Plaça del Diamant příliš nevyniká krásou ani útulností. Rozhodně je však ze všech náměstí ve čtvrti Gràcia tím nejznámějším. Dalo totiž název jednomu z nejslavnějších děl katalánské literatury.
Samotná historie tohoto místa není tak dlouhá, jak by se mohlo zdát. Ještě v první polovině 19. století tu byla jen pole a občas nějaká ta venkovská usedlost. Gràcia se však v té době začala poměrně rychle rozrůstat, a tak došlo k obrovskému rozvoji i na do té doby nevyužitých parcelách. Právě v polovině 19. století začala vznikat taková Gràcia, jakou ji známe i dnes. Půda byla tehdy postupně rozdělována mezi místní buržoazii a pozemky v okolí dnešního Diamantového náměstí získal roku 1850 jeden z gràcijských radních, klenotník Josep Rosell i Imbert.
Tato skutečnost je ostatně jediným klíčem k pochopení zvláštního pojmenování náměstí samotného i ulic k němu přilehlých. Rosell nechal okolo Diamantového náměstí postavil několik obytných bloků, jimž se pak přezdívalo "Klenotníkova čtvrť". Nový majitel pozemků si své ulice tehdy mohl libovolně pojmenovat, což je dodnes patrné v celé čtvrti. Klenotník Rosell měl v tomto ohledu celkem jasno... Kromě samotného plaça del Diamant se v bezprostředním okolí dnes nacházejí ještě ulice Topazi, Or, Perla a Robí (tedy ulice pojmenované po drahokamech či ostatních materiálech používaných v klenotnictví: topaz, zlato, perla, rubín). Je třeba připomenout, že klenotnická série pojmenování byla rozsáhlejší. Dnešní carrer de les Guilleries se až do roku 1907 jmenovala carrer de Plata (Stříbrná ulice) a část aktuální carrer d'Astúries zase nesla název Maragda (Smaragdová ulice).
Vlastně již od momentu svého vzniku v roce 1850 se Diamantové náměstí stalo jedním z center čtvrti. Často se tu odehrávají akce spojené se slavností Festa Major de Gràcia. Toho ve svém asi nejslavnějším románu La plaça del Diamant (1962)* využila i katalánská spisovatelka Mercè Rodoreda. Právě díky její knize a následnému filmovému zpracování s éterickou Silvií Munt se toto místo stalo tím nejproslavenějším koutem čtvrti, i když zcela objektivně ne úplně zaslouženě - jak už jsme uvedli, v Gràcii existuje řada míst, které se mohou pyšnit mnohem větším geniem loci než plaça del Diamant. Slavný román tu dnes připomíná moderní bronzová socha, jejímž autorem je Xavier Medina-Campeny.
Samotná historie tohoto místa není tak dlouhá, jak by se mohlo zdát. Ještě v první polovině 19. století tu byla jen pole a občas nějaká ta venkovská usedlost. Gràcia se však v té době začala poměrně rychle rozrůstat, a tak došlo k obrovskému rozvoji i na do té doby nevyužitých parcelách. Právě v polovině 19. století začala vznikat taková Gràcia, jakou ji známe i dnes. Půda byla tehdy postupně rozdělována mezi místní buržoazii a pozemky v okolí dnešního Diamantového náměstí získal roku 1850 jeden z gràcijských radních, klenotník Josep Rosell i Imbert.
Tato skutečnost je ostatně jediným klíčem k pochopení zvláštního pojmenování náměstí samotného i ulic k němu přilehlých. Rosell nechal okolo Diamantového náměstí postavil několik obytných bloků, jimž se pak přezdívalo "Klenotníkova čtvrť". Nový majitel pozemků si své ulice tehdy mohl libovolně pojmenovat, což je dodnes patrné v celé čtvrti. Klenotník Rosell měl v tomto ohledu celkem jasno... Kromě samotného plaça del Diamant se v bezprostředním okolí dnes nacházejí ještě ulice Topazi, Or, Perla a Robí (tedy ulice pojmenované po drahokamech či ostatních materiálech používaných v klenotnictví: topaz, zlato, perla, rubín). Je třeba připomenout, že klenotnická série pojmenování byla rozsáhlejší. Dnešní carrer de les Guilleries se až do roku 1907 jmenovala carrer de Plata (Stříbrná ulice) a část aktuální carrer d'Astúries zase nesla název Maragda (Smaragdová ulice).
Vlastně již od momentu svého vzniku v roce 1850 se Diamantové náměstí stalo jedním z center čtvrti. Často se tu odehrávají akce spojené se slavností Festa Major de Gràcia. Toho ve svém asi nejslavnějším románu La plaça del Diamant (1962)* využila i katalánská spisovatelka Mercè Rodoreda. Právě díky její knize a následnému filmovému zpracování s éterickou Silvií Munt se toto místo stalo tím nejproslavenějším koutem čtvrti, i když zcela objektivně ne úplně zaslouženě - jak už jsme uvedli, v Gràcii existuje řada míst, které se mohou pyšnit mnohem větším geniem loci než plaça del Diamant. Slavný román tu dnes připomíná moderní bronzová socha, jejímž autorem je Xavier Medina-Campeny.
V roce 1992 byl pod náměstím objeven zachovaný protiletecký kryt s kapacitou zhruba pro 200 osob, který si tu místní obyvatelé vybudovali během španělské občanské války. Lze ho navštívit po domluvě s průvodci z Taller d'Història de Gràcia.
* Tento román byl přeložen již do více než 40 jazyků, jedním z nich byl i ten český:
RODOREDA, Mercè. Diamantové náměstí. Překlad: Jan Schejbal. Odeon: Praha, 1973.
Žádné komentáře:
Okomentovat