Ačkoliv slavný malíř Pablo Picasso (1881 - 1973) nebyl Katalánec (narodil se v Málaze), život jen mála umělců je tolik spjat s Barcelonou jako právě ten jeho. Ta nejdůležitější léta, v nichž se formoval jako člověk i jako umělec, totiž strávil v katalánské metropoli. Jeho vztahu k Barceloně se detailně věnují snad všechny jemu věnované životopisy, proto se na následujících řádcích zaměříme jen na několik základních faktů spojujících geniálního španělského malíře s katalánským hlavním městem.
Do Barcelony dorazil Picasso roku 1895, protože jeho otec, malíř a profesor výtvarného umění, zde získal učitelské místo. Pro třináctiletého chlapce je Barcelona hned z několika důvodů velkým šokem. Poprvé přichází do skutečné rapidně se rozvíjející evropské metropole, navíc se setkává s tehdy již velice pokročilým katalánským národním obrozením. Ač ve Španělsku, přeci jen cizincem - všude kolem se totiž mluví převážně katalánsky. Rodina bydlela blízko u moře, v podstatě na samém konci Barri Gòtic a poblíž Barcelonety. Hned v roce 1895 Picasso nastupuje na uměleckou školu La Llotja, kde přijal práci jeho otec. Začíná období rozkoukávání se v novém životě, hledání kamarádů, neustálé skicování a kreslení a v neposlední řadě objevování tajemných barcelonských zákoutí. A pravděpodobně i velmi brzké návštěvy místních nevěstinců. Ale o tom později.
Kromě Barcelony během těchto mladých let díky svému katalánskému kamarádovi Manuelu Pallarèsovi poznal i katalánský venkov. Několik měsíců v letech 1897 - 1898 strávil ve vesnici Horta de Sant Joan. Kromě spousty umělecké inspirace si odtud odnesl i solidní znalost katalánštiny, i když všeobecně se o Picassovi ví, že jazyky nebyly jeho nejsilnější stránkou. Tolik měsíců v pouze katalánsky mluvícím prostředí však udělalo své. Taktéž se říká, že tato znalost a schopnost se vyjadřovat v katalánštině mu výrazně napomohla k tomu, aby se stal plnohodnotným členem kroužku umělců, kteří se tehdy setkávali v legendární kavárně Els Quatre Gats. Právě tady se opravdu skamarádil s významnými katalánskými malíři Isidrem Nonellem, Santiagem Rusiñolem či Ramonem Casasem. V roce 1900 tu měl i svou první vlastní výstavu a také se poprvé začal více zajímat o politiku, konkrétněji o myšlenky anarchismu. Jeho kresby se navíc objevily v několika časopisech, které lidé kolem Els Quatre Gats vydávali.
V Barceloně Picasso setrval až do roku 1904, i když tou dobou spíše již pendloval mezi katalánskou metropolí a Paříží. S Barcelonou však již navždy zůstane spjato Picassovo první umělecké období, tzv. "modré". Od roku 1904 se umělcův život přesunul do francouzské metropole, Katalánsko i Barcelonu však v dalších letech pravidelně navštěvoval. Koneckonců ze svých mladých let tu měl spoustu přátel. Na několik měsíců se do Barcelony vrátil i v roce 1917 kvůli vztahu se svou milou (a později svou první ženou), ruskou baletkou Olgou Chochlovou. Ačkoliv Picasso valnou část svého tvůrčího života prožil ve Francii, jeho malířským začátkům přihlížela právě Barcelona.
Do Barcelony dorazil Picasso roku 1895, protože jeho otec, malíř a profesor výtvarného umění, zde získal učitelské místo. Pro třináctiletého chlapce je Barcelona hned z několika důvodů velkým šokem. Poprvé přichází do skutečné rapidně se rozvíjející evropské metropole, navíc se setkává s tehdy již velice pokročilým katalánským národním obrozením. Ač ve Španělsku, přeci jen cizincem - všude kolem se totiž mluví převážně katalánsky. Rodina bydlela blízko u moře, v podstatě na samém konci Barri Gòtic a poblíž Barcelonety. Hned v roce 1895 Picasso nastupuje na uměleckou školu La Llotja, kde přijal práci jeho otec. Začíná období rozkoukávání se v novém životě, hledání kamarádů, neustálé skicování a kreslení a v neposlední řadě objevování tajemných barcelonských zákoutí. A pravděpodobně i velmi brzké návštěvy místních nevěstinců. Ale o tom později.
Kromě Barcelony během těchto mladých let díky svému katalánskému kamarádovi Manuelu Pallarèsovi poznal i katalánský venkov. Několik měsíců v letech 1897 - 1898 strávil ve vesnici Horta de Sant Joan. Kromě spousty umělecké inspirace si odtud odnesl i solidní znalost katalánštiny, i když všeobecně se o Picassovi ví, že jazyky nebyly jeho nejsilnější stránkou. Tolik měsíců v pouze katalánsky mluvícím prostředí však udělalo své. Taktéž se říká, že tato znalost a schopnost se vyjadřovat v katalánštině mu výrazně napomohla k tomu, aby se stal plnohodnotným členem kroužku umělců, kteří se tehdy setkávali v legendární kavárně Els Quatre Gats. Právě tady se opravdu skamarádil s významnými katalánskými malíři Isidrem Nonellem, Santiagem Rusiñolem či Ramonem Casasem. V roce 1900 tu měl i svou první vlastní výstavu a také se poprvé začal více zajímat o politiku, konkrétněji o myšlenky anarchismu. Jeho kresby se navíc objevily v několika časopisech, které lidé kolem Els Quatre Gats vydávali.
V Barceloně Picasso setrval až do roku 1904, i když tou dobou spíše již pendloval mezi katalánskou metropolí a Paříží. S Barcelonou však již navždy zůstane spjato Picassovo první umělecké období, tzv. "modré". Od roku 1904 se umělcův život přesunul do francouzské metropole, Katalánsko i Barcelonu však v dalších letech pravidelně navštěvoval. Koneckonců ze svých mladých let tu měl spoustu přátel. Na několik měsíců se do Barcelony vrátil i v roce 1917 kvůli vztahu se svou milou (a později svou první ženou), ruskou baletkou Olgou Chochlovou. Ačkoliv Picasso valnou část svého tvůrčího života prožil ve Francii, jeho malířským začátkům přihlížela právě Barcelona.
 |
| Pablo Picasso - Avignonské slečny (Foto: moma.org) |
V Barceloně se od roku 1963 nachází Museu Picasso, které proslulo především nejkompletnější sbírkou malířových kreseb a obrazů z mládí. Najdete ho v pěti palácích rozkládajících se v ulici carrer de Montcada ve čtvrti Born. Celkem se v muzeu nachází přes 3 500 Picassových děl. Návštěvníci, kteří španělského umělce obdivují především pro jeho kubistická díla, však budou lehce zklamaní. Takových obrazů zde opravdu mnoho nenaleznou. I tak ale muzeum nabízí zajímavý a hlavně netradiční pohled na Picassovy začátky.
Ještě jednou zajímavou skutečností je jméno Pabla Picassa spojeno s Barcelonou. Konkrétněji s carrer d'Avinyó, typickou středověkou uličkou v Gotické čtvrti. Rodák z Málagy znal tuto ulici velice dobře - z domova či ze školy to neměl nikterak daleko a vysoká koncentrace nevěstinců na ní mu tehdy plně vyhovovala. Říká se, že právě tady se prakticky naučil, jak ztvárňovat ženské tělo. Kromě toho mu však tato ulice posloužila inspirací i o pár let později, kdy byl již takřka třicetiletý umělec natrvalo usazený v Paříži. Známý obraz Avignonské slečny z roku 1907 (nachází se v Muzeu moderního umění v New Yorku) bývá občas kvůli svému názvu nesprávně spojován s francouzským městem Avignonem. To je ale omyl. Veškerá inspirace skrytá za tímto obrazem se totiž nachází právě ve výše jmenované barcelonské uličce. Avignonské slečny jsou považovány za jedno z nejdůležitějších Picassových děl, často za první kubistický obraz v malířově tvorbě. Těchto pět barcelonských prostitutek z carrer d'Avinyó se tak díky Picassovy stalo předobrazem světového kubismu.
Žádné komentáře:
Okomentovat