Quim Torra: Konec 199 dní bezvládí

Dlouhých 199 dní v Katalánsku panovala určitá forma bezvládí. Od chvíle, kdy byla v rámci aplikace článku 155 španělské ústavy odvolána tehdejší katalánská vláda v čele s premiérem Carlesem Puigdemontem, region řídila madridská ministerstva. 21. prosince 2017 proběhly předčasné volby, v nichž se strany hájící katalánskou nezávislost opět ukázaly jako jediné schopné sestavit vládu. Nicméně tvrdá justiční ofenziva ze strany Španělska nakonec výrazně promluvila i do sestavování vlády - i přes vůli voličů se premiérem nemohl stát ani v exilu dlící Puigdemont ani ve vazbě již více než půl roku zadržovaný Jordi Sánchez. Vzhledem k táhnoucí se neschopnosti najít kompromis a zákulisnímu politikaření na straně zastánců nezávislosti už začínalo docela reálně hrozit, že volby se budou muset opakovat. Nicméně takový scénář si nepřál nikdo, proto se nakonec přeci jen našel svým způsobem kompromisní kandidát, jehož Madrid nebude moci vetovat.

Tímto kandidátem se minulý týden stal Quim Torra, jeden z nejbližších spolupracovníků Carlese Puigdemonta. Bývalý premiér si tak podle všeho snaží upevnit pozici i v zahraničí, neboť Torra patří k poměrně nekompromisním zastáncům katalánské nezávislosti, což zcela jistě nebude dělat velkou dobrotu v konzervativnější části Puigdemontova uskupení PdeCAT. Nutno dodat, že Torra v katalánském parlamentu působí jako nestraník na kandidátce Junts per Catalunya a do vrcholné politiky ho vytáhl právě Puigdemont. 14. května 2018 byl Quim Torra ve druhém kole katalánským parlamentem do role předsedy regionální vlády skutečně zvolen. Nyní tedy bude na jeho administrativě, aby co nejdříve "napravila škody", které v regionálních strukturách zanechal článek 155 španělské ústavy a s ním související více než půlroční nucená správa Madridu. Během několika dní by měla být známa všechna jména nové katalánské vlády, mezi jejíž priority bude nepochybně patřit zejména opětovné převzetí kontroly nad regionální policií, snaha o znovuvytvoření zahraničních struktur (Diplocat a delegace) a hledání odpovědí na justiční rozměr celého současného španělsko-katalánského konfliktu. Zdaleka nejzásadnějším úkolem však pro nově vznikající vládu bude zejména ukázat schopnost region řídit bez hádek a co nejjednotněji. Opakujeme to tu stále dokola, ale dokud politici zastávající myšlenku katalánské nezávislosti nezačnou skutečně táhnout za jeden provaz, k žádnému výraznému posunu v dané záležitosti nedojde.

QUIM TORRA

Quim Torra (Ilustrace: ANC)

Celým jménem Joaquim Torra i Pla (*1962) se stal v pořadí 131. katalánským premiérem (President de la Generalitat), ačkoliv do značné míry bude vnímán coby prodloužená ruka předchozího premiéra Puigdemonta - ostatně ještě dnes večer Torra zamíří do Berlína, kde by se měl se svým předchůdcem a dobrým přítelem setkat, očekávaná je i jejich společná tisková konference. Na druhou stranu však všichni víme, jakým vývojem v premiérském křesle prošel sám Puigdemont, takže stát se ještě může mnohé. Tak či onak neuškodí si nového katalánského premiéra stručně představit.

Quim Torra se narodil v katalánském pobřežním městě Blanes jako třetí ze čtyř sourozenců ve středostavovské rodině. Kvůli lepším možnostem vzdělání pro své děti se rodina později přesunula na několik let do Barcelony. Torra chodil na střední školu k jezuitům v zámožné čtvrti Sarrià, později (1985) vystudoval práva na Universitat Autònoma de Barcelona (UAB). Brzy poté zamířil do soukromého sektoru - dlouhé dvě dekády (1987-2007) pracoval jako právník a později i na řídících pozicích ve švýcarské pojišťovací skupině Winterthur. Poslední dva roky tohoto období dokonce prožil přímo ve Švýcarsku, pak ale společnost koupil francouzský pojišťovací gigant AXA a v rámci nastalých změn bylo Torrovi nabídnuto pokračování ve firmě na stávající pozici, avšak háček byl v tom, že místem výkonu se měl stát Madrid. A to nejspíš zapřísáhlého Katalánce příliš nepřesvědčilo.

Tato událost se tak stala významným přelomem v jeho životě. Spolu s rodinou se vrátil do rodného Katalánska, kde se rozhodl začít novou profesní etapu. Proto roku 2008 založil vlastní nakladatelství A Contra Vent, zaměřené zejména na oživení katalánské novinářské a literární tradice z období Druhé španělské republiky, které je pro Torru již od mládí velkou vášní. Kromě nakladatelské činnosti se od té doby věnoval též aktivnímu psaní, přičemž do letošního roku stihl vydat již desítku vlastních esejistických knih. Za jedno z děl byl roku 2009 dokonce oceněn prestižní cenou Premi Carles Rahola. 

Souběžně s tím se začal naplno věnovat občanskému aktivismu. Aktivně působí ve dvou nejznámějších nezávislost hájících katalánských kulturních organizacích (Assemblea Nacional Catalana, Òmnium Cultural), přičemž ve druhé jmenované byl v letech 2013-2015 místopředsedou a na několik měsíců v roce 2015 i dočasným předsedou. Nějakou dobu zastával též funkci šéfa Born Centre Cultural, z něhož zejména v souvislosti s připomínkou třístého výročí roku 1714 učinil místo silně spjaté s aktuálním hnutím za nezávislost, a byl i šéfredaktorem časopisu Revista de Catalunya. Ačkoliv katalanismus i politiku má v genech, jeho cesta do nejvyšší katalánské politické funkce vlastně byla ještě mnohem nečekanější než v případě jeho předchůdce (připomeňme, že Puigdemont se katalánským premiérem stal coby nepříliš známý starosta Girony). Do vrcholné politiky se nestraník Torra dostal až v prosinci loňského roku, kdy si ho Carles Puigdemont vybral na kandidátní listinu Junts per Catalunya. Poslancem je tedy pouhých pět měsíců, nikdy předtím žádnou ryze politickou funkci nezastával. A nyní je z něj hned premiér. O jeho silné orientaci na katalánskou nezávislost již byla řeč. Mezi aktuálními poslanci Junts per Catalunya rozhodně patří mezi zastánce tvrdé linie a je nepochybné, že katalánská nezávislost je jeho celoživotním snem. Na závěr dodejme, že spolu s manželkou a třemi dětmi bydlí v Barceloně na Avinguda del Príncep d'Astúries, takže pokud žijete v Gràcii nebo v Sant Gervasi, jistě budete mít příležitost ho někde v okolí občas potkat.