20. 8. 2015

Dani el Rojo: Z kriminálníka spisovatelem

   
Dani el Rojo (Foto: www.elpais.com)
Jednou ze zajímavých katalánských osobností, která si zaslouží byť jen letmou zmínku na našem blogu, jest známý a dnes již zcela polepšený kriminálník Dani el Rojo.

Celým jménem Daniel Rojo Bonilla (Barcelona, 1962) patří mezi legendy barcelonského podsvětí 80. a 90. let minulého století. Tak jako i mnozí jiní se v mládí chytl špatné party a od 15 let byl závislý na heroinu a kokainu. Zkrátka klasika. Jenže drogy jsou tak drahé, že ani poctivou prací na ně nejde pořádně vydělat. Po čase už mu nestačily ani peníze, které kradl otci z peněženky, a tak se v pouhých 16 letech dal na přepadávání kiosků či lékáren.

Byl vlastně stále ještě kluk, ale už si ho zcela podmanila moc peněz. Z pouličního zlodějíčka se rázem stal bankovní lupič. První banku vykradl spolu s partou kamqrádů ještě na konci 70. let, intenzitu krádeží pak stupňoval v průběhu let osmdesátých, kdy se už banky začaly bránit čím dál většími bezpečnostními opatřeními. I tak je ale Daniho celkové skóre úctyhodné: za svou lupičskou kariéru "udělal" více než 150 bank, z nichž si odnesl v přepočtu 60 milionů euro. Je třeba podotknout, že to vše, aniž by přitom někoho zranil. Jak sám často v rozhovorech říká, 60 milionů euro se rozplyne snadno, když je člověk závislý na drogách a chce si užívat života. Dani el Rojo, v Katalánsku příznačně známý též jako "Milionář", tak ve svém akčním života neměl nouzi o vnadné ženy, drahá auta či zlaté řetězy.

Když zrovna neloupil, trávil většinu osmdesátek a devadesátek ve vězení. Poslední loupež provedl v roce 1991. Odtud byl definitivně propuštěn roku 1999, kdy se už několik let snažil zbavit své závislosti na drogách. A právě tady začíná ona druhá, ta méně typická část příběhu. Většina takových lidí je totiž nepolepšitelná a jak sám Dani často podotýká: "Ve svých knihách vycházím z reality. A z nějakých 150 skutečných postav, které se v nich objevují, je jich dnes již 140 po smrti". Jenže Dani se polepšil a měl taky tak trochu nehorázné štěstí. Zázrakem je v podstatě už jen to, že je ještě stále naživu (i přes prodělanou rakovinu jater a několika dalších nemocí) a mentálně překvapivě fit. Člověk by totiž řekl, že dvacet let na tvrdých drogách udělá své. 

Když v roce 1999 definitivně opustil slavnou barcelonskou věznici La Model, byl zcela rozhodnut žít normálně, jako obyčejný člověk. Největší strach neměl ani tak z návratu závislosti jako spíš z představy, jak vyžije s almužnou, kterou každý obyčejný člověk vydělává. Měl ale štěstí. Jednoho dne se potkal s kamarádem z mládí, aktuálně docela známým katalánským zpěvákem Loquillem. Tomu začal dělat jakéhosi osobního asistenta a bodyguarda. Na doporučení Loquilla se pak Dani dostal i k dalším známým osobnostem jako Joan Manuel Serrat, Enrique Bunbury či Andrés Calamaro. Svého času byl dokonce tak vyhledávaným bodyguardem, že několikrát při různých příležitostech doprovázel i slavného fotbalistu Lea Messiho. Zkrátka vzorný příklad polepšeného jedince, který měl štěstí a dokázal využít svou šanci.



Tím ale náš příběh nekončí. Opravdu slavným se Dani el Rojo stal až před pár lety poté, co společně se scénáristou a spisovatelem Llucem Oliverasem sepsal něco na způsob svých pamětí (a že má historek na rozdávání!). Vyprávění o bankovních loupežích a jiných životních příhodách se nakonec stalo inspirací pro tři knihy: Confesiones de un gánster de Barcelona, El gran golpe del gánster de Barcelona a Mi vida en juego. Díky tomu se stal novou mediální hvězdou - často se objevuje v různých pořadech či rozhovorech. Svůj přirozený vypravěčský talent se po zkušenosti s úspěchem výše zmiňovaných knih pokusil přetavit i ve vlastní literární tvorbu. A nevede si špatně, prozatím má na kontě tři novely. Dani el Rojo tedy může sloužit jako skutečný vzor člověka, který se i ze samého společenského dna dokázal vlastní vůlí dostat zpátky mezi "slušné" lidi. Na druhou stranu, na řadu svých zážitků dodnes vzpomíná s velkou láskou a že by ho kvůli vykradeným bankám nějak zvlášť hryzalo svědomí... to ani ne: "Vykrádal jsem jen banky a pojišťovny, tedy lidi, kteří dnes okrádají nás všechny..."


Více informací:

Žádné komentáře:

Okomentovat