Katalánský architekt a barcelonský rodák August Font i Carreras (1845-1924) byl současníkem Gaudího či Domènecha Montanera, nicméně dnes ho v Katalánsku zná jen málokdo a kdybyste se v barcelonských ulicích zeptali, které známé budovy Font navrhl, nejspíš byste se jen stěží dočkali správné odpovědi. Kromě akademických kruhů dnes Fontovo dílo skutečně prakticky nikdo nezná, což mělo často za následek předčasnou likvidaci některých z jeho nejznámějších staveb. Pojďme se tedy nyní alespoň v krátkosti podívat na některé z nich.
Exteriér Palau de les Belles Arts v Barceloně, 1888-1942 (Foto: wikipedia.org) |
Hned na úvod se sluší dodat, že August Font patřil mezi největší architektonické talenty své doby a mezi největší oblíbence zakladatele barcelonské architektury Eliese Rogenta. Možná pod jeho vlivem se však v průběhu své architektonické dráhy věnoval zejména tvorbě v eklekticismu, jenž však nedosahoval ani zdaleka takové slávy a spektakulárnosti jako souběžně praktikovaný katalánský modernismus. Řadu jeho význačných děl tak pohřbily dějiny.
Kupříkladu ve své době intelektuály hojně navštěvovaný interiér kavárny a tanečního sálu La Maison Dorée, která fungovala v letech 1897 až 1918 a jejíž interiér v modernistickém stylu roku 1903 navrhl právě August Font. Nebo ještě slavnější Palau de les Belles Arts, jeden z pavilonů, jež v Barceloně vyrostly v souvislosti s pořádáním Světové výstavy v roce 1888. Nacházel se na rohu ulic Passeig de Lluís Companys a Passeig de Pujades (dnes na jeho místě stojí zchátralá budova městského soudu, evidentně taktéž zralá k demolici). Palác disponoval obrovským sálem o více než 2000 metrech čtverečných, takže už v průběhu výstavy se stal dějištěm mnoha společenských událostí. K nejrůznějším kongresům a akcím sloužil i později - tak například v říjnu 1910 tu bylo založeno španělské anarchosyndikalistické revoluční odborové hnutí CNT a v roce 1919 se tu konal první barcelonský autosalon. Budova se používala až do španělské občanské války, během níž byla při jednom z bombardování města silně poničena. I proto byla roku 1942 definitivně stržena. Uvnitř byla bohatá umělecká výzdoba čítající řadu maleb a soch předních katalánských umělců přelomu století. Podle dobových legend tato díla skončila v soukromých sbírkách frankistických pohlavárů.
Existence další významné Fontovy stavby byla silně ohrožená ještě před několika dekádami. August Font byl totiž autorem komplexu býčí arény v neomudéjarském stylu na Plaça d'Espanya, která začala fungovat roku 1900, avšak od roku 1977 chátrala, neboť, jak známo, v Katalánsku v posledních dekádách tradice španělské koridy silně upadla. O deset let později se poměrně čile debatovalo o jejím zbourání za účelem stavby dalšího veletržního pavilonu, avšak po širší společenské debatě (kdyby šlo o dílo Gaudího či Montanerovo, vůbec by se o ničem takovém ani neuvažovalo) nakonec arénu zachránil soukromý investor, jenž ji po několika letech totální rekonstrukce na jaře 2011 slavnostně otevřel jako moderní nákupní centrum Arenas de Barcelona, a tak budovu známe dodnes. Kromě výše zmíněného je Font autorem průčelí hned několika katalánských kostelů a bazilik, podílel se i na současné podobě průčelí barcelonské katedrály. Zvláštní pozornost si zaslouží též krásný Palau de les Heures na okraji Barcelony. Vlastní architektonickou dráhu August Font doplňoval akademickým působením na Escola d'Arquitectura de Barcelona, kde spolu se svým bývalým učitelem a později kolegou Eliesem Rogentem formoval hned dvě veleúspěšné generace architektů tvořících ve stylu, kvůli němuž si už dnes na Fonta jen málokdo vzpomene.
Kupříkladu ve své době intelektuály hojně navštěvovaný interiér kavárny a tanečního sálu La Maison Dorée, která fungovala v letech 1897 až 1918 a jejíž interiér v modernistickém stylu roku 1903 navrhl právě August Font. Nebo ještě slavnější Palau de les Belles Arts, jeden z pavilonů, jež v Barceloně vyrostly v souvislosti s pořádáním Světové výstavy v roce 1888. Nacházel se na rohu ulic Passeig de Lluís Companys a Passeig de Pujades (dnes na jeho místě stojí zchátralá budova městského soudu, evidentně taktéž zralá k demolici). Palác disponoval obrovským sálem o více než 2000 metrech čtverečných, takže už v průběhu výstavy se stal dějištěm mnoha společenských událostí. K nejrůznějším kongresům a akcím sloužil i později - tak například v říjnu 1910 tu bylo založeno španělské anarchosyndikalistické revoluční odborové hnutí CNT a v roce 1919 se tu konal první barcelonský autosalon. Budova se používala až do španělské občanské války, během níž byla při jednom z bombardování města silně poničena. I proto byla roku 1942 definitivně stržena. Uvnitř byla bohatá umělecká výzdoba čítající řadu maleb a soch předních katalánských umělců přelomu století. Podle dobových legend tato díla skončila v soukromých sbírkách frankistických pohlavárů.
Existence další významné Fontovy stavby byla silně ohrožená ještě před několika dekádami. August Font byl totiž autorem komplexu býčí arény v neomudéjarském stylu na Plaça d'Espanya, která začala fungovat roku 1900, avšak od roku 1977 chátrala, neboť, jak známo, v Katalánsku v posledních dekádách tradice španělské koridy silně upadla. O deset let později se poměrně čile debatovalo o jejím zbourání za účelem stavby dalšího veletržního pavilonu, avšak po širší společenské debatě (kdyby šlo o dílo Gaudího či Montanerovo, vůbec by se o ničem takovém ani neuvažovalo) nakonec arénu zachránil soukromý investor, jenž ji po několika letech totální rekonstrukce na jaře 2011 slavnostně otevřel jako moderní nákupní centrum Arenas de Barcelona, a tak budovu známe dodnes. Kromě výše zmíněného je Font autorem průčelí hned několika katalánských kostelů a bazilik, podílel se i na současné podobě průčelí barcelonské katedrály. Zvláštní pozornost si zaslouží též krásný Palau de les Heures na okraji Barcelony. Vlastní architektonickou dráhu August Font doplňoval akademickým působením na Escola d'Arquitectura de Barcelona, kde spolu se svým bývalým učitelem a později kolegou Eliesem Rogentem formoval hned dvě veleúspěšné generace architektů tvořících ve stylu, kvůli němuž si už dnes na Fonta jen málokdo vzpomene.
Současná podoba nákupního centra Arenas de Barcelona (Foto: David Cardelús) |
Žádné komentáře:
Okomentovat