍ
Jak již plyne z výše uvedeného, jedním z poražených celého konfliktu i soudního procesu může být paradoxně Lidová strana, jež nese zásadní vinu na vyhrocení vztahů Španělsko-Katalánsko. Smrtelně raněný je však především onen vztah samotný. Ať už se Katalánsko osamostatní, nebo i nadále setrvá v rámci Španělska, vztahy mezi oběma národy budou současnou krizí hluboce poznamenány. O idylce ve stylu Česko-Slovensko si tu můžeme nechat jen zdát. Poraženými v soudním procesu budou zcela jistě i obvinění. Jen málokdo dnes pochybuje o tom, že rozsudek je již dávno napsán a bylo by velikým překvapením, kdyby v něm stálo kupříkladu zproštění obvinění pro nedostatek důkazů... Jejich obhájci proto již dávno pokukují po Evropském soudu pro lidská práva ve Štrasburku. ten jim sice nakonec po mnoha letech může dát za pravdu, ale jak už se ukázalo v nedávné minulosti, sázka na Evropu zastáncům nezávislosti příliš nevyšla. Jen tak mimochodem, na straně poražených možná skončí i sama Evropská unie. Až čas ukáže, jak se EU vyrovná se současnými výzvami, které jsou s otázkou katalánské nezávislosti nenápadně, ale o to důkladněji propojeny. Každopádně je velmi smutné sledovat, jak se EU ochotně zapojuje do konfliktů na druhé straně planety (Venezuela), zatímco ty domácí jsou vždy jen vnitřní záležitostí daného státu (pokud zrovna nejste z východní části EU). Ale to už jsou zkrátka ty paradoxy. Nečinnost EU při obraně těch, kteří bezvýhradně zastávají bruselské hodnoty, jen posiluje uskupení ryze antagonistické. VOX je toho dokonalým důkazem.