Hermen Anglada

Hermen Anglada i Camarasa (1871-1959) patří mezi největší katalánské malíře všech dob. Jeho obrazy dosahují na burzách umění závratných hodnot, které z jeho krajanů předčí už jen Miró a Dalí. Přesto však není Anglada i Camarasa na domácím poli tolik známý, neboť si podobně jako český malíř Alfons Mucha většinu své slávy vydobyl během dlouhých let života strávených ve Francii.

Hermen Anglada a jedno z jeho nejslavnějších děl: Granadina (1914)
(Foto: Fira Modernista de Barcelona)

Hermen Anglada se narodil 11. září 1871 v Barceloně do rodiny malíře a dekoratéra kočárů. Otec sice zemřel, když bylo Hermenovi sedm let, nicméně jejich domov byl vždy plný osob z umělecké branže. Sám Anglada studoval malířství u gironského mistra Tomàse Moragase (1837-1906), ačkoliv sám později rád říkal, že se cítí být zejména pokračovatelem Modesta Urgella (1839-1919). Jak už jsme předeslali výše, v Katalánsku se příliš nezdržel. Jeho malířské začátky můžeme vysledovat do roku 1888, kdy se drobnou skicou účastnil Světové výstavy v Barceloně, a následně i do roku 1894, kdy v barcelonské galerii Sala Parés zorganizoval svou první výstavu, na níž prezentoval venkovské krajinky z okolí městečka Arbúcies. Velké pozornosti kritiků se však Anglada v té době nedočkal.

Rok 1894 pro něj byl přesto přelomový, neboť díky štědré podpoře svého švagra, významného katalánského podnikatele Josepa Rocamory, mohl poprvé vycestovat do Paříže, kde studoval na slavné Académie Julian. Do Katalánska se pak ještě dvakrát vrátil (1895 a 1898), ale od roku 1899 už se natrvalo usadil ve francouzské metropoli. Zde pracoval po bohu francouzského malíře René Prineta a významný vliv na něj měl i peruánský portrétista Carlos Baca-Flor, díky němuž objevil noční Paříž, jež se později stala jedním ze zásadních témat jeho obrazů. Léta strávená ve Francii se pozitivně podepsala i na přijetí jeho tvorby v Katalánsku. Roku 1900 se zúčastnil jedné z klíčových výstav katalánského modernistického umění (opět v Sala Parés), tentokrát ovšem s větším úspěchem, o čemž svědčila i dlouhá evropská tour trvající s přestávkami až do začátku první světové války, díky níž svou tvorbu mohl představit publiku v Benátkách, Berlíně, Bruselu, Buenos Aires, Londýně, Moskvě, Mnichovu, Drážďanech, Praze či ve Vídni.

Během prvních dvou dekád 20. století patřil Hermen Anglada k těm nejslavnějším malířům na celém světě. Byl zároveň prvním Kataláncem, který takovéto mezinárodní projekce v daném oboru dosáhl; až později ho v tomto ohledu překonali Dalí a Miró. Většina jeho vrcholných děl se dá řadit k všeobecně uznávanému proudu postimpresionismu, ačkoliv některé jeho obrazy nemají daleko k expresionismu. Kromě výše zmiňované pařížské tématiky se v jeho malbách objevuje i folklorní tématika spojená s oblastí Valencie a v menší míře i s oblastí rodného Katalánska. Profesní zájem ho pojil s několika významnými ruskými tvůrci dané doby.

Le bal blanc, obraz s pařížskou tematikou namalovaný okolo roku 1900 (Foto: MNAC)

 

Krátce před vypuknutím první světové války se Anglada přesunul z Paříže na Mallorku, kde si vyřídil i návrat španělského občanství. Usadil se v malebné zátoce městečka Port de Pollença a do svého díla okamžitě zapracoval mallorskou tematiku, ať už v podobě místní krajiny či podmořského světa. Je pravda, že poválečná Evropa se k jeho tvorbě nyní tak trochu otočila zády - ke slovu se zde dostali představitelé avantgardy - nicméně velmi vděčné publikum ve 20. a 30. letech 20. století získal v zámoří. Kromě mnoha amerických měst relativně pravidelně vystavoval i v Anglii a dokonce i v rodné Barceloně, kde ho ostatně překvapil i začátek španělské občanské války. Ačkoliv všude kolem zuřil boj, katalánská vláda Angladovi zajistila nerušený pobyt v montserratském klášteru, kde barcelonský rodák namaloval velmi originální sérii krajinek. Jako republikán byl nucen roku 1939 Španělsko opustit podruhé. Až do roku 1948 mu azyl poskytla jeho druhá domovina - Francie. Na Mallorku se Anglada mohl vrátit až v druhé půli roku 1948, zatímco ještě stále aktivně vystavoval. Na ostrově dožil, zemřel v létě 1959.

Díla jednoho z nejúspěšnějších katalánských malířů všech dob jsou dnes vystavena například v Museo Reina Sofia v Madridu, v petrohradské Ermitáži nebo v Britském muzeu v Londýně. Nejvíce Angladových obrazů však dodnes najdete na katalánsky hovořícím území. Velkou sbírku jeho děl má CaixaForum v Palmě, kde mimochodem až do října 2022 probíhá zajímavá výstava věnovaná Angladovu uměleckému působení na ostrově, několik jeho obrazů pak najdete i v barcelonském MNAC nebo v regionálních muzeích jako Biblioteca Museu Víctor Balaguer, Museu del Modernisme Català či Museu Can Ferrat. Více informací o tomto ne vždy doceňovaném klenotu katalánského malířství najdete zde (španělsky) nebo zde (katalánsky).