Ačkoliv oficiálně je trvání španělské občanské války udáváno daty 17. 7. 1936 - 1. 4. 1939, fakticky válka skončila přibližně o dva měsíce dřív ve chvíli, kdy frankističtí vojáci bez boje obsadili katalánskou metropoli. Pád Barcelony byl symbolickou tečkou za veškerými nadějemi na zvrat, demoralizované zbytky republikánské armády se v tu chvíli soustředily již jen na co nejrychlejší ústup.
 |
| Plakát znázorňující vstup frankistických vojsk do Barcelony 26. ledna 1939 z oblasti pohoří Collserola (Foto: diarieljardi.cat) |
Více než dva a půl roku byla Barcelona republikánskou baštou, město muselo zejména v druhé polovině války strpět mnohá bombardování, nakonec se ale dnem, kdy ho ovládli frankističtí vojáci, stal příznačně 26. leden 1939. Jednotky vedené generály Yagüem a Solchagou do Barcelony vstoupily za úsvitu od řeky Llobregat a přes pohoří Collserola. Během dne pak město obsadily až po řeku Besòs. Barcelona tentokrát nekladla sebemenší odpor. Město bylo evakuováno 23. ledna, poslední zbytky republikánské armády ho opustily 25. ledna. Část obyvatel, kteří setrvali, Franka podporovala, zbytek už jen rezignovaně doufal, že válka co nejdřív skončí. Frankistické jednotky katalánskou metropoli předchozího večera obklíčily, 26. ledna ráno marocké oddíly do města vstoupily přes ulice Gran Via a Diagonal, navarrské oddíly obsadily Tibidabo a následně přes ulice Muntaner, Balmes, Avinguda de la República Argentina a Passeig de Gràcia sestoupily až do centra. Italské dobrovolnické jednotky kontrolovaly Hortu a Sant Andreu. Pro Franka by nejspíš nebyl problém dobýt město o pár dní dřív, neboť republikánům se na ústupu nepodařilo vyhodit do povětří všechny mosty přes řeku Llobregat, avšak učinit tak 26. ledna v sobě skrývalo důležitou symboliku.
26. leden byl totiž ve španělsko-katalánské historii do té doby připomínkou bezprecedentní porážky, kterou Španělsko utrpělo v rámci tzv. války ženců v bitvě u Montjuïcu roku 1641. Kousek od Barcelony se onoho 26. ledna 1641 střetly španělské oddíly (čítající přes 20 000 mužů) s katalánskými a francouzskými obránci města (přibližně 6 000 mužů). Boj byl krátký, avšak intenzivní. Španělé v něm ztratili 1 500 mužů, zatímco katalánsko-francouzská strana napočítala jen 32 mrtvých. Tento nepoměr španělské jednotky zcela demoralizoval, a tak od dalších útoků ustoupily a stáhly se do vnitrozemí. Právě vzhledem k počtu padlých je toto vítězství často připomínáno jako jedna z nejúspěšnějších katalánských bitev v historii. V globálním kontextu však šlo jen o malé vítězství, neboť válka ženců skončila roku 1652 jasnou prohrou katalánských vzbouřenců. Dodnes je tedy část historiků přesvědčená o tom, že Franco si tuto skutečnost plně uvědomoval a hodlal tuto pro Španělsko neblahou vzpomínku na 26. leden vymazat právě slavným dobytím Barcelony.
Katalánská metropole se v roce 1939 vzdala velmi lehce nejen kvůli úprku republikánů. Takřka tři roky války a zejména v posledním roce se stupňující bombardování města znamenaly neustálou atmosféru strachu a zoufalství. Region hladověl. Mnoho obyvatel tak ve finále skutečně cítilo skutečnou vděčnost za konec války. Mnozí si však plně neuvědomovali, co všechno s sebou frankistická diktatura přinese. Dobytí Barcelony zaznamenalo velký ohlas ve světě. Franco se dočkal gratulací od spřátelených diktátorů (Mussolini, Hitler). Město se relativně rychle vrátilo k běžnému životu - již 27. ledna začaly opět vycházet noviny, o den později začalo fungovat noční osvětlení, zrušené kvůli leteckým bombardováním, a 1. února už vcelku pravidelně fungovala hromadná doprava a většina obchodů poprvé od "osvobození" otevřela, ačkoliv všeho bylo málo a příděly na potravinové lístky fungovaly až do roku 1952. Fakticky se Barcelona z šedivého poválečného období dostávala více než dvě dekády. K hranici s Francií se frankistické oddíly dostaly do dvou týdnů a 21. února v katalánské metropoli uspořádaly ohromnou vojenskou přehlídku na počest oficiálního konce války na katalánském území.
26. leden byl totiž ve španělsko-katalánské historii do té doby připomínkou bezprecedentní porážky, kterou Španělsko utrpělo v rámci tzv. války ženců v bitvě u Montjuïcu roku 1641. Kousek od Barcelony se onoho 26. ledna 1641 střetly španělské oddíly (čítající přes 20 000 mužů) s katalánskými a francouzskými obránci města (přibližně 6 000 mužů). Boj byl krátký, avšak intenzivní. Španělé v něm ztratili 1 500 mužů, zatímco katalánsko-francouzská strana napočítala jen 32 mrtvých. Tento nepoměr španělské jednotky zcela demoralizoval, a tak od dalších útoků ustoupily a stáhly se do vnitrozemí. Právě vzhledem k počtu padlých je toto vítězství často připomínáno jako jedna z nejúspěšnějších katalánských bitev v historii. V globálním kontextu však šlo jen o malé vítězství, neboť válka ženců skončila roku 1652 jasnou prohrou katalánských vzbouřenců. Dodnes je tedy část historiků přesvědčená o tom, že Franco si tuto skutečnost plně uvědomoval a hodlal tuto pro Španělsko neblahou vzpomínku na 26. leden vymazat právě slavným dobytím Barcelony.
Katalánská metropole se v roce 1939 vzdala velmi lehce nejen kvůli úprku republikánů. Takřka tři roky války a zejména v posledním roce se stupňující bombardování města znamenaly neustálou atmosféru strachu a zoufalství. Region hladověl. Mnoho obyvatel tak ve finále skutečně cítilo skutečnou vděčnost za konec války. Mnozí si však plně neuvědomovali, co všechno s sebou frankistická diktatura přinese. Dobytí Barcelony zaznamenalo velký ohlas ve světě. Franco se dočkal gratulací od spřátelených diktátorů (Mussolini, Hitler). Město se relativně rychle vrátilo k běžnému životu - již 27. ledna začaly opět vycházet noviny, o den později začalo fungovat noční osvětlení, zrušené kvůli leteckým bombardováním, a 1. února už vcelku pravidelně fungovala hromadná doprava a většina obchodů poprvé od "osvobození" otevřela, ačkoliv všeho bylo málo a příděly na potravinové lístky fungovaly až do roku 1952. Fakticky se Barcelona z šedivého poválečného období dostávala více než dvě dekády. K hranici s Francií se frankistické oddíly dostaly do dvou týdnů a 21. února v katalánské metropoli uspořádaly ohromnou vojenskou přehlídku na počest oficiálního konce války na katalánském území.
Žádné komentáře:
Okomentovat