Josep Lluís Sert (1902-1983) byl významný katalánský architekt, urbanista a vysokoškolský profesor. Ačkoliv jím navržené budovy (až na jednu výjimku) nepřijímají každoročně statisíce či miliony návštěvníků, jako je tomu v případě katalánských architektů z období modernisme, přesto je Sertovo působení na tváři Barcelony dodnes velice patrné.
Sert se narodil roku 1902 v Barceloně a již od malička chtěl být malířem. Tuto touhu v něm pravděpodobně rozpoutal jeho strýc, mezinárodně uznávaný malíř Josep Maria Sert. Byl to nakonec však právě on, kdo svému synovci doporučil vydat se poněkud praktičtější a jistější dráhou, při níž se i tak bude moci věnovat umění. Tak se z Josepa Lluíse stal architekt. Po studiích v Barceloně se Sert vydal hledat více inspirace do ciziny. V Paříži se roku 1926 seznámil s dílem Le Corbusiera. Jeho styl mladému Sertovi zcela učaroval a jen o pár měsíců později se se svým idolem střetl v Barceloně. Le Corbusiera talentovaný mladík zaujal, a tak mu ihned navrhl spolupráci. Sert na nic nečekal a nabídku okamžitě přijal.
Po dvou letech práce a učení se v Le Corbusierově ateliéru se počátkem 30. let minulého století Sert vydal na svou vlastní architektonickou dráhu. Zajímavé je, že vlastně ani tak dlouho netrvala, respektive byla brzy přerušena. I přesto si Sert ve světě získal velký respekt. Ale o tom až za chvíli. V této první etapě stavěl především v Barceloně. Mezi jeho nejznámější (a dodnes existující) díla patří budova Dispensari Antituberculós (1934 - 1938) ve čtvrti Raval a bytový dům Casa Bloc (1932 - 1936) v distriktu Sant Andreu. V roce 1937 dostal zakázku na vytvoření španělského pavilonu pro Světovou výstavu v Paříži. Tzv. Pavelló de la República tehdy velkolepě reprezentoval občanskou válkou zmítané Španělsko. Sert pavilon navrhl a zároveň na něm spolupracoval s mnoha slavnými umělci, kteří se podíleli na výzdobě. V tomto pavilonu byl například vůbec poprvé veřejně vystaven slavný Picassův obraz Guernica. Po výstavě byl Pavelló de la República sice zbourán, nicméně jeho dokonalá replika se od roku 1992 nachází na ulici Avinguda del Cardenal Vidal i Barraquer v Barceloně.
 |
| Půdorys bytů v Casa Bloc (1936) |
V Paříži už Josep Lluís Sert kvůli zmiňované občanské válce podobně jako většina španělských/katalánských intelektuálů či umělců zůstal. Práce na republikánském pavilonu byla ostatně na dlouhé roky posledním Sertovým ryze architektonickým počinem. O práci však nouzi neměl. V roce 1939, kdy se již do války dostala celá Evropa, přesídlil s rodinou nejprve na Kubu a později do New Yorku. V USA se několik let zabýval územním plánováním. Byl vůbec jedním z prvních moderních urbanistů. Jeho práce se nakonec natolik zaujala akademické kruhy, že mu bylo nabídnuto místo profesora na slavné Harvardově univerzitě. Jako kdysi v případě Le Corbusiera ani tentokrát Sert neotálel s přijetím.
V letech 1953 - 1969 tedy katalánský architekt zastupoval pozici děkana Harvard Graduate School of Design, jedné z mnoha harvardských fakult. Kromě výuky na jedné z nejprestižnějších architektonických škol na světě po sobě zanechal stopu i v samotném kampusu školy ve městě Cambridge (Massachusetts, USA) - je autorem budov jako Holyoke Center či Peacebody Terrace. Podílel se i na dalších stavbách z prostředí amerického akademického světa, v letech 1960 až 1967 například na Bostonské univerzitě. V roce 1969 odešel do "akademického" důchodu.
Poslední dekádu svého života zasvětil už jen architektuře víceméně pro radost. Po celý život se rád obklopoval nejrůznějšími umělci, především malíři. Většinu z těch nejslavnějších 20. století Sert osobně znal, avšak jeho největším přítelem byl jednoznačně katalánský malíř a sochař Joan Miró. Sert pro Miróa navrhl ateliér a dům na Mallorce již v roce 1956, v roce 1972 z jejich spolupráce vzešla ještě slavnější budova Fundació Joan Miró, inaugurována slavnostně roku 1975. Josep Lluís Sert zemřel v březnu 1983 na rakovinu. Po sobě ale zanechal důležitý architektonický odkaz. Dvě nejdůležitější Sertovy stopy v katalánské metropoli si nyní stručně přiblížíme...
 |
| Josep Lluís Sert (1902 - 1983) |
CASA BLOC (1936)
Katalánská vláda se na počátku 30. let minulého století snažila zlepšit životní podmínky dělníků, kteří tehdy v Barceloně živořili v mnoha městských slumech. Proto prosazovala stavbu jednoduchých dělnických bytových domů. Jedna ze zakázek putovala i ke třem mladým architektům, členům katalánského architektonického sdružení GATCPAC. Zmiňovanou trojicí byli: Josep Lluís Sert, Josep Torres Clavé a Joan Baptista Subirana. Ti vytvořili modelový bytový dům, který je asi nejlepším barcelonským příkladem architektonického racionalismu. Dvoupatrové bytečky o rozloze 60 m2 byly jednoduchého uspořádání. Ve spodním patře byla malinká předsíň, koupelna, záchod, kuchyňka, jídelna a terasa, zatímco v horním patře byly dvě či tři obytné místnosti. Casa Bloc však nakonec měla docela jiný než dělnický osud. Kvůli občanské válce se budova nestihla zcela dokončit a když se to pak podařilo v roce 1939, prvními nájemníky novostavby se stali frankističtí vojáci se svými rodinami. Na ukázku tehdejší top low-cost architektury se můžete podívat i vy. Barcelonské Museu del Disseny proměnilo jeden z bytů v muzejní exponát. Více informací o možnosti prohlídky zde.
FUNDACIÓ JOAN MIRÓ (1975)
Z čistě turistického hlediska je Miróovo muzeum jednoznačně nejnavštěvovanější Sertovou stavbou. Ačkoliv je pod návrhem podepsán Sert, ve skutečnosti se Fundació Joan Miró zrodila při mnohahodinových rozhovorech obou přátel. Miró věděl, jaké muzeum chce pro své obrazy stvořit. Sert zase věděl, jak toho docílit a lehce Miróovy představy korigoval. Každopádně výsledné dílo už takřka 40 let tvoří jednu z hlavních zastávek na procházkách po kopci Montjuïc. Zajímavostí je, že na projektu se přímo podílela i barcelonská radnice tím, že poskytla pozemek a část financí. Už tehdejší vedení katalánské metropole pravděpodobně myslelo na budoucí turistický potenciál svého města...
Více informací:
Více informací:
Žádné komentáře:
Okomentovat