27. 5. 2015

Vicente Aranda (1926 - 2015)

26. května 2015 přišla katalánská kultura o velice zajímavou a do jisté míry kontroverzní osobnost. V Madridu zemřel ve věku 88 let barcelonský rodák, režisér a scénárista, Vicente Aranda.

O Arandově životě se toho všeobecně na veřejnosti moc neví, možná nám k lepšímu poznání v budoucnu pomohou paměti, které před svou smrtí režisér sepisoval. Víme, že se narodil v roce 1926 v Barceloně, v mládí prošel hned několik zaměstnání a v roce 1949 emigroval za prací do Venezuely. Roku 1956 se vrátil do Španělska - již s touhou stát se režisérem - nicméně akademická cesta k režírování pro něj byla uzavřená. Tak se vrátil do rodné Barcelony, kde se přidal k proudu tzv. Escola de Barcelona, což bylo hnutí katalánských umělců, kteří se rozhodli točit osobité filmy, jež se příliš nepodobaly tehdejší španělské filmové módě a hledaly inspiraci především ve francouzské Nouvelle Vague

V roce 1964 vznikl pod vlivem Escola de Barcelona Arandův první film, Brillante porvenir, a o rok později natočil kritikou velice dobře přijatý Fata Morgana. V dalších letech se věnoval především erotické tematice, která ho ostatně proslavila a zcela jasně charakterizovala. Podle kritiků i dle počtu získaných ocenění byl Arandovým nejdůležitějším snímkem film Amantes (1991), za který obdržel španělskou filmovou cenu Goya pro nejlepšího režiséra.

Kromě filmů nabitých žhavými sexuálními scénami a časté spolupráce s herečkami jako Victoria Abril, Paz Vega nebo Pilar López de Ayala, proslul Aranda především svými filmovými adaptacemi literárních děl. I když ne vždy šlo o adaptace povedené. Aranda filmově zpracoval například díla Manuela Vázqueze Montalbána (Asesinato en el Comité Central, 1982) Luise Martína Santose (Tiempo de silencio, 1986) či Antonia Rabinada (Libertarias, 1996). Nejčastěji ale točil podle knih barcelonského spisovatele Juana Marsého (La muchacha de las bragas de oro, 1980; Si te dicen que caí, 1989; El amante bilingüe, 1993 a Canciones de amor en Lolita's Club, 2007). Ačkoliv podle některých právě Marsé patřil mezi jeho největší přátele, barcelonský autor byl vždy poměrně silně kritický k Arandovým adaptacím svých děl.



Všeobecná kritika je ostatně tím, co režiséra provázelo takřka po celý život. Jeho filmografie má sice svou osobitost, avšak ke katalánským a španělským divákům si ne vždy dokázal najít cestu. Některé z jeho filmů byly komerčním propadákem (Libertarias), některé zase představovaly příliš velké sousto v porovnání s geniální literární předlohou (Tirante el Blanco, 2006). I tak ale po Arandovi a jeho 45 letech ve filmové branži zůstává okolo 30 filmových titulů, které již neodmyslitelně patří k historii španělské a částečně i katalánské kinematografie. Řada jeho filmů možná bude doceněna až s přibývajícím časem, jak ostatně sám Aranda rád říkal: "Mé filmy jsou jako víno, s přibývajícími léty jsou lepší a lepší".

Žádné komentáře:

Okomentovat