Supervolební neděle 26. května se ve Španělsku nesla ve znamení hlasování do místních zastupitelstev, některých regionálních parlamentů a samozřejmě i do parlamentu evropského. Šlo tak v krátké době již o druhé volební klání, doplňující dubnové parlamentní volby. I tentokrát se zraky upínaly zejména na Katalánsko, kde i tentokrát zaznamenali zvýšenou volební účast (v eurovolbách až o 15 %), a to zejména kvůli kandidatuře obou nejznámějších katalánských lídrů za nezávislost, Oriola Junquerase a Carlese Puigdemonta, do Evropského parlamentu. Zajímavé klání však přinesl i souboj o místní zastupitelstva v čele s velmi těsnou bitvou o barcelonskou radnici.
 |
| Sedmička hlavních kandidátů na post nové(ho) barcelonské(ho) starost(k)y. Zleva: Anna Saliente (CUP), Jaume Collboni (PSC), Manuel Valls (Cs), Ada Colau (BComú), Joaquim Forn/Elsa Artadi (JxC), Ernest Maragall (ERC) a Josep Bou (PP) - (Foto: Diari ARA) |
KOMUNÁLNÍ VOLBY
Ačkoliv za jasné vítěze komunálních voleb v Katalánsku lze považovat strany hájící nezávislost (ERC a JxC), jež budou v podobě takřka 6 000 radních vládnout v drtivé většině místních obcí, v některých ohledech nebyl jejich úspěch dostatečný. Pravdou je, že zejména ERC posílila kromě katalánského venkova i ve velkých městech (např. poprvé v historii zvítězila v Barceloně), jenže právě katalánská metropole ukázala i některé slabiny hnutí za nezávislost. V konkrétním případě Barcelony šlo o rozdrobení kandidatur. Kromě ERC a JxC na místní radnici chtěla taktéž CUP v čele s charismatickou Annou Saliente a nezávislý kandidát Jordi Graupera. Dohromady získala tato dvě uskupení takřka 8 % hlasů, avšak každé z nich kandidovalo samo, takže samostatných 3,89 % a 3,74 % na překonání pětiprocentní hranice nestačilo. Ve složení barcelonských radních se to projeví zejména tak, že ze současných 18 zůstane jen 15 zastupitelů čistě pro katalánskou nezávislost. ERC získala 10 mandátů, JxC pouze 5. Dalšími relevantními stranami budou Barcelona en Comú dosavadní starostky Ady Colau (10 mandátů) a socialisté pod vedením Jaume Collboniho (8 mandátů). Tyto čtyři formace budou v následujících týdnech nepochybně čile rokovat s tím, že ke vzniku vládnoucí koalice je třeba 21 radních. Takže to nebude vůbec snadné.
Jisté je po komunálních volbách v Barceloně jen jediné - katalánská metropole bude mít levicově orientované vedení. Levicové strany zde drtivě vyhrály, naopak pravice v metropoli zažila propadák. Tristní byl už výsledek JxC, která přišla o polovinu mandátů, avšak lépe si nevedly ani prošpanělsky orientované pravicové strany. Jen o pár desítek hlasů se do zastupitelstva probojovala katalánská pobočka Lidové strany (PP), avšak s volebním ziskem 5,01 % a pouhými dvěma mandáty se jistě není čím chlubit. Trapný výsledek zaznamenal i bývalý francouzský premiér a barcelonský rodák Manuel Valls, jenž vedl kandidátku Ciutadans. Jeho velké naděje na restart politické kariéry ve Španělsku tak vzaly za své. Ciutadans dovedl k šesti mandátům, v praxi tedy straně přinesl jediný mandát navíc (ten svůj) a přibližně 20 000 hlasů plus oproti volbám v roce 2015. A to je zoufale málo, soudě podle Vallsových velkohubých prohlášení z loňského roku. Nicméně jedna věc je se v Barceloně se narodit, druhá potom celý život prožít ve Francii a o katalánské metropoli nevědět zhola nic.
EVROPSKÉ VOLBY
Volby do Evropského parlamentu měly v Katalánsku předem jasné vítěze. 49,7 % hlasů získaly kandidatury JxC a ERC, což v praxi znamená, že novými europoslanci se stali i lídři katalánského boje za nezávislost Oriol Junqueras, toho času ve vazbě, a Carles Puigdemont, toho času v belgickém exilu. Puigdemonta doprovodí ze stejné kandidátky ještě Toni Comín, další z katalánských politiků v exilu, a v případě britského Brexitu by se měla na podzim stát europoslankyní i Clara Ponsatí, taktéž žijící v exilu, shodou okolností právě v Británii.
Prozatím není jasné, jestli nejde spíše o symbolické vítězství, neboť i zde se do věci budou chtít vložit španělské soudy ve snaze zabránit politikům ve vykonávání jejich mandátu. V tomto případě to však nebudou mít tak lehké. Jedna věc je omezit práva poslancům španělského parlamentu, mnohem těžší kalibr je však ovlivnění postu europoslance, protože v tomto případě nebudou španělské soudy poslední instancí. Podle právního experta Javiera Péreze Roya teď záleží na rozhodnutí španělského Nejvyššího soudu (Tribunal Supremo), jenž má celou kauzu souzených politiků na starosti. Pokud soud nově zvolené europoslance vykonávat svůj mandát nenechá, celá věc by se dostala nejprve do samotného Evropského parlamentu, případně až k Soudnímu dvoru Evropské unie. A nakonec by se rozhodlo právě tam. Tak či onak se nově získaný mandát obou katalánských lídrů bude v Evropě ještě hodně řešit. Další kolo internacionalizace celého projektu katalánské nezávislosti je tak přímo před námi.
Ačkoliv za jasné vítěze komunálních voleb v Katalánsku lze považovat strany hájící nezávislost (ERC a JxC), jež budou v podobě takřka 6 000 radních vládnout v drtivé většině místních obcí, v některých ohledech nebyl jejich úspěch dostatečný. Pravdou je, že zejména ERC posílila kromě katalánského venkova i ve velkých městech (např. poprvé v historii zvítězila v Barceloně), jenže právě katalánská metropole ukázala i některé slabiny hnutí za nezávislost. V konkrétním případě Barcelony šlo o rozdrobení kandidatur. Kromě ERC a JxC na místní radnici chtěla taktéž CUP v čele s charismatickou Annou Saliente a nezávislý kandidát Jordi Graupera. Dohromady získala tato dvě uskupení takřka 8 % hlasů, avšak každé z nich kandidovalo samo, takže samostatných 3,89 % a 3,74 % na překonání pětiprocentní hranice nestačilo. Ve složení barcelonských radních se to projeví zejména tak, že ze současných 18 zůstane jen 15 zastupitelů čistě pro katalánskou nezávislost. ERC získala 10 mandátů, JxC pouze 5. Dalšími relevantními stranami budou Barcelona en Comú dosavadní starostky Ady Colau (10 mandátů) a socialisté pod vedením Jaume Collboniho (8 mandátů). Tyto čtyři formace budou v následujících týdnech nepochybně čile rokovat s tím, že ke vzniku vládnoucí koalice je třeba 21 radních. Takže to nebude vůbec snadné.
Jisté je po komunálních volbách v Barceloně jen jediné - katalánská metropole bude mít levicově orientované vedení. Levicové strany zde drtivě vyhrály, naopak pravice v metropoli zažila propadák. Tristní byl už výsledek JxC, která přišla o polovinu mandátů, avšak lépe si nevedly ani prošpanělsky orientované pravicové strany. Jen o pár desítek hlasů se do zastupitelstva probojovala katalánská pobočka Lidové strany (PP), avšak s volebním ziskem 5,01 % a pouhými dvěma mandáty se jistě není čím chlubit. Trapný výsledek zaznamenal i bývalý francouzský premiér a barcelonský rodák Manuel Valls, jenž vedl kandidátku Ciutadans. Jeho velké naděje na restart politické kariéry ve Španělsku tak vzaly za své. Ciutadans dovedl k šesti mandátům, v praxi tedy straně přinesl jediný mandát navíc (ten svůj) a přibližně 20 000 hlasů plus oproti volbám v roce 2015. A to je zoufale málo, soudě podle Vallsových velkohubých prohlášení z loňského roku. Nicméně jedna věc je se v Barceloně se narodit, druhá potom celý život prožít ve Francii a o katalánské metropoli nevědět zhola nic.
 |
| Noví europoslanci Oriol Junqueras a Carles Puigdemont (Foto: Revista Mirall) |
EVROPSKÉ VOLBY
Volby do Evropského parlamentu měly v Katalánsku předem jasné vítěze. 49,7 % hlasů získaly kandidatury JxC a ERC, což v praxi znamená, že novými europoslanci se stali i lídři katalánského boje za nezávislost Oriol Junqueras, toho času ve vazbě, a Carles Puigdemont, toho času v belgickém exilu. Puigdemonta doprovodí ze stejné kandidátky ještě Toni Comín, další z katalánských politiků v exilu, a v případě britského Brexitu by se měla na podzim stát europoslankyní i Clara Ponsatí, taktéž žijící v exilu, shodou okolností právě v Británii.
Prozatím není jasné, jestli nejde spíše o symbolické vítězství, neboť i zde se do věci budou chtít vložit španělské soudy ve snaze zabránit politikům ve vykonávání jejich mandátu. V tomto případě to však nebudou mít tak lehké. Jedna věc je omezit práva poslancům španělského parlamentu, mnohem těžší kalibr je však ovlivnění postu europoslance, protože v tomto případě nebudou španělské soudy poslední instancí. Podle právního experta Javiera Péreze Roya teď záleží na rozhodnutí španělského Nejvyššího soudu (Tribunal Supremo), jenž má celou kauzu souzených politiků na starosti. Pokud soud nově zvolené europoslance vykonávat svůj mandát nenechá, celá věc by se dostala nejprve do samotného Evropského parlamentu, případně až k Soudnímu dvoru Evropské unie. A nakonec by se rozhodlo právě tam. Tak či onak se nově získaný mandát obou katalánských lídrů bude v Evropě ještě hodně řešit. Další kolo internacionalizace celého projektu katalánské nezávislosti je tak přímo před námi.
Žádné komentáře:
Okomentovat