Carme Junyent

Přesně před týdnem nás navždy opustila katalánská lingvistka a přední znalkyně afrických jazyků Carme Junyent (1955-2023). V posledních letech však byla nejviditelnější tváří té skupiny odborníků, která bije na poplach ohledně budoucnosti katalánštiny. 

Carme Junyent s obálkou jednoho ze svých nejznámějších děl (Foto: www.fundaciovincle.com)

Maria Carme Junyent i Figueras se narodila v nyní desetitisícovém městečku Masquefa, ležícím přibližně 40 km západně od Barcelony. Na univerzitě v katalánské metropoli vystudovala filologii, ačkoliv později si vzdělání ještě rozšířila na německých a amerických univerzitách, aby na své původní alma mater roku 1992 získala doktorát a později zde působila jako profesorka obecné jazykovědy. Ve stejném roce na Universitat de Barcelona vznikl Grup d'Estudi de Llengües Amenaçades (GELA), tedy výzkumná skupina zabývající se ohroženými jazyky. Carme Junyent tuto skupinu spoluzakládala a až do konce života byla jejím hybným motorem. Mezi oblasti zájmu GELA patří i samotné Katalánsko, o čemž svědčí kupříkladu inventář více než tří set jazyků, jimiž mluví dnešní obyvatelé katalánského území.

Kromě afrických jazyků jako takových se ve svém akademickém životě zabývala ohroženými jazyky, kam řadila i katalánštinu. Možná právě v tomto ohledu si řada lidí v Katalánsku Carme Junyent spojuje především s katalánskou filologií, kterou se však, jak sama mnohokrát připomínala, vůbec nezabývá. Postupný úpadek používání katalánštiny v současné katalánské společnosti často připomínala i ve svých článcích v internetovém deníku VilaWeb, kde byl v den její smrti publikován i dojemný text "Morir-se en català". V posledních letech velmi aktivně vystupovala proti tzv. inkluzivnímu jazyku, který v mnoha ohledech nepovažovala za gramaticky správný. 

Mezi její nejvýznamnější akademické publikace patří Les llengües d'Àfrica (1986), Les llengües del món (1989) nebo Vida i mort de les llengües (1992). Katalánská veřejnost má však jméno Carme Junyent spojené především s jejími spíše popularizačně a polemicky laděnými texty jako Visibilitzar o marcar: Repensar el gènere en la llengua catalana (2013), El futur del català depèn de tu (2020) nebo Som dones, som lingüistes, som moltes i diem prou (2021). Její práce v oblasti hájení jazykové diverzity byla oceněna mimo jiné i Creu de Sant Jordi (Křížem sv. Jiří), jedním z nejvyšších katalánských vyznamenání.