Palafrugell

Palafrugell je katalánské město, které nalezneme jen kousek od pobřeží Středozemního moře v provincii Girona. Žije tu okolo 23 000 obyvatel a samotná obec se skládá z několika částí - o dvou přímořských - Llafranc a Calella de Palafrugell - bude řeč později. Palafrugell rozhodně nepatří mezi nejznámější katalánská letoviska, ale i tak tu má řada lidí svou druhou rezidenci, jakýsi letní byt, takže v průběhu letních měsíců se počet zdejších "obyvatel" běžně ztrojnásobí. Město samotné se nachází asi 4 km od moře, po celém Katalánsku se tak neproslavilo svými nádhernými plážemi, nýbrž docela jinými skutečnostmi.

Nejstarší písemná zmínka o městě pochází z roku 988, nicméně z archeologických pozůstatků je jasné, že palafrugellská oblast byla obývána již dávno před začátkem našeho letopočtu. Město provázejí ještě dvě důležitá historická data: rok 1251, kdy Palafrugell obdržel městská práva, a rok 1638, kdy se místní vzbouřili proti španělským vojákům, kteří se ve městě protiprávně usadili. Pravá historie tu ale začíná až v polovině 18. století, kdy Palafrugell udělal velký demografický skok, jenž byl zapříčiněn především přechodem od tradičního zemědělství a pastevectví k průmyslu.

A ne tak ledajakému. Palafrugell se totiž stal velmocí ve výrobě a exportu korku. Korkový průmysl byl v průběhu století devatenáctého a na počátku dvacátého skutečným hnacím motorem celé místní ekonomiky. Pracovní příležitosti neustále zvyšovaly počet obyvatel. Zatímco okolo roku 1700 v Palafrugellu nežila ani tisícovka obyvatel, v roce 1787 už to bylo přes 2 500 a roku 1910 dokonce 9 000 obyvatel. Za vším stálo několik desítek místních fabrik na výrobu korků. Ekonomický rozkvět se podepsal i na podobě města - hlavně na přelomu 19. a 20. století vznikla řada krásných budov a důležitých společenských institucí (kasino, bary, knihovny). Druhá polovina dvacátého století přinesla značný útlum korkařské produkce, na druhou stranu se ale zvýšil turistický potenciál města a Palafrugell opět zaznamenal obrovský demografický růst. Od roku 1972 ve městě existuje Museu del Suro de Palafrugell, tedy muzeum korku, které sídlí v památné budově Can Mario a připomíná slavné časy místního vývozního artiklu číslo jedna. Zajímavostí je i určitá literární důležitost města, protože nejslavnějším místním rodákem byl slavný katalánský spisovatel Josep Pla (1897 - 1981). Ve městě se nachází například Fundació Josep Pla, tedy kulturní centrum, které mimo jiné spravuje literární odkaz velkého spisovatele.

Plaça Nova, palafrugellské hlavní náměstí již od druhé poloviny 18. stol.
 (Autor: Lluís Bruguera, 2014)

CALELLA DE PALAFRUGELL

Říká se, že pláže v okolí města Palafrugell jsou těmi jedinými, které dnes ještě dokážou dostát oné divokosti, kterou slibuje název celého pobřeží (Costa Brava). Calella de Palafrugell je vesnička s necelou tisícovkou obyvatel a odjakživa funguje jako palafrugellský přístav. Díky již zmiňovanému exportu korku zažil přístav své nejslavnější a možná i nejbláznivější časy v průběhu 19. století - pak jeho úlohu převzal z větší části nedaleký Palamós. Městečko si každopádně z těch časů dokázalo zachovat zvláštní a dávnou přístavní atmosféru, které se vyhnulo budování turistických komplexů. Turisty samozřejmě najdete i tady, ne ale v takové míře jako jinde na pobřeží Costa Brava.

Zajímavým tipem na výlet může být i nedaleká Botanická zahrada Cap Roig. Jde o romanticky laděný komplex botanické zahrady a přilehlého hradu, který si tu v roce 1927 postavili manželé Nikolaj Woevodski a Dorothy Webster, aby si tak splnili svůj velký sen o krásném panství uprostřed rozsáhlé květinové zahrady a s výhledem na moře. V současnosti komplex provozuje katalánská banka La Caixa. Od léta 2001 se tu každoročně v období letních prázdnin pořádá i známý Festival Jardins de Cap Roig, na němž už vystoupila řada světově proslulých umělců (Diana Ross, Bob Dylan, Paul Anka, Elton John, Bryan Adams či Enrique Iglesias).

Calella de Palafrugell, 2013 (Foto: Google Maps)

LLAFRANC

Podobně jako Calella de Palafrugell i vedlejší Llafranc je především místem, kde má řada bohatších Španělů a Katalánců svou druhou rezidenci. K trvalému pobytu je tu přihlášeno necelých 400 lidí, nicméně během léta se jich ve zdejších ulicích pohybuje několik tisíc. Oblíbeným letním sídlem bylo Llafranc již na počátku 20. století, osídlená však tato oblast byla už odpradávna. Největším lákadlem pro turisty je místní pláž, která se na ploše 400 x 40 metrů pyšní jemným zlatavým pískem.

Llafranc má i pár drobných památek na řadu civilizací, které se v této pěkné zátoce na pobřeží Středozemního moře usadily, nicméně tou nejdůležitější z nich je Památková zóna Sant Sebastià de la Guarda, v níž se nachází například pozůstatky iberské vesnice z 5. století př. n. l., strážní věž z 15. století nebo barokní kaple. Součástí komplexu je i maják z roku 1857 (Far de Sant Sebastià), který se tyčí ve výšce 170 metrů nad mořskou hladinou a jeho světlo je viditelné až do vzdálenosti 60 km, což z něj údajně dělá nejsilnější maják na katalánském pobřeží. Strávit zde dovolenou s romantickými výhledy na maják i na moře je též možné - Hotel El Far se nachází prakticky uprostřed památkové zóny, což je ale patrné na cenách. Každopádně ze všeho výše uvedeného je jasné, že Llafranc, Calella de Palafrugell i Palafrugell samotný jsou skvělými místy pro inspirativní i odpočinkovou letní dovolenou.

Llafranc (Autor: Lluís Bruguera, 2013)