10. 8. 2013

Abat Oliba

Opat Oliba (971 - 1046) a jeho život nás zavedou k samým počátkům katalánské historie. Řada nádherných památek v románském stylu, jimiž je centrální část Katalánska poseta, vznikla právě díky opatovi ripollského kláštera a pozdějšímu biskupovi z Vicu. Na jednoho člověka toho stihl opravdu hodně...

  
Abat Oliba - Socha ve Vicu
Oliba byl pravnukem slavného barcelonského hraběte Guifrého el Pilóse, patřil tedy do jednoho z nejdůležitějších katalánských rodů té doby. V roce 988 se jeho otec, hrabě Oliba Cabreta, rozhodne odejít na odpočinek do italského kláštera Montecassino, a tak se synové hraběte Cabrety musí podělit o všechna rodinná hrabství. V letech 988 - 1002 se tak Oliba může chlubit hraběcími tituly "comte de Berga" a "comte de Ripoll". Roku 1002, když dovrší 31 let, se však rozhodne k velké životní změně - vstoupí do služeb božích. Svá hrabství předá bratrům a sám vstoupí do benediktinského řádu ripollského kláštera. Zde začíná jeho velký kulturní přínos Katalánsku.

Roku 1008 se stává opatem kláštera Santa Maria de Ripoll a protože se mu v této "manažerské" pozici evidentně daří, je do roka jmenován opatem i v dalších dvou klášterech: Sant Miquel de Cuixà a Sant Martí del Canigó. Ve všech těchto klášterech zahájí velké přestavby, avšak speciální zmínku si zaslouží především klášter Santa Maria de Ripoll. Z toho Abat Oliba vytvoří jedno z největších a nejdůležitějších skriptorií v Evropě. Díky tehdejší situaci na Pyrenejském poloostrově ležel Ripoll poměrně blízko hranice mezi světem západním (křesťanským) a arabským. Proto se také v ripollských písařských dílnách vyskytovalo mnoho knih zaznamenávajících arabské vědecké úspěchy. Právě přes tento klášter mohl do Evropy papež Silvestr II. přinést arabské znalosti matematiky a astronomie. Ripollská knihovna byla v té době jednou z největších v křesťanském světě.

O deset let později, roku 1018, Oliba opět poskočil v církevní hierarchii, když se stal biskupem ve Vicu. Tato pozice již také znamenala větší politickou implikaci v tehdejším Katalánsku, pokračoval ale i ve stavbě dalších církevních budov, konkrétně šlo například o katedrálu Sant Pere ve Vicu nebo kostel Sant Vicenç v Cardoně. Přesto ale tím nejvýznamnějším dílem, které jako biskup učinil, bylo založení benediktinského kláštera v Montserratu v roce 1025 na památku zjevení Panny Marie na stejnojmenné hoře. Nebyl to rozhodně ale jediný velkolepý projekt biskupa Oliby. 

Jak jsme již zmínili, Katalánsko v té době stále ještě nebylo zcela imunní před nájezdy blízko usídlených muslimů. Jeden takový se odehrál roku 1003 v oblasti města Manresa. Toto město bylo zcela zničeno a vypleněno (ne poprvé) a jeho trosky zůstaly dlouhé roky ležet ladem. Až roku 1020 právě díky přímé účasti Oliby došlo k rozhodnutí o rekonstrukci celého města. Kromě všeho výše zmíněného byl také tím, kdo vdechl život sociálnímu hnutí či směru s názvem Pau i Treva de Déu. V tomto směru mnozí spatřují prazáklad pozdějšího prvního moderního katalánského zákonodárného orgánů - Les Corts Catalanes. Abat Oliba zemřel ve svém klášteře Sant Miquel de Cuixà v roce 1046. Na jediného člověka po sobě zanechal vskutku mnoho odvedené práce. Její plody již s bezmála tisíciletou historií se nám zachovaly až do dnešních dní.

Žádné komentáře:

Okomentovat