Na přelomu 19. a 20. století po celé Evropě rostly kopie pařížského kabaretu Moulin Rouge. Podobně tomu bylo například i v Barceloně, kde se od roku 1898 začala psát historie slavného El Molino. Málo se však ví, že nejslavnější kabaret světa - Moulin Rouge - nemá až tak ryze francouzský původ, jak by se mohlo zdát. Jeho zakladatelem byl totiž Katalánec Josep Oller.
Josep Oller i Roca (1839-1922) se narodil v katalánské Terrasse, avšak mládí v Katalánsku si příliš neužil, jelikož jeho rodina se přestěhovala do Paříže, když byl Josep ještě hodně malý. Strávil pak sice několik let na severu Španělska kvůli studiím, přeci jen však většinu života prožil ve francouzské metropoli. Docela rychle a snadno zbohatl na sázkových a hazardních hrách a prakticky již od začátku své podnikatelské kariéry se věnoval světu zábavy. Roku 1888 položil základy legendárního pařížského koncertního sálu Olympia (předtím na tom samém místě provozoval horskou dráhu) a o rok později se vrhl do projektu, jímž po sobě zanechal nesmazatelnou památku. Dne 6. října 1889, v předvečer zahájení slavné Světové výstavy, která Paříž obohatila například o Eiffelovu věž, totiž na úpatí Montmartru slavnostně inauguroval budoucí nejslavnější kabaret světa...
Z Moulin Rouge se stalo centrum pařížského kulturního a společenského života. Slavný červený mlýn na střeše podniku odkazuje k historii kopce, jenž byl dříve doslova posázený větrnými mlýny. Se vznikem Moulin Rouge jsou spojené krásné plakáty Henriho Toulouse-Lautreca nebo četné návštěvy tehdejší umělecké elity, mezi nimiž figurovali například Pablo Picasso, Oscar Wilde nebo Santiago Rusiñol. Josep Oller později založil ještě podnik nazvaný Le Jardin de Paris, kde se po zavíračce Moulin Rouge pořádaly četné after-parties. Po celé toto slavné období i s následnou dekadencí během a po první světové válce se Josep Oller staral o to, aby byl jeho podnik naprostou špičkou. A to se mu rozhodně povedlo, vzhledem k tomu, jakou legendou se jeho podnik stal. Moulin Rouge je dodnes nejslavnějším kabaretem světa, jeho kopie se nacházejí snad na všech světových kontinentech a v roce 2001 inspiroval i vznik stejnojmenného filmu. Josep Oller zemřel roku 1922 bez dědice. Je pohřben vedle mnoha francouzských velikánů na hřbitově Père Lachaise.
Žádné komentáře:
Okomentovat