27. 2. 2015

Isla Cristina (Huelva)

Během posledních staletí docházelo na Pyrenejském poloostrově k poměrně časté migraci osob za živobytím z Andalusie do Katalánska. Stěhování opačným směrem bylo naproti tomu spíše výjimečné. Zatímco v každém větším katalánském městě tak existuje alespoň jedna "andaluská" čtvrť, na jihu Španělska podobně výrazné katalánské stopy prakticky nenalezneme. Jednou z výjimek je město Isla Cristina nedaleko hranic s Portugalskem.


Dnes dvacetitisícové město se nachází u ústí řeky Carreras, jen 7 km od hranice s Portugalskem. Jeho historie je spojena s aktivitou katalánských rybářů a obchodníků, kteří na počátku 18. století právě v této zóně našli ideální prostředí pro své sezonní aktivity. Tehdy zde ještě žádná vesnička neexistovala, jednalo se spíše o jakýsi improvizovaný tábor. Veliké lisabonské zemětřesení z roku 1755 dosti pozměnilo velký kus atlantického pobřeží na jihu poloostrova, mimo jiné zapříčinilo i vznik ostrůvku, na němž Isla Cristina leží.

O rok později ostrůvek "kolonizovali" právě katalánští obchodníci, kteří se rozhodli zde vystavět malou vesničku tak, aby bylo místo někým obydleno a stráženo po celý rok. Prvním strážcem a tím pádem i obyvatelem se stal Josep Faneca z Mataró. Ten brzy objevil studnu, odkud bral pitnou vodu. Studna se nacházela vedle fíkovníku, a tak nově vznikající osada dostala název La Figuereta. Studna i fíkovník jsou dodnes součástí městského znaku. Záhy se z osady stala vesnice a později dokonce malé městečko, a to především díky přílivu rybářů z Katalánska (hlavně z okolí měst Mataró a Sitges) a Valencie, které později následovali jejich kolegové z nedalekého Portugalska. Do 19. století (tedy po 44 letech existence) vstupovala La Higuereta s 1 000 obyvateli a od roku 1802 se díky královskému dekretu může chlubit administrativními pravomocemi. Roku 1833 má i svůj obecní úřad a o rok později je městečko přejmenováno na aktuální Isla Cristina. Stalo se tak na počest tehdejší španělské královny Marie Kristýny. Připomeňme, že za znalost velké části této historie vděčíme prvnímu místnímu knězi a kronikáři, jímž byl (jak jinak) potomek katalánských přistěhovalců, José Mirabent i SolerObec se v následujících letech neustále rozrůstala. Obyvatelům se vedlo dobře díky významnému přístavu a bohatství místních vod. 

Co se týká katalánského elementu v tomto dnes již typicky andaluském městě, ten je dnes zanedbatelný. Katalánsky se v Isla Cristina přestalo mluvit již po několika generacích, někdy na počátku 19. století, především kvůli vlně portugalských imigrantů. Katalánskou historii obce však připomínají například katalánská příjmení mnoha bývalých starostů i současných obyvatel. Místní také zkomoleně používají některé výrazy pocházející z katalánštiny. Například slova jako acheta  nebo botica*. Více toho ale po Kataláncích na jihu Španělska nezbylo.

Symbol města Isla Cristina (Foto: wikipedia.org)
*Acheta - česky: "kohoutek", katalánsky: aixeta, španělsky: grifo.
  Botica - česky: "obchod", katalánsky: botiga, španělsky: tienda.

Žádné komentáře:

Okomentovat