Každoročně 12. října si připomínáme den, kdy byla objevena Amerika. Ačkoliv Kryštof Kolumbus pravděpodobně nebyl prvním Evropanem, jenž dorazil ke břehům Ameriky, a vlastně si ani během svého života plně neuvědomil, co se mu podařilo, dodnes je právě on symbolem skutečného konce středověku a začátku zcela nové éry v dějinách lidstva. Přesto je jeho život dodnes zahalen spoustou tajemství - například s jistotou neznáme jeho původ. Existuje mnoho více či méně přijímaných teorií Kolumbova původu a na jednu z nich se dnes podíváme. Hlavní postavou tohoto článku ovšem nebude Kryštof Kolumbus. Zajímat nás totiž bude především osobnost kontroverzního katalánského historika Jordiho Bilbenye a jeho katalánská vize dějin.
Jordi Bilbeny (*1961, Arenys de Mar) je katalánský historik a spisovatel. Na Universitat Autònoma de Barcelona vystudoval katalánskou filologii a posléze se jako doktorský student věnoval moderním dějinám na Universitat de Barcelona, avšak k titulu PhD se (zatím) nedobral. Brzy po dokončení svého magisterského studia se začal usilovně věnovat historii. Specializoval se především na cenzuru v religiózních historických textech z přelomu středověku a novověku. Tento výzkum ho zavedl až ke Kryštofu Kolumbovi - tématu, které se stalo jeho životní vášní.
Bilbeny se ve svém výzkumu pouští do velice ožehavých témat, jelikož je toho názoru, že dějiny Katalánska byly pomocí cenzury manipulovány ve prospěch vytvoření historického konceptu jednotného Španělska. Bilbeny tak zásadně pochybuje prakticky o všech historických dokumentech ze šestnáctého a následujících století, protože je považuje za zmanipulované. Často se tak upíná pouze k marginalizovaným teoriím, jejichž skvělým propagátorem se později stává.
To je ostatně i případ původu Kryštofa Kolumba. Velká většina historiků a tím pádem i velká většina encyklopedií má o Kolumbově původu jasno - narodil se v Janově a byl tedy Janovanem. Pravdou však je, že Kolumbovy první roky života či životy jeho rodičů jsou dodnes poněkud obestřeny tajemstvím a neexistují prameny, které by dokázaly stoprocentně potvrdit nejrozšířenější teorii o mořeplavcově původu. Naproti tomu existuje též řada teorií (většinou historiků odmítaných) o portugalském, polském či katalánském původu Kryštofa Kolumba. Zvláště katalánská teorie přináší hned několik zajímavých skutečností, které by mohly osvětlit dosud neprobádaná místa v Kolumbově životopise. Asi nejčastěji se mluví přímo o Kolumbových znalostech. Je například známo, že kromě mnoha jiných jazyků objevitel Ameriky mluvil a psal i katalánsky; naproti tomu jeho znalost italštiny či některého z dialektů Apeninského poloostrova byla minimální. Také se ví, že při svých plavbách se Kolumbus často obklopoval Katalánci. Hlavní myšlenkou této teze je navíc historická záměna osobností (tedy že šlo o jinou osobu, než je ta dnes za Kolumba pokládaná), která se dnes už jen těžko dokáže. Důležitou součástí katalánského propojení s objevením Ameriky je i tzv. Tesi del port de Pals, podle níž Kolumbus při své první výpravě k břehům Nového světa nevyplul z andaluského přístavu Palos, jak se všeobecně tvrdí, nýbrž z dnes již neexistujícího přístavu u katalánského městečka Pals. I pro tuto teorii existují poměrně zajímavé důkazy, jejichž relevantnost však opět většina historiků zpochybňuje*.
Tak či onak, právě Jordi Bilbeny se stal prakticky v celosvětovém měřítku tím nejviditelnějším zastáncem katalánského původu Kryštofa Kolumba. Mezi jeho nejznámější díla věnovaná této problematice patří: Brevíssima relació de la destrucció de la Història (1998), La descoberta catalana d'Amèrica (1999), Cristòfor Colom, príncep de Catalunya (2006).
Kolumbus však není zdaleka jedinou postavou španělské historie, které se Bilbeny ve svých pracích a televizních dokumentech věnuje. Solidního ohlasu se dočkalo i jeho zpochybňování předních ikon španělské literatury. Katalánský historik je totiž přesvědčen, že stěžejní díla španělského písemnictví by vlastně měla patřit do historie katalánské literatury. Konkrétně pak nejde o nikoho menšího než o samotného Cervantese a jeho Dona Quijota (1605). Bilbeny v roce 2005 prohlásil, že podle jeho závěrů byl Cervantes valencijský šlechtic s katalánskými předky a že svůj nejslavnější román napsal katalánsky. Tehdejší králem nařízená cenzura však originál zničila, a knihu tak prý dnes známe jen v jejím španělském překladu. V podobném duchu pak Bilbeny hájí i katalánský původ děl jako La Celestina (1499) nebo Lazarillo de Tormes (1554). V těchto případech to má poněkud lehčí, protože například autor pikareskního románu Lazarillo de Tormes dodnes není znám, a tak se stále pohybujeme jen v teoretické rovině.
Zatím poslední historickou osobností, u níž začal Jordi Bilbeny zkoumat možné spojení s Katalánskem, se stal Leonardo da Vinci. Toho Bilbeny považuje za možného potomka aragonské královské rodiny, respektive její větve usídlené v Neapoli. Tato teorie v každém případě vylučuje dosud přijímanou verzi, že Leonardo pocházel z chudých poměrů.
Jak vidno, Jordi Bilbeny poměrně konstantně vychází ze svého přesvědčení o cenzuře a manipulaci děl v 16. a 17. století s cílem vytváření ideje centralizovaného Španělska. Pro své výzkumy si vybírá historické osobnosti, u nichž vinou mnoha uplynulých století existuje řada nevyjasněných životních etap. Typickým příkladem je právě Kryštof Kolumbus, o jehož původu zkrátka s naprostou jistotou dnes nemůžeme říct nic. Stejně tak i v životě autora slavného Dona Quijota existují etapy, o kterých toho mnoho nevíme.
Jordi Bilbeny každopádně rád provokuje, i když to v žádném rozhovoru nikdy nepřiznal. Akademická obec nad ním již dávno zlomila hůl, nicméně čtenáře jeho knihy zajímají. Asi nikdo zatím nedokázal v katalánské mládeži vzbudit takový zájem o historii. Není ostatně jediný. Například Pep Mayolas (*1962, taktéž Arenys de Mar) zastává možná ještě fantastičtější teorie, například tu, podle níž byl Erasmus Rotterdamský Kataláncem a zároveň synem Kryštofa Kolumba... Inu, každá polemika vždy vyvolá mnohem větší zájem než suché a mnohem pravděpodobnější vědecké závěry. Zde se navíc jedná i o značně výbušné politické téma, pokud si uvědomíme možné dopady konspirací, o nichž Bilbeny mluví. Dan Brown už ví, kde se příště inspirovat. Na druhou stranu však nezapomeňme na fakt, že Bilbeny je pouhým popularizátorem myšlenek, které se zrodily v hlavách univerzitních profesorů, takže jistě existují otázky, které je třeba si ještě položit v souvislosti se španělskou/katalánskou historií.
Jordi Bilbeny (*1961, Arenys de Mar) je katalánský historik a spisovatel. Na Universitat Autònoma de Barcelona vystudoval katalánskou filologii a posléze se jako doktorský student věnoval moderním dějinám na Universitat de Barcelona, avšak k titulu PhD se (zatím) nedobral. Brzy po dokončení svého magisterského studia se začal usilovně věnovat historii. Specializoval se především na cenzuru v religiózních historických textech z přelomu středověku a novověku. Tento výzkum ho zavedl až ke Kryštofu Kolumbovi - tématu, které se stalo jeho životní vášní.
Bilbeny se ve svém výzkumu pouští do velice ožehavých témat, jelikož je toho názoru, že dějiny Katalánska byly pomocí cenzury manipulovány ve prospěch vytvoření historického konceptu jednotného Španělska. Bilbeny tak zásadně pochybuje prakticky o všech historických dokumentech ze šestnáctého a následujících století, protože je považuje za zmanipulované. Často se tak upíná pouze k marginalizovaným teoriím, jejichž skvělým propagátorem se později stává.
To je ostatně i případ původu Kryštofa Kolumba. Velká většina historiků a tím pádem i velká většina encyklopedií má o Kolumbově původu jasno - narodil se v Janově a byl tedy Janovanem. Pravdou však je, že Kolumbovy první roky života či životy jeho rodičů jsou dodnes poněkud obestřeny tajemstvím a neexistují prameny, které by dokázaly stoprocentně potvrdit nejrozšířenější teorii o mořeplavcově původu. Naproti tomu existuje též řada teorií (většinou historiků odmítaných) o portugalském, polském či katalánském původu Kryštofa Kolumba. Zvláště katalánská teorie přináší hned několik zajímavých skutečností, které by mohly osvětlit dosud neprobádaná místa v Kolumbově životopise. Asi nejčastěji se mluví přímo o Kolumbových znalostech. Je například známo, že kromě mnoha jiných jazyků objevitel Ameriky mluvil a psal i katalánsky; naproti tomu jeho znalost italštiny či některého z dialektů Apeninského poloostrova byla minimální. Také se ví, že při svých plavbách se Kolumbus často obklopoval Katalánci. Hlavní myšlenkou této teze je navíc historická záměna osobností (tedy že šlo o jinou osobu, než je ta dnes za Kolumba pokládaná), která se dnes už jen těžko dokáže. Důležitou součástí katalánského propojení s objevením Ameriky je i tzv. Tesi del port de Pals, podle níž Kolumbus při své první výpravě k břehům Nového světa nevyplul z andaluského přístavu Palos, jak se všeobecně tvrdí, nýbrž z dnes již neexistujícího přístavu u katalánského městečka Pals. I pro tuto teorii existují poměrně zajímavé důkazy, jejichž relevantnost však opět většina historiků zpochybňuje*.
Tak či onak, právě Jordi Bilbeny se stal prakticky v celosvětovém měřítku tím nejviditelnějším zastáncem katalánského původu Kryštofa Kolumba. Mezi jeho nejznámější díla věnovaná této problematice patří: Brevíssima relació de la destrucció de la Història (1998), La descoberta catalana d'Amèrica (1999), Cristòfor Colom, príncep de Catalunya (2006).
Kolumbus však není zdaleka jedinou postavou španělské historie, které se Bilbeny ve svých pracích a televizních dokumentech věnuje. Solidního ohlasu se dočkalo i jeho zpochybňování předních ikon španělské literatury. Katalánský historik je totiž přesvědčen, že stěžejní díla španělského písemnictví by vlastně měla patřit do historie katalánské literatury. Konkrétně pak nejde o nikoho menšího než o samotného Cervantese a jeho Dona Quijota (1605). Bilbeny v roce 2005 prohlásil, že podle jeho závěrů byl Cervantes valencijský šlechtic s katalánskými předky a že svůj nejslavnější román napsal katalánsky. Tehdejší králem nařízená cenzura však originál zničila, a knihu tak prý dnes známe jen v jejím španělském překladu. V podobném duchu pak Bilbeny hájí i katalánský původ děl jako La Celestina (1499) nebo Lazarillo de Tormes (1554). V těchto případech to má poněkud lehčí, protože například autor pikareskního románu Lazarillo de Tormes dodnes není znám, a tak se stále pohybujeme jen v teoretické rovině.
Zatím poslední historickou osobností, u níž začal Jordi Bilbeny zkoumat možné spojení s Katalánskem, se stal Leonardo da Vinci. Toho Bilbeny považuje za možného potomka aragonské královské rodiny, respektive její větve usídlené v Neapoli. Tato teorie v každém případě vylučuje dosud přijímanou verzi, že Leonardo pocházel z chudých poměrů.
Jak vidno, Jordi Bilbeny poměrně konstantně vychází ze svého přesvědčení o cenzuře a manipulaci děl v 16. a 17. století s cílem vytváření ideje centralizovaného Španělska. Pro své výzkumy si vybírá historické osobnosti, u nichž vinou mnoha uplynulých století existuje řada nevyjasněných životních etap. Typickým příkladem je právě Kryštof Kolumbus, o jehož původu zkrátka s naprostou jistotou dnes nemůžeme říct nic. Stejně tak i v životě autora slavného Dona Quijota existují etapy, o kterých toho mnoho nevíme.
Jordi Bilbeny každopádně rád provokuje, i když to v žádném rozhovoru nikdy nepřiznal. Akademická obec nad ním již dávno zlomila hůl, nicméně čtenáře jeho knihy zajímají. Asi nikdo zatím nedokázal v katalánské mládeži vzbudit takový zájem o historii. Není ostatně jediný. Například Pep Mayolas (*1962, taktéž Arenys de Mar) zastává možná ještě fantastičtější teorie, například tu, podle níž byl Erasmus Rotterdamský Kataláncem a zároveň synem Kryštofa Kolumba... Inu, každá polemika vždy vyvolá mnohem větší zájem než suché a mnohem pravděpodobnější vědecké závěry. Zde se navíc jedná i o značně výbušné politické téma, pokud si uvědomíme možné dopady konspirací, o nichž Bilbeny mluví. Dan Brown už ví, kde se příště inspirovat. Na druhou stranu však nezapomeňme na fakt, že Bilbeny je pouhým popularizátorem myšlenek, které se zrodily v hlavách univerzitních profesorů, takže jistě existují otázky, které je třeba si ještě položit v souvislosti se španělskou/katalánskou historií.
Více informací...
- Jordi Bilbeny - osobní webová stránka (katalánsky)
- Wikipedia - Catalanitat de Cristòfor Colom (katalánsky)
- Jordi Bilbeny - rozhovor 20minutos.es (španělsky)
*Každá kolumbovská teorie již vyplodila stovky knih, článků a studií, takže pouštět se do jejich rozboru zde rozhodně není naším cílem. Pro zájemce jsou k dispozici výše uvedené odkazy, jež je dovedou i k odkazům dalším.
Žádné komentáře:
Okomentovat