15. 7. 2017

Katalánská letiště

Jednoznačně nejpohodlnějším způsobem, jak se do Katalánska a katalánsky mluvících zemí dostat ze středu Evropy, jest vzdušnou cestou. Zlaté časy snadných výletů za hubičku však skončily - je to už skoro deset let, co si člověk mohl vybrat, jestli se do Katalánska vypraví z Prahy, Brna či Bratislavy vždy jen za pár desítek euro. Ale dnes tu nebudeme bědovat nad špatným leteckým spojením ČR s Katalánskem a nebudeme básnit ani o světlých zítřcích. Podíváme se naopak na všechny letecké přístavy v katalánsky mluvících zemích.


KATALÁNSKO

To nejdůležitější a největší letiště, jak jinak. Leží zhruba 12 km od Barcelony, nachází se na území města El Prat de Llobregat, má dva terminály (T1 a T2) a podle statistik jím za uplynulý rok prošlo více než 44 000 000 pasažérů. Toto číslo z něj dělá sedmé nejvytíženější letiště v Evropě. Letectví v oblasti El Prat de Llobregat má navíc bohatou historii. Létat se tu začalo už ve 20. letech 20. století. Na konci roku 1927 došlo k prvnímu letu společnosti Iberia na trase Barcelona-Madrid. K jeho velkému rozvoji došlo zejména v souvislosti s Olympijskými hrami v roce 1992, kvůli nimž vznikly nové terminálové budovy, dnes známé jako Terminál 2 (T2). Následný turistický boom donutil letiště na konci tisíciletí k ambicióznímu plánu na rozšíření, které se materializovalo naplno v roce 2009 vznikem Terminálu 1 (T1). 

Letiště Barcelona-El Prat zejména v několika posledních letech zaznamenala prudký nárůst pasažérů. Důležitým faktorem jsou v tomto ohledu kromě samotného zvýšení kapacity letiště, které je nyní schopno přijmout až 55 milionů cestujících ročně, především low-cost aerolinky, které mají na svědomí plných 60% pasažérů barcelonského letiště (Vueling, Ryanair, EasyJet, Wizz Air). Pro Vueling je navíc barcelonské letiště hlavní základnou. Zatímco Evropu má letiště BCN pokrytou velice dobře, cestujícím zde scházejí interkontinentální lety, jichž je na letiště takového kalibru dost málo. V tomto ohledu je důležitějším celosvětovým leteckým uzlem letiště Madrid-Barajas, nicméně zejména v posledních letech je to spíše díky tlaku španělských politiků než vinou trhu. Vzhledem k současnému turistickému boomu se dá očekávat i v příštích dvou až třech letech další nárůst cestujících, kteří do Katalánska zavítají prostřednictvím jeho největšího vzdušného přístavu. Z České republiky nyní přímé spojení zajišťují aerolinky ČSA, Vueling, SmartWings, nicméně od podzimu se k nim má přidat i irská nízkonákladová společnost Ryanair.


Letiště Andorra-La Seu, 2015 (Foto: aeroportandorralaseu.cat)

AEROPORT DE GIRONA-COSTA BRAVA (GRO)
Našincům velice dobře známé letiště, jež kdysi nabízelo i dnes zapomenutou linku Brno-Girona. Letiště zhruba 90 km severně od Barcelony využívají především turisté mířící na krásné pláže Costa Brava. Na tomto principu je ostatně popularita Girony založena již od 70. let minulého století, kdy tehdejší boom charterových letů začal dopravovat značnou část Evropanů na katalánské pláže. Jak tomu ale bylo i v případě ostatních katalánských letišť, pravé žně začaly až s příchodem nízkonákladových leteckých společností. V Gironě je tento stav patrný od roku 2003, kdy se do té doby spíše nenápadné regionální letiště vydalo vstříc milionům nových pasažérů. Nejnádhernějším obdobím pak jistě byly roky 2007-2010, kdy díky společnosti Ryanair, která si zde zřídila svou hlavní jihoevropskou základnu, každoročně letištěm proudilo okolo 5 milionů cestujících. Girona se totiž stala jakousi barcelonskou "dvojkou", kdy řada cestovatelů volila k návštěvě Barcelony z ekonomických důvodů cestu právě přes gironské letiště. Ty časy už jsou ale dnes pryč. Ryanair své aktivity přestěhoval do Barcelony, a Gironě tak rok od roku klesá počet zákazníků - zatímco v roce 2011 jich ještě byly 3 miliony, vloni jejich počet spadl někam k 1,6 milionu. I tak v průběhu letní sezony letiště nabízí spojení s takřka 40 evropskými destinacemi; v zimě toto číslo strmě padá. Většinu letů stále zajišťuje společnost Ryanair, která provozuje i stabilní linku do Bratislavy.

Třetím nejvytíženějším katalánským letištěm je to v Reusu. (Mimochodem, jedno z vítězství tohoto města nad sousedním rivalem - Tarragonou). Podobně jako dvě předchozí i toto spadá pod kompetence španělské státní společnosti AENA. Má poměrně dlouhou historii, ale dlouhé desítky let fungovalo spíše jako vojenská základna a místo pro různé aerokluby. Komerčním letům se otevřelo až v polovině 90. let minulého století. Nachází se mezi městy Reus a Tarragona, zároveň ale, podobně jako je tomu v případě Girony, pokrývá důležitou pobřežní oblast. Mnoho zákazníků tohoto vzdušného přístavu tak míří do nedalekých plážových letovisek jako Salou či Cambrils nebo do zábavního parku Port Aventura. Díky všem těmto skutečnostem letiště ročně odbavovalo okolo 1,3 milionu cestujících zejména díky společnosti Ryanair, která kromě výše zmiňovaného potenciálu letiště využila i jako levnou alternativu ke 100 km vzdálené Barceloně. Podobně jako v gironském případě i zde hodně doplatili na přesun zájmu Ryanairu přímo do Barcelony. Od roku 2012 se letiště nedostalo přes milion pasažérů ročně; v roce 2016 jich bylo jen 817 000. V současnosti v plné sezoně nabízí lety do 28 evropských destinací, které zajišťují aerolinky jako Ryanair, Jet2, Transavia nebo Thomas Cook. Mezi nejnovější spojení patří spoj společnosti Pobeda do Moskvy.

Hodně zvláštním a zajímavým úkazem mezi katalánskými vzdušnými přístavy jest ten ukrývající se kousek od města Lleida. Na rozdíl od tří předchozích letišť toto nespadá pod španělskou státní společnost AENA, nýbrž jde o samostatný počin katalánské vlády. Stavět se začalo roku 2007 s rozpočtem okolo 90 milionů € a v únoru 2010 už se zde poprvé létalo. Jde tak vlastně o první ryze katalánské letiště; první, které kdy na území Španělska sama postavila a zprovoznila nějaká autonomní vláda. Hlavním důvodem poměrně ekonomického letiště s 2,5 km dlouhou přistávací dráhou byla snaha podpořit rozvoj poněkud zanedbaného západu Katalánska s tím, že letiště může kromě Lleidy a část Aragonie být důležitým i z hlediska horské turistiky v nedalekých Pyrenejích. Úvodní rok 2010 lze také označit za dosavadní zlaté období. Během něj letištěm prošlo více než 60 000 pasažérů. Lleida měla pravidelné lety do Paříže, Osla, Frankfurtu, Milána, Barcelony či Madridu. Dokonce se uskutečnilo i několik letů do Ruska. Poté však i na letiště Lleida-Alguaire dolehla krize. Nízkonákladové aerolinky utekly a roky 2011 a 2012 znamenaly pokles a stagnaci cestujících na 33 000, v letech 2013 a 2014 na 30 000 - létalo se jen sezonně na Baleárské ostrovy. Tak je tomu dosud, v zimních měsících letiště využívají některé britské společnosti, aby tamní turisty dostaly co nejblíže Pyrenejím. Nicméně pořád je to bída, je třeba doufat v lepší časy.

Letiště poblíž města La Seu d'Urgell patří taktéž katalánské vládě, která z něj v nejbližší době chce vytvořit běžné regionální letiště jako to v Lleidě. Hlavním důvodem ke znovuzprovoznění letiště v roce 2010 byla snaha podpořit turismus v katalánské části Pyrenejí. Zároveň tato přistávací plocha může být zajímavá i pro Andorru. Tento evropský ministáteček totiž z důvodů své polohy žádné skutečné letiště na svém území nemá, pročež se v řadě turistických průvodců vyskytuje informace, že pro leteckou cestu do Andorry lze využít nejbližší letiště Barcelona, Girona nebo Toulouse. Nyní má Andorra letiště jen 15 km od svých hranic. Ale nic moc na něj nelétá. Přitom historie tohoto vzdušného přístavu se dá vysledovat až do 30. let 20. století, i když fakticky vzniklo až v letech 1975-1980. Naposledy se sem komerčně létalo v roce 1984, pak bylo letiště na dlouhou dobu používáno jen příležitostně aerokluby apod. V letech 2009-2010 letiště prošlo rekonstrukcí. Velké úpravy (prodloužení přistávací dráhy, zázemí) z posledních let nakonec umožnily na konci roku 2014 otevřít letiště provizorně a od ledna 2015 i komerčním letům. Ačkoliv se nedá očekávat, že by letiště odbavilo více než několik desítek tisíc cestujících ročně, i taková čísla by byla úspěchem. I toto malé a milé letiště se tak ještě bude muset pořádně poprat o své pasažéry, neboť ani nyní v roce 2017 nedisponuje žádnými pravidelnými lety.

Maličké letiště ve městě Sabadell, asi 10 km od Barcelony má sice svůj IATA kód (QSA), nicméně na rozdíl od ostatních katalánských letišť se na něj běžnými aerolinkami nedostanete. Zajišťuje pouze servis pro malá soukromá letadla, letecké školy apod. (i tak tudy například roku 2013 prošly takřka tři tisícovky pasažérů). Na místní kilometrové dráze by stejně žádné větší letadlo přistávat nemohlo. I tak ale Sabadell musíme v tomto výčtu katalánských letišť zmínit, byť by to byla třeba jen pro jeho bohatou historii, jež sahá až do 30. let minulého století.

Letiště Lleida-Alguaire (Foto: aeroportlleida.cat)


PAÍS VALENCIÀ

Všeobecně vzato je to ve Valencii s letišti docela legrace. Proto také začínáme tím nejnovějším a zároveň nejhloupějším na celém východním pobřeží Španělska. Letiště v Castellónu bylo slavnostně inaugurováno v roce 2011 s cílem udělat z něj něco na způsob valencijské Girony - tedy letiště, které by přitáhlo turisty na tamní krásné pláže či golfové turnaje. Za celým projektem stál pozdější premiér valencijské Generalitat, Carlos Fabra, který se na celé záležitosti krásně obohatil. Letiště vznikalo v letech 2004-2010 a stálo oficiálně nějakých 80 milionů €, i když nakonec pozdější valencijská vláda přiznala, že se vším všudy se do tohoto zázraku nalilo asi 200 milionů €. Letiště bylo dokončeno uprostřed ekonomické krize, která naplno potvrdila jeho neužitčnost - nachází se totiž poměrně dost blízko dalších dvou významných letišť (Valencie a Reus). V roce 2011 bylo letiště slavnostně inaugurováno se zlatou třešinkou v podobě sochy Carlose Fabry v jeho areálu. Nicméně až do prosince 2014 letiště stejně nemělo potřebná povolení k provozování letů - celé čtyři roky tak vlastně nefungovalo, i když jeho provoz mezitím spolkl další spousty eur. Po neúspěšných snahách o odprodej přišel v lednu 2015 první charterový let (Air Nostrum). Celkově odbavilo za rok 2015 něco přes 23 000 pasažérů. V současnosti ho provozuje malá francouzská firma a v loňském roce Aeroport de Castelló vykázal takřka 106 000 odbavených osob. Jediný pravidelný let tu nabízí Ryanair (Londýn-Stansted), sezonně pak irský dopravce létá do Bristolu, Sofie a Poznaně. Rumunská nízkonákladovka Blue Air v současnosti nabízí sezonní lety do Bukurešti. No, uvidíme, jak to půjde dál...

A další drobný paradox v oblasti vzdušných přístavů ve valencijském regionu. Ačkoliv letiště u hlavního města regionu má dlouhou historii (vzniklo roku 1933), přesto není letištěm nejdůležitějším. Zní to totiž přeci jen trochu směšně, když město, které i s metropolitní oblastí čítá takřka 2 miliony obyvatel a je zároveň vyhledávaným kulturním a turistickým centrem, má letiště, jež ročně odbaví jen necelých 5 milionů cestujících. A především letiště, které v tomto ohledu zcela zaostává za vzdušným přístavem El Altet (mezi městy Alacant a Elx), které ročně zvládne takřka trojnásobek pasažérů, i když je pravda, že v posledních dvou letech i valencijské letiště trochu ožilo. Tak či onak, letiště se chlubí hned dvěma terminály (ten druhý od roku 2012) a hlavním dopravcem je zde Ryanair. Ten zajišťuje 33% všech letů (cestujících). Bez této nízkonákladovky by na tom tedy "hlavní" valencijské letiště bylo mnohem hůř. Dalšími významnými dopravci jsou Vueling, Air Europa či Air Nostrum. Nejoblíbenějšími destinacemi jsou Palma de Mallorca, Madrid, Londýn či Paříž. Svého času odtud létal i přímý spoj do New Yorku, ale ten je již dávnou minulostí. 

Letiště vklíněné mezi dvě velká města - Alacant a Elx - patří mezi ta nejvytíženější v celém Španělsku. Ročně jím projde více než 10 milionů cestujících. V roce 2016 to bylo dokonce 12 milionů a i v roce 2017 letiště zatím prudce roste, přičemž by mohlo atakovat hranici 15 milionů cestujících. Těží především z turistického ruchu na populárním pobřeží Costa Blanca a je jedním z nejrentabilnějších letišť ve Španělsku. Stejně tak je patrné, že se do něj skutečně investuje. Nejlépe je to vidět na úplně novém terminálu, který funguje od roku 2011 (a který zapříčinil zavření dvou do té doby fungujících terminálů T1 a T2). Spojení je zde s takřka celou Evropou, i když řada letů patří jen mezi sezonní záležitosti. Kdysi sem Ryanair létal z Brna i z Bratislavy, dnes je tu jen sezonní spojení s Bratislavou. 


ILLES BALEARS

Suverénně největší a nejdůležitější letiště na Baleárských ostrovech. Funguje od 60. let, kdy v souvislosti s turistickým boomem nahradilo staré letiště Son Bonet. Právě díky turismu je zároveň i třetím nejdůležitějším letištěm v celém Španělsku po Madrid-Barajas a Barcelona-El Prat. Ročně odbaví okolo 23 milionů cestujících (v roce 2016 to bylo díky velkému nárůstu 26 milionů). Nachází se asi 8 km od centra Palmy, takže návštěvníky ostrova potěší poměrně rychlý transport do centra dění. Velký nárůst pasažérů zažilo letiště během 80. a 90. let minulého století, proto také roku 1997 došlo k zatím největšímu rozšíření letiště. I přesto stále disponuje jediným terminálem rozděleným do několika modulů. Speciální důležitost pro letiště v Son Sant Joan mají charterové lety z Německa, kterými na ostrov míří davy turistů, aby každé léto z Mallorky učinily sedmnáctou spolkovou zemi. Letiště na Mallorce je základnou pro aerolinku Air Berlin, jež odtud pravidelně provozuje okolo 30 linek, důležitými hráči jsou i Ryanair, Iberia, Thomas Cook Airlines či Vueling. Z centra Evropy se za teplem snadno a levně dostanete například z Bratislavy nebo Vídně; během letní sezony funguje i mnoho charterových letů z České republiky.

Jediné letiště na Ibize závisí podobně jako letiště na Mallorce na turistech. Díky tomu tudy projde zhruba 6 až 7 milionů cestujících ročně, z nichž okolo 80% se koncentruje do období turistické sezony. I zde patří mezi nejaktivnější aerolinky Air Berlin, Vueling, Ryanair a Thomas Cook Airlines.

Podobně jako předchozí dvě letiště funguje i to na Menorce nacházející se asi 5 km od města Maó. Ročně přijme okolo 2 500 000 pasažérů, z nichž většina pochází ze sezonních letů z Německa, Velké Británie, Itálie či zbytku Španělska. Bylo otevřeno v roce 1969.

Takto to vypadá na letišti na Menorce v zimě... (2016)

Takto to vypadá na letišti na Menorce v zimě... (2016)

ANDORRA, L'ALGUER, CATALUNYA NORD

V případě ostatních Països Catalans lze zmínit už jen dvě významnější letiště. Co se týká Andorry, jak již bylo zmíněno, tento evropský ministát má docela problémy na svém hornatém území postavit alespoň vyhovující fotbalové hřiště. Uzounká údolí ale provoz něčeho alespoň vzdáleně podobného letišti zcela vylučují. Dnes italské město L'Alguer letiště má. Aeroporto di Alghero-Fertilia (AHO) je důležitým pro celou severní polovinu Sardinie. Ročně odbaví okolo 1 500 000 cestujících a pro české cestovatele je poměrně snadno dostupné z Bratislavy, sezonně i z Prahy. Jak již jsme si postupem tohoto článku zvykli, i zde měla jakýsi letecký monopol společnost Ryanair. Z ryze katalánského pohledu byla irská společnost dokonce oslavovaným dobrodincem, jelikož od roku 2004 umožnila spojení Katalánska se svým historickým územím, jež dnes patří Itálii. Řada Katalánců tak znovuobjevila "ztracený" L'Alguer a malému sardinskému městu Ryanair přinesl bouřlivý turistický ruch. Avšak to už je dnes tak trochu minulostí.

V rámci dnes francouzské oblasti Catalunya Nord za zmínku stojí Aéroport de Perpignan-Rivesaltes (PGF) nacházející se asi 5 km od kulturního a politického centra Catalunya Nord. Toto maličké letiště se může pochlubit jen několika lety do Paříže a do Velké Británie, jelikož geograficky se nachází v nepříliš záviděníhodné situaci. Sám o sobě Perpignan (Perpinyà) není dostatečně velkým centrem, soutěží však hned se třemi poměrně nedalekými letišti: Girona, Montpellier a Toulouse. I tak ročně odbaví takřka 400 000 pasažérů, tedy jen o pár desítek tisíc méně než letiště brněnské.

Žádné komentáře:

Okomentovat