Barcelonský maraton ani zdaleka nepatří mezi ty nejlepší a nejslavnější na světě, i tak se ale těší poměrně stabilnímu postavení oceněném bronzovou známkou IAAF (Mezinárodní asociace atletických federací) a zejména velkému zájmu běžců. Katalánská metropole je městem se slušnou běžeckou tradicí, nabízí kompletně městský okruh v architektonicky exkluzivní lokalitě a obvykle se může chlubit i vynikajícím počasím. To vše patří mezi hlavní důvody, proč místní maraton každý rok přiláká okolo 20 000 závodníků. Více se jich v Evropě účastní už jenom běhů v Paříži, Londýně a Berlíně. Zároveň jde o nejstarší závod svého druhu na Pyrenejském poloostrově*.
HISTORIE
Historie závodu sahá až do roku 1978, kdy se konal jeho první ročník, tehdy ještě pod názvem Marató de Catalunya. Zajímavé je, že první dva ročníky (1978 a 1979) se odehrály v katalánském přímořském městečku Palafrugell, přímo v Barceloně se začalo běhat až od roku 1980, kdy se závodu zúčastnila již takřka tisícovka závodníků, přičemž běžci zavítali i do přilehlých měst (El Prat de Llobregat, Viladecans, Cornellà de Llobregat). Městská legenda tvrdí, že tehdejší starosta Barcelony Narcís Serra a jeho náměstek Pasqual Maragall byli celou podívanou tak fascinovaní, že právě tehdy se v jejich hlavách zrodila myšlenka uspořádat v Barceloně olympijské hry.
Roku 1983 se Barcelonský maraton stal historicky prvním na světě, kde došlo k dopingové kontrole. Podrobila se jí celkem desítka závodníků. Vůbec poprvé se tehdy závodní trať nacházela kompletně v katalánské metropoli, běžci tak už nezavítali do přilehlých měst. Tehdy fenomenálním časem 2:11:05 zvítězil Dán Allan Zachariasen. Jeho čas byl překonán až o 15 let později. Po zbytek 80. let se závodu pravidelně každý rok účastnily takřka tři tisícovky běžců. Roku 1985 měl Barcelonský maraton naposledy ryze katalánské vítěze (Rafael Garcia v mužské a Joaquima Casas Carreras v ženské kategorii). Rodačka ze Sant Martí de Sacalm je mimochodem doposud jediným člověkem, jenž v Barceloně dokázal zvítězit hned třikrát (1980, 1985, 1987). Roku 1986 byl místní maraton poprvé přenášen v živém televizním přenosu. Výjimečným rokem pro Barcelonský maraton byl samozřejmě ten olympijský. Do ročníku 1992 se přihlásilo přes 6 500 běžců, tedy dvojnásobek oproti předchozím létům. Z československého pohledu musíme zmínit tehdejší vítězku mezi ženami - Mária Starovská (občas ve španělských zdrojích chybně označována jako "Monica Estarvoska") zaběhla nový traťový rekord v čase 2:34:07. Nutno dodat, že v dalších letech se počet registrovaných závodníků propadl opět ke třem tisícům. Výrazněji tento počet začal narůstat až od roku 2007.
Roku 1995 závodníkům poprvé měřil čas elektronický čip. O rok později měla mužská kategorie doposud posledního katalánského vítěze (Benito Ojeda Sanz), pak už se i Barcelonský maraton nesl ve znamení běžců z Afriky, jejichž nadvládu dokázal prolomit jen roku 2003 madridský rodák Alberto Juzdado López. Ročník 2004 byl posledním, jenž se nesl v jakémsi klasickém duchu, následující rok byl pro neshody mezi pořadateli Barcelonský maraton zrušen. Symbolicky na jaře 2005 zemřel Ramon Oliu, zakladatel barcelonské maratonské tradice.
SOUČASNOST
Tendence od roku 2006 je vcelku jasná. Závod je zaměřen mnohem komerčněji, barcelonská radnice se organizace plně zapojuje (dříve byl její postoj proměnlivý). Trať pravidelně vede okolo většiny slavných barcelonských památek, strmě roste i počet registrovaných běžců. Již roku 2007 byla překonána rekordní účast z roku olympijského, více než 10 000 běžců do katalánské metropole poprvé zavítalo v roce 2010, aby se o pouhé dva roky později tento počet takřka zdvojnásobil. Od té doby se počet účastníků pravidelně pohybuje mezi 17 a 20 000, takřka polovinu z nich obvykle tvoří cizinci. Od roku 2012 je titulárním sponzorem závodu švýcarská pojišťovna Zurich Insurance Group.
10. března 2019 se uskutečnil prozatím poslední, celkově 41. ročník Barcelonského maratonu. Mužským i ženským kategoriím v posledních dvou dekádách dominují keňští a etiopští atleti a výjimkou svým způsobem nebyl ani letošní ročník, který přinesl nové traťové rekordy v mužské i ženské kategorii. Mezi muži zaběhl rekordní čas 2:06:04 etiopský běžec v barvách Bahrajnu Alemu Bekele (2019), mezi ženami 2:24:44 Etiopanka Kuftu Tahir (2019) - pro oba šlo o zlepšení osobního maxima o více než 5 minut. Závod v posledních letech zažil i dva smutné okamžiky. V roce 2009 zemřel na vrozené srdeční potíže 27letý Ir Colin Dunne, srdeční selhání stálo i za úmrtím 45letého katalánského běžce Xaviera Jiméneze v roce 2013.
Asi největším příběhem Barcelonského maratonu v posledních letech se stalo vítězství Keňana Jonaha Kipkemoie Chesuma (*1989) v březnu 2017. Chesum jako malý utrpěl těžké popáleniny, které mu znetvořily pravou ruku. Kvůli tomuto postižení dříve závodil na delších tratích pouze mezi paralympiky (např. účast na Letních paralympijských hrách 2012 v Londýně). Do Barcelonského maratonu nastoupil jako vodič, navíc se jednalo o jeho první soutěžní maraton. V průběhu závodu však původní favorité nečekaně odpadli, a tak si nakonec sympatický a houževnatý Keňan doběhl pro nečekané vítězství, a to ve velmi solidním čase 2:08:57. Stal se vůbec prvním paralympikem, který Barcelonský maraton vyhrál. Díky tomu si z katalánské metropole odvezl celkem 13 000 €, které posloužily k zakoupení hospodářských zvířat pro rodinnou farmu. První zakoupenou krávu pojmenoval Barcelona** podle města, kde zažil svůj doposud největší sportovní triumf.
 |
| Mapka barcelonského maratonu v roce 2019 (Foto:www.zurichmaratobarcelona.es) |
HISTORIE
Historie závodu sahá až do roku 1978, kdy se konal jeho první ročník, tehdy ještě pod názvem Marató de Catalunya. Zajímavé je, že první dva ročníky (1978 a 1979) se odehrály v katalánském přímořském městečku Palafrugell, přímo v Barceloně se začalo běhat až od roku 1980, kdy se závodu zúčastnila již takřka tisícovka závodníků, přičemž běžci zavítali i do přilehlých měst (El Prat de Llobregat, Viladecans, Cornellà de Llobregat). Městská legenda tvrdí, že tehdejší starosta Barcelony Narcís Serra a jeho náměstek Pasqual Maragall byli celou podívanou tak fascinovaní, že právě tehdy se v jejich hlavách zrodila myšlenka uspořádat v Barceloně olympijské hry.
Roku 1983 se Barcelonský maraton stal historicky prvním na světě, kde došlo k dopingové kontrole. Podrobila se jí celkem desítka závodníků. Vůbec poprvé se tehdy závodní trať nacházela kompletně v katalánské metropoli, běžci tak už nezavítali do přilehlých měst. Tehdy fenomenálním časem 2:11:05 zvítězil Dán Allan Zachariasen. Jeho čas byl překonán až o 15 let později. Po zbytek 80. let se závodu pravidelně každý rok účastnily takřka tři tisícovky běžců. Roku 1985 měl Barcelonský maraton naposledy ryze katalánské vítěze (Rafael Garcia v mužské a Joaquima Casas Carreras v ženské kategorii). Rodačka ze Sant Martí de Sacalm je mimochodem doposud jediným člověkem, jenž v Barceloně dokázal zvítězit hned třikrát (1980, 1985, 1987). Roku 1986 byl místní maraton poprvé přenášen v živém televizním přenosu. Výjimečným rokem pro Barcelonský maraton byl samozřejmě ten olympijský. Do ročníku 1992 se přihlásilo přes 6 500 běžců, tedy dvojnásobek oproti předchozím létům. Z československého pohledu musíme zmínit tehdejší vítězku mezi ženami - Mária Starovská (občas ve španělských zdrojích chybně označována jako "Monica Estarvoska") zaběhla nový traťový rekord v čase 2:34:07. Nutno dodat, že v dalších letech se počet registrovaných závodníků propadl opět ke třem tisícům. Výrazněji tento počet začal narůstat až od roku 2007.
Roku 1995 závodníkům poprvé měřil čas elektronický čip. O rok později měla mužská kategorie doposud posledního katalánského vítěze (Benito Ojeda Sanz), pak už se i Barcelonský maraton nesl ve znamení běžců z Afriky, jejichž nadvládu dokázal prolomit jen roku 2003 madridský rodák Alberto Juzdado López. Ročník 2004 byl posledním, jenž se nesl v jakémsi klasickém duchu, následující rok byl pro neshody mezi pořadateli Barcelonský maraton zrušen. Symbolicky na jaře 2005 zemřel Ramon Oliu, zakladatel barcelonské maratonské tradice.
 |
| Již tradiční místo startu a cíle Barcelonského maratonu - Avinguda Maria Cristina (Foto: El Periódico, 2018) |
SOUČASNOST
Tendence od roku 2006 je vcelku jasná. Závod je zaměřen mnohem komerčněji, barcelonská radnice se organizace plně zapojuje (dříve byl její postoj proměnlivý). Trať pravidelně vede okolo většiny slavných barcelonských památek, strmě roste i počet registrovaných běžců. Již roku 2007 byla překonána rekordní účast z roku olympijského, více než 10 000 běžců do katalánské metropole poprvé zavítalo v roce 2010, aby se o pouhé dva roky později tento počet takřka zdvojnásobil. Od té doby se počet účastníků pravidelně pohybuje mezi 17 a 20 000, takřka polovinu z nich obvykle tvoří cizinci. Od roku 2012 je titulárním sponzorem závodu švýcarská pojišťovna Zurich Insurance Group.
10. března 2019 se uskutečnil prozatím poslední, celkově 41. ročník Barcelonského maratonu. Mužským i ženským kategoriím v posledních dvou dekádách dominují keňští a etiopští atleti a výjimkou svým způsobem nebyl ani letošní ročník, který přinesl nové traťové rekordy v mužské i ženské kategorii. Mezi muži zaběhl rekordní čas 2:06:04 etiopský běžec v barvách Bahrajnu Alemu Bekele (2019), mezi ženami 2:24:44 Etiopanka Kuftu Tahir (2019) - pro oba šlo o zlepšení osobního maxima o více než 5 minut. Závod v posledních letech zažil i dva smutné okamžiky. V roce 2009 zemřel na vrozené srdeční potíže 27letý Ir Colin Dunne, srdeční selhání stálo i za úmrtím 45letého katalánského běžce Xaviera Jiméneze v roce 2013.
Asi největším příběhem Barcelonského maratonu v posledních letech se stalo vítězství Keňana Jonaha Kipkemoie Chesuma (*1989) v březnu 2017. Chesum jako malý utrpěl těžké popáleniny, které mu znetvořily pravou ruku. Kvůli tomuto postižení dříve závodil na delších tratích pouze mezi paralympiky (např. účast na Letních paralympijských hrách 2012 v Londýně). Do Barcelonského maratonu nastoupil jako vodič, navíc se jednalo o jeho první soutěžní maraton. V průběhu závodu však původní favorité nečekaně odpadli, a tak si nakonec sympatický a houževnatý Keňan doběhl pro nečekané vítězství, a to ve velmi solidním čase 2:08:57. Stal se vůbec prvním paralympikem, který Barcelonský maraton vyhrál. Díky tomu si z katalánské metropole odvezl celkem 13 000 €, které posloužily k zakoupení hospodářských zvířat pro rodinnou farmu. První zakoupenou krávu pojmenoval Barcelona** podle města, kde zažil svůj doposud největší sportovní triumf.
* Poprvé se v Katalánsku běželo 12. března 1978, zatímco madridský maraton se konal sice ve stejný rok, ale přibližně o měsíc později. Prvního závodu v Katalánsku se tehdy účastnilo pouhých 185 běžců. Organizačně tehdy běh zaštítil katalánský chemik, novinář a běžec Ramon Oliu (1923-2005), jenž si inspiraci k pořádání takového veřejného běhu přinesl z New Yorku, kde několik let žil. Samotné město Barcelona se k organizaci běhů přidala až roku 1980.
** A celý příběh ještě pokračoval. V únoru 2018 se Chesum do katalánské metropole vrátil běžet půlmaraton. Logicky se stal vděčným terčem místních novinářů, jimž se podařilo zjistit, že kráva Barcelona, kterou si Chesum koupil díky vítězství v maratonu 2017, čeká telátko, které ponese jméno Messi.
https://beteve.cat/esports/resultats-marato-barcelona-2022-llista/
OdpovědětVymazat