Katalánsko sice nemá žádnou vlastní národní leteckou společnost, ale řekněme si upřímně... kolik klasických národních dopravců dnes v leteckém byznysu ještě najdeme? Následující řádky se tak zaměří na současné i již zaniklé letecké společnosti, které své sídlo mají či měly v Katalánsku. Některé z nich možná znáte nebo jste s nimi už letěli, některé možná překvapí...
 |
| Letadlo společnosti Vueling přistává na barcelonském letišti BCN - El Prat de Llobregat (Foto: El País) |
VUELING
V Barceloně se před patnácti lety zrodila aktuálně největší letecká společnost ve Španělsku co do počtu destinací i letadel. Jen v počtu cestujících ji v rámci Španělského království pravidelně poráží irský Ryanair. Za celým nápadem stála dvojice španělských podnikatelů (Carlos Muñoz a Lázaro Ros), kteří si usmysleli, že Katalánsko by se mohlo stát kolébkou malé revoluce v evropském letectví. Společnost Vueling (název odvozen od španělského slova vuelo - let) totiž měla představovat dokonalou kombinaci mezi klasickými a low-cost aerolinkami. Jinými slovy, laciné lety, avšak s kvalitním servisem. Na rozdíl od mnoha low-cost dopravců Vueling obvykle létá na velká, centrální letiště. Dnes můžeme říct, že onen nápad vyšel. Oba společníci dokázali pro svůj nápad nadchnout silné investory, a tak Vueling 1. července 2004 slavnostně vzlétl ze základny na barcelonském letišti El Prat a namířil si to na nedaleký a turisty milovaný ostrov Ibiza. Společnost tehdy vlastnila jen dva letouny Airbus A320 a kromě Ibizy létala z katalánské metropole ještě do Paříže, Bruselu a na Mallorku.
Nutno dodat, že start společnosti vyšel. Během tří let značně rozšířila portfolium strojů i destinací, k Barceloně přidala ještě tři báze (Madrid, Paříž, Sevilla). Vuelingu zpočátku pomohlo, že barcelonské letiště roku 2006 opustila Iberia, jež se rozhodla vsadit vše na Madrid. Na rozloučenou však konkurenci v katalánské metropoli nechala vlastní pokus o low-cost v podobě aerolinky Clickair. Ta zpočátku Vuelingu pořádně zatápěla, původní start-up Carlose Muñoze a Lázara Rose navíc brzy vstoupil na burzu, což nakonec celou krizi ještě umocnilo. Krizové řešení se nakonec našlo v podobě fúze s Clickair roku 2009, což v praxi znamenalo, že majoritním akcionářem Vuelingu se v tu chvíli stala právě Iberia, která kontrolovala 46 % akcií. Mezitím začal na barcelonském letišti fungovat terminál T1, což v následujících letech umožnilo prudký vzestup značky Vueling, jež se záhy stala nejcennějším aktivem mateřské Iberie. Od roku 2010 je značka Vueling součástí širšího anglicko-španělského holdingu IAG, který vznikl sloučením Iberia a British Airways. Aktuálně do skupiny IAG patří Iberia, British Airways, Aer Lingus, Vueling a valencijská aerolinka Air Nostrum a dálková nízkonákladovka Level.
V IAG si Vuelingu váží. Jen v roce 2018 přinesl holdingu čistý zisk 150 milionů €. Z rozevlátého start-upu o stovce zaměstnanců se stala respektovaná firma, jež poskytuje živobytí přibližně čtyřem tisícům lidí. Ročně jich nyní Vueling přepraví více než 30 milionů. Aktuálně společnost létá do takřka 150 destinací a disponuje flotilou čítající 120 strojů, většinou jde o Airbusy specifikací A320-200, A320neo a A321-200, které pojmou od 180 do 220 pasažérů. Ačkoliv Vueling létá z Prahy či Vídně, skutečným hubem je pro společnost i nadále barcelonské letiště. Obyvatelé katalánské metropole se tak díky této letecké společnosti dostanou snadno a přímo i do zatím ještě ne zcela tradičních destinací jako např. Banjul, Dakar, Alžír, Tunis, Bejrút, Reykjavík či Minsk.
Nutno dodat, že start společnosti vyšel. Během tří let značně rozšířila portfolium strojů i destinací, k Barceloně přidala ještě tři báze (Madrid, Paříž, Sevilla). Vuelingu zpočátku pomohlo, že barcelonské letiště roku 2006 opustila Iberia, jež se rozhodla vsadit vše na Madrid. Na rozloučenou však konkurenci v katalánské metropoli nechala vlastní pokus o low-cost v podobě aerolinky Clickair. Ta zpočátku Vuelingu pořádně zatápěla, původní start-up Carlose Muñoze a Lázara Rose navíc brzy vstoupil na burzu, což nakonec celou krizi ještě umocnilo. Krizové řešení se nakonec našlo v podobě fúze s Clickair roku 2009, což v praxi znamenalo, že majoritním akcionářem Vuelingu se v tu chvíli stala právě Iberia, která kontrolovala 46 % akcií. Mezitím začal na barcelonském letišti fungovat terminál T1, což v následujících letech umožnilo prudký vzestup značky Vueling, jež se záhy stala nejcennějším aktivem mateřské Iberie. Od roku 2010 je značka Vueling součástí širšího anglicko-španělského holdingu IAG, který vznikl sloučením Iberia a British Airways. Aktuálně do skupiny IAG patří Iberia, British Airways, Aer Lingus, Vueling a valencijská aerolinka Air Nostrum a dálková nízkonákladovka Level.
V IAG si Vuelingu váží. Jen v roce 2018 přinesl holdingu čistý zisk 150 milionů €. Z rozevlátého start-upu o stovce zaměstnanců se stala respektovaná firma, jež poskytuje živobytí přibližně čtyřem tisícům lidí. Ročně jich nyní Vueling přepraví více než 30 milionů. Aktuálně společnost létá do takřka 150 destinací a disponuje flotilou čítající 120 strojů, většinou jde o Airbusy specifikací A320-200, A320neo a A321-200, které pojmou od 180 do 220 pasažérů. Ačkoliv Vueling létá z Prahy či Vídně, skutečným hubem je pro společnost i nadále barcelonské letiště. Obyvatelé katalánské metropole se tak díky této letecké společnosti dostanou snadno a přímo i do zatím ještě ne zcela tradičních destinací jako např. Banjul, Dakar, Alžír, Tunis, Bejrút, Reykjavík či Minsk.
VOLOTEA
Zakladatelé Vuelingu, Carlos Muñoz a Lázaro Ros, začali hledat novou podnikatelskou výzvu, a přesně tak vznikla roku 2011 v katalánské metropoli nízkonákladová letecká společnost Volotea. Ta za svůj název vděčí španělskému slůvku revolotear (poletovat kolem, obletovat). Lidé v Česku ji mají spojenou spíše s Francií, kam tato aerolinka pravidelně létá i z Prahy. Operuje však v celém prostoru západní Evropy a Středozemního moře, i když právě Francie patří mezi nejčastější destinace této společnosti (např. Ajaccio, Bordeaux, Brest, Lille, Lyon, Montpellier, Nantes, Paříž-Beauvais, Perpignan, Rennes, Štrasburk, Toulouse). Aktuálně Volotea operuje ve více než osmdesátce evropských či afrických měst, kromě výše zmíněných například v Alicante, Athénách, Bari, Cagliari, Dubrovníku, Lucemburku, Madridu, Milánu, Mnichově, Neapoli, Praze, Rijece, Seville, Vídni a mnoha dalších. Paradoxně však na mapě destinací této letecké společnosti nenajdete katalánskou metropoli, ačkoliv hlavní sídlo společnosti je doposud na adrese Travessera de Gràcia 56 v Barceloně.
Svou činnost zahájila Volotea 5. dubna 2012 z benátského letiště Marco Polo. Od té doby ročně přepraví okolo 4-6 milionů cestujících, o něž se stará necelá tisícovka zaměstnanců. Její flotila se aktuálně skládá z 36 letadel, přičemž polovinu z nich tvoří v Evropě jinak neobvyklý model Boeing 717, zatímco druhou polovinu tvoří trochu větší a modernější Airbus A319. Střednědobý plán společnosti počítá s postupným přechodem k Airbusu v několika následujících letech. Prozatím se Volotea chlubí dobrými obchodními výsledky, a to i při občas skutečně skandálně nízkých cenách letů (2 €) a ne zrovna pozitivních recenzích svých klientů. Na druhou stranu, kdyby vše záleželo jen na dobré pověsti, třeba konkurenční Ryanair by už dávno zkrachoval.
ZANIKLÉ AEROLINKY
O Clickair už jsme se letmo zmínili o pár řádků výš, nicméně v Katalánsku v minulosti sídlilo ještě několik relativně významných leteckých společností. Zajímavou iniciativou byla kupříkladu v Terrasse sídlící Air Catalunya, jejímž cílem bylo spojit menší katalánská letiště s dalšími evropskými městy v okruhu přibližně 1000 km. Svůj provoz začala roku 2002 linkou Girona - Madrid, na níž však ve stejnou dobu létala i katalánskou vládou dotovaná společnost Intermed. Výsledkem byl brzký konec celé linky. Air Catalunya se svými letadly pro 20 až 50 pasažérů později snažila prorazit i na letišti v Reusu, a to linkami do Madridu, Tangeru a na Mallorku, avšak celý projekt vzal velmi brzy za své a alespoň dle názvu ta nejkatalánštější letecká společnost v historii skončila v propadlišti dějin.
Mnohem úspěšnější byla letecká společnost Spanair, jež brázdila světovou i evropskou oblohu v letech 1986-2012. Společnost původně vznikla jako filiálka severské SAS na jihu Evropy. Původně fungovala spíše na bázi charterových letů ze španělských ostrovů, později ale začala operovat po celé Evropě a nabízela dokonce i lety za oceán. Po útocích z 11. září 2001 se Spanair soustředil výhradně na Evropu, roku 2003 se stal členem prestižní Star Alliance. Pak ale společnost začínala skomírat. Ve Španělsku zaznamenala rostoucí konkurenci v podobě rychlovlaků AVE, ovšem začátkem konce byla v případě Spanair zejména tragická nehoda letu 5022, jenž 20. srpna 2008 havaroval krátce po vzletu z madridského letiště. Katastrofu nepřežilo 154 osob z celkových 172 na palubě. Až tehdy se Spanair stává de facto katalánskou aerolinkou, v březnu 2009 společnost přebírají i za vydatné pomoci katalánské regionální vlády místní investoři, jejichž hlavní starostí bude ekonomická stabilita a vybudování nové tváře značky. Samotná katalánská vláda pak měla se Spanairem velké plány v podobě vybudování vlastní národní letecké společnosti. Sídlo společnosti se přesunulo do města L'Hospitalet de Llobregat a barcelonské letiště se stalo hlavní základnou nyní již plně katalánského Spanairu. Pošramocenou značku se však ani přes významné injekce z veřejných peněz zachránit nepodařilo. Vleklé finanční potíže vyvrcholily 27. ledna 2012, kdy Spanair ohlásil krach a okamžité ukončení veškerého provozu.
Svou činnost zahájila Volotea 5. dubna 2012 z benátského letiště Marco Polo. Od té doby ročně přepraví okolo 4-6 milionů cestujících, o něž se stará necelá tisícovka zaměstnanců. Její flotila se aktuálně skládá z 36 letadel, přičemž polovinu z nich tvoří v Evropě jinak neobvyklý model Boeing 717, zatímco druhou polovinu tvoří trochu větší a modernější Airbus A319. Střednědobý plán společnosti počítá s postupným přechodem k Airbusu v několika následujících letech. Prozatím se Volotea chlubí dobrými obchodními výsledky, a to i při občas skutečně skandálně nízkých cenách letů (2 €) a ne zrovna pozitivních recenzích svých klientů. Na druhou stranu, kdyby vše záleželo jen na dobré pověsti, třeba konkurenční Ryanair by už dávno zkrachoval.
 |
| Zakladatelé leteckých společností Vueling a Volotea, Carlos Muñoz a Lázaro Ros (Foto: www.volotea.com) |
ZANIKLÉ AEROLINKY
O Clickair už jsme se letmo zmínili o pár řádků výš, nicméně v Katalánsku v minulosti sídlilo ještě několik relativně významných leteckých společností. Zajímavou iniciativou byla kupříkladu v Terrasse sídlící Air Catalunya, jejímž cílem bylo spojit menší katalánská letiště s dalšími evropskými městy v okruhu přibližně 1000 km. Svůj provoz začala roku 2002 linkou Girona - Madrid, na níž však ve stejnou dobu létala i katalánskou vládou dotovaná společnost Intermed. Výsledkem byl brzký konec celé linky. Air Catalunya se svými letadly pro 20 až 50 pasažérů později snažila prorazit i na letišti v Reusu, a to linkami do Madridu, Tangeru a na Mallorku, avšak celý projekt vzal velmi brzy za své a alespoň dle názvu ta nejkatalánštější letecká společnost v historii skončila v propadlišti dějin.
Mnohem úspěšnější byla letecká společnost Spanair, jež brázdila světovou i evropskou oblohu v letech 1986-2012. Společnost původně vznikla jako filiálka severské SAS na jihu Evropy. Původně fungovala spíše na bázi charterových letů ze španělských ostrovů, později ale začala operovat po celé Evropě a nabízela dokonce i lety za oceán. Po útocích z 11. září 2001 se Spanair soustředil výhradně na Evropu, roku 2003 se stal členem prestižní Star Alliance. Pak ale společnost začínala skomírat. Ve Španělsku zaznamenala rostoucí konkurenci v podobě rychlovlaků AVE, ovšem začátkem konce byla v případě Spanair zejména tragická nehoda letu 5022, jenž 20. srpna 2008 havaroval krátce po vzletu z madridského letiště. Katastrofu nepřežilo 154 osob z celkových 172 na palubě. Až tehdy se Spanair stává de facto katalánskou aerolinkou, v březnu 2009 společnost přebírají i za vydatné pomoci katalánské regionální vlády místní investoři, jejichž hlavní starostí bude ekonomická stabilita a vybudování nové tváře značky. Samotná katalánská vláda pak měla se Spanairem velké plány v podobě vybudování vlastní národní letecké společnosti. Sídlo společnosti se přesunulo do města L'Hospitalet de Llobregat a barcelonské letiště se stalo hlavní základnou nyní již plně katalánského Spanairu. Pošramocenou značku se však ani přes významné injekce z veřejných peněz zachránit nepodařilo. Vleklé finanční potíže vyvrcholily 27. ledna 2012, kdy Spanair ohlásil krach a okamžité ukončení veškerého provozu.
Žádné komentáře:
Okomentovat