tag:blogger.com,1999:blog-57320735985807819962024-03-14T16:57:57.687+01:00Catalunya 2011Největší česká stránka zabývající se Katalánskem, jeho kulturou, jazykem, historií i současností či politikou.Unknownnoreply@blogger.comBlogger653125tag:blogger.com,1999:blog-5732073598580781996.post-44678146682224130162024-03-04T07:30:00.001+01:002024-03-04T14:04:07.494+01:00Nejstarší lidé v katalánsky mluvících zemích<div style="text-align: justify;">
<b><span style="color: white;">Říká se, že oblast Středozemního moře skýtá jednu z nejvyšších nadějí dožití na světě. Ať už je to klimatem, jižanským optimismem, zdravou stravou nebo kombinací těchto i dalších faktorů, je pravdou, že například v první dvacítce zemí s nejvyššími hodnotami naděje dožití je celá řada těch, které leží u Středozemního moře (Izrael, Španělsko, Francie, Malta či Itálie). Ve všech těchto zemích dosahuje podle dostupných dat průměrná předpokládaná délka života alespoň 80 let u mužů a 84 u žen. Ve srovnání se zbytkem Afriky je tento trend patrný též u afrických států ve Středozemí.</span></b></div><div style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;"><br /></span></b></div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEi8P_SjaWVYfs89cOUNdQJpEyUrG4zm24tFR34ZkNkK7V3yxBZKFD1qUCSD6QEJNsQqo-l23COPvHtc-fGRBe6lNkmW2HjAi3R7oCj3wO4NHKfhBbXHrdS3X3dSk4oYKoCJteh0_g4voe1b9-B74tAz7hYyfS9AhMmt_UGbspy8qZ6WPp8sP_egWXvaNg=s900" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="color: white;"><img border="0" data-original-height="592" data-original-width="900" height="365" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEi8P_SjaWVYfs89cOUNdQJpEyUrG4zm24tFR34ZkNkK7V3yxBZKFD1qUCSD6QEJNsQqo-l23COPvHtc-fGRBe6lNkmW2HjAi3R7oCj3wO4NHKfhBbXHrdS3X3dSk4oYKoCJteh0_g4voe1b9-B74tAz7hYyfS9AhMmt_UGbspy8qZ6WPp8sP_egWXvaNg=w640-h420" width="555" /></span></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><b><span style="color: white;">Aktuálně (2024) nejstarší obyvatelka Katalánska i nejstarší žijící osoba na naší planetě, Maria Branyas. Na fotografii zachycena v den svých 115. narozenin (Foto: Twitter)</span></b></td></tr></tbody></table><b><span style="color: white;"><br /></span></b></div>
<div style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Nepřekvapí proto, že se velmi vysokého věku lidé dožívají i v katalánsky hovořících oblastech. Katalánsko, Valencie, Baleárské ostrovy i jih Francie jsou v mnoha ohledech typickým Středomořím, a je to poznat i na výši dosahovaného věku a počtu osob slavících trojciferné narozeniny. Na následujících řádcích se tedy ve stručnosti podíváme na desítku nejstarších osob, které kdy žily někde na území tzv. Països Catalans. Nutno dodat, že je mezi nimi hned několik skutečných rekordmanů a rekordmanek, včetně nejstarší osoby na světě (2024)...</span></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<ol>
<li><b><span style="color: white;"><b><span><b><span>MARIA BRANYAS MORERA</span></b></span></b> <b><span><b><span>(04/03/1907 - dosud)</span></b></span></b> 117 let a XX dní</span></b></li><li><b><span style="color: white;">JEANNE BOT (14/01/1905 - 22/05/2021) 116 let a 128 dní</span></b></li>
<li><b><span style="color: white;"><b><span>ANA MARÍA VELA RUBIO</span></b> <b><span><b><span>(29/10/1901 - 15/12/2017)</span></b> 116 let a 47 dní</span></b></span></b></li>
<li><span style="color: white;"><b><span><b><span>MAGDALENA OLIVER GABARRÓ</span></b> </span></b><b><span>(31/10/1903 - 01/05/2019) 115 let a 182 dní</span></b></span></li><li><span style="color: white;"><b>JOAN RIUDAVETS MOLL (15/12/1889 - 05/03/2004) 114 let a 81 dní</b></span></li><li><span style="color: white;"><b>JEANNE LARA (01/04/1906 - 16/10/2019) 113 let a 198 dní</b></span></li><li><span style="color: white;"><b>VIRTUDES TOMÁS NAVARRO (17/07/1907 - 20/04/2020) 112 let a 278 dní</b></span></li>
<li><span style="color: white;"><b>JOSEP ARMENGOL JOVER (23/07/1881 - 20/01/1994) 112 let a 181 dní</b></span></li>
<li><span style="color: white;"><b>JOSEFA LLOVET LLOVET (25/02/1867 - 29/06/1979) 112 let a 124 dní</b></span></li>
<li><span style="color: white;"><b>TERESA DOSAIGÜES ABELLA (13/02/1898 - 25/02/2010) 112 let a 12 dní</b></span></li>
</ol>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: white;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;"><span style="color: white;"><b>Našemu žebříčku už nějakou dobu vládne aktuálně (březen 2024) nejstarší žijící osoba na celém světě, čerstvě 117letá </b><b>paní <a href="https://twitter.com/MariaBranyas112" target="_blank">Maria Branyas Morera</a> (narozena 4. března 1907). </b><b>Narodila se sice v americkém San Francisku, ale její rodiče pocházeli z Katalánska, kam se také po několika letech vrátili. Jejím mateřským jazykem tak byla katalánština. Drtivou většinu života prožila v Katalánsku, posledních více než 20 let v domově důchodců ve městě Olot. Část života pracovala jako zdravotní sestra, mimo jiné pomáhala v ordinaci svého muže, traumatologa Joana Moreta, jenž zemřel roku 1976. Krátce po svých 113. narozeninách byla Maria Branyas pozitivně testovaná na koronavirus, z něhož se však <a href="https://www.lavanguardia.com/vida/20200511/481096600431/maria-branyas-113-anos-persona-mas-mayor-espana-catalunya-supera-coronavirus.html" target="_blank">úspěšně vyléčila</a> (měla jen mírné příznaky). Nutno dodat, že na svůj věk působila až do loňských narozenin neuvěřitelně čile, i když se už nějakou dobu pohybovala jen na kolečkovém křesle. V průběhu roku 2023 se však její zdravotní stav začal zhoršovat - podle vyjádření rodiny sice netrpí žádnou nemocí, ale v posledních měsících postupně přicházela o sluch, zrak i paměť. V případě, že se Maria Branys dožije 10. května 2024, zařadí se mezi desítku nejstarších lidí v historii. Připomeňme, že nejstarší žijící osobou na světě je od ledna 2023, nejstarší osobou žijící ve Španělsku pak již od prosince 2019.</b></span></div><div style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;"><br /></span></b></div><div style="text-align: justify;"><span style="color: white;"><b>Na pomyslném "pódiu" našeho žebříčku nejstarších osob v katalánsky mluvícím prostředí Mariu Branys doprovázejí Francouzka <a href="https://gerontology.fandom.com/wiki/Jeanne_Bot" target="_blank">Jeanne Bot</a> (1905-2021), která větší část života prožila v severokatalánském Perpignanu, a Andalusanka <a href="https://elpais.com/politica/2017/12/15/actualidad/1513334714_035235.html" target="_blank">Ana María Vela Rubio</a> (1901-2017), jež se v 50. letech 20. století přesunula i s rodinou do Katalánska. </b><b>Profesí švadlena, neprožila úplně jednoduchý život, ale podle svých dětí jí k vysokému věku napomohla její neutuchající laskavost a veselost. Tu si zachovala až do svých 109 let, kdy prodělala náročnou operaci po zlomenině stehenní kosti. Po operaci byla odkázána na invalidní vozík a její aktivita začala rapidně klesat. Posledních pár let již vůbec nemluvila a dožívala v domově důchodců v barcelonské čtvrti La Verneda. </b><b>Jednou z výrazných rekordmanek posledních let byla i barcelonská rodačka <a href="https://gerontology.wikia.org/wiki/Magdalena_Oliver_Gabarro" target="_blank">Maria Magdalena Oliver Gabarró</a> (1903-2019), jež se dožila více než 115 let. Ačkoliv je řazena k nejdéle žijícím osobám na světě, nepodařilo se v jejím případě shromáždit dostatek dokumentů, které by stoprocentně potvrdily její datum narození. Takových případů je stále mnoho, v katalánském případě byla Magdalena Oliver vždy tak trochu ve stínu těch verifikovaných více než 110letých žen, nemáme proto k dispozici ani mnoho informací z jejího života. </b></span></div><div style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;"><br /></span></b></div><div style="text-align: justify;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhabXD2uZE0YcxbtK_OaX9iKUHVeZ7ZlQjMr_HfSr4Sip4ruCTVEnjQGt_f9gL8z2R5S6vrrJEdTWJrjBmUj2ATK7fmK0hNaCVQKLWc1rqYTKXoIFdKL4c6O1w9-7vRN_RS4Y7c-FRp665QLcnJRM1cGf5Yzz3O7agsi7A5uI8ZX_GNomsOgd41D1lgkf-5/s945/Joan-Riudavets-Moll-oct-2003.png" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="color: white;"><img border="0" data-original-height="941" data-original-width="945" height="555" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhabXD2uZE0YcxbtK_OaX9iKUHVeZ7ZlQjMr_HfSr4Sip4ruCTVEnjQGt_f9gL8z2R5S6vrrJEdTWJrjBmUj2ATK7fmK0hNaCVQKLWc1rqYTKXoIFdKL4c6O1w9-7vRN_RS4Y7c-FRp665QLcnJRM1cGf5Yzz3O7agsi7A5uI8ZX_GNomsOgd41D1lgkf-5/w640-h638/Joan-Riudavets-Moll-oct-2003.png" width="560" /></span></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><b><span style="color: white;">Joan Riudavets Moll na snímku z roku 2003 (Foto: www.nbcnews.com)</span></b></td></tr></tbody></table><b><span style="color: white;"><br /></span></b></div><div style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;"><br /></span></b></div><div style="text-align: justify;"><span style="color: white;"><b><span><a href="http://elpais.com/elpais/2004/03/06/actualidad/1078559329_850215.html" target="_blank">Joan Riudavets Moll</a> je asi nejtypičtější ukázkou toho, jak dlouho a spokojeně se žije ve Středozemí. Pocházel z vesnice Es Migjorn Gran (Menorca), kde prožil celý svůj dlouhý život. Od mládí pokračoval v rodinném řemeslu - vyučil se ševcem - nicméně později v rodné vsi zastával i místo starosty. Do důchodu šel v roce 1954. </span></b><b><span>Joan Riudavets to svého času z celé naší desítky "dotáhl nejdál" ve smyslu rekordů. Od května 2003 až do své smrti (tedy přibližně po dobu 10 měsíců) byl nejstarším žijícím Evropanem a od září 2003 byl i nejstarším žijícím mužem na světě. V historickém žebříčku nejstarších mužů historie stále figuruje v první desítce - žádný jiný evropský muž se dosud nedožil tak vysokého věku jako Joan, jenž byl navíc až do své smrti velice aktivní. I ve 110 letech prý stále jezdil na kole. Kromě vhodných podmínek se na Joanově stáří jistě podepsala i genetika - dva z jeho bratrů dosáhli též více než požehnaného věku: Pere se dožil 105 let (zemřel roku 2006) a Josep 102 let (zemřel roku 2009).</span></b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><span style="color: white;"><br /></span></b></div>
<div style="text-align: justify;"><span style="color: white;"><b><span>Šesté a sedmé místo našeho žebříčku obsadily dvě dámy pocházející z valencijského městečka Villena. Je zajímavé, že se <a href="https://gerontology.fandom.com/wiki/Jeanne_Lara" target="_blank">Jeanne Lara</a> (1906-2019) a <a href="https://gerontology.fandom.com/wiki/Virtudes_Tomas_Navarro" target="_blank">Virtudes Tomás Navarro</a> (1907-2020) dožily takřka stejného věku, ačkoliv první jmenovaná prožila značnou část v severokatalánském Perpignanu, zatímco ta mladší nikdy své rodné město neopustila. Dodejme, že v obou případech se zatím nepodařilo spolehlivě ověřit datum narození, proto dámy v některých statistikách zabývajících se nejstaršími lidmi světa nefigurují. Naproti tomu zcela potvrzenými jsou životní data </span></b><b><span><a href="https://gerontology.fandom.com/wiki/Josep_Armengol-Jover" target="_blank">Josepa Armengola Jovera</a> (1881-1994), jenž byl svého času vůbec nejstarším člověkem narozeným na území Katalánska a se svými 112 lety a 181 dny je zároveň 34. nejstarším mužem v dějinách. Devátou pozici našeho žebříčku okupuje paní Josefa Llovet Llovet (1867-1979), ačkoliv i v jejím případě některé dokumenty chybí, takže její skutečný věk už asi nebude možné s jistotou potvrdit. Podle všeho se ale narodila roku 1867 ve vesničce Rellinars poblíž Montserratu a zemřela v létě 1979 v Sant Andreu de la Barca, celý život tedy prožila v Katalánsku.</span></b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><span style="color: white;"><br /></span></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: white;"><span><b><span><u><a href="https://www.elpuntavui.cat/article/141144-teresa-dosaiguees-abella.html" target="_blank">Teresa Dosaigües Abella</a></u> (1898-2010) náš žebříček uzavírá. Spolu s Joanem Riudavetsem je v něm též jedinou osobou žijícími hned ve třech různých stoletích. V předchozích vydáních tohoto článku figurovaly ještě další osoby, které se na katalánsky hovořících územích dožily alespoň 111 let. Patřily mezi ně kupříkladu Katalánka <a href="https://gerontology.fandom.com/wiki/Concepcion_Caselles_Serra" target="_blank">Concepció Caselles Serra</a> (1909-2021), Valencijka <a href="https://gerontology.fandom.com/wiki/Julia_Bascunana_Herrada" target="_blank">Julia Bascuñana Herrada</a> (1911-2022) či Katalánka <a href="https://gerontology.fandom.com/wiki/Josefa_Aragones_Mayoral" target="_blank">Josefa Aragonés Mayoral</a> (1911-2022). Zmínku si zaslouží i </span></b></span><b><span><a href="https://gerontology.fandom.com/wiki/Antonio_Urrea-Hernandez" target="_blank">Antonio Urrea Hernández</a> (1888-1999). Rodák z Mazarrónu v Murcii prožil většinu svého života v Barceloně, kde zůstal kvůli své lásce Isabel Tossas-Bordanova. Dvojice se vzala roku 1914 a jejich pohádka patřila mezi ty nejdelší v historii lidstva. Rozdělila je až smrt Isabel v srpnu 1995. Celkem spolu prožili 81 let a 168 dní (!), což byl až do roku 2010 španělský rekord v délce sňatku. Mezi aktuálně nejstarší žijící osoby v katalánsky hovořícím prostředí patří kromě výše zmiňované Marie Branyas též <a href="https://gerontology.fandom.com/wiki/Pilar_Calix_Busquets" target="_blank">Pilar Calix Busquets</a> (*1912) a <a href="https://gerontology.fandom.com/wiki/Angelina_Torres_Vallbona" target="_blank">Angelina Torres Vallbona</a> (</span></b><b>*1913).</b></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="color: white;">
<b><span><br /></span></b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiDwaI4QFk89eryJvTDbPDrwrFuFS9iaGDc0mcT19mcSvyDNsq1UV5WNnOJLJ1elhKyaZN2rfvdOwFejTF0e7n4bMBJz8fJxLljesJ44WqBHV31aGF0lDGdZGGPEij-QxkbcGpBClq3bsZ2/s1600/joaquin+torres+garcia+-+manolita+en+su+jardin+1902.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="color: white;"><img border="0" height="380" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiDwaI4QFk89eryJvTDbPDrwrFuFS9iaGDc0mcT19mcSvyDNsq1UV5WNnOJLJ1elhKyaZN2rfvdOwFejTF0e7n4bMBJz8fJxLljesJ44WqBHV31aGF0lDGdZGGPEij-QxkbcGpBClq3bsZ2/s640/joaquin+torres+garcia+-+manolita+en+su+jardin+1902.jpg" width="550" /></span></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><b><span style="color: white;"><i>Manolita en su jardín</i> (1902, autor: Joaquín Torres García)<br />(Foto: www.sothebys.com)</span></b></td></tr>
</tbody></table>
<span style="color: white;"><span><span><b><br /></b></span>
<span><span><b>Zatímco naprostá většina věkových rekordmanů, které jsme dnes viděli, prožila své dlouhé životy na jednom či maximálně dvou místech, <a href="https://ca.wikipedia.org/wiki/Manolita_Pi%C3%B1a_de_Rubies" target="_blank">Manolita Piña Rubies</a> byla opačný případ. Narodila se v únoru 1883 v Barceloně do dobře situované buržoazní rodiny. Díky tomu se jí dostalo co nejvybranější výchovy, mimo jiné výuky zpěvu či malby. Právě hodiny kresby a malby navždy změnily její život. Do rodiny je totiž docházel dávat mladý uruguaysko-katalánský (a v Katalánsku žijící) malíř Joaquín Torres García. Původně vzdělával pouze Manolitinu sestru Carolinu, avšak později si k sobě obě zamilovaná srdce našla cestu. I když Torres působil hodně v Katalánsku, během 20. a 30. let 20. století se pár i s přibývajícími dětmi stěhoval po celé Evropě (Paříž, Brusel, Janov, Livorno). Nějakou dobu prožili také v New Yorku. Od roku 1934 se však definitivně stěhují do uruguayského Montevidea, kde se Torres v roce 1874 narodil. </b></span><b>Manolita byla svému muži tou nejdůležitější múzou (jak vidíme na výše umístěné malbě) a pro jeho kariéru obětovala tu svoji (měla prý solidní talent). Po manželově smrti se postarala o vybudování muzea zesnulého umělce, které bylo inaugurováno roku 1955 v Montevideu. Když bylo Manolitě 106 let, muzeum se přestěhovalo do nových prostor a ona opět nechyběla při inauguraci. Vysokého věku se dočkala i její nejstarší dcera Olimpia (1911-2007). </b></span><b> </b></span><br />
<span><b><span><br /></span></b></span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: white;"><b><span>Pokud se na závěr podíváme do českých zemí, nejstarší osobou v historii zde narozenou je podle dostupných informací rodačka z Malešova, </span></b><b><span>Anna Černohorská</span></b><b><span>, která se dožila 113 let a 5 dní. Velkou část života však sídlila v Německu, kde také v září 2022 zemřela. </span></b><b><span>Vůbec nejstarší (řádně zdokumentovanou) osobou v historii byla paní Jeanne Calment, jež se dožila 122 let a 164 dní a je zatím jedinou osobou v historii, která mohla své narozeniny slavit více než 120krát. S Jeanne Calment se opět vracíme do Středomoří. Tato Francouzka se totiž narodila v městečku Arles na jihu Francie, zhruba na půl cesty mezi Montpellier a Marseille a jen nějakých 25 km vzdušnou čarou od břehů Středozemního moře. Inu, chcete-li se dožít vysokého věku, už víte, kam se přestěhovat...</span></b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: white;"><br /></span></div>
<span style="color: white;"><span><iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="315" src="https://www.youtube.com/embed/H1jTka_nCcg" width="560"></iframe>
</span>
<span><br /></span></span>
<br />Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5732073598580781996.post-72125613605094938292024-02-29T12:00:00.035+01:002024-03-04T15:13:08.218+01:00Ángeles Santos<p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Velká většina návštěvníků madridského Muzea Královny Sofie (<a href="https://www.museoreinasofia.es/" target="_blank">Museo Reina Sofía</a>) sem míří za slavným Picassovým obrazem <i>Guernica</i>, případně za díly dalších slavných malířů z Pyrenejského poloostrova či zbytku světa. Mnoho z nich se ale nakonec zastaví i před fascinujícím plátnem o rozměrech tři krát tři metry, nesoucím název <i><a href="https://gigapixel.museoreinasofia.es/es/un-mundo-angeles-santos/#2/14.2/-96.5" target="_blank">Un mundo</a></i> (česky: "Svět"). Ačkoliv je toto dílo výjimečné samo o sobě, pozoruhodná je i historie jeho vzniku, respektive věk katalánské malířky Ángeles Santos, když ho namalovala...</span></b></p><p style="text-align: justify;"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEirux5ggYy4I5ikNJu_1PwH1IL_mFgCbg57oczXFkGyhx0u47-UTXn6njJnYntKB2hFT2n54kufJKWHv0nMxz0nv1_2_UQH7nJPgiy04qKvJ03XM6HXQpVuSmHZk3E4Hz2v1qBeZBbRJAlq40FuEjxRXT0Eci3lw6Qwu0DoUcBYqj8hUkDh5VwM5yxYfaoJ/s1535/Un%20mundo%20(Angeles%20Santos).jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="color: white;"><img border="0" data-original-height="1417" data-original-width="1535" height="517" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEirux5ggYy4I5ikNJu_1PwH1IL_mFgCbg57oczXFkGyhx0u47-UTXn6njJnYntKB2hFT2n54kufJKWHv0nMxz0nv1_2_UQH7nJPgiy04qKvJ03XM6HXQpVuSmHZk3E4Hz2v1qBeZBbRJAlq40FuEjxRXT0Eci3lw6Qwu0DoUcBYqj8hUkDh5VwM5yxYfaoJ/w640-h590/Un%20mundo%20(Angeles%20Santos).jpg" width="560" /></span></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><b><span style="color: white;">Malířčin nejslavnější obraz "Svět", 1929 (Foto: Museo Reina Sofía)</span></b></td></tr></tbody></table><b><span style="color: white;"><br /></span></b><p></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Ángeles Santos Torroella (1911-2013) byla velkým příslibem španělského malířství, její předčasná genialita však kvůli nejrůznějším životním peripetiím časem vyprchala. Láska k malování v ní ale přetrvala celý život. Narodila se v listopadu 1911 v katalánském přístavním a příhraničním městečku Portbou jako první z osmi dětí. Její otec Julián Santos pracoval jako celní úředník, a tak se rodina poměrně často stěhovala podle toho, kam ho španělská administrativa zrovna poslala. Kromě několika příhraničních měst v Katalánsku tak Ángeles Santos část dětství a mládí strávila také u hranic s Portugalskem. Léta však pravidelně trávila u prarodičů v Portbou, s rodným Katalánskem tak kontakt ani po letech neztrácela.</span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Její malířské začátky jsou však spjaty se školními léty v Seville a ve Valladolidu, kde Ángeles dokonce navštěvovala soukromé lekce u italského malíře a restaurátora Cellina Perottiho. Šlo však o jediné formální vzdělání, jehož se jí v malířství dostalo. Vše ostatní byl ryzí talent. Právě ve Valladolidu začíná její raketová dráha ve španělských uměleckých kruzích. Mezi léty 1928 a 1930 maluje jako o život. Za necelé dva roky vytvoří na šedesát olejomaleb na pomezí expresionismu a surrealismu, z nichž se později dochová jen necelá půlka - část se ztratí, část zničí sama autorka a část poslouží jako podklad jiným dílům. Zejména však vyrazí dech všem kritikům a intelektuálům té doby, když na přelomu let 1929 a 1930 vystavuje nejprve ve Valladolidu a později přímo ve španělské metropoli obrovský obraz s názvem <i>Un mundo</i> ("Svět"). Senzace byla na světě. Aby takto vyzrálé dílo s otiskem velmi bohatého vnitřního světa namaloval někdo v pouhých 18 letech, doboví kritici dlouho neviděli.</span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Dílo Ángeles Santos tehdy uchvátilo mnoho osobností španělské intelektuální elity. O kontakt s mladou dívkou projevili zájem mnozí básníci a spisovatelé v čele s Federikem Garcíou Lorkou či Ramónem Gómezem de la Sernou. Její sláva se šíří i mimo Španělsko - během pár měsíců její díla putují do galerií v Paříži, Oslu či v USA. Frenetické roky, kdy byla malování schopná zasvětit i dvacet hodin denně, a nečekaný úspěch ve výstavních sálech se však na zdraví Ángeles Santos projevil značně negativně. Dívka přestala malovat a několikrát se zhroutila. Výsledkem byl takřka dvouletý pobyt v psychiatrické léčebně, kde začíná její umělecký soumrak. Pobyt v léčebně mladou malířku připravil o určitou záhadnost a vzpurnost vlastního stylu. Roku 1933 se stěhuje do Katalánska, kde si padne do oka se stejně starým malířem Emilim Grauem, za kterého se roku 1936 provdá. Rodinný život a vypuknuvší občanská válka jí k návratu k malování nepomohou. Její občasné pokusy se dočkají spíše vlažných kritik, případně ani neproniknou na veřejnost. Zkrátka a dobře, geniální dítě španělského výtvarného umění podle mnohých kritiků dospělo v průměrnou a ničím nevybočující malířku zmítající se navíc v určité osobní i tvůrčí krizi.</span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Nutno dodat, že španělská občanská válka silně ovlivnila také rodinný život mladého páru. Emili Grau zakotvil na delší čas v Paříži, s Ángeles se tak občas navštěvovali, ale fakticky spolu po válce začali znovu žít až od roku 1962, kdy se Grau definitivně vrátil zpět do Katalánska. Někdy v té době se Ángeles Santos začala více věnovat krajinomalbě, nicméně tehdy i v dekádách následujících platilo, že malovala hlavně sama pro sebe. K plátnu se stavěla poctivě takřka každý den, o úspěch u publika však již neusilovala. Po dekádách určitého zapomnění se její jméno opět dostalo na přetřes v 90. letech 20. stol., kdy se její nejslavnější obraz přestěhoval z Figueres do španělské metropole, aby se stal trvalou součástí sbírek Muzea Královny Sofie. V roce 2005 jí bylo katalánskou vládou uděleno vyznamenání v podobě Creu de Sant Jordi (Kříž sv. Jiří). Po životě zasvěceném malování si ji milovníci výtvarného umění stále vybaví především v souvislosti s její ranou tvorbou. Ángeles Santos zemřela v nedožitých 102 letech v říjnu 2013 v Madridu, avšak pohřbená je v katalánském přímořském městečku Sitges.</span></b></p><p style="text-align: justify;"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi7T1tgD9PWkVB0tg0Mj4QgAaE_7alNPvhczl3zTY02zZJnSUQsgXrIE_sIvLqrUVVe4ACFZTU1bNMT-hLuDsifCsYvyaY8eIvkfGVmV40MEHzpQjF-GORIDWDa676xGz0flQmJPPhvPwQz8UNXTGnqNwxwsKa2eMCOq5qSA4yQViGkjrfXOC7fLrkA4nVj/s1354/Angeles%20Santos%20Autorretrato.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="color: white;"><img border="0" data-original-height="1354" data-original-width="980" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi7T1tgD9PWkVB0tg0Mj4QgAaE_7alNPvhczl3zTY02zZJnSUQsgXrIE_sIvLqrUVVe4ACFZTU1bNMT-hLuDsifCsYvyaY8eIvkfGVmV40MEHzpQjF-GORIDWDa676xGz0flQmJPPhvPwQz8UNXTGnqNwxwsKa2eMCOq5qSA4yQViGkjrfXOC7fLrkA4nVj/w464-h640/Angeles%20Santos%20Autorretrato.jpg" width="464" /></span></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><b><span style="color: white;">Autoportrét, 1928 (Foto: Museo Reina Sofía)</span></b></td></tr></tbody></table><b><br /></b><p></p>Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5732073598580781996.post-61572513864023068422024-02-24T09:49:00.125+01:002024-02-24T10:14:38.875+01:00Olius<p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;"><a href="https://www.olius.cat/" target="_blank">Olius</a> je obec nacházející se v katalánském okrese Solsonès. Rozkládá se na ploše 54 km², jimiž ze tří světových stran obklopuje hlavní město daného okresu. Podle nejnovějších statistik tu žije necelá tisícovka lidí, většina z nich však trochu netradičně mimo osadu, jejíž název nese celá obec. Ta se skládá ze čtyř osad (Brics, Castellvell, Olius a Pi de Sant Just), přičemž 75 % populace obývá poslední z nich. Místo bylo obývané již za iberských časů, ačkoliv první písemné zmínky o Olius pocházejí z konce prvního tisíciletí našeho letopočtu. Na první pohled se tato vesnička ničím neliší od dalších v kraji Solsonès, návštěvníkům však nabízí dvě poměrně unikátní místa.</span></b></p><p style="text-align: justify;"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjJK50XC-iDhi7_V78-zTOJDMBmfkpYoKskORZi1pG7AsJqIOr5b1EjKS4i9qPepEluLDM6ndGMnN9-lE3-_1JEAbBQB6qpDzjbGOAXxDEHXRFR9EWt1rOh8oAyRtaynnegSHHcOSaNcFi1TnzsAXedH1X0Ky2BgrUSwSWpTCVGICFgrlIAM2K42-Ef6_md/s1664/Solso094-Sant-Esteve-d%C2%B4Olius.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="color: white;"><img border="0" data-original-height="1111" data-original-width="1664" height="370" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjJK50XC-iDhi7_V78-zTOJDMBmfkpYoKskORZi1pG7AsJqIOr5b1EjKS4i9qPepEluLDM6ndGMnN9-lE3-_1JEAbBQB6qpDzjbGOAXxDEHXRFR9EWt1rOh8oAyRtaynnegSHHcOSaNcFi1TnzsAXedH1X0Ky2BgrUSwSWpTCVGICFgrlIAM2K42-Ef6_md/w640-h428/Solso094-Sant-Esteve-d%C2%B4Olius.jpg" width="560" /></span></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><b><span style="color: white;">Kostel Sant Esteve d'Olius (Foto: www.turismesolsones.com)</span></b></td></tr></tbody></table><b><span style="color: white;"><br /></span></b><p></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;"><span style="font-size: large;">SANT ESTEVE D'OLIUS</span><br />Přibližně pět kilometrů severovýchodně od města Solsona se nachází historická část obce Olius. Na břehu říčky Cardener natrefíte na několika málo metrech hned na dvě turisticky zajímavá místa. Tím prvním je románský kostel Sant Esteve. Byl vysvěcen roku 1079 a proslavil se zejména svou originální kriptou, která v odborných kruzích patří k těm nejoceňovanějším památkám katalánského románského slohu. Hned vedle kostela se nacházejí pozůstatky iberské vesnice ze 3. stol. př. n. l., v níž se nachází více než stovka podzemních sil sloužících k uskladnění zrn a dalších plodin. Jejich množství údajně vypovídá o tom, že dané místo muselo být ve své době významným tržištěm.</span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;"><span style="font-size: large;">CEMENTIRI MODERNISTA</span><br />Jen pár kroků od kostela Sant Esteve se nachází druhá nezaměnitelná památka na území obce Olius: <a href="https://www.youtube.com/watch?v=Pg7aCjtyvNs" target="_blank">místní secesní hřbitov</a>. Vznikl roku 1916 podle plánu barcelonského modernistického architekta Bernardího Martorella (1877-1937). Ten se díky příbuzenskému vztahu s kardinálem Vidalem i Barraquerem dostal do pozice diocézního architekta v Solsoně, Tarragoně i Barceloně, má tak "na svědomí" řadu religiózních staveb jako například kostel Sant Agustí ve městě Sabadell, hřbitov v Cambrils nebo kostel Sagrada Família v Navàs. Ale zpátky k secesnímu hřbitovu v Olius, jenž návštěvníka zaujme nejen ryzími prvky katalánské podoby secese či jasnou inspirací v dílech Antoniho Gaudího či Lluíse Domènecha i Montanera, nýbrž svou dokonalou harmonií s okolní přírodou. Náhrobky jsou vytesané do skal lemujících celý areál, secesními prvky hýří i malá kaple a vstupní brána. Zajímavá je i symbolika kusů skal spadlých sem z hor, které reprezentují smrt, zatímco okolo rostoucí věčně zelené duby představují život. Rozhodně jde o jeden z nejoriginálnějších katalánských hřbitovů.</span></b></p><p style="text-align: justify;"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhjUDi6ekxQ4MEGVnm5Cvzvdd5sul-gh14gyCKKNTd3N5sGgVg_x_KoTwDJUlljls12vXmG6a6dwIGUHCdz2INHapqifJCHpSY0CXg0CG_yZ7wXtx4LyFts-LoP9eRJV_Syn5zjrxPGO1DzixnmOZFCYkTMugbS0QkGiFC5LZqkal2hhKWlv10-uPnWptkw/s1872/Solso634-Cementerio-Modernista-d%C2%B4Olius.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="color: white;"><img border="0" data-original-height="1249" data-original-width="1872" height="370" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhjUDi6ekxQ4MEGVnm5Cvzvdd5sul-gh14gyCKKNTd3N5sGgVg_x_KoTwDJUlljls12vXmG6a6dwIGUHCdz2INHapqifJCHpSY0CXg0CG_yZ7wXtx4LyFts-LoP9eRJV_Syn5zjrxPGO1DzixnmOZFCYkTMugbS0QkGiFC5LZqkal2hhKWlv10-uPnWptkw/w640-h428/Solso634-Cementerio-Modernista-d%C2%B4Olius.jpg" width="560" /></span></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><b><span style="color: white;">Secesní hřbitov v Olius (Foto: www.turismesolsones.com)</span></b></td></tr></tbody></table><p style="text-align: center;"><b><span style="color: white;"><iframe allow="accelerometer; autoplay; clipboard-write; encrypted-media; gyroscope; picture-in-picture; web-share" allowfullscreen="" frameborder="0" height="315" src="https://www.youtube.com/embed/KiRNubo6kwA?si=QzurdCWc9vtDeOqG" title="YouTube video player" width="560"></iframe></span></b></p>Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5732073598580781996.post-64780846979748294122024-01-03T21:30:00.007+01:002024-03-04T14:32:29.526+01:00Catalunya 2024<p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Každoročně 3. ledna zahajujeme více či méně slavnostně nový rok i zde na blogu. Nejinak tomu bude i letos, ačkoliv většina z Vás tento článek čte stylově až 4. ledna 2024, neboť jsme až do pozdních večerních hodin řešili dvě první velké novinky pro tento rok. Jednou z nich je náš zbrusu nový <a href="https://www.instagram.com/catalunya2011/" target="_blank">profil na Instagramu</a>. Jako správní zastánci nejkonzervativnějšího z nových médií, tedy blogu, jsme se instagramovému účtu bránili především kvůli určité nepraktičnosti zadávání odkazů na naše články (tohle totiž docela hezky umí <a href="https://www.facebook.com/catalunya2011cz" target="_blank">Facebook</a>). Každé další okno do světa je však vítané, takže od nynějška nás můžete sledovat hned na dvou sociálních sítích! 👀👀</span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Další novinku představíme ještě v průběhu ledna a pokud vše půjde naprosto excelentně, můžete se postupně během roku těšit i na několik dalších překvapení. Podobně jako každý leden jsme plní nadšení a máme velkolepé plány, zásadní otázkou však je i nadále čas na psaní. Toho se nám totiž krutě nedostává. Ale buďme optimisté a po dvou hubených letech, kdy jsme nedosáhli ani na 30 článků ročně, se snad letos vrátíme někam k průměru jednoho článku týdně. To by bylo moc hezké a je to naším největším novoročním přáním i předsevzetím!</span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Na závěr se pojďme podívat ještě na krátký výčet nejčtenějších článků za poslední dva roky. Dominuje jim přehled českých učebnic katalánštiny, následován dvojicí článků o inspirativních katalánských ženách. A čistě statisticky vás, zdá se, silně zaujaly i poslední dva články - ten o katalánštině v EU se brzy dočká drobné aktualizace, a tím druhým se za rok už jistě nachytat nenecháte! Tak tedy hezké počtení a mnoho štěstí v roce 2024. Visca Catalunya 2024!!!</span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white; font-size: large;">TOP 5 ČLÁNKŮ (2022/2023)</span></b></p><p style="text-align: justify;"></p><ol><li><b><span style="color: white;"><a href="https://catalunya2011.blogspot.com/2020/10/ceske-ucebnice-katalanstiny.html" target="_blank">České učebnice katalánštiny</a> (25/02/2023)</span></b></li><li><b><span style="color: white;"><a href="https://catalunya2011.blogspot.com/2022/06/magali-sare.html" target="_blank">Magalí Sare</a> (16/06/2022)</span></b></li><li><b><span style="color: white;"><a href="https://catalunya2011.blogspot.com/2022/10/alexia-putellas.html" target="_blank">Alèxia Putellas</a> (18/10/2022)</span></b></li><li><b><span style="color: white;"><a href="https://catalunya2011.blogspot.com/2023/09/bude-katalanstina-oficialnim-jazykem-eu.html" target="_blank">Bude katalánština oficiálním jazykem EU?</a> (20/09/2023)</span></b></li><li><b><span style="color: white;"><a href="https://catalunya2011.blogspot.com/2023/12/catalunya2011-konci.html" target="_blank">Catalunya2011 končí?</a> (28/12/2023)</span></b></li></ol><p></p><p style="text-align: justify;"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgLvyM9033VqTB5byga-3nsYPjGzOFxscWHw3-fEfnL_4XlWRBH5YCYlGsNvL-u_xn_P5phk1wsskP_g5NiJIvprg85tjn5xjA9MOrIHb2zU_XB4kd5OkfsjxgUZQtkSI2xinTgwKZarNTdF4bJvNzTXDZIhhUpXKL5Lnjp2PPW1b4CIeuyPrG8vIY4iv4y/s3511/PF2024.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="color: white;"><img border="0" data-original-height="1911" data-original-width="3511" height="304" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgLvyM9033VqTB5byga-3nsYPjGzOFxscWHw3-fEfnL_4XlWRBH5YCYlGsNvL-u_xn_P5phk1wsskP_g5NiJIvprg85tjn5xjA9MOrIHb2zU_XB4kd5OkfsjxgUZQtkSI2xinTgwKZarNTdF4bJvNzTXDZIhhUpXKL5Lnjp2PPW1b4CIeuyPrG8vIY4iv4y/w640-h348/PF2024.jpg" width="560" /></span></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="color: white;"> </span></td></tr></tbody></table>Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5732073598580781996.post-68107091993599927722023-12-28T07:00:00.144+01:002024-01-05T10:33:44.000+01:00Catalunya2011 končí?<p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Drazí čtenáři, jak jste si nepochybně všimli, v posledních měsících náš blog trochu paběrkuje. Všudypřítomná krize dolehla i na nás, a tak jsme kromě nedostatku času museli zkonstatovat, že blogy jsou už zkrátka pasé a že nás nikdo nečte. Bylo těžké si to přiznat, ale v dnešní rychlé době, kdy musíte vše podstatné shrnout do padesátivteřinového videa na tiktoku, aby vás vůbec někdo bral vážně, nemají klasicky psané texty již co pohledávat.</span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Po 650 publikovaných článcích a více než dvanácti letech fungování tak nadešel čas náš blog definitivně zavřít. Stávající články tu prozatím necháme, ale žádné další již nepřibudou. Doba si nás žádá jinde a jinak. Bylo nám tu krásně a doufáme, že se nám podařilo podělit se s vámi alespoň o zlomek naší lásky ke Katalánsku a jeho kultuře a životnímu stylu. Mějte se co nejlépe a již s předstihem vše nejlepší do roku 2024...</span></b></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhwE7Cz49N5VsSrxjTvQcLfG_avrAebEtK-rsS8sgo1uEzsMh0V5M-zVkGyrnGtyaxN02LdnCgISvTh5NBf9V4TnOjgIcuPRZOX_-pJ-REzwCczHJ3n98eV9_jOjZQHHZpo54ylyYnSsX6-t6ZeOtrbxsytcRtRwZPUB6OoKk3FTqXkJXNQlgsP-Aq9Xg/s843/Pere%20Catala%20Roca,%20cca%201970.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><b><span style="color: white;"><img border="0" data-original-height="842" data-original-width="843" height="560" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhwE7Cz49N5VsSrxjTvQcLfG_avrAebEtK-rsS8sgo1uEzsMh0V5M-zVkGyrnGtyaxN02LdnCgISvTh5NBf9V4TnOjgIcuPRZOX_-pJ-REzwCczHJ3n98eV9_jOjZQHHZpo54ylyYnSsX6-t6ZeOtrbxsytcRtRwZPUB6OoKk3FTqXkJXNQlgsP-Aq9Xg/w640-h640/Pere%20Catala%20Roca,%20cca%201970.jpg" width="560" /></span></b></a></div><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;"><br /></span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white; font-size: large;">SVÁTEK NEVIŇÁTEK</span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">... Ne, nebojte se, tak snadno to tu nezavřeme! Je sice pravda, že v posledních měsících jsme nabírali tvůrčí síly, takže nové články příliš nepřibývaly, nicméně to se s příchodem roku 2024 opět změní! :-) Faktem je, že pokud právě pláčete nad zánikem vašeho nejoblíbenějšího blogu, jednoduše jste se <u>NECHALI NACHYTAT</u>!!!</span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">V celém Španělsku i ve velké části Latinské Ameriky se totiž dnes slaví tzv. Svátek neviňátek (španělsky: Día de los Santos Inocentes, katalánsky Dia dels Sants Innocents), tedy hispánská obdoba aprílu. Dnes jde vlastně o jednu z mnoha španělských vánočních tradic, jež má ostatně církevní podkres, neboť zvolené datum připomíná oběti tzv. <a href="https://www.reflex.cz/clanek/zajimavosti/76742/vrazdeni-nevinatek-svatek-na-ktery-se-skoro-zapomnelo.html" target="_blank">vraždění neviňátek</a>. 28. prosince si proto dejte pozor, ať vás někdo nenachytá! Lidé si provádějí nejrůznější šprýmy a kanadské žertíky a hojně se do tohoto "svátku" zapojují i média. Každoročně 28. prosince se tak můžete dočíst mnoho překvapivých zpráv - například to, že Cristiano Ronaldo přestupuje do FC Barcelona apod. Některé z nejlepších šprýmů v podání katalánské televize najdete ve videu na konci článku, případně se můžete podívat na soupis těch <a href="https://beteve.cat/societat/millors-innocentades-2022-catalunya-xarxes/" target="_blank">nejlepších vtípků z loňského roku</a>.</span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">V Katalánsku vedle šprýmů existuje i tradice tzv. <i>llufes</i>. "Llufa" je označení postavičky vystřižené z papíru, tradičně z toho novinového, kterou někomu opatrně přispěndlíte na oděv (viz předchozí fotografie). Pokud si toho dotyčný včas nevšimne, stane se během dne vítaným terčem posměšků. Ačkoliv v praxi už tento žert příliš nefunguje, "llufa" se v Katalánsku stala symbolem tohoto svátku*. Kromě výše uvedeného je 28. prosinec tradičně datem konání dvou bláznivých slavností ve Valencii, a to konkrétně <i>Festa dels enfarinats</i> ve městě Ibi a <i>Día de los locos</i> v Jalance. O obou se trochu detailněji zmíníme v budoucnu.</span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;"><iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="315px" scrolling="no" src="https://www.ccma.cat/3cat/video/5809244/embed/" title="video 5809244" width="560px"></iframe></span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">* <span style="font-size: x-small;">"Llufa" má v katalánštině ještě jeden význam. Tímto slovem se totiž označuje tichý prd. Případné asociace tohoto významu se svátkem neviňátek jsou však bezpředmětné.</span></span></b></p>Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5732073598580781996.post-71293944832283129332023-09-20T07:03:00.002+02:002024-03-04T14:32:48.305+01:00Bude katalánština oficiálním jazykem EU?<p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">19. září 2023 lze považovat za historický milník v pronikání katalánštiny do veřejného prostoru - poprvé po dlouhé době tato řeč <a href="https://www.youtube.com/watch?v=A93KSBg0D70" target="_blank">zazněla ve španělské poslanecké sněmovně</a>. Ačkoliv je tento jazyk v Katalánsku oficiální již od roku 1979, španělská poslanecká sněmovna se používání regionálních jazyků (tedy i galicijštiny či baskičtiny) na své půdě zarytě bránila. Až do dnešního dne. Jakmile některý z katalánských poslanců začal hovořit svou mateřštinou, obvykle se se zlou potázal - takových případů je ostatně plný YouTube (<a href="https://www.youtube.com/watch?v=NPapQeIqh3E" target="_blank">zde</a>, <a href="https://www.youtube.com/watch?v=NWhQ8spiTYs" target="_blank">zde</a> a <a href="https://www.youtube.com/watch?v=kG1mB64KXJs" target="_blank">zde</a>). To se však díky politickému handlu mezi španělskými socialisty (PSOE) a katalánskými regionálními stranami začíná měnit. </span></b></p><p style="text-align: justify;"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhPeaAOMMg_XlNNo-mEoVRCoeSxHa4rDeHknHon1ePPPvcMx6mqc_wE0H1wYUZNTNU9ZNeXTqU_xBl9ix4W1T0UMc-yFIq2sWL4a_WKdl06CC5-qKWhoGFunzOXCLb0hA0n8erJ7KdE-XdPjwQrVSg3oQLO5X0eyQDaCGnEAvmLFb6CVMw-qPABYx6JtIOm/s2048/Carles.jpeg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="color: white;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="420" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhPeaAOMMg_XlNNo-mEoVRCoeSxHa4rDeHknHon1ePPPvcMx6mqc_wE0H1wYUZNTNU9ZNeXTqU_xBl9ix4W1T0UMc-yFIq2sWL4a_WKdl06CC5-qKWhoGFunzOXCLb0hA0n8erJ7KdE-XdPjwQrVSg3oQLO5X0eyQDaCGnEAvmLFb6CVMw-qPABYx6JtIOm/w640-h480/Carles.jpeg" width="560" /></span></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><b><span style="color: white;">Na současné politické dění ve Španělsku reagoval mimo jiné italský umělec TVBoy (Foto: Twitter)</span></b></td></tr></tbody></table><b><span style="color: white;"><br /></span></b><p></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Jelikož červencové volby ve Španělsku skončily patem, důležitým jazýčkem na vahách se při sestavování příští vlády staly mnohé regionální strany. Kromě těch baskických jde především o dvě katalánské formace: Esquerra Republicana de Catalunya (ERC) a Junts per Catalunya (Junts). Pokud se dosluhující španělský premiér Pedro Sánchez (PSOE) chce i nadále udržet u moci, musí se spolehnout právě na hlasy těchto regionálních stran. Dá se tedy očekávat, že předseda socialistů bude muset udělat bolestivé ústupky.</span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Jedním z nich bylo povolení katalánštiny v dolní komoře španělského parlamentu (v senátu regionální jazyky zaslechnout lze, avšak ve velmi omezené míře a v jasně vymezených situacích) výměnou za podporu při volbě nové předsedkyně poslanecké sněmovny, jíž se stala bývalá šéfka baleárské regionální vlády, socialistka Francina Armengol. Pro obhájení premiérského křesla bude Sánchez muset nabídnout víc. Jedním z vícera požadavků Junts i ERC byla i náprava dlouholeté křivdy na půdě Evropské unie. </span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Aktuálně má EU 24 úředních řečí, které mohou europoslanci využívat na plénu a ve kterých se na evropské instituce mohou adresovat všichni evropští občané. Zároveň do nich musí být přeloženy smlouvy či unijní právní normy. Zavedená praxe se dá zjednodušit konstatováním, že úřední jazyky jednotlivých členů unie se zároveň "automaticky" stávají úředními jazyky EU. Některé státy však mají více úředních řečí, případně mají silné menšiny s jiným jazykem, a v takových případech je do značné míry na nich, jestli budou pro tyto jazyky v EU prosazovat jejich úřední status. V tomto ohledu stačí zmínit dva nejméně početné úřední jazyky unie - maltštinu a irštinu, jimiž hovoří nižší stovky tisíc lidí. V případě katalánštiny je ale řeč o deseti milionech mluvčích - pokud by se tedy katalánština stala oficiálním jazykem EU, umístila by se mezi nimi na slušném dvanáctém či třináctém místě, někde mezi češtinou a švédštinou, a daleko před dánštinou, slovenštinou či chorvatštinou. </span></b></p><p style="text-align: justify;"><span style="color: white; text-align: left;"></span></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhsdbOmAuVpCRIhgPd19xLyUiIBenBNqvzR1RedvBriCIYJwpm9soUB8iyMpLmjRp7WyDXdLtjKuMRJ6hT9xlzg4Af_9rrOg0-qw-1tZavZgOv5y8azcxsVVwVwUB7_B5gxhKDFQ752yXX_-3ei47h4_6kbwne8qTEzG2Y8tnpEnniqcySkhbUeh_s6CYfH/s1200/F0f204GWAAA9KGj.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="color: white;"><img border="0" data-original-height="802" data-original-width="1200" height="374" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhsdbOmAuVpCRIhgPd19xLyUiIBenBNqvzR1RedvBriCIYJwpm9soUB8iyMpLmjRp7WyDXdLtjKuMRJ6hT9xlzg4Af_9rrOg0-qw-1tZavZgOv5y8azcxsVVwVwUB7_B5gxhKDFQ752yXX_-3ei47h4_6kbwne8qTEzG2Y8tnpEnniqcySkhbUeh_s6CYfH/w640-h428/F0f204GWAAA9KGj.jpg" width="560" /></span></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><b><span style="color: white;">Stane se katalánština 25. úřední řečí Evropské unie? (Foto: www.elaguait.cat)</span></b></td></tr></tbody></table><span style="color: white; text-align: left;"><b><br /></b></span><p></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">O případné oficialitě katalánštiny se od vstupu Španělska do EU v roce 1986 v minulosti mluvilo již mnohokrát, španělská vláda však nikdy o oficialitu svých regionálních řečí nepožádala. Až do nynějška. Ačkoliv se kupříkladu katalánština v omezené míře v EU používá již nyní (např. ve Výboru regionů), oficiální status by přinesl nejen plné zapojení katalánštiny do všech evropských institucí, ale dodal by tomuto jazyku velikou prestiž, což by Katalánci vzhledem k nelehkým časům, jež jejich jazyk prožívá, jen ocenili. Cesta k této metě však nebude snadná. Ačkoliv španělská vláda během svého předsednictví o zařazení svých tří nejvýznamnějších regionálních jazyků mezi úřední řeči EU již stihla požádat, vše musí schválit všechny členské státy. Mezi nimi zatím katalánština, galicijština a baskičtina potřebnou podporu nemají, ačkoliv žádný stát tento návrh nevetoval; některé z nich, kupříkladu Švédsko a Finsko, požádaly o čas na hlubší prostudování celé problematiky (rozuměj: vyjednat dostatečnou podporu u krajně pravicových stran, které drží tamní vlády u kormidla). Negativnější postoj k této záležitosti se očekává u jazykově silně centralistických států jako Francie, případně i u některých pobaltských republik, v nichž dodnes žije velmi početná ruská komunita. Žádná překážka však není nepřekonatelná, jde jen o to, co Španělsko nabídne a jak moc si bude za svými regionálními jazyky na půdě EU stát.</span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Mezi nejčastější námitky proti oficialitě katalánštiny, galicijštiny a baskičtiny v EU patří obavy, že by kladný postoj k této žádosti vyvolal vlnu žádostí i ze strany dalších jazykových komunit (např. sardština, korsičtina, romština, fríština či sámština), které však ani zdaleka nedosahují takových počtů mluvčích a často ani nedisponují jasným institucionálním rámcem (např. vlastní jazykové instituce) či oficialitou v rámci vlastního teritoria. Tato námitka je tedy zcela zástupná.</span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Jak už bylo řečeno, malým vítězstvím je už jen skutečnost, že regionální strany dohnaly aktuální španělskou vládu k činu. Prozatím tedy můžeme konstatovat, že španělští představitelé si, zdá se, vzali věc za svou a snaží se hledat způsoby, jak zbytek sedmadvacítky skutečně ponouknout k přijetí nových úředních řečí - zmiňme v tomto ohledu fakt, že Španělsko již dalo svým evropským partnerům na srozuměnou, že vyšší výdaje spojené s překlady a tlumočením samo zaplatí, a tým španělského ministra zahraničí už hledá situace, o něž se může argumentačně opřít (čl. 55 Smlouvy o Evropské unii, obdobné zkušenosti s přijímáním irštiny či maltštiny), případně se bude snažit prosazovat postupné zavedení oficiality (nejdříve katalánština, s časovým odstupem baskičtina a galicijština, u nichž nepochybně bude problém sehnat dostatek kvalifikovaných překladatelů a tlumočníků). Tak či onak bude vše předmětem dlouhého politického jednání s prozatím nejistým koncem. Pro katalánštinu by každopádně zařazení mezi oficiální jazyky EU znamenalo velké povzbuzení ve chvíli, kdy v některých španělských regionech čelí odporu z nejvyšších míst (máme na mysli nové regionální vlády Valencie a Baleárských ostrovů), zatímco přímo v Katalánsku skomírá pod čím dál silnějším tlakem španělštiny.</span></b></p>Unknownnoreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-5732073598580781996.post-64770977192942235302023-09-10T09:00:00.002+02:002024-01-05T10:33:57.136+01:00Carme Junyent<p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Přesně před týdnem nás navždy opustila katalánská lingvistka a přední znalkyně afrických jazyků Carme Junyent (1955-2023). V posledních letech však byla nejviditelnější tváří té skupiny odborníků, která bije na poplach ohledně budoucnosti katalánštiny. </span></b></p><p style="text-align: justify;"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiqheoWgCvemgYEmZYTmz9SJ_CKLm4dLZJxxwcZg-sL9DKMTtJDUy-6UobGpUWFA9pYN1jK0eoJTEEV4oJYlDv45nkIYv1cbGhmFvVpIKdbTmfUxA2yH9OoB-6u_lQYSzp2gQ9KoYUUZSSSInR74CFPsrArTEkqmmpMWPs4RcKawb2TTH4Lf8WxLVfNSP0x/s1920/carme-junyent-el-futur-del-catala-depen-de-tu.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="color: white;"><img border="0" data-original-height="1250" data-original-width="1920" height="364" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiqheoWgCvemgYEmZYTmz9SJ_CKLm4dLZJxxwcZg-sL9DKMTtJDUy-6UobGpUWFA9pYN1jK0eoJTEEV4oJYlDv45nkIYv1cbGhmFvVpIKdbTmfUxA2yH9OoB-6u_lQYSzp2gQ9KoYUUZSSSInR74CFPsrArTEkqmmpMWPs4RcKawb2TTH4Lf8WxLVfNSP0x/w640-h416/carme-junyent-el-futur-del-catala-depen-de-tu.jpg" width="560" /></span></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><b><span style="color: white;">Carme Junyent s obálkou jednoho ze svých nejznámějších děl (Foto: www.fundaciovincle.com)</span></b></td></tr></tbody></table><p></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Maria Carme Junyent i Figueras se narodila v nyní desetitisícovém městečku Masquefa, ležícím přibližně 40 km západně od Barcelony. Na univerzitě v katalánské metropoli vystudovala filologii, ačkoliv později si vzdělání ještě rozšířila na německých a amerických univerzitách, aby na své původní <i>alma mater</i> roku 1992 získala doktorát a později zde působila jako profesorka obecné jazykovědy. Ve stejném roce na Universitat de Barcelona vznikl Grup d'Estudi de Llengües Amenaçades (GELA), tedy výzkumná skupina zabývající se ohroženými jazyky. Carme Junyent tuto skupinu spoluzakládala a až do konce života byla jejím hybným motorem. Mezi oblasti zájmu GELA patří i samotné Katalánsko, o čemž svědčí kupříkladu inventář více než tří set jazyků, jimiž mluví dnešní obyvatelé katalánského území.</span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Kromě afrických jazyků jako takových se ve svém akademickém životě zabývala ohroženými jazyky, kam řadila i katalánštinu. Možná právě v tomto ohledu si řada lidí v Katalánsku Carme Junyent spojuje především s katalánskou filologií, kterou se však, jak sama mnohokrát připomínala, vůbec nezabývá. Postupný úpadek používání katalánštiny v současné katalánské společnosti často připomínala i ve svých článcích v internetovém deníku <i>VilaWeb</i>, kde byl v den její smrti publikován i dojemný text "<a href="https://www.vilaweb.cat/noticies/morir-se-en-catala-carme-junyent/" target="_blank">Morir-se en català</a>". V posledních letech velmi aktivně vystupovala proti tzv. inkluzivnímu jazyku, který v mnoha ohledech nepovažovala za gramaticky správný. </span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Mezi její nejvýznamnější akademické publikace patří <i>Les llengües d'Àfrica</i> (1986), <i>Les llengües del món</i> (1989) nebo <i>Vida i mort de les llengües</i> (1992). Katalánská veřejnost má však jméno Carme Junyent spojené především s jejími spíše popularizačně a polemicky laděnými texty jako <i>Visibilitzar o marcar: Repensar el gènere en la llengua catalana</i> (2013), <i>El futur del català depèn de tu</i> (2020) nebo <i>Som dones, som lingüistes, som moltes i diem prou</i> (2021). Její práce v oblasti hájení jazykové diverzity byla oceněna mimo jiné i Creu de Sant Jordi (Křížem sv. Jiří), jedním z nejvyšších katalánských vyznamenání.</span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;"><iframe allow="autoplay *; fullscreen *; encrypted-media *" allowfullscreen="" frameborder="0" height="315" mozallowfullscreen="" src="https://cdnapisec.kaltura.com/p/2346171/sp/234617100/embedIframeJs/uiconf_id/42600891/partner_id/2346171?iframeembed=true&playerId=1_3n2gsa6d&entry_id=1_3n2gsa6d&flashvars[streamerType]=auto" webkitallowfullscreen="" width="560"></iframe></span></b></p>Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5732073598580781996.post-37330580296381146742023-08-22T13:41:00.002+02:002024-01-05T10:34:08.640+01:00Nejlepší knihovna světa je v Barceloně<p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Barcelonská síť veřejných knihoven patří k těm nejlepším na světě. Tento možná dost subjektivní názor se od včerejška opírá i o prestižní ocenění Mezinárodní federace knihovnických sdružení a institucí (IFLA), která každoročně vyhlašuje ocenění "Veřejná knihovna roku". Mezi letošními finalisty byla čtveřice veřejných knihoven ze Slovinska, Austrálie, Číny a Katalánska. Tou nejlepší pro rok 2023 byla nakonec zvolena Knihovna Gabriela Garcíi Márqueze (<a href="https://ajuntament.barcelona.cat/biblioteques/ca/bibgarciamarquez" target="_blank">Biblioteca Gabriel García Márquez</a>) v barcelonské čtvrti Sant Martí de Provençals.</span></b></p><p style="text-align: justify;"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhq_NP5ZSjpspvAo6z3mhi_Jldi_L0kWMean21ZWvdmN8W05bGgm5x2-aS9lKmoH2piOL7I8S1X1X34XTcuMlutHDPCRtxl5bnwXBkzLGU_nZTKbCZ6gVhhBk4RZ0Hw0p76yrRSuMP3SJ3MYKqkjQ5vi7q1F_C79h0WjTl6H7ZluoKZ-13WlnbMjkS6xiB8/s2679/Biblio%20Garcia%20Marquez.png" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="color: white;"><img border="0" data-original-height="1679" data-original-width="2679" height="350" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhq_NP5ZSjpspvAo6z3mhi_Jldi_L0kWMean21ZWvdmN8W05bGgm5x2-aS9lKmoH2piOL7I8S1X1X34XTcuMlutHDPCRtxl5bnwXBkzLGU_nZTKbCZ6gVhhBk4RZ0Hw0p76yrRSuMP3SJ3MYKqkjQ5vi7q1F_C79h0WjTl6H7ZluoKZ-13WlnbMjkS6xiB8/w640-h402/Biblio%20Garcia%20Marquez.png" width="560" /></span></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><b><span style="color: white;">Biblioteca Gabriel García Márquez (Foto: www.elcooperante.com)</span></b></td></tr></tbody></table><b><span style="color: white;"><br /></span></b><p></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Knihovna Gabriela Garcíi Márqueze je nejnovější ze 40 barcelonských městských knihoven. Nahradila předchozí malinkou pobočku, která se tísnila na pouhých 300 metrech čtverečních. Současná budova, pocházející z dílny madridského architektonického studia SUMA Arquitectura, otevřela své brány veřejnosti v květnu 2022 a svým čtenářům nabízí přes 40 000 svazků na takřka 4 000 metrech čtverečních. Je spádovou knihovnou pro barcelonské čtvrti Sant Martí de Provençals, La Verneda i la Pau, nicméně za pouhý rok fungování už se dostala do povědomí mnoha barcelonských obyvatel a některých turistů.</span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Jednou z velkých výhod této knihovny je jasně patrná "uživatelská přívětivost". Nádherně prosvětlená klimatizovaná budova zaujme nejen svou architekturou, nýbrž i praktickými prostorami pro studium a relaxačními zónami, kde si svou oblíbenou knihu můžete přečíst v pohodlných křeslech nebo houpacích sítích. Místní zaměstnanci ostatně líčí případy lidí, kteří se s knihou půjčenou v jiné ze zmiňovaných 40 knihoven nakonec stejně vydají do pohodlí Knihovny Gabriela Garcíi Márqueze. Každá barcelonská městská knihovna se obvykle specializuje na nějaký konkrétní žánr nebo odvětví. V tomto případě je zaměření nasnadě - Knihovna Gabriela Garcíi Márqueze (připomeňme, že slavný kolumbijský spisovatel v Barceloně <a href="https://catalunya2011.blogspot.com/2014/04/barcelona-boom-latinoamericano.html" target="_blank">žil osm let</a>) se specializuje na latinskoamerickou literaturu. Kromě toho nabízí též zásadní kolekci katalánského ilustrátora Francisca Ibáñeze (1936-2023), autora slavných komiksových příběhů <i>Mortadelo y Filemón</i>, který žil v blízkém okolí knihovny. Budova disponuje též vlastním rádiovým studiem (Ràdio Maconda), které využívá v mnoha kulturních programech napříč barcelonskými knihovnami.</span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Právě interakce s okolím a fungování jako místní kulturní centrum, zvláště s přihlédnutím k dělnické tradici okolních čtvrtí, byly kromě architektonického řešení budovy hlavním důvodem, proč Knihovna Gabriela Garcíi Márqueze získala výše zmiňované ocenění, a to i přesto, že bojovala s někdy až mnohonásobně většími institucemi (např. čínská konkurence z užšího výběru se rozkládá na ploše 38x větší) a že jde o vůbec první španělskou knihovnu, která se kdy dostala do užšího výběru této ceny. Pokud i vás zaujala, najdete ji na rohu ulic carrer del Treball a carrer del Concili de Trento, hned vedle obřího policejního komplexu, kam většina obyvatel Barcelony míří, když si potřebuje vyřídit nové doklady.</span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;"><iframe allow="accelerometer; autoplay; clipboard-write; encrypted-media; gyroscope; picture-in-picture; web-share" allowfullscreen="" frameborder="0" height="315" src="https://www.youtube.com/embed/Qcl7fS4ORP4" title="YouTube video player" width="560"></iframe></span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;"><iframe allow="accelerometer; autoplay; clipboard-write; encrypted-media; gyroscope; picture-in-picture; web-share" allowfullscreen="" frameborder="0" height="315" src="https://www.youtube.com/embed/olhkZ5sZ2H0" title="YouTube video player" width="560"></iframe></span></b></p>Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5732073598580781996.post-67834042117912326942023-08-06T10:00:00.001+02:002023-09-10T16:05:16.977+02:00Katalánský jazyk a literatura (Přijímací řízení)<div style="text-align: justify;">
<span style="color: white;"><span><b>Od září 2015 nabízí brněnská Masarykova univerzita unikátní bakalářský studijní obor <i>Katalánský jazyk a literatura</i>. Katalánština stále patří mezi méně známé evropské jazyky, avšak běžně ji používá okolo 10 milionů lidí hned ve čtyřech evropských státech. Jde tak </b><b>o celkově 11. nejrozšířenější jazyk v EU </b><b><span>(má jen o něco méně mluvčích než čeština, avšak více než bulharština, finština, litevština, dánština či slovenština). </span></b><b><span>Kromě toho se katalánština může pochlubit jednou z nejstarších evropských literatur vysoké kvality. K dokonalosti už katalánštině chybí snad jen vlastní stát. Pro znalce katalánštiny by to pak znamenalo řadu dalších pracovních příležitostí. Nutno dodat, že v Evropě ani ve světě zase tolik lidí se specializací na tento jazyk není...</span></b></span><br />
<span><br /></span></span><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjEIOJRExRhRS6OHxWJGA6tIIhZtx6g1BM7Vtyz2qWB8cmSjodB_jD3p45Je1Q86zn5yqoHky1a5x6KATI5FkleILWK2oo6y5_oxKaR83RDnQcYZ-sawA27eASUxuegWMSEQGjAHQXRkElHymgVE3XPhYnq0hNv4OlicNsWIV9IubzGOiM-ZF_q6Hr7AA/s2979/MVIMG_20220217_082058.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="color: white;"><img border="0" data-original-height="1913" data-original-width="2979" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjEIOJRExRhRS6OHxWJGA6tIIhZtx6g1BM7Vtyz2qWB8cmSjodB_jD3p45Je1Q86zn5yqoHky1a5x6KATI5FkleILWK2oo6y5_oxKaR83RDnQcYZ-sawA27eASUxuegWMSEQGjAHQXRkElHymgVE3XPhYnq0hNv4OlicNsWIV9IubzGOiM-ZF_q6Hr7AA/w640-h410/MVIMG_20220217_082058.jpg" width="560" /></span></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><b><span style="color: white;">Areál Filozofické fakulty Masarykovy univerzity nabízí krásné výhledy...</span></b></td></tr></tbody></table><span style="color: white;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;"><span style="color: white;"><span><b style="background-color: transparent;"><b style="background-color: transparent;"><b style="background-color: transparent;"><b><b><b><b><span>Pro akademický rok 2023/2024 se na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně otevírá prezenční bakalářský obor <i>Katalánský jazyk a literatura</i>. Podobný obor na světě nabízí jen velmi málo univerzit, přičemž drtivá většina z nich se nachází vcelku logicky jen v katalánsky hovořících oblastech - proto je možnost studovat katalánskou filologii v srdci Evropy skutečně jedinečná. </span></b></b></b></b></b></b></b></span><span><span><b style="background-color: transparent;"><b style="background-color: transparent;"><b style="background-color: transparent;"><b><b><b><b><span>Kromě katalánštiny samotné tento mladý a dynamický obor nabízí řadu možností, jak vyjet na studijní pobyt do Barcelony, jednoho z nejkrásnějších měst světa, či do dalších nádherných koutů Katalánska, Valencie, Andorry či Baleárských ostrovů. </span></b></b></b></b></b></b></b></span></span></span></div><div style="text-align: justify;"><span><span><span><b style="background-color: transparent;"><b style="background-color: transparent;"><b style="background-color: transparent;"><b><b><b><b><span style="color: white;"><br /></span></b></b></b></b></b></b></b></span></span></span></div><div style="text-align: justify;"><span style="color: white;"><span><span><b style="background-color: transparent;"><b style="background-color: transparent;"><b style="background-color: transparent;"><b><b><b><b><span>Mezi další výhody katalánské filologie patří důkladné poznání katalánské společnosti, historie a kultury pod vedením zkušených a sympatických lektorů a rodilých mluvčích. Po absolvování bakalářského studia získáte komunikativní kompetence v katalánštině minimálně na úrovni B2. Prestižní katalánské jazykové certifikáty na úrovních A2-C2 můžete zdarma získat už během studia. Katalánštinu na FF MU můžete studovat i dvouoborově v kombinaci s jinými obory, což je ideální příležitost zejména pro studenty jiných románských či jakýchkoliv jiných jazyků, kombinovat katalánštinu jako dvouobor můžete i s několika dalšími obory z jiných fakult. Zajímavou příležitostí je i tzv. dvojí diplom, kdy po tříletém studiu v Brně a jednom extra roce v Tarragoně student získá kromě českého vysokoškolského diplomu v oboru i ten katalánský.</span></b></b></b></b></b></b></b></span></span><br />
<span><br /></span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<div style="display: inline; text-align: justify;"><span style="color: white;">
</span><div style="display: inline;"><span style="color: white;">
</span><div style="display: inline;"><span style="color: white;">
</span><div style="display: inline;"><span style="color: white;">
</span><div style="display: inline;"><span style="color: white;">
</span><div style="display: inline;"><span style="color: white;">
<span>
<b><span><a href="https://www.phil.muni.cz/aktuality/do-vybranych-bakalarskych-programu-otevirame-dodatecne-prijimaci-rizeni-1" target="_blank">Přihlášky</a> k dodatečnému přijímacímu řízení ke studiu katalánštiny v akademickém roce 2023/2024 můžete podávat do půlnoci <u>20. srpna 2023</u>. Oficiální informace o přijímačkách i o daném oboru najdete na následujících odkazech, případně neváhejte kontaktovat např. facebookový či instagramový profil oboru:</span></b></span><br />
</span><ul>
<li><b><span style="color: white;"><a href="https://www.facebook.com/katalanstina.brno/" target="_blank">Facebookový profil oboru <i>Katalánský jazyk a literatura</i></a>.</span></b></li><li><b><span style="color: white;"><a href="https://www.instagram.com/catala.brno/" target="_blank">Instagramový profil oboru <i>Katalánský jazyk a literatura</i></a>.</span></b></li>
<li><b><span style="color: white;"><a href="https://www.phil.muni.cz/pro-uchazece/bakalarske-studium/24350-katalansky-jazyk-a-literatura" target="_blank">Masarykova univerzita: Obor <i>Katalánský jazyk a literatura</i></a>.</span></b></li></ul><div><b><br /></b></div>
</div>
</div>
</div>
</div>
</div>
</div>
</div>
Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5732073598580781996.post-52401632155480730742023-07-13T10:00:00.002+02:002023-08-23T08:26:05.729+02:00Katalánské ohlasy na smrt Milana Kundery<p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;"><a href="https://ca.wikipedia.org/wiki/Milan_Kundera" target="_blank">Milan Kundera</a> (1929-2023) byl považován za nejvýznamnějšího českého spisovatele současnosti, ačkoliv z dobře známých důvodů se tento brněnský rodák v 70. letech 20. stol. usadil ve Francii, kde později začal svá díla psát už jen francouzsky. Známý byl po celém světě, jeho knihy byly přeloženy do mnoha desítek jazyků a několikrát byl v minulosti považován za favorita na Nobelovu cenu za literaturu. Té už však nedočká.</span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Kunderovo dílo znají velmi dobře i v Katalánsku, proto si v tomto článku shrneme reakce na jeho smrt v předních katalánských médiích. Ještě předtím si ale připomeňme všechny Kunderovy knihy, s nimiž se Katalánci mohou seznámit ve svém rodném jazyce. Zajímavý je v tomto ohledu fakt, že ačkoliv katalánština v určitých ohledech bojuje o přežití, některá Kunderova díla se dočkala dokonce dvou různých překladů! Vysvětlení je jednoduché. Koncem 80. let 20. stol. začal v Katalánsku českou literaturu propagovat tandem Monika Zgustová - Joan Tarrida, v jejichž případě šlo o přímý převod z češtiny do katalánštiny. Na základě francouzských textů (tedy i těch původně českých, ale tvořících součást Kunderova oficiálního kánonu) pak brněnského autora do katalánštiny překládal nejčastěji Xavier Lloveras. V několika málo případech pak byly Kunderovy překlady dílem jiných překladatelů. Vzhledem ke Kunderovu dobře známému a lehce kontroverznímu přístupu k překladům svých francouzských děl do češtiny je tak třeba zmínit i skutečnost, že řada Kunderových děla byla dříve dostupná v katalánštině než v češtině.</span></b></p><p style="text-align: justify;"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjIqVKWhNZxw7umLbHSxLt7gVVqXApksp7DhGu2AweMEqcDu-wsQFw5liqSMRhhv1ED9-cWoVXQaKjRYzxrWbUdT0UqbXWOnaBcnxhFDv6LVKjw0qu8v535rCMIAwaedjsC0XLLdcF8Q7DEVy7g-AMPsdyXKvB9ngIpz7gIuLBfmQyFDjcEhmrNs76vxGr4/s2377/Sn%C3%ADmek%20obrazovky%20(762).png" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="color: white;"><img border="0" data-original-height="1667" data-original-width="2377" height="392" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjIqVKWhNZxw7umLbHSxLt7gVVqXApksp7DhGu2AweMEqcDu-wsQFw5liqSMRhhv1ED9-cWoVXQaKjRYzxrWbUdT0UqbXWOnaBcnxhFDv6LVKjw0qu8v535rCMIAwaedjsC0XLLdcF8Q7DEVy7g-AMPsdyXKvB9ngIpz7gIuLBfmQyFDjcEhmrNs76vxGr4/w640-h448/Sn%C3%ADmek%20obrazovky%20(762).png" width="560" /></span></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><b><span style="color: white;">Katalánský deník La Vanguardia věnoval Kunderovu skonu celé dvě strany (Foto: La Vanguardia)</span></b></td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhKCk9NFuI-4-it1mBO4H_DxACAshX1QdcsNFYjCUaJUZYuQCxL7btwbid0-H0Ozr8TSOIpiYvVU_0iGXDoxEKSv3F_9NH2v4lUA2H75TVOrgyOPsaQ1y2hM43CQ0bKfJ9Io9HzbEYGYPBC4zvTTOEve8K0o3KqJqyzf3bro71FC9BrsaIjp2jev2vi9iON/s1264/359774057_1624590687952560_2304019393751912590_n.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="color: white;"><img border="0" data-original-height="923" data-original-width="1264" height="402" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhKCk9NFuI-4-it1mBO4H_DxACAshX1QdcsNFYjCUaJUZYuQCxL7btwbid0-H0Ozr8TSOIpiYvVU_0iGXDoxEKSv3F_9NH2v4lUA2H75TVOrgyOPsaQ1y2hM43CQ0bKfJ9Io9HzbEYGYPBC4zvTTOEve8K0o3KqJqyzf3bro71FC9BrsaIjp2jev2vi9iON/w640-h468/359774057_1624590687952560_2304019393751912590_n.jpg" width="560" /></span></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><b><span style="color: white;">Pro španělský deník <a href="https://elpais.com/noticias/milan-kundera/" target="_blank">El País</a> na Kunderu zavzpomínala jeho překladatelka do katalánštiny, Monika Zgustová (Foto: El País)</span></b></td></tr></tbody></table><b><span style="color: white;"><br /></span></b><div style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Překlady Kunderových knih do cizích jazyků naleznete <a href="https://kundera.mapy.mzk.cz/" target="_blank">zde</a>. V brněnské Moravské zemské knihovně je od dubna 2023 k dispozici "Knihovna Milana Kundery", která představuje fond Kunderovy osobní knihovny. Naleznete v ní i jeho překlady do katalánštiny, jejichž (snad úplný) soupis nabízíme zde:</span></b></div><div><ul style="text-align: left;"><li><b><span style="color: white; font-size: x-small;"><i>Žert</i> <br />("La broma", Barcelona: Edicions de 1984, 1985, překlad: Sergi Jover Rejsek a Paloma Rancaño)</span></b></li><li><span style="color: white; font-size: x-small;"><b><i>Nesnesitelná lehkost bytí</i> <br />("La insostenible lleugeresa del ser", Barcelona: Destino, 1986, překlad: Monika Zgustová)<br />("La insuportable lleugeresa de l'ésser", Barcelona: Tusquets, 2014 a 2023, překlad: Xavier Lloveras)</b></span></li><li><b><span style="color: white; font-size: x-small;"><i>Jakub a jeho pán: Pocta Denisu Diderotovi</i> <br />("Jacques i el seu amo: Homenatge a Denis Diderot", Barcelona: Ed. del Mall, 1987, překlad: J. Tarrida)<br />("Jacques i el seu amo: Homenatge a Diderot", Barcelona: Destino, 1996, překlad: Xavier Lloveras)</span></b></li><li><b><span style="color: white; font-size: x-small;"><i>Směšné lásky</i> <br />("Amors ridículs", Barcelona: Destino, 1987 + Tusquets, 2022, překlad: Monika Zgustová)</span></b></li><li><b><span style="color: white; font-size: x-small;"><i>L'art du Roman / Umění románu</i> <br />("L'art de la novel·la", Barcelona: Destino, 1987, překlad: Joan Tarrida)</span></b></li><li><span style="color: white;"><b><span style="font-size: x-small;"><i>Kniha smíchu a zapomnění <br /></i>("El llibre del riure i de l'oblit", Barcelona: Destino, 1988, překlad: Monika Zgustová)<br />("El llibre del riure i de </span></b><b><span style="font-size: x-small;">l'oblit", Barcelona: Tusquets, 2013 a 2023, překlad: Xavier Lloveras)</span></b></span></li><li><b><span style="color: white; font-size: x-small;"><i>Valčík na rozloučenou</i> <br />("El vals de l'adéu", Barcelona: Destino, 1989, překlad: Monika Zgustová)</span></b></li><li><b><span style="color: white; font-size: x-small;"><i>Nesmrtelnost</i> <br />("La immortalitat", Barcelona: Destino, 1990 + Tusquets, 2022, překlad: Monika Zgustová)</span></b></li><li><b><span style="color: white; font-size: x-small;"><i>Les testaments trahís / Zrazené testamenty</i><br />("Els testaments traïts", Barcelona: Destino, 1994, překlad: Carles Urritz, Carme Geronès)</span></b></li><li><b><span style="color: white; font-size: x-small;"><i>La lenteur / Pomalost</i><br />("La lentitud", Barcelona: Destino, 1996, překlad: Xavier Lloveras)</span></b></li><li><span style="color: white; font-size: x-small;"><b><i>La vie est ailleurs / Život je jinde</i><br />("L'edat lírica", Barcelona: Destino, 1996, překlad: Xavier Lloveras)<br />("La vida és lluny d'aquí", Barcelona: Tusquets, 2016, překlad: Xavier Lloveras)</b></span></li><li><b><span style="color: white; font-size: x-small;"><i>L'Identité / Totožnost</i><br />("La identitat", Barcelona: Destino, 1998, překlad: Lluís Maria Todó)</span></b></li><li><span style="color: white;"><b><span style="font-size: x-small;"><i>L</i></span></b><b><span style="font-size: x-small;"><i>'Ignorance / Nevědění</i><br />("La ignorància", Barcelona: Tusquets, 2000, překlad: Imma Monsó)</span></b></span></li><li><b><span style="color: white; font-size: x-small;"><i>Le Rideau / Opona</i><br />("El teló: assaig en set parts", Barcelona: Tusquets, 2005, překlad: Xavier Lloveras)</span></b></li><li><b><span style="color: white; font-size: x-small;"><i>Une rencontre /Setkání</i><br />("Una trobada", Barcelona: Tusquets, 2009, překlad: Xavier Lloveras)</span></b></li><li><b><span style="color: white; font-size: x-small;"><i>La Fete de l'insignifiance / Slavnost bezvýznamnosti</i><br />("La festa de la insignificança", Barcelona: Tusquets, 2014, překlad: Xavier Lloveras)</span></b></li><li><b><span style="color: white; font-size: x-small;"><i>Unesený Západ</i><br />("Un occident segrestat", Barcelona: Tusquets, 2013 a 2023, překlad: Jordi Martín Lloret)</span></b></li></ul><p></p><p style="text-align: justify;"><span style="color: white;"><b>Kunderovy smrti si všimla velká většina zásadních katalánských i španělských médií. Některé celostátní deníky jako <i>El País</i> nebo <i>La Vanguardia</i> této události věnovaly i několik stran, zpráva o Kunderově skonu byla též na mnoha titulních stranách deníků a celostátní i katalánská veřejnoprávní televize jí věnovaly takřka dvě minuty trvající reportáže. </b><b>Ohlasy z katalánských médií nabízíme zde:</b></span></p><p style="text-align: justify;"></p><ul><li><b><span style="color: white; font-size: x-small;"><a href="https://www.ccma.cat/324/mor-lescriptor-milan-kundera-autor-de-la-insuportable-lleugeresa-de-lesser/noticia/3240375/" target="_blank">TV3: <i>Mor l'escriptor Milan Kundera, autor de "La insuportable lleugeresa de l'ésser"</i></a>.</span></b></li><li><b><span style="color: white; font-size: x-small;"><a href="https://llegim.ara.cat/actualitat/mor-milan-kundera-als-94-anys-l-autor-insuportable-lleugeresa-l-esser_1_4753295.html" target="_blank">Ara: <i>Mor als 94 anys l'escriptor Milan Kundera, autor de "La insostenible lleugeresa del ser"</i></a>.</span></b></li><li><span style="color: white; font-size: x-small;"><b><a href="https://llegim.ara.cat/opinio/kundera-dret-immortalitat_129_4753212.html" target="_blank">Ara: <i>Kundera i el dret a la immortalitat</i> (opinió d'Ignasi Aragay)</a>.</b></span></li><li><span style="color: white; font-size: x-small;"><b><a href="https://www.ara.cat/opinio/mort-kundera-sebastia-alzamora_129_4753369.html" target="_blank">Ara: <i>Mort de Kundera</i> (opinió de Sebastià Alzamora)</a>.</b></span></li><li><span style="color: white; font-size: x-small;"><b><a href="https://www.lavanguardia.com/cultura/20230712/9104147/muere-escritor-milan-kundera.html" target="_blank">La Vanguardia: <i>Muere el escritor Milan Kundera</i></a>.</b></span></li><li><span style="color: white; font-size: x-small;"><b><a href="https://www.lavanguardia.com/cultura/20230712/9105845/kundera-analisis-literatura-profundidad-humor-todos.html" target="_blank">La Vanguardia: <i>Kundera, profundidad y humor (para todos)</i></a>.</b></span></li><li><span style="color: white; font-size: x-small;"><b><a href="https://www.lavanguardia.com/vida/20230712/9104271/milan-kundera-escritor-memoria-exilio.html" target="_blank">La Vanguardia: <i>Milan Kundera, el escritor de la memoria y del exilio</i></a>.</b></span></li><li><span style="color: white; font-size: x-small;"><b><a href="https://www.lavanguardia.com/vida/20230712/9105480/tusquets-editores-lamenta-muerte-milan-kundera-escritor-marco-epoca.html" target="_blank">La Vanguardia: <i>Tusquets Editores lamenta la muerte de Milan Kundera...</i></a>.</b></span></li><li><span style="color: white; font-size: x-small;"><b><a href="https://www.elperiodico.com/es/ocio-y-cultura/20230712/muere-milan-kundera-89780558" target="_blank">ElPeriódico: <i>Muere Milan Kundera, la voz existencialista de los exiliados del poder soviético</i></a>.</b></span></li><li><span style="color: white; font-size: x-small;"><b><a href="https://www.naciodigital.cat/noticia/259883/mor-milan-kundera-escriptor-insuportable-lleugeresa-de-esser" target="_blank">NacióDigital: <i>Mor als 94 anys l'escriptor Milan Kundera, autor de "La insuportable lleugeresa..."</i></a>.</b></span></li><li><span style="color: white; font-size: x-small;"><b><a href="https://www.elpuntavui.cat/cultura/article/19-cultura/2311861-milan-kundera-fa-el-pas-a-la-immortalitat.html" target="_blank">El Punt - Avui: <i>Milan Kundera fa el pas a "la immortalitat"</i></a>.</b></span></li><li><span style="color: white; font-size: x-small;"><b><a href="https://www.elnacional.cat/ca/cultura/mor-milan-kundera-escriptor-txec-94-anys_1060359_102.html" target="_blank">ElNacional.cat: <i>Mor Milan Kundera, escriptor txec, als 94 anys</i></a>.</b></span></li><li><span style="color: white; font-size: x-small;"><b><a href="https://www.vilaweb.cat/noticies/mor-escriptor-milan-kundera/" target="_blank">VilaWeb: <i>S'ha mort l'escriptor Milan Kundera als 94 anys</i></a>.</b></span></li><li><b><span style="color: white; font-size: x-small;"><a href="https://www.segre.com/noticies/cultura/2023/07/13/mor_escriptor_milan_kundera_214554_1112.html" target="_blank">Segre: <i>Mor l'escriptor Milan Kundera</i></a>.</span></b></li></ul><p></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;"><iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="315px" scrolling="no" src="https://www.ccma.cat/video/embed/6231272/" title="video 6231272" width="560px"></iframe></span></b></p></div>Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5732073598580781996.post-59488844056552996302023-06-30T07:00:00.132+02:002023-07-30T18:10:17.579+02:00L'ETNO: Nejlepší evropské muzeum 2023<p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Organizace <a href="https://www.europeanforum.museum/en/" target="_blank">Evropské muzejní fórum</a> každoročně od roku 1977 uděluje prestižní ocenění <i>European Museum of the Year</i>, tedy "Evropské muzeum roku", které získává obvykle muzeum, jež nejlépe přispívá k přilákání publika a uspokojení svých návštěvníků jedinečnou atmosférou, nápaditým výkladem a prezentací a také kreativním přístupem ke vzdělávání. Toto ocenění obvykle získávají méně známá a progresivní muzea. Žádné české ani slovenské muzeum zatím cenu nezískalo, zástupci Španělska naopak zabodovali už několikrát (např. Guggenheimovo muzeum v Bilbau, Archeologické muzeum v Alicante nebo CosmoCaixa v Barceloně). Letos bylo nejlepším evropským muzeem zvoleno valencijské etnologické muzeum <a href="https://letno.dival.es/ca" target="_blank">L'ETNO</a>.</span></b></p><p style="text-align: justify;"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEibm-GvROPH-17Emm0-4TjKw4noYaS0SeRqqWJKImd_huhqp5nViLRNx-PRCkVXxRwj2zUj7YC8ppie9ZX121j4NrkMZNpixAq6O0j-stWlE3eUWLjT8XLI_jFXWr-YdKbXVumVinjNZfegMx6X4-PrpPcAzRAwIQ2WZ6Ylj_U95VQcOOOgc3HPWYr_O1vZ/s7737/IMG_20230614_165223.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="color: white;"><img border="0" data-original-height="3805" data-original-width="7737" height="275" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEibm-GvROPH-17Emm0-4TjKw4noYaS0SeRqqWJKImd_huhqp5nViLRNx-PRCkVXxRwj2zUj7YC8ppie9ZX121j4NrkMZNpixAq6O0j-stWlE3eUWLjT8XLI_jFXWr-YdKbXVumVinjNZfegMx6X4-PrpPcAzRAwIQ2WZ6Ylj_U95VQcOOOgc3HPWYr_O1vZ/w640-h314/IMG_20230614_165223.jpg" width="560" /></span></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><b><span style="color: white;">Pohled do expozice valencijského muzea L'ETNO (2023)</span></b></td></tr></tbody></table><b><span style="color: white;"><br /></span></b><p></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">L'ETNO - Museu Valencià d'Etnologia vzniklo v roce 1982 ve Valencii, veřejnosti se otevřelo o rok později. Nachází se v obřím kulturním komplexu Centre Cultural de la Beneficiència, kde je umístěno taktéž místní muzeum prehistorie (<a href="http://mupreva.org/home/?q=va" target="_blank">Museu de Prehistòria de València</a>) a jakási valencijská obdoba akademie věd (<a href="https://www.alfonselmagnanim.net/" target="_blank">Institució Alfons el Magnànim</a>). Hlavním cílem tohoto muzea je sběr, výzkum a následné šíření poznatků o všem, co je spojeno s tradiční a lidovou kulturou valencijské oblasti. V místní kolekci, čítající mnoho tisíc předmětů, najdete nejrůznější předměty, fotografie, dokumenty i osobní svědectví. Velké oblibě se těší zejména výstavní sály věnující se proměně moderní valencijské společnosti, kde si mnoho lidí může nostalgicky zavzpomínat na starší vozy, první počítače, nejrůznější elektrospotřebiče nebo i obyčejnou telefonní budku, jejíž fungování bude mnoha lidem narozeným až v 21. století zcela cizí (ne nadarmo je k budce přiložen i jednoduchý návod k použití).</span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Graficky velmi pěkně zpracovaná a částečně také interaktivní stálá expozice "No és fàcil ser valencià, ni valenciana" (Není snadné být Valencijcem/Valencijkou) je zásadní součástí muzea. Kromě samotné valencijské oblasti se muzeum v menší míře specializuje i na ukázku některých dalších světových kultur, zejména té středomořské. Ačkoliv bylo muzeum pro letošek vyhlášeno tím nejlepším v Evropě, davy turistů se sem zatím nehrnou, a to i přes sympatické vstupné v hodnotě 2 € (o víkendech zdarma), v jehož rámci můžete navštívit ještě dvě další muzea. V některých turisticky exponovanějších místech by vstupenky nepochybně stály mnohem víc, tak je třeba toho využít :-)</span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;"><iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="315px" scrolling="no" src="https://www.ccma.cat/video/embed/6219315/" title="video 6219315" width="560px"></iframe></span></b></p>Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5732073598580781996.post-77781515776808816162023-06-28T20:11:00.000+02:002023-06-28T20:11:09.961+02:00Associació d'Escriptors en Llengua Catalana<p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Associació d'Escriptors en Llengua Catalana (<a href="https://www.escriptors.cat/" target="_blank">AELC</a>) je významné profesní sdružení, které má za úkol reprezentovat a bránit zájmy spisovatelů píšících v katalánštině. Jde o organizaci, která působí v rámci tzv. Països Catalans (Katalánských zemí), proto mezi jejími členy najdete spisovatele z Katalánska, Valencie či Baleárských ostrovů.</span></b></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFEeS1RfkzULneaXwwUP5fXWH9eAHDqUnKDuCcGzE_PfI7-IvUM0ZX47cTG-wTID4nnelz3jFNJSYLCXtzs5Pg76T3FznU2K2e7St-7MQvMfTg8KzWsGKxxNpLEbAx1nCcP3ysg5wj_nmOwlwN5FAM-TRArYWcqwepFo2aw-DV5FlMOZ2ZWBPggv_Xmkoo/s1640/309256819_458710046292162_7306455770823254969_n.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="color: white;"><img border="0" data-original-height="624" data-original-width="1640" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFEeS1RfkzULneaXwwUP5fXWH9eAHDqUnKDuCcGzE_PfI7-IvUM0ZX47cTG-wTID4nnelz3jFNJSYLCXtzs5Pg76T3FznU2K2e7St-7MQvMfTg8KzWsGKxxNpLEbAx1nCcP3ysg5wj_nmOwlwN5FAM-TRArYWcqwepFo2aw-DV5FlMOZ2ZWBPggv_Xmkoo/w640-h244/309256819_458710046292162_7306455770823254969_n.jpg" width="560" /></span></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><b><span style="color: white;">(Foto: Facebook AELC)</span></b></td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Kromě spisovatelů se členy AELC mohou stát také překladatelé do katalánštiny. Aktuálně má organizace okolo 1750 členů a velkou většinu z nich tvoří spisovatelé, dramatikové a básníci, v menšině jsou pak zastoupeni překladatelé či autoři dětské či techničtěji zaměřené literatury. Jde v podstatě o jakési spisovatelské odbory, jejichž hlavními cíli je bránit tento kolektiv před možnými nekalými praktikami ze strany některých kulturních institucí či nakladatelství, reprezentovat tento kolektiv před domácími i zahraničními kulturními institucemi a v neposlední řadě organizovat nejrůznější aktivity, workshopy, prezentace či konference, jejichž cílem je propagace katalánské literatury a specifický literární tvorby členů organizace. Nutno dodat, že ne všichni katalánští, valencijští či baleárští katalánsky píšící spisovatelé jsou členy této organizace, v posledních letech však jde o poměrně dynamickou organizaci, jejíž roční přírůstek členů bývá vyšší než jejich úbytek.</span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">AELC vznikla v Palmě roku 1977 a v jejím vedení jsou vcelku rovnoměrně zastoupeny všechny tři zmiňované regiony (Katalánsko, Valencie, Baleárské ostrovy). Otcem myšlenky založení spisovatelských odborů katalánsky píšících autorů byl významný katalánský spisovatel Jaume Fuster (1945-1998). Současným předsedou asociace je mladý mallorský spisovatel a dramatik <a href="https://sebastiaportell.cat/" target="_blank">Sebastià Portell</a>.</span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Mezi další pravidelné akce, které AELC pořádá, jsou i některé literární ceny (Premi de la Crítica Catalana, Premi de la Crítica dels Escriptors Valencians, Premi Jaume Fuster nebo Premis Cavall Verd), překladatelské semináře, autorská čtení nebo literární konference. V minulosti fungovala i jako poradní či dokonce nominační orgán pro Nobelovu cenu za literaturu (zde je však prozatím patrné, že velkou lobbistickou schopnost AELC postrádá). Zvláštní pozornost si zaslouží webová stránka této organizace, kde lze najít mnoho zajímavých informací o minulých i současných katalánsky píšících spisovatelích, databáze překladatelů, korektorů a dalších významných hráčů literárního světa či průběžně aktualizovaný seznam literárních soutěží. Více o této organizaci se dozvíte i z následujícího videa.</span></b></p><p style="text-align: justify;"><span style="color: white; text-align: left;"><b><iframe allow="accelerometer; autoplay; clipboard-write; encrypted-media; gyroscope; picture-in-picture; web-share" allowfullscreen="" frameborder="0" height="315" src="https://www.youtube.com/embed/tre2xfiJzgk" title="YouTube video player" width="560"></iframe></b></span></p>Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5732073598580781996.post-48993087979414244672023-06-13T21:53:00.003+02:002023-06-29T22:18:31.582+02:00Francesc Ferriol Carreras<p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Zajímavý modernistický ráz dalo Barceloně množství architektů studujících a tvořících v katalánské metropoli na přelomu 19. a 20. století. Jedním z nich byl i <a href="https://www.arquitecturamodernista.cat/autors/francesc-ferriol-carreras" target="_blank">Francesc Ferriol i Carreras</a> (1871-1946), jehož stavby však nalezneme i ve více než 700 km vzdáleném španělském městě Zamora. Ferriol tak byl jedním z nemnoha katalánských architektů, kteří věhlas místního architektonického stylu <i>modernisme</i> šířili i za hranicemi rodného kraje.</span></b></p><p style="text-align: justify;"><span style="color: white;"><b>Francesc Ferriol pocházel z relativně chudé rodiny, i díky dobrým studijním výsledkům však po maturitě dokázal zakotvit na barcelonské Escola d'Arquitectura, kde právě vyučovaly stěžejní osobnosti katalánské mutace secese. Největší inspirací byla pro Ferriola vůdčí osobnost těchto studií, uznávaný architekt Lluís Domènech i Montaner, jenž nadějnému mladíkovi dopomohl k několika prvním zakázkám. Univerzitní studia zakončil ziskem titulu v roce 1894, kdy se vrhl na dráhu architekta na volné noze. Budovy postavené dle jeho projektů jsou dnes rozesety po celé Barceloně. Patří mezi ně opravdové skvosty v modernistické čtvrti Eixample, např. </b><b>Casa Teresa Vallhonrat (1904) a </b><b>Casa Josep Batlles (1905) na <i>carrer de París</i>, Casa Emili Batlle (1906) na <i>carrer de Diputació</i> či Casa Esteve Parera (1907) na <i>carrer d'Aribau</i>; i menší zakázky v okrajových čtvrtích jako Casa Antonio Casamitjana - Teresa Bordas (1902) v Gràcii, Casa Magí Capmany (1905) v Sant Gervasi nebo Casa Pere Juncà (1906) v Poblenou.</b></span></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Kvůli mentálnímu postižení svého syna se však musel svobodné profese brzy vzdát a vstoupit do obecních služeb. Proto se roku 1908 přestěhoval až na druhý konec Pyrenejského poloostrova, kde až do roku 1916 vykonával funkci městského architekta v Zamoře. Ačkoliv do nového prostředí příliš nezapadl a od místní smetánky získával jen menší zakázky, přesto ve městě zanechal patnáct velice zajímavých modernistických staveb a především donutil místní architekty k přijetí základních estetických prvků modernismu. Zamora se tak v regionálním kontextu španělského severozápadu může pyšnit poměrně zajímavým <a href="https://turismo-zamora.com/imagenes/archivos_adjuntos/zamora-y-el-modernismo/modernismo-.pdf" target="_blank">fondem modernistických staveb</a>, z nichž ty nejkrásnější, Casa c/Traviesa, Casa Tejedor a Casa de Valentín Matilla, nesou podpis našeho katalánského vystěhovalce. Roku 1916 se vrátil do rodné Barcelony, kde následně zastával úřednické pozice v sektoru stavitelství a vlastní architektonické činnosti se věnoval minimálně. Zemřel roku 1946.</span></b></p><p style="text-align: justify;"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjOo0cP8SinXQqwB3w5ZY41m1NldR2TQTDkGZxJIVWmgD8bQiBugvQ7obdOBV22ifKMMe8slPRcpVwssFjxaSjtGA2NoMZGzl2fM9oNtsve439NIEUP2X3v5iwB-Hi4ZRE1jeam4ldR2OVCeIMde33qLTi7eLrXHAb4Wn7s4R07Jb0viXMo3EG1Ilzkcg/s1157/Ferriol.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="color: white;"><img border="0" data-original-height="1005" data-original-width="1157" height="486" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjOo0cP8SinXQqwB3w5ZY41m1NldR2TQTDkGZxJIVWmgD8bQiBugvQ7obdOBV22ifKMMe8slPRcpVwssFjxaSjtGA2NoMZGzl2fM9oNtsve439NIEUP2X3v5iwB-Hi4ZRE1jeam4ldR2OVCeIMde33qLTi7eLrXHAb4Wn7s4R07Jb0viXMo3EG1Ilzkcg/w640-h556/Ferriol.jpg" width="560" /></span></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><b><span style="color: white;">Casa Josep Batlles na <i>carrer de París</i> v Barceloně (Foto: The Art Nouveau World)</span></b></td></tr></tbody></table><p></p>Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5732073598580781996.post-69047762145512681592023-06-11T07:00:00.154+02:002023-06-11T07:00:00.157+02:00Melcior Vinyals i Muñoz<p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Barcelonský architekt <a href="https://art.nouveau.world/melcior-vinyals-i-munoz" target="_blank">Melcior Vinyals i Muñoz</a> (1878-1938) nepatří k nejznámějším postavám katalánského <i>modernisme</i>, jeho návrhy však výrazně pozměnily tvář jednoho z největších katalánských měst, dvousettisícové Terrassy. Melcior byl druhým synem textilního barvíře Vicençe Vinyalse, ačkoliv důležitější úlohu v jeho životě sehrál nevlastní a více než 30 (!) let starší bratr <a href="https://art.nouveau.world/salvador-vinyals-i-sabate" target="_blank">Salvador Vinyals i Sabaté</a> (1847-1926). Jelikož Melcior zcela osiřel již jako dvanáctiletý, starší sourozenec mu byl v některých ohledech spíše otcem než bratrem. Je to patrné i z Melciorova raného zájmu o architekturu. Jeho starší bratr totiž patřil mezi nejžádanější barcelonské architekty přelomu 19. a 20. století a autorsky se podílel na mnoha zajímavých modernistických stavbách, např. Casa Pere Salisachs (1906), Casa Evarist Juncosa (1909), nebo na slavné barcelonské věznici Model (1904).</span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Titul architekta získal Melcior Vinyals roku 1905, tedy v době, kdy byl katalánský umělecký směr <i>modernisme</i> již za svým vrcholem. I tak ale stihl v katalánské metropoli navrhnout několik zajímavých staveb spadajících do tohoto stylu - zmiňme kupříkladu Casa Antonio Pàmies (1908), Casa Ramon Mestre (1912) či již zmiňovaný dům Casa Evarist Juncosa, na němž pracoval bok po boku se svým nevlastním bratrem. Velký věkový rozdíl nakonec udělal své a po určitých neshodách se Melcior přestěhoval do nedaleké Terrassy, kde přijal pozici městského architekta, zatímco též vyučoval na místní průmyslové škole. Z pozice městského architekta stál mimo jiné za novým městským plánem, který místní radnice schválila roku 1933, zanechal po sobě však i celou řadu jednotlivých staveb, z nichž mezi ty nejvýznamnější patří Magatzem Corcoy (190?), Magatzem Torras (1914) a také nový hřbitov (Cementiri Nou), který byl dokončen roku 1930.</span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Melcior Vinyals stojí též za podobou dvou nejstarších tržnic ve městě. Na té nejstarší, Mercat de la Independència (1908), spolupracoval mimo jiné s terrasským architektem Antonim Pascualem (1863-1929), jenž byl krom několika spíše střídmých modernistických staveb v Terrasse zajímavý tím, že jako houslista působil ve sboru slavného barcelonského operního domu Liceu. O dvacet let později Vinyals dokončil stavbu druhé nejstarší tržnice ve městě, Mercat del Triomf, který se nachází dál od centra města ve čtvrti Sant Pere.</span></b></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhv8nn9ozcbfMFuYA3dpUm8N3_85EYoLvbqIOfFwQMVJHsQVv3u9rRvLRmqigFe14pkCHARJlgJIAOcwkfMfo7GfqxZ1I6x5mRBU1SwlQ7EX07irUeHs665fDjt0qobGw9iGbvEpNldYBakwnNeFD-J16Wuz9lXbMO54z5YaKyc9C2iAjSzQfhH6OisZQ/s3667/IMG.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="color: white;"><img border="0" data-original-height="2415" data-original-width="3667" height="368" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhv8nn9ozcbfMFuYA3dpUm8N3_85EYoLvbqIOfFwQMVJHsQVv3u9rRvLRmqigFe14pkCHARJlgJIAOcwkfMfo7GfqxZ1I6x5mRBU1SwlQ7EX07irUeHs665fDjt0qobGw9iGbvEpNldYBakwnNeFD-J16Wuz9lXbMO54z5YaKyc9C2iAjSzQfhH6OisZQ/w640-h422/IMG.jpg" width="560" /></span></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><b><span style="color: white;">Interiér secesního paláce Casa Alegre de Sagrera (Foto: Triangle Postals)</span></b></td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;"><span style="font-size: large;">CASA ALEGRE DE SAGRERA</span><br />Kromě výše uvedených staveb se Melcior Vinyals v Terrasse podílel taktéž na přestavbě nádherného paláce Casa Alegre de Sagrera. Ten si na počátku 19. století nechal zbudovat místní textilní magnát a později na krátkou dobu i místní starosta Joaquim de Sagrera. V roce 1911 jeho dědicové rozhodli o kompletní rekonstrukci celého objektu, a to ve stylu stále ještě dožívajícího <i>modernisme</i>. Jejím provedením byl pověřen městský architekt Vinyals, ačkoliv podle mnohých odborníků stojí za interiérem a možná i některými částmi fasády domu mnohem známější architekt Josep Puig i Cadafalch, i když tato skutečnost není nikterak zdokumentována. Na dalších součástech výzdoby se taktéž podíleli ti nejlepší umělci přelomu 19. a 20. století, např. malíř Alexandre de Riquer. Roku 1973 přešel palác do vlastnictví místního obecního úřadu a nyní je budova součástí městského muzejního okruhu a lze ji i s přilehlou zahradou navštívit.</span></b></p>Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5732073598580781996.post-66998909675295767242023-06-09T15:05:00.001+02:002023-07-02T00:24:06.340+02:00Miloslav Uličný<p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Miloslav Uličný (1942-2023) patřil mezi nejvýznamnější české překladatele druhé poloviny 20. stol. Narodil se v moravské vesničce Pravčice. Po maturitě na střední škole v Kroměříži se přesunul do Prahy, kde na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v letech 1960-1965 vystudoval obor španělština-italština. V rámci svého studia se však setkal i s dalšími románskými jazyky včetně katalánštiny. Po studiích pracoval nějaký čas v ČTK a v podniku Dílo (spadající pod organizaci Český fond výtvarného umění), několik let pracoval také jako překladatel v Československém rozhlasu. Od počátku 80. let 20. stol. se živil jako překladatel na volné noze, od roku 1993 tuto činnost skloubil s akademickým působením v roli odborného asistenta Ústavu translatologie na své alma mater. V roce 2006 se stal docentem pro obor translatologie. </span></b></p><p style="text-align: justify;"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjX5HEG05YLORLroopsVwmhoje2pSPCL4u_DmgxW70um_sDzoozlDbB5HWUX8mo9Xxhq5UlES64gNfMf-k8penxJfQf_AvSdWcbOv0lNJnUpXC4kHfHox3_IBADP61cDatJgBWeSiI5iKIDoc5bPh_-oPZ78ot2SYSfJ1zYTzrdjofrDpyRZmwsHabozQ/s2706/Miloslav%20Uli%C4%8Dn%C3%BD%20Parte.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="color: white;"><img border="0" data-original-height="1358" data-original-width="2706" height="281" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjX5HEG05YLORLroopsVwmhoje2pSPCL4u_DmgxW70um_sDzoozlDbB5HWUX8mo9Xxhq5UlES64gNfMf-k8penxJfQf_AvSdWcbOv0lNJnUpXC4kHfHox3_IBADP61cDatJgBWeSiI5iKIDoc5bPh_-oPZ78ot2SYSfJ1zYTzrdjofrDpyRZmwsHabozQ/w640-h322/Miloslav%20Uli%C4%8Dn%C3%BD%20Parte.jpg" width="560" /></span></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="color: white;"><br /></span></td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Překladatelství se věnoval jak v rámci celoživotní praxe, tak na akademické půdě. Byl autorem mnoha odborných statí a článků z oblasti translatologie, z různých jazyků do češtiny přeložil také více než 300 filmů, seriálů a televizních inscenací. Kromě několika málo překladů z angličtiny, ruštiny či italštiny se soustředil především na překlady ze španělštiny. Českému publiku tak zprostředkoval mimo jiné díla velkých španělských (Federico García Lorca, Pedro Calderón de la Barca, Juan Ramón Jiménez) i latinskoamerických klasiků (Julio Cortázar, Elena Poniatowska, Pablo Neruda). Španělským čtenářům se roku 2010 rozhodl zpřístupnit českou klasiku v podobě Máchovy slavné básnické skladby <i><a href="https://www.iliteratura.cz/clanek/27645-macha-karel-hynek-maj-1836-mayo-2010" target="_blank">Máj</a></i>. Za svůj celoživotní přínos překladu hispanoamerických literatur byl několikrát oceněn v Česku (2004 Krameriův vinš, 2013 čestné členství JTP, 2020 Síň slávy Obce překladatelů) i ve Španělsku. Kromě překladu se Miloslav Uličný po několik dekád věnoval i vlastní poetické tvorbě, kterou shrnul v necelé desítce básnických sbírek.</span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Uličný byl nepochybně jedním z představitelů silné poválečné generace překladatelů. Jeho specializací byla zejména poezie, což je vidět i na jeho odkazu v rámci české katalanistiky, k jejímuž rozvoji přispíval výraznou měrou od 90. let 20. stol. Ke katalánštině se Uličný poprvé dostal během svých studií na počátku 60. let 20. stol., kdy podobně jako velký český katalanista <a href="https://catalunya2011.blogspot.com/2021/06/jan-schejbal.html" target="_blank">Jan Schejbal</a> navštěvoval hodiny katalánštiny Diany Moix-Tvrdé, a později už jako zavedený překladatel na počátku 90. let, kdy se díky iniciativě andorrské vlády na Karlově univerzitě znovu otevřel lektorát katalánštiny. </span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Na základě těchto hodin katalánštiny české publikum již v roce 1993 seznámil s několika málo verši Joana Maragalle, J. V. Foixe, Vicenta Andrése Estellése či Miquela Martího Pola. V roce 2001 přebásnil sbírku významného katalánského avantgardního poety Joana Salvata-Papasseita. Roku 2009 Uličný v literárním měsíčníku <i>Host</i> publikoval několik básní významných katalánských tvůrců 20. století (např. Josep Carner, Marià Villangómez, Gabriel Ferrater, Narcís Comadira, Àlex Susanna) a o šest let později spatřila světlo světa jím vybraná a přeložená antologie sta katalánských romancí ze 17.-19. století. Podle našich informací Miloslav Uličný v současnosti pracoval na dalším výboru z katalánské poezie, nicméně tuto práci již nedokončí. Zemřel 5. června 2023.</span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Knižní překlady:</span></b></p><p style="text-align: justify;"></p><ul><li><b><span style="color: white; font-size: x-small;">SALVAT-PAPASSEIT, Joan. <i>Malý vůz</i> [Ossa menor; výbor z poezie]. Praha: Ivo Železný, 2001.</span></b></li><li><span style="color: white;"><b><span style="font-size: x-small;"><i><a href="https://web2.mlp.cz/koweb/00/04/54/27/96/v_barcelone_velkem_meste.pdf" target="_blank">V Barceloně, velkém městě</a></i> </span></b><b><span style="font-size: x-small;">[antologie katalánských romancí ze 17.-19. století]. Praha: Nová vlna, 2015. </span></b></span></li></ul><div><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Překlady v časopisech:</span></b></p><p style="text-align: justify;"></p><ul><li><b><span style="color: white; font-size: x-small;">"<a href="https://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=Tvar/4.1993/33-34/16.png" target="_blank">Výpravy do katalánských básnických světů</a>". In: <i>Tvar</i>, 33-34, 1993.</span></b></li><li><b><span style="color: white; font-size: x-small;">"<a href="https://dnnt.mzk.cz/view/uuid:4eba52e0-9414-11e7-83f8-001018b5eb5c?page=uuid:ed2c89d0-3b9f-11eb-b2e3-005056820560" target="_blank">Katalánská poezie 20. století. Miniantologie</a>". In: <i>Host</i>, 8, 2009.</span></b></li></ul></div><p></p>Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5732073598580781996.post-39353737374374524702023-06-08T17:00:00.193+02:002023-06-11T19:40:13.166+02:00Katalánský původ škodovek<p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Ačkoliv Škoda Auto už dávno není v českých rukou, značka dodnes připomíná bohatou průmyslovou minulost naší malé země ve středu Evropy. Ani první "opravdová" škodovka však nebyla vyloženě českou záležitostí. Limuzína, v níž jezdil i první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk, vznikla na základě licence od katalánského výrobce aut <a href="https://catalunya2011.blogspot.com/2018/11/hispano-suiza-pegaso.html" target="_blank">Hispano-Suiza</a>.</span></b></p><p style="text-align: justify;"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi83nomSeCCdlZMmC8Max8PBRm2sR6lZtaHGuNUnEa_ZcKJTvOYf7FbGslOOpFh-LmQxKpxnuGsHCMNIYfw3z4Fxa6VyhW-a0hTQM2hwK3C9JJoC1CyFbURvlXz06Ld2iJBa7GoX_4pMTYi/s1600/da23b770-9e1f-4009-8a28-c0d662fefba8_source-aspect-ratio_1600w_0.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="color: white;"><img border="0" data-original-height="1106" data-original-width="1600" height="380" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi83nomSeCCdlZMmC8Max8PBRm2sR6lZtaHGuNUnEa_ZcKJTvOYf7FbGslOOpFh-LmQxKpxnuGsHCMNIYfw3z4Fxa6VyhW-a0hTQM2hwK3C9JJoC1CyFbURvlXz06Ld2iJBa7GoX_4pMTYi/w640-h442/da23b770-9e1f-4009-8a28-c0d662fefba8_source-aspect-ratio_1600w_0.jpg" width="560" /></span></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><b><span style="color: white;">Škoda Hispano-Suiza 25/100 PS prezidenta T. G. Masaryka (Foto: Škoda Auto)</span></b></td></tr></tbody></table><b><span style="color: white;"><br /></span></b><p></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Historii vzniku Škoda auto možná netřeba připomínat, ale jen pro osvěžení. Původ této české značky je třeba hledat v roce 1895, kdy pánové Václav Klement a Václav Laurin v Mladé Boleslavi založili výrobnu jízdních kol. Podniku se dařilo, a tak na přelomu let 1898-99 Laurin & Klement slavnostně otevřela novou továrnu, z níž zanedlouho vyjel první motocykl. První skutečný automobil (<a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Laurin_%26_Klement_A" target="_blank">Laurin & Klement A</a>) společnost vyrobila v roce 1905. O vozy z Mladé Boleslavi byl záhy zájem po celém Rakousko-Uhersku. Po první světové válce začal rozvoj mladé automobilky stagnovat a vše vyvrcholilo ničivým požárem výrobního areálu z června 1924, při kterém společnost přišla o významnou část plánů a technologií. Značka Laurin & Klement se rázem ocitla ve finanční tísni, kterou vyřešilo až spojení s plzeňským strojírenským podnikem Škoda. </span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Právě plzeňská Škoda navázala kontakt s katalánskou automobilkou Hispano-Suiza již okolo roku 1919. Nejprve vyráběla letecké motory dle licence této katalánské společnosti a v listopadu 1924 se jí podařilo získat licenci na výrobu vlastního automobilu vycházejícího z dnes již legendárního katalánského modelu <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Hispano-Suiza_H6" target="_blank">Hispano-Suiza HB6</a>. Luxusní vůz dostal označení <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0koda_Hispano-Suiza" target="_blank">Škoda Hispano-Suiza 25/100</a>. Šlo o první moderní škodovku vzniknuvší po fúzi Laurin & Klement a Škoda a v letech 1926-1929 se jí vyrobilo 100 kusů. Abychom byli přesní, ve škodovácké továrně se takto vyrobila jen stovka podvozků s motorem, neboť karoserie se vyráběly na zakázku, a tak byl vlastně každý vůz nepopiratelným originálem. Vůbec první automobil s tímto označením si v květnu 1926 slavnostně převzal tehdejší československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk, který později nedal na svůj Škoda Hispano-Suiza dopustit a používal ho až do roku 1935, kdy na prezidentský úřad abdikoval. Kromě Masaryka si vůz mohli dovolit jen ti nejbohatší podnikatelé či aristokracie. Více než třetina vyrobených kusů šla na export do dalších evropských zemí i do vzdálenějších lokalit (Turecko, Argentina).</span></b></p><p style="text-align: justify;"><span style="color: white;"><b>Značka Hispano-Suiza v dané době platila skutečně za jednu z nejluxusnějších, což se projevilo i na konceptu licence prodané do Československa. Škoda Hispano-Suiza 25/100 se tak prodávala za 150-190 000 korun (což byl několikanásobek obyčejných vozů), a to hovoříme jen o motoru a podvozku. S přidáním karosérie a dalšími úpravami se cena šplhala až ke 280 000 korun - tolik za první z vozů zaplatila prezidentská kancelář. Šestiválec 6,6 l o výkonu až 135 koní dokázal dvou až třítunový pět metrů dlouhý vůz zrychlit až na 140 km/h. Podle mnohých odborníků šlo v dané době o jeden z nejlepších vozů na světě. Hispano-Suiza na podzim 1926 dokonce porovnala katalánský originál s českým licenčním vozem a v některých ohledech </b><b>musela konstatovat </b><b>vyšší kvalitu české produkce. Ze stovky vyrobených kusů se jich do dnešních dní dochovalo jen pět. Jeden z nich můžete obdivovat ve Škoda Muzeu v Mladé Boleslavi. Ten historicky první, patřící prezidentu Masarykovi, se však v průběhu historie ztratil a nejsou o něm žádné bližší zprávy.</b></span></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><span style="color: white;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhOOaFn3GIhRagufHuj1eNg265P1XE6gjiwGJ1HQWtzgHPkV4DV28k2uQiPN4lraG0KK0KDrRmlpgvaCSXmwfVFSRCjuuT4Fr0vUYisxS8htAPACoGDQxyury8zhrBsj3ELyt-NaVbECjH-5CsqiaN6Hqh8C3zKMwpQxe5ybONUl6gAiuaEchTXHKIxAw/s2129/Skoda%20Hispano%20Suiza.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2129" data-original-width="1847" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhOOaFn3GIhRagufHuj1eNg265P1XE6gjiwGJ1HQWtzgHPkV4DV28k2uQiPN4lraG0KK0KDrRmlpgvaCSXmwfVFSRCjuuT4Fr0vUYisxS8htAPACoGDQxyury8zhrBsj3ELyt-NaVbECjH-5CsqiaN6Hqh8C3zKMwpQxe5ybONUl6gAiuaEchTXHKIxAw/w556-h640/Skoda%20Hispano%20Suiza.jpg" width="556" /></a><br /></span></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><b><span style="color: white;">Kompletně zrestaurovaný exponát Škoda Hispano-Suiza z roku 1928, Škoda Muzeum (Foto: Škoda Auto)<br /><br /></span></b></td></tr></tbody></table>Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5732073598580781996.post-18312387385412060392023-05-31T12:00:00.001+02:002023-05-31T20:40:27.519+02:00Llagostera<p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;"><a href="https://www.llagostera.cat/" target="_blank">Llagostera</a> je malé městečko poblíž známého katalánského pobřeží Costa Brava. Žije v něm okolo 9 000 lidí a pravdou je, že mezi okolními obcemi ničím zvláštním nevyniká. Dobrá dopravní dostupnost z něj však dělá docela zajímavé místo k zastavení při cestě z pobřeží směrem do vnitrozemí. A kvůli čemu přesně byste se zde měli zastavit?</span></b></p><p style="text-align: justify;"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhwmr4WlwQYlr2E2DjvzC7x2pF61Ee97kRzBa9-8PIpns0k774JGRkHUfCs8y7QVM2lADfiYqalpEgcqsiG8WmRtulL87U1aGWbjE-ZoXxNgdIo2KIuoBPkdD8EB0RsJrFEWzLZ4iVnjJZjQGe_aKAFKA5L6pnY51bbCsSwqs0dD8olhYuby_UGKHlJSw/s3593/La%20Llagostera.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="color: white;"><img border="0" data-original-height="2347" data-original-width="3593" height="365" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhwmr4WlwQYlr2E2DjvzC7x2pF61Ee97kRzBa9-8PIpns0k774JGRkHUfCs8y7QVM2lADfiYqalpEgcqsiG8WmRtulL87U1aGWbjE-ZoXxNgdIo2KIuoBPkdD8EB0RsJrFEWzLZ4iVnjJZjQGe_aKAFKA5L6pnY51bbCsSwqs0dD8olhYuby_UGKHlJSw/w640-h418/La%20Llagostera.jpg" width="560" /></span></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><b><span style="color: white;">Letecký pohled na centrum města Llagostera (Foto: www.expedia.com)</span></b></td></tr></tbody></table><b><span style="color: white;"><br /></span></b><p></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Ačkoliv první písemné zmínky o obci pocházejí již z poloviny 9. století, historie tu na vás dýchne maximálně v samotném centru městečka, jemuž dominuje na kopečku se tyčící se kostel Sant Feliu z 15. století. Okolo něj se pak nachází všechny významné budovy, a to jak symbolicky, tak turisticky. Naproti vstupnímu portálu kostela se nachází místní radnice, jejíž současná budova byla dříve součástí místního hradu, z jehož původní konstrukce jsou dnes již jen ruiny v podobě jedné věže a několika málo desítek metrů hradeb. Velkým pozitivem jsou krásné výhledy do krajiny. Jakmile nás pozorování okolní krajiny omrzí, můžeme sestoupit po schodech dolů na Plaça de la Llibertat, kde se nachází asi nejcennější laická památka ve městě, dlouho opuštěné panské sídlo <a href="http://www.casadelesvidues.cat/" target="_blank">Casa de les Vídues</a>, dnes fungující jako kulturní centrum a umělecká škola.</span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Od 18. století se v Llagosteře rozvinul korkový průmysl. Faktem je, že okolní lesy jsou plné dubů korkových, bylo tedy jen otázkou času, než najdou svého ekonomického využití. Výroba korkových zátek ve městě v jednu chvíli zaměstnávala až tisícovku osob, od druhé poloviny 19. století je patrný velký ekonomický rozmach městečka, což se projevuje kupříkladu i několika honosnými stavbami ve stylu katalánského modernismu. Svého vrcholu dosáhla výroba korkových zátek v Llagosteře okolo roku 1890, o čemž svědčí i dva důležité milníky. Roku 1891 bylo postaveno společenské centrum <a href="https://www.casino.cat/" target="_blank">Casino Llagosterenc</a>, o rok později byla slavnostně otevřena úzkorozchodná vlaková trasa Girona - Sant Feliu de Guíxols, jejíž součástí se stala i Llagostera. Vláček tudy jezdil až do konce 60. let 20. století.</span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Pro milovníky kultury Llagostera nabízí i několik zajímavých muzeí, přičemž tím nejzvláštnějším je z našeho pohledu <a href="https://www.museuvila.com/catala/" target="_blank">Museu Emili Vilà Gorgoll</a>. Místní rodák Emili Vilà (1887-1967) byl ve své době poměrně významným malířem a tvůrcem reklamních plakátů. Populární byl zejména ve Francii, kde také dlouho žil a kde se mu extrémně dařilo zejména ve 20. letech 20. století, kdy pracoval mimo jiné i pro slavnou filmovou společnost Pathé. Život na vysoké noze pro něj však skončil s krachem newyorské burzy (1929), a tak se Vilà na zbytek života vrátil do rodného Katalánska. Delší dobu pak žil v nedaleké přímořské vesnici S'Agaró, kde chtěl původně uskutečnit svůj velký životní sen, totiž nebýt zapomenut. Za tím účelem v obci chtěl zakoupit dům, který by přetvořil na vlastní muzeum. Jelikož to nebylo v jeho finančních možnostech, takříkajíc na stará kolena si nakonec pořídil relativně honosný dům v širším centru Llagostery (ačkoliv dodnes není úplně jasné, kde na to vzal - někteří hovoří o rozprodání vlastní sbírky obrazů cizích malířů případně o prodeji falzifikátů Modiglianiho děl) a v něm si tři měsíce před smrtí splnil sen. Ačkoliv se jeho díla na mezinárodním trhu dodnes prodávají, jméno Emili Vilà není mimo odborné kruhy nikterak známé. Museum stále existuje, ačkoliv v posledních dekádách prošlo značným úpadkem a muselo rozprodat mnoho originálů, jež skončily v soukromých sbírkách. Návštěvu je třeba si domluvit předem.</span></b></p><p style="text-align: justify;"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiNSWmOIEmT4z2DigbPZRqxWhVTUgg1fTlm3RPI2GpUFHDcnIdmM4Kca0KcvdhqBUk8uWCGs25UdFKBMEZ-qyI2cdQ_8EDFtD8yMgCKExCyIhU9Sm5WdYx_UriblC3Qf-N5krY3HzcAYSalC-pag2VY62Ak_0fXfD87EsnbLBo1O29BY55c9KXVKNe0Jw/s2143/Museu%20Emili%20Vila.png" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="color: white;"><img border="0" data-original-height="1470" data-original-width="2143" height="384" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiNSWmOIEmT4z2DigbPZRqxWhVTUgg1fTlm3RPI2GpUFHDcnIdmM4Kca0KcvdhqBUk8uWCGs25UdFKBMEZ-qyI2cdQ_8EDFtD8yMgCKExCyIhU9Sm5WdYx_UriblC3Qf-N5krY3HzcAYSalC-pag2VY62Ak_0fXfD87EsnbLBo1O29BY55c9KXVKNe0Jw/w640-h440/Museu%20Emili%20Vila.png" width="560" /></span></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><b><span style="color: white;">Ukázka reklamních plakátů ze sbírky Musea Emili Vilà (Foto: Museu Emili Vilà Gorgoll)</span></b></td></tr></tbody></table><b><span style="color: white;"><br /></span></b><p></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Pokud jste dočetli až sem (a pevně doufáme, že ano), vězte, že naše opakované návštěvy městečka Llagostera nemají nic společného s výše uvedeným. Pokud tu opravdu něco stojí zato, je to místní gastronomie a vlastně úplně přesně jediná restaurace. Ale ještě než se k ní dostaneme, je třeba zmínit, že v Llagosteře je mnoho restaurací, ale zdaleka ne všechny stojí zato. Dvakrát do roka se tu též konají zajímavé festivaly spojené často s mnoha gastronomickými ochutnávkami (Mercat Romà a Fira del Bolet). Nic však nepřekoná náš zážitek z nenápadně vyhlížející restaurace <a href="https://www.instagram.com/entre.terres.restaurant/" target="_blank">Entre Terres</a>. Sympatický libanonský pekař a kuchař Roger si tento podnik otevřel spolu se svou katalánskou ženou Margou na podzim roku 2022. Specializují se tu na středomořskou kuchyni, ačkoliv více než ta katalánská je tu zastoupena orientálněji laděné Středozemí. Kromě nehrané vřelosti a sympatie je třeba ocenit na Llagosteru velmi dobré ceny, používání nejlepších lokálních surovin a přívětivý přístup ke čtyřnohým mazlíčkům. Restaurace disponuje příjemnou privátní zahrádkou a kromě vynikajícího <i>menú del dia</i> o třech chodech tu mají i vyhlášenou libanonskou pizzu. Návštěva v Entre Terres je zkrátka po všech stránkách dokonalým pohlazením na duši. Pokud míříte z katalánského pobřeží nebo z Girony do Barcelony, už jenom kvůli tomuto místu je Llagostera nutnou zastávkou na vaší cestě :-)</span></b></p><p style="text-align: justify;"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiPK11ZhhOlVqW_a5o_gdG43DXQHJGfCmMVmDSYYs6c5HAVdUsPVaJ9DmG-A3PFvsbSTqrFDXIug4mu9NSf7jCEYVrwuqQ5qOvFlTlxa5JuDT0ciqmIgNUjb7U8uqzvTrUQaOL-F4atLnmX3i5eJoG1-0BYn8xolCoRzBhssmgVcPSZQ3rr93Gq0oaQDw/s2615/Sn%C3%ADmek%20obrazovky%20(718).png" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="color: white;"><img border="0" data-original-height="1613" data-original-width="2615" height="344" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiPK11ZhhOlVqW_a5o_gdG43DXQHJGfCmMVmDSYYs6c5HAVdUsPVaJ9DmG-A3PFvsbSTqrFDXIug4mu9NSf7jCEYVrwuqQ5qOvFlTlxa5JuDT0ciqmIgNUjb7U8uqzvTrUQaOL-F4atLnmX3i5eJoG1-0BYn8xolCoRzBhssmgVcPSZQ3rr93Gq0oaQDw/w640-h394/Sn%C3%ADmek%20obrazovky%20(718).png" width="560" /></span></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><b><span style="color: white;">Restaurace Entre Terres v Llagosteře, hlavní důvod, proč vyrazit do Llagostery (Foto: Entre Terres Instagram)</span></b></td></tr></tbody></table><p></p>Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5732073598580781996.post-87520599307462375622023-05-29T18:33:00.001+02:002023-06-11T07:27:34.260+02:00Španělsko čekají další předčasné volby<p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Ani současná španělská vláda v čele s Pedrem Sánchezem nedokončí celé své volební období. Celé čtyřleté období ve Španělsku za posledních několik dekád dotáhlo do konce jen nemálo premiérů. V případě lídra španělských socialistů jde o reakci na víkendovou porážku v komunálních volbách, kde strana zaostala o více než 760 000 hlasů za opoziční PP.</span></b></p><p style="text-align: justify;"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjLUEJlkcuQfZHCVqxWISullJmo1bgO5hMX59xC8Aphf1sKv3SuT9hbr4ZeJk6Pz2t3FNAqmpNXgEjBdeX1_5-f7-YGDpz93mu1U7a7XLI_TinQB7b3EFh9-VMDRf_SPlWJlNmxTvyqWsznoRfc2bM0Rsmd3JHHsFidhcol331oHi6f5C3-Ee09nXysYw/s1280/2020070700451863061.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="color: white;"><img border="0" data-original-height="720" data-original-width="1280" height="315" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjLUEJlkcuQfZHCVqxWISullJmo1bgO5hMX59xC8Aphf1sKv3SuT9hbr4ZeJk6Pz2t3FNAqmpNXgEjBdeX1_5-f7-YGDpz93mu1U7a7XLI_TinQB7b3EFh9-VMDRf_SPlWJlNmxTvyqWsznoRfc2bM0Rsmd3JHHsFidhcol331oHi6f5C3-Ee09nXysYw/w640-h360/2020070700451863061.jpg" width="560" /></span></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><b><span style="color: white;">Zleva: Pedro Sánchez (PSOE) a Albert Núñez Feijóo (PP) (Foto: www.mundiario.com)</span></b></td></tr></tbody></table><b><span style="color: white;"><br /></span></b><p></p><p style="text-align: justify;"><span style="color: white;"><b>První demokratické volby podle platné ústavy se ve Španělsku uskutečnily v březnu 1979. Už první takto zvolená vláda však nedokončila celé čtyřleté období - předčasné volby se konaly o šest měsíců dříve než měly, v říjnu 1982. O pět měsíců dříve než nutno se volby konaly i v roce 1986. V obou případech se jejich jasným vítězem stal tehdejší lídr PSOE Felipe González. Podobná strategie Gonzálezovi vyšla i v roce 1989 (nutno dodat, že ve všech těchto případech měl González pohodlnou většinu, takže k předčasným volbám nedošlo kvůli koaličním tahanicím a podobným záležitostem), proto, možná už tak nějak ze zvyku, svolal o čtyři měsíce dříve předčasné volby i v roce 1993. Tehdy o absolutní většinu v parlamentu přišel, svůj mandát si však prodloužil díky hlasům regionálních stran z Katalánska a Baskicka. </b><b>Následná krize a závislost na podpoře jiných stran zapříčinila i další předčasné volby v roce 1996 (tentokrát o více než rok oproti očekávanému termínu). </b></span></p><p style="text-align: justify;"><span style="color: white;"><b>To už se k vládě dostali lidovci (PP), jejichž premiér José María Aznar byl vlastně prvním španělským premiérem v novodobé historii, který svůj čtyřletý mandát dotáhl do konce, a to hned dvakrát po sobě - zvolen byl totiž i o čtyři roky později a jeho vládu (i tak v takřka řádném termínu) ukončil až islamistický atentát na madridském nádraží Atocha, po němž v březnu 2008 poněkud překvapivě zvítězili socialisté pod vedením premiéra Zapatera. Ve svém prvním období Zapatero vytrval celé čtyři roky, to druhé však kvůli silné ekonomické krizi a bouřícímu se národu musel zkrátit o takřka pět měsíců. K vládě se tedy opět dostali lidovci, které v letech 2011-2015 vedl Mariano Rajoy. První volební období bez potíží, jenže do voleb v roce 2015 poprvé výrazněji promluvily nově vzniklé celonárodní strany Ciutadans a Podemos, a tak na koalice nenavyklé Španělsko nevyhnutelně zamířilo k opakování voleb v červnu 2016, z nichž nakonec vznikl menšinový kabinet pod vedením Mariana Rajoye. </b><b>Bouřlivé události kolem katalánské nezávislosti a neutuchajících korupčních skandálů PP nakonec vedly k předčasným volbám v dubnu a následně opět v listopadu 2019, kdy se k moci dostal současný premiér Sánchez v čele koaliční levicově orientované vlády PSOE a Podemos.</b></span></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Jak je tedy vidět, dnešní rozhodnutí španělského premiéra o konání nových předčasných voleb, které se namísto prosince uskuteční již v červenci letošního roku, vlastně ve španělské politice není ničím výjimečným. Pedro Sánchez tak reaguje na poměrně drsnou porážku v komunálních volbách, což je ostatně ve Španělsku symbolické - nebyl by prvním španělským politikem, který se zalekl výsledků komunálu. Faktem je, že situace začíná připomínat již zmiňovaný rok 2011, kdy se na vrcholu ekonomické krize k předčasným volbám přiklonil tehdejší premiér Zapatero (PSOE), což později znamenalo přesvědčivé vítězství jeho politického konkurenta z PP.</span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Faktem je, že lidovci jsou zpátky. Většina obyvatel Španělska se přesvědčila o tom, že nově vzniklé populisticky laděné strany jako Ciutadans a Podemos toho v praxi mnoho nepředvedly, a proto se většina voličů pozvolna vrací k "osvědčenému" většinovému systému, který ve Španělsku alespoň v praxi funguje již od pádu frankismu. Možná právě na to Sánchez tak trochu spoléhá. Zatímco Ciutadans po včerejších volbách již definitivně zmizeli v propadlišti politických dějin a jejich hlasy si mezi sebe rozdělili z větší části lidovci a extrémisté z VOX, Sánchez se bude snažit odloudit hlasy Podemos a snad i některým regionálním formacím. To může být jeho záchrana, neboť k sestavení vlády mu pak bude stačit kromě oslabeného Podemos i nějaká regionálních stran z Katalánska či Baskicka, a Sánchez již prokázal, že si tyto formace dokáže "pohlídat" a uzavřít s nimi výhodné kompromisy. V tomto smyslu tak nehodlá nechat PP ani chvilku na rozjezd v mnoha významných autonomních oblastech, kde PSOE po osmi letech prohrála nejen v komunálních ale také regionálních volbách (Aragonie, Valencie, Baleárské ostrovy).</span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Je otázka, jak moc Sánchezův krok ještě zamíchá s preferencemi, nicméně včerejší výsledky napovídají tomu, že pro katalánské zájmy nenastávají nejlepší časy. Návrat PP (za podpory VOX) ve Valencii a na Baleárských ostrovech bude nepochybně problémem pro tamní postavení katalánštiny, podobná koalice na celošpanělské úrovni je samozřejmě podstatným problémem i pro Katalánsko samotné. Podle některých průzkumů však v následujících celostátních volbách budou mít důležité slovo i regionální strany, které by nakonec mohly být oním pověstným jazýčkem na vahách. Uvidíme, jak se situace vyvine. Za dva měsíce bude nejspíš jasněji.</span></b></p>Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5732073598580781996.post-62022413461401099772023-05-20T11:23:00.005+02:002023-05-20T11:23:51.775+02:00Arribar i ploure<p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">V Česku mnoho katalánských interpretů neznáme, nicméně tamní hudební scéna je živá a do éteru vrhá stále nové a nové umělce. Jedním z nejzajímavějších objevů posledních měsíců je duo <a href="https://www.instagram.com/arribariploure/" target="_blank">Arribar i ploure</a>, tvořené hercem Ricardem Farrém a baskytaristou Àlexem Pujolsem (dříve aktivním ve slavné katalánské skupině Txarango).</span></b></p><p style="text-align: justify;"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhc9Kw2Ne2iLNroDrAkAPC4Ose7MWN34Qe8M4d2wszGeBW3U7jGnufA1l8cNtfiQNNpz4KGP_c5XAXNMmmv1GofhTP6JHChmx82ClmJGYRALfNuPGbgbfyp0Wxw71uXDBB8BIczpu6SZxuvfeD3ROmGLq_vrUq2DMJlt9t47xJ59fbqWgcYfLaNjmeB-A/s1600/Arribar%20i%20ploure.jpeg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="color: white;"><img border="0" data-original-height="1068" data-original-width="1600" height="373" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhc9Kw2Ne2iLNroDrAkAPC4Ose7MWN34Qe8M4d2wszGeBW3U7jGnufA1l8cNtfiQNNpz4KGP_c5XAXNMmmv1GofhTP6JHChmx82ClmJGYRALfNuPGbgbfyp0Wxw71uXDBB8BIczpu6SZxuvfeD3ROmGLq_vrUq2DMJlt9t47xJ59fbqWgcYfLaNjmeB-A/w640-h428/Arribar%20i%20ploure.jpeg" width="560" /></span></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><b><span style="color: white;">Ricard Farré a Àlex Pujols, duo Arribar i ploure (Foto: www.heliogabal.com)</span></b></td></tr></tbody></table><b><span style="color: white;"><br /></span></b><p></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Oba se seznámili již roku 2014 při natáčení videoklipu k písni <i><a href="https://www.youtube.com/watch?v=gDaU6T6txVQ" target="_blank">Músic de carrer</a></i> (Txarango), kde hrál Ricard hlavní roli, nicméně umělecky je spojil až nedostatek projektů v době koronavirové pandemie. V roce 2021 vyrukovali s prvními písněmi a vlastní hudebně-dramatickou show <i>Un concert dramàtic</i>, s níž se začali dostávat do povědomí fanoušků katalánského hudebního rybníčku. Styl, který sami označují jako "komický pop" a který je plný zábavných a ironických textů, postupně vypilovali a v březnu 2023 vydali svou první studiovou desku nazvanou příznačně <i><a href="https://halleyrecords.com/edicions/arribar-i-ploure/el-primer-discu" target="_blank">El primer discu</a></i> (Halley Records).</span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Album obsahuje celkem osm písní, jež se věnují někdy i lehce kontroverzním tématům (např. útěku bývalého španělského krále Juana Carlose I. do Abú Dhabí). Ke každé z nich duo navíc připravilo zábavné a dobře natočené <a href="https://www.youtube.com/@arribariploure/videos" target="_blank">videoklipy</a>. Prozatím největší úspěch zaznamenala píseň <i>Paraules d'antes</i>, která je velmi zajímavá i z jazykového hlediska, neboť se snaží oživit výrazy, které dnes používá už jen ta nejstarší generace Katalánců. Uvidíme, jestli bude jejich hvězda stoupat i v následujcících měsících a letech, nebo půjde o jeden z mnoha projektů, jež svou pouť hudebním světem zakončí svou první a poslední deskou...</span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;"><iframe allow="accelerometer; autoplay; clipboard-write; encrypted-media; gyroscope; picture-in-picture; web-share" allowfullscreen="" frameborder="0" height="315" src="https://www.youtube.com/embed/2vr6Um_BMY0" title="YouTube video player" width="560"></iframe></span></b></p>Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5732073598580781996.post-87181817633805713602023-04-09T06:00:00.157+02:002023-04-10T21:18:53.740+02:00Manuel Carrasco i Formiguera<p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Španělská občanská válka přinesla mnoho smutných příběhů. Každá válka je tragédie, avšak občanská válka, kdy proti sobě bojují sousedé v rámci jediného státu, je v mnoha ohledech ještě horší. I tak ale může být ještě hůř, a to ve chvíli, kdy nenajdete zastání na žádné ze znesvářených stran. Něco podobného potkalo katalánského právníka a politika Manuela Carrasca.</span></b></p><p style="text-align: justify;"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjAE-Jqr8GPtVPrP-yj_bBMat81ctpa7uODEMQBXGEG1xiel4G2m394FK79UAVZvdCgxwDJaWTIIkDxK5qTKSBflp1OdhqgI-KzKSEh6onxtXST5L_hZ9_6u_jQvWJpMu-iYAkIB9cJ8UCYuf3ZRriwfeApZFuVkHjSY7t-8mbOPls6N4aSxOMPLGuuzw/s1500/Manuel%20Carrasco%20Formiguera.png" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="color: white;"><img border="0" data-original-height="1095" data-original-width="1500" height="408" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjAE-Jqr8GPtVPrP-yj_bBMat81ctpa7uODEMQBXGEG1xiel4G2m394FK79UAVZvdCgxwDJaWTIIkDxK5qTKSBflp1OdhqgI-KzKSEh6onxtXST5L_hZ9_6u_jQvWJpMu-iYAkIB9cJ8UCYuf3ZRriwfeApZFuVkHjSY7t-8mbOPls6N4aSxOMPLGuuzw/w640-h468/Manuel%20Carrasco%20Formiguera.png" width="560" /></span></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><b><span style="color: white;">Manuel Carrasco i Formiguera (Foto: www.elnacional.cat)</span></b></td></tr></tbody></table><b><span style="color: white;"><br /></span></b><p></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Manuel Carrasco i Formiguera (1890-1938) se narodil v Barceloně v poměrně dobře situované rodině*. Díky tomu mohl vystudovat místní právnickou fakultu, kde se specializoval na obchodní právo. To později i vyučoval na technické škole zřízené Mancomunitat de Catalunya. Již od mládí však tíhl k politice. Nějakou dobu byl členem mládežnických struktur nacionalistické strany Lliga Regionalista, za kterou byl roku 1920 zvolen barcelonským radním. O dva roky později byl jedním ze zakládajících členů politické strany Acció Catalana, která se kvůli radikálnějšímu pohledu na katalánský nacionalismus odštěpila od již zmiňované strany Lliga Regionalista.</span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Politické motivy vedly Carrasca i k založení satirického týdeníku <i>L'Estevet</i> (1921), který však neměl dlouhého trvání a za jehož neuctivé karikatury byl Carrasco dokonce odsouzen k šesti měsícům ve vězení. Po vzniku druhé španělské republiky byl krátce katalánským regionálním ministrem zdravotnictví (duben-prosinec 1931) a následně dva roky vykonával mandát poslance ve španělském parlamentu. V průběhu tohoto mandátu byl částečně kvůli svému přílišnému katolictví vyhozen z Acció Catalana a stal se členem nově zřízené strany Unió Democràtica de Catalunya.</span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Právě příchylnost ke katolické církvi se Carrascovi stala osudnou v průběhu španělské občanské války. Ačkoliv se jako správný katalánský nacionalista dal na stranu obhájců republiky a dokonce byl poradcem katalánské regionální vlády, republikánské oblasti ovládal chaos, což se v praxi projevilo pronásledováním osob spojených s katolickými kruhy ze strany anarchistů a komunistů. Carrasco se proto se souhlasem místní vlády v prosinci 1936 přesunul do Baskicka, kde měl být zástupcem katalánské regionální vlády u té baskické. Po několika měsících se vrátil do Barcelony, avšak anarcho-komunistické kruhy si stále přály jeho smrt, proto se musel vydat opět do Baskicka. S celou rodinou se tedy přes Francii vydal do Baskicka lodí, nicméně kvůli bouři loď padla do rukou vzbouřenců, kteří Carrasca v expresním soudním procesu v srpnu 1937 odsoudili k smrti. Rozsudek byl vykonán 9. dubna 1938.</span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Podle některých dobových svědků Carrascovu smrt posvětil sám Franco, a to i přes silný odpor z Vatikánu. Manuel Carrasco se tak stal jednou z nejsmutnějších obětí španělské občanské války, neboť byl ve vyostřeném vnitrostátním konfliktu pronásledován na obou stranách barikády. Ač republikán, byl trnem v oku levicovým extrémistům, jenže ve frankisty kontrolované části Španělska zase platil za provládního zrádce. Jedinou jeho možností bylo Španělsko opustit nadobro. Jenže to se po bezmála devadeáti letech od jeho smrti tvrdí snadno...</span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Pro mnohé Katalánce se Manuel Carrasco i Formiguera stal skutečným symbolem španělské občanské války. V mnoha katalánských městech dnes najdete po něm pojmenované ulice a jeho památce věnované pomníky. Pohřben je mezi mnoha dalšími významnými osobnostmi katalánské historie na hřbitově na Montjuïku. </span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;"><iframe allow="accelerometer; autoplay; clipboard-write; encrypted-media; gyroscope; picture-in-picture; web-share" allowfullscreen="" frameborder="0" height="315" src="https://www.youtube.com/embed/6qGZTpD4zqE" title="YouTube video player" width="560"></iframe></span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">* <span style="font-size: x-small;">Jen pro zajímavost dodejme, že v dospělosti (1915) se Manuel Carrasco i Formiguera oženil s Pilar Azemar, dcerou modernistického architekta Josepa Azemara, s níž měl celkem osm dětí. Všichni patřili i přes tragický zásah osudu během války k nejvyšším patrům katalánské společnosti. Pilar (1895-1988) i dvě jejich děti, Raimon (1924-2022) a Rosa Maria (1936-2018), dokonce během svých životů získali od katalánské vlády jedno z nejvyšších vyznamenání, Creu de Sant Jordi. Raimon byl mimo jiné půl roku prezidentem FC Barcelona.</span></span></b></p>Unknownnoreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-5732073598580781996.post-14642293919598769012023-03-04T16:42:00.119+01:002023-03-05T08:48:31.160+01:00Nepřátelská architektura v Barceloně<p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Pojem "nepřátelská architektura" už jste nejspíš zaslechli. V městském prostředí může mít spoustu podob, od různě ohýbaných či přepažených laviček přes bodáky na parapetech a římsách až po nejrůznější zkosení či ohlazení hran. Cíl je jediný - odradit potenciálního uživatele od delšího setrvání na daném místě. V některých případech jde o logickou a nepříliš diskutovanou motivaci (graffiti, holubí trus, alkoholové dýchánky), v jiných se takovým řešením dostává kritiky lidskoprávních organizací (znemožnení spánku bezdomovců). Podobná řešení přitom aplikují jak soukromí vlastníci, tak veřejné instituce.</span></b></p><p style="text-align: justify;"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjxQ-vt6T4HSQ7C2X6Yv_aWaHNigttqHYVbEPJHdKsVFWYeWkZC8Jwp-15whB1__ABWA6K6KXEOTzftbeibjausk1G4hzq54r6DgH2gF2HjGo_xrdOt-lJoChc8LyjwJmHUK_FtQVELT77kfQZBm_oRBZGSOjwp6Wr14ShMPqudAqzQDabSW26aD9gG5Q/s2100/image.png" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="color: white;"><img border="0" data-original-height="1338" data-original-width="2100" height="356" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjxQ-vt6T4HSQ7C2X6Yv_aWaHNigttqHYVbEPJHdKsVFWYeWkZC8Jwp-15whB1__ABWA6K6KXEOTzftbeibjausk1G4hzq54r6DgH2gF2HjGo_xrdOt-lJoChc8LyjwJmHUK_FtQVELT77kfQZBm_oRBZGSOjwp6Wr14ShMPqudAqzQDabSW26aD9gG5Q/w640-h408/image.png" width="560" /></span></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><b><span style="color: white;">Mříž od katalánského sochaře J. Plensy pro operní dům Liceu - umělecká podoba nepřátelské architektury? (Foto: www.timeout.com)</span></b></td></tr></tbody></table><b><span style="color: white;"><br /></span></b><p></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Právě nadace, která se zabývá lidmi bez domova (<a href="https://www.arrelsfundacio.org/" target="_blank">Arrels Fundació</a>) nyní výrazně aktualizovala mapu, jež shromažďuje příklady takového urbanismu v katalánské metropoli. Nadace ve spolupráci se studenty architektury našla v Barceloně již více než 500 takto nepřátelsky laděných míst. Při bližším pohledu do mapy zjistíme, že prozatím se autoři mapy zaměřili povětšinou na turistické části metropole, nicméně některé extrémní případy nepřátelské architektury najdeme i v ryze rezidenčních čtvrtích. Jedním z typických řešení, jichž si v Barceloně všimne takřka každý, jsou individualistické židličky, které v mnoha místech nahradily klasické lavičky. Dalším, esteticky velmi nepovedeným řešením je instalace nejrůznějších bodců, sloupků či plůtků na římsy či volná prostranství poblíž vchodů do budov. Při důkladnějším prozkoumání mapy pod textem narazíte na často dosti bizarní řešení. Občas však lze takovou architekturu do městského prostředí zasadit o něco "vkusněji", takovým příkladem budiž <a href="https://beteve.cat/cultura/gran-teatre-liceu-inaugura-portes-plensa-rambla/" target="_blank">nová mříž</a> chránící hlavní vstup do budovy nejslavnější katalánské opery Liceu. Jejím autorem je slavný katalánský architekt Jaume Plensa a při zářijové inauguraci se nešetřilo slovy o tom, jak písmena na mříži symbolizují kulturní pestrost a různorodost lidí žijících na barcelonské Ramble, kde se operní dům nachází.</span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;"><iframe height="315" src="https://www.google.com/maps/d/embed?mid=1tyqSrab5W01tui7QpcYTE2_O5VE7dKER&ehbc=2E312F" width="560"></iframe></span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Jisté je, že podobná architektonická řešení obsahuje stále víc a víc návrhů moderních budov. Ty často patří přímo samotné barcelonské radnici. Inu, je to jeden ze způsobů řešení nepříjemné reality, totiž že v ulicích katalánské metropole se dnem a nocí pohybují stovky lidí bez střechy nad hlavou. Více o problematice najdete kupříkladu v následujícím videu z dílny <i>betevé</i>. A jaký je váš názor na nepřátelskou architekturu? Plní svůj účel i za cenu estetických ústupků nebo je třeba odstranit z měst veškeré bariéry a řešit sociální problematiku jinými způsoby?</span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;"><iframe allow="autoplay *; fullscreen *; encrypted-media *" allowfullscreen="" frameborder="0" height="315" mozallowfullscreen="" src="https://cdnapisec.kaltura.com/p/2346171/sp/234617100/embedIframeJs/uiconf_id/42600891/partner_id/2346171?iframeembed=true&playerId=1_j7btitj4&entry_id=1_j7btitj4&flashvars[streamerType]=auto" webkitallowfullscreen="" width="560"></iframe></span></b></p>Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5732073598580781996.post-38451315035817402752023-02-25T17:56:00.055+01:002023-02-26T09:56:26.328+01:00České učebnice katalánštiny<p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Ačkoliv se katalánština v rámci Evropské unie nachází na 10.-11. místě co do počtu mluvčích (za sebou nechává třeba dánštinu, finštinu, švédštinu, slovenštinu, bulharštinu nebo maďarštinu), skutečnost, že <i>de facto</i> nedisponuje žádným národním státem (krom Andorry), kde by byla jediným oficiálním jazykem, a tím pádem i jedním z úředních jazyků EU, jí hodně ubírá na prestiži. Je tedy pro cizince mnohem méně uchopitelná, a to se v praxi projevuje mimo jiné nedostatkem učebnic a podobných materiálů, pokud se někdo v ČR rozhodne, že se tento nádherný románský jazyk naučí. Jenže jak na to? Z čeho a kde se učit? Takovou otázku si prozatím položilo jen několik málo osob na českém internetu a každý z nich více či méně dospěl ke smutnému konstatování, že českých učebnic katalánštiny je naprosté minimum. Na následujících řádcích se podíváme, jestli je to se situací učebnic katalánštiny na českém knižním trhu opravdu tak tragické a kde a jak se můžete katalánsky naučit i vy, aniž byste přitom opustili rodné území Česko(slovenska).</span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Nejčastějším způsobem, jak se naučit nový jazyk, bývá zápis do kurzu na některé jazykové škole v místě bydliště. Nedá se ovšem říct, že by v Česku v tuto chvíli existovala jazyková škola, která by nabízela pravidelné kurzy katalánštiny. V tomto ohledu budete mít možná větší štěstí, pokud si najdete soukromého učitele, např. prostřednictvím speciálních serverů (<a href="https://www.naucim.cz/" target="_blank">Naučím.cz</a> či <a href="https://www.kvalitni-doucovani.cz/" target="_blank">Kvalitní-doučování.cz</a>). Pravidelné kurzy katalánštiny tak v Česku i na Slovensku nabízejí pouze univerzity. Na pražské Karlově univerzitě funguje již několik desetiletí Andorrským knížectvím sponzorované <a href="http://www.epep.cz/" target="_blank">Středisko katalánských studií Karla Velikého</a>, které své univerzitní kurzy nabízí i zájemcům z řad veřejnosti. Studium katalánštiny nabízí svým studentům dlouhodobě i Masarykova univerzita v Brně, kde od roku 2015 funguje dokonce i samostatný bakalářský obor <a href="https://www.muni.cz/bakalarske-a-magisterske-obory/24350-katalansky-jazyk-a-literatura" target="_blank">Katalánský jazyk a literatura</a>, kde je k dispozici i celá řada specializovaných kurzů zaměřených na katalánskou kulturu, historii a literaturu. Od roku 2019 nabízí základní jazykový kurz katalánštiny svým studentům i <a href="https://fphil.uniba.sk/detail-aktuality/back_to_page/filozoficka-fakulta-uk/article/kurz-katalanciny-pre-studentov-fakulty/" target="_blank">Filozofická fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě</a>*. Velký výběr tu tedy oproti některým menším evropským jazykům opravdu není. Pokud vás jazyky skutečně baví, vždy je tu možnost samostudia. Jenže to se opět vracíme k oné palčivé otázce - jsou vůbec v češtině k dispozici nějaké učebnice katalánštiny?</span></b></p><p style="text-align: justify;"><span style="color: white;"><b></b></span></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgeaDJPJ2Q5leH58zCITNyt1eShFTS6AjSiXG3Pci_jXNubmHDmxR1ftrN7tA4D739PTSF0q2zHjwlA81Jh2HGr33haU75ht8xGp-KeCJcaOGP-QFh2HNb8GIlq8t5Cmgd87SBiBC2zo6-jH52wOueBeZjxWZotIJfELQnTyyK8mGgoapPBL2R9E3yo-g/s2293/Catala%20MUNI.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="color: white;"><img border="0" data-original-height="1458" data-original-width="2293" height="356" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgeaDJPJ2Q5leH58zCITNyt1eShFTS6AjSiXG3Pci_jXNubmHDmxR1ftrN7tA4D739PTSF0q2zHjwlA81Jh2HGr33haU75ht8xGp-KeCJcaOGP-QFh2HNb8GIlq8t5Cmgd87SBiBC2zo6-jH52wOueBeZjxWZotIJfELQnTyyK8mGgoapPBL2R9E3yo-g/w640-h406/Catala%20MUNI.jpg" width="560" /></span></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><b><span style="color: white;">České učebnice katalánštiny z produkce Masarykovy univerzity v Brně</span></b></td></tr></tbody></table><b><span style="color: white;"><br /></span></b><p></p><p style="text-align: justify;"></p><p style="text-align: justify;"></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;"><span style="font-size: large;">MANUCAT 1 - UČEBNICE KATALÁNŠTINY (2023)</span><br />Covidová situace a s ní související přechod výuky do online prostoru potvrdila vyučujícím na FF MU nutnost vytvoření nějaké aktuálnější učebnice katalánštiny, jež by byla skutečnou učebnicí, jak jsme na ně zde ve středu Evropy zvyklí. <a href="https://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js23/manucat_1/web/index.html" target="_blank">ManuCat 1</a> svým online formátem navazuje na níže zmíněný přehled morfologie (<i>GramCat</i>), na který ostatně ve svých lekcích často odkazuje. Učebnice je rozvržena do 24 lekcí, která studenty provází gramatikou a slovní zásobou až do úrovně A2/B1. V tomto ohledu můžeme prozradit, že už se pozvolna připravuje další díl, který by měl posloužit i vyšším úrovním. Každá lekce obsahuje úvodní text, slovíčka, vysvětlení gramatiky a následně i autokorektivní cvičení. Těch sice ve srovnání s mnoha klasickými papírovými učebnicemi není moc, ale je to slušný základ, na němž stavět. Sympatická je na této učebnici i snaha o aktuálnost (výskyt současných reálií - Instagram, Netflix, Rigoberta Bandini, zmínka o teroristických útocích v Barceloně ze srpna 2017) i skutečnost, že učebnice disponuje nahrávkami rodilých mluvčích z Katalánska i Valencie. Studenti se tak už od počátku setkávají s některými dialektálními odlišnostmi, na něž jsou mluvčí katalánštiny všeobecně docela hrdí.</span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;"><span style="font-size: large;">MLUVNICE KATALÁNŠTINY (2020)</span><br />Poměrně slavnostně i tak trochu nečekaně bylo v září 2020 ohlášeno vydání rozsáhlé mluvnice katalánštiny z pera známého českého lingvisty Bohumila Zavadila. Ten již v minulosti vydal několik publikací popisujících historický vývoj španělštiny a na svém kontě má i první obsáhlejší lingvistickou studii baskičtiny. Pětisetstránková kniha, kterou vydalo nakladatelství Karolinum, může být poměrně zajímavou četbou pro české lingvisty souznící se Zavadilovou strukturálně funkční interpretací jazyka. Nicméně její praktické využití pro studenty katalánštiny bez většího teoretického základu je mizivé, neboť zejména pokročilejší studenti katalánštiny naleznou potřebné informace v mnohem přehlednějších gramatikách <a href="https://www.iec.cat/llengua/recursos.asp" target="_blank">přímo v katalánštině</a>. Z ryze praktického hlediska totiž lze využít pouze množství tabulek, ale jinak je tato megapříručka skutečně jen vysoce odborným pojednáním o struktuře katalánského jazyka. I zde bychom si však dovolili drobnou kritiku. Kniha není i přes odborné recenzní řízení prosta drobných jazykových či tiskových chyb a často dává poněkud zavádějící a nepříliš časté příklady výskytu některých slov či obratů. Poměrně šokující je pak přístup ke zdrojům. Ačkoliv jde o dílo vysoce akademického charakteru, kniha je plná odkazů na příklady z katalánské wikipedie či nejrůznějších blogů. Nutno dodat, že katalánská wikipedie patří nepochybně mezi ty kvalitnější a spolehlivější, ale jak její využití v této učebnici vysvětlíte těm stovkám studentů, které za použití podobných odkazů a citací byli vyhozeni od státnic? Knihu <i>Mluvnice katalánštiny</i> pořídíte v každém větším knihkupectví v cenovém rozmezí od 390 do 490 Kč. Více informací <a href="https://karolinum.cz/knihy/zavadil-mluvnice-katalanstiny-23577" target="_blank">zde</a>.</span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;"><span style="font-size: large;">GRAMCAT: MORFOLOGIE SOUČASNÉ KATALÁNŠTINY (2018)</span><br />Poměrně komplexní přehled katalánské mluvnice nabízí i dílo vzešlé z druhé největší české univerzity. Publikace, na níž se podílel kolektiv vyučujících katalánštiny na FF MU v Brně v čele s Elgou Cremades, je k dispozici pouze online, což s sebou však přináší nezanedbatelnou výhodu - je zdarma. K dispozici je též ve formátech PDF a EPUB, takže kdykoliv si ji můžete sami převést i do papírové podoby. Jak již napovídá samotný název, tato publikace se zabývá zejména morfologií katalánštiny, nicméně na rozdíl od Zavadilovy bytostně lingvistické interpretace se snaží tento jazyk přiblížit poněkud širšímu publiku. Objektivně vzato může být <i>GramCat</i> (v kombinaci s <i>ManuCat 1</i>) ze všech v Česku publikovaných "učebnic" katalánštiny asi tou nejpřínosnější člověku, který se rozhodne proniknout do tajů katalánštiny. Ačkoliv ani v tomto případě nejde o skutečnou učebnici pro samouky nebo kopii obrázkových učebnic ze zahraničí, publikace je rozdělena do čtrnácti kapitol, které jsou vždy zakončeny několika krátkými online cvičeními. Tato učebnice ostatně vznikla pro potřeby studentů oboru Katalánský jazyk a literatura na brněnské univerzitě s tím, že půjde o doplněk k jinak běžně užívaným katalánským učebnicím. Mezi negativa této publikace patří absence slovníčku (např. ve srovnání s kapesní konverzací od nakladatelství Lingea) a občasná tisková chybka (např. číslovka označující miliardu má příliš mnoho nul), velkým pozitivem jsou naopak krátké audionahrávky rodilé mluvčí u kapitol zabývajících se výslovností. Více informací a odkaz na zmiňovanou gramatiku <a href="https://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/js19/gramatica_catalana/web/index.html" target="_blank">zde</a>. </span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;"><span style="font-size: large;">CVIČENÍ Z KATALÁNŠTINY (2014)</span><br />Na pultech knihkupectví tuto publikaci nejspíš neseženete, ale stačí zavítat na webové stránky Masarykovy univerzity, která tuto stručnou učebnici vydala v roce 2014. Její nespornou výhodou je snadná online dostupnost (lze však stáhnout i ve formátech PDF a EPUB) a fakt, že je k dispozici zcela zadarmo. Na specializovaných serverech či v antikvariátech byste pak při troše štěstí mohli narazit i na její tištěnou verzi. Ani v tomto případě nejde tak docela o jazykovou učebnici, na které jsme zvyklí, nicméně již v době svého vzniku byla myšlena spíše jako podpůrný materiál pro výuku katalánštiny na brněnské univerzitě. Je rozdělená do jedenácti tematicky jasně vyhraněných lekcí, v nichž student nalezne základní slovní zásobu na daná témata (např. domov, rodina, lidské tělo a zdraví, příroda či sport). Každou lekci pak doplňují i dva autentické texty v katalánštině a několik konverzačních aktivit na procvičení daného lexika. Jde tedy o učebnici pro spíše pokročilejší studenty, kteří již za sebou mají základy fonetiky a gramatiky daného jazyka. Více informací <a href="https://munishop.muni.cz/obchod/e-knihy-zdarma/cviceni-z-katalanstiny-munispace_497" target="_blank">zde</a>. </span></b></p><p style="text-align: justify;"><span style="color: white;"><b></b></span></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiso49hAkyeohxsfW1a4zHSbpR-lM3mr7g_8paq_k3qnalJWq--Sex62mKgrdA-Nh_Te3V-tvWx6Lcd7zMpBPuHDucI9er-E4StJfbjRX7IYdqt-rfXXMVeWV8ZVvOr3KpFI7WZF5IC52LYb-QUbgBcYCGBT2H8VxuAt9_I-zUv-ve9_ADOvO9JQCjRYw/s1146/BPCCZCT1-cover.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="color: white;"><img border="0" data-original-height="848" data-original-width="1146" height="414" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiso49hAkyeohxsfW1a4zHSbpR-lM3mr7g_8paq_k3qnalJWq--Sex62mKgrdA-Nh_Te3V-tvWx6Lcd7zMpBPuHDucI9er-E4StJfbjRX7IYdqt-rfXXMVeWV8ZVvOr3KpFI7WZF5IC52LYb-QUbgBcYCGBT2H8VxuAt9_I-zUv-ve9_ADOvO9JQCjRYw/w640-h474/BPCCZCT1-cover.jpg" width="560" /></span></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><b><span style="color: white;">Přehledy základní katalánské gramatiky z dílny nakladatelství Lingea</span></b></td></tr></tbody></table><b><span style="color: white;"><br /></span></b><p></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;"><span style="font-size: large;">KATALÁNŠTINA - KONVERZACE (2010)</span><br />Pokud pomineme dávno zapomenutá vysokoškolská skripta Diany Tvrdé-Moix, na českém trhu opravdu dlouhá desetiletí nebyl žádný materiál, který by českému publiku katalánštinu přiblížil alespoň rámcově. Museli jsme čekat až do konce minulé dekády, kdy se v brněnském nakladatelství Lingea začala objevovat řada kapesních konverzačních příruček nabízejících základní gramatický souhrn, výčet nejdůležitějších frází a slovník. Je přitom docela zajímavé, že podobné konverzační příručky se objevovaly již dříve. Příkladem budiž dílo <i>Slovník česko-španělský a španělsko-český s praktickou mluvnicí a fraseologií pro turisty a vystěhovalce</i> z roku 1930 (Praha: A. Neubert), které na samotném konci nabízí i stručný výčet základní frází v katalánštině (viz foto). Ani v tomto případě nemůže být řeč o klasické jazykové učebnici, nicméně bylo to po dlouhých desetiletích poprvé, kdy se českému čtenáři do rukou dostal stručný a jasný přehled katalánské gramatiky spolu se základní slovní zásobou. Jazyk samotný se z této konverzační příručky naučíte jen horko těžko, ale pro základní domluvení se na dovolené v katalánsky hovořících oblastech by měla stačit. Sympatický je praktický kapesní formát a pěkné grafické řešení. I zde při bližším pohledu najdeme pár jazykových či tiskových chybek, avšak v rámci daného formátu nejde o nic závažného. Knihu zakoupíte v každém větším knihkupectví za cenu okolo 250-300 Kč, nicméně občas na ni narazíte i v antikvariátech, kde bude přibližně za polovic. Více informací <a href="https://www.lingea.cz/katalanska-konverzace.html" target="_blank">zde</a>. Základy katalánštiny najdete i ve vůbec prvním uceleném přehledu jazyků Španělska, který vyšel o dva roky později. Kniha <i><a href="https://www.lingea.cz/jazykovy-pruvodce-spanelsko.html" target="_blank">Španělsko - jazykový průvodce</a></i> na 500 stranách nabízí základní gramatický přehled španělštiny, katalánštiny, galicijštiny a baskičtiny.</span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;"><span style="font-size: large;">PŘEHLED KATALÁNSKÉ MLUVNICE (1968/1977)</span><br />Zlatý hřeb na závěr. Ačkoliv se v posledních letech na českém trhu objevilo několik katalánských učebnic či alespoň souhrnů gramatiky, jedinou dodnes relativně dostupnou "klasickou" učebnicí katalánštiny zůstávala i na počátku 21. století vysokoškolská skripta legendární Diany Tvrdé-Moix, která v 60. a 70. letech 20. století vedla seminář katalánštiny na Karlově univerzitě v Praze. Zmiňovaný dokument nese všechny charakteristické rysy dávných časů, kdy ještě nebyly běžně rozšířené počítače. Výsledná podoba je tak kompromisem mezi psacím strojem a ručně doplněnými fonetickými přepisy výslovnosti. Až do vzniku online učebnice <i>ManuCat 1</i> šlo skutečně o jedinou klasicky strukturovanou učebnici, kterou může dodnes dobře využít i samouk. Je rozdělená do pětadvaceti lekcí, které zároveň studentovi přiblíží některé zajímavé postavy či události z katalánské historie (Pau Casals, Ramon Llull), ačkoliv se nevyhne ani krapet budovatelsky znějícím tématům (československý průmysl apod.). Každá lekce začíná úvodním textem a slovní zásobou, následuje výklad gramatiky a několik cvičení. Látka je klasicky odstupňována od nejjednodušších gramatických jevů k těm složitějším. Na tehdejší dobu nabízí též docela přehledné tabulky. Je jasné, že celkové pojetí učebnice i část jejího obsahu dnes mohou působit zastarale a nejsou prosty chyb, zcela objektivně však je tato učebnice pro samouky docela solidně upotřebitelná i dnes. Oskenovaná skripta jsou k dispozici <a href="http://www.epep.cz/documents/34-skripta-katalanstina-moix.pdf" target="_blank">zde</a>. </span></b></p><p style="text-align: justify;"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEig3E6US0NziXjcqRZpdly_JhOJ0KE8YGOxntFM3sJ1FB7jVyxZANebbFurBmMx6bPI6DhSqTSRcG7qwc_MgJkHG_z3rz-yJexCh2q0OrDlVQUX7sX1ZfFurnwI_s9aezngFOlHnhLUurGO/s2048/IMG_0003.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="color: white;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1408" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEig3E6US0NziXjcqRZpdly_JhOJ0KE8YGOxntFM3sJ1FB7jVyxZANebbFurBmMx6bPI6DhSqTSRcG7qwc_MgJkHG_z3rz-yJexCh2q0OrDlVQUX7sX1ZfFurnwI_s9aezngFOlHnhLUurGO/w440-h640/IMG_0003.jpg" width="440" /></span></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><b><span style="color: white;">Ukázka katalánské minikonverzace v rámci česko-španělského slovníku z roku 1930 <br />(Foto: Arxiu de Jordi Phoenicks)</span></b></td></tr></tbody></table><span style="color: white;"><br /></span><div style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Jak je vidno z předchozích odstavců, české publikum na skutečně moderní, ale zároveň "klasickou" učebnici katalánštiny čekalo docela dlouho. V ryze praktických aspektech může samouk doposud docela slušně využít vysokoškolská skripta stará bezmála 50 let. Z nově publikovaných děl bychom nejvíce doporučili učebnice <i>GramCat </i>a<i> ManuCat 1 </i>z dílny Masarykovy univerzity. Naopak jedna z nejnovějších českých publikací, <i>Mluvnice katalánštiny</i> (B. Zavadil), je podle nás mnohem spíš určena odbornějšímu publiku zabývajícímu se obecnou jazykovědou, zatímco studentům praktického jazyka je vcelku k ničemu. Pro znalost základních frází při cestě na dovolenou do Katalánska pak bohatě postačí <i>Katalánština - konverzace</i>. Další velkou absencí na českém trhu je neexistence velkého a kvalitního česko-katalánského a katalánsko-českého slovníku. Alespoň základní slovní zásobu nabízí online bezplatný slovník brněnského nakladatelství <a href="https://slovniky.lingea.cz/katalansko-cesky" target="_blank">LINGEA</a>. Na skutečně pořádném česko-katalánském a katalánsko českém slovníku s desítkami tisíc hesel dlouhé roky pracoval nejvýznamnější český katalanista <a href="https://catalunya2011.blogspot.com/2021/06/jan-schejbal.html" target="_blank">Jan Schejbal</a> (1942-2021). Dílo mělo být částečně financováno andorrskou vládou a vydáno katalánským nakladatelství Grup Enciclopèdia, jež se na podobné bilingvní slovníky specializuje. O brzkém vydání tohoto slovníku se však mluvilo už před deseti lety a vzhledem k úmrtí doktora Schejbala je případné datum vydání zatím stále ve hvězdách...</span></b></div><div style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;"><br /></span></b></div><div style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;"><br /></span></b></div><div style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">*<span style="font-size: x-small;">Brněnská univerzita dříve zajišťovala i výuku katalánštiny na Univerzitě Palackého v Olomouci, a to v letech 2004-2016.</span></span></b></div><div style="text-align: justify;"><br /></div>Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5732073598580781996.post-40521302689052299332023-02-07T00:06:00.173+01:002023-04-19T15:53:06.969+02:00Josep Maria Espinàs<p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">O uplynulém víkendu se Katalánsko rozloučilo s významným hybatelem místního kulturního života. Hojně oceňovaný novinář a spisovatel Josep Maria Espinàs (1927-2023) za sebou nechal odkaz v podobě takřka stovky knih a jedenácti tisíců novinových článků. A kromě toho i jednu píseň, kterou znají lidé na celém světě.</span></b></p><p style="text-align: justify;"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhsNAadT96IvwTVnxBXbJcIjgydCbUNF02ngZo-ZIHUW7wwLfXFiL_mpz1xa6gaEX1Z8OC2P0wqdKAmOMQopErbdSyoLXs_ELmBFtk-ZsL7_TFzKYfZ6t-YWn2e6BDejQ9ZZ3H7VEJwHXGzUjz7Wv0Y65U45IrDcc0GuLHAYJifQreNbgPjwvOJJjhCpQ/s1600/Josep%20Maria%20Espinas.png" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="color: white;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="315" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhsNAadT96IvwTVnxBXbJcIjgydCbUNF02ngZo-ZIHUW7wwLfXFiL_mpz1xa6gaEX1Z8OC2P0wqdKAmOMQopErbdSyoLXs_ELmBFtk-ZsL7_TFzKYfZ6t-YWn2e6BDejQ9ZZ3H7VEJwHXGzUjz7Wv0Y65U45IrDcc0GuLHAYJifQreNbgPjwvOJJjhCpQ/w640-h360/Josep%20Maria%20Espinas.png" width="560" /></span></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><b><span style="color: white;">Josep Maria Espinàs v roce 2018 (Foto: Diari ARA)</span></b></td></tr></tbody></table><b><span style="color: white;"><br /></span></b><p></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Josep Maria Espinàs se narodil v březnu 1927 v Barceloně. Ačkoliv na místní univerzitě vystudoval práva, oborem se živil jen několik málo let, neboť se i díky velmi úspěšnému literárnímu debutu v podobě románu <i>Com ganivets i flames</i> (1953) mohl záhy plně věnovat světu literatury. Za zmiňovanou románovou prvotinu získal prestižní cenu Premi Joanot Martorell, kterou, již pod novým názvem Premi Sant Jordi, "obhájil" ještě v roce 1961 s románem <i>L'últim replà</i>. Ve stejném roce se z něj stal mezinárodně uznávaný autor, a to díky anglickému překladu svého čtvrtého románu <i>Tots som iguals</i> (1956). Kromě desítky románů během své více než šedesátileté autorské dráhy vydal několik povídkových sbírek. K nim musíme připočítat také několik autobiografických knih či zamyšlení nad povoláním spisovatele a novináře. Pár dalších děl se možná dočká posmrtného vydání.</span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Většina katalánských čtenářů však má jméno Josep Maria Espinàs spojeno především s mnoha desítkami svazků tzv. non fiction prózy, kam patří více než dvacítka cestopisů z pěších poutí po Katalánsku či zbytku Pyrenejského poloostrova. Asi nejznámější Espinàsovou knihou v této kategorii byl bestseller <i>El teu nom és Olga</i> (1986), v němž popisuje zkušenosti s výchovou dcery s Downovým syndromem. Kniha byla přeložena do několika evropských jazyků či do japonštiny a k dispozici je i českým čtenářům pod názvem <i><a href="https://www.databazeknih.cz/knihy/jmenujes-se-olga-177640" target="_blank">Jmenuješ se Olga</a></i>. Espinàs se do srdcí mnoha čtenářů zapsal i svými pravidelnými sloupky do deníků <i>Avui</i> a <i>El Periódico</i>. Za více než čtyřicetileté období jich tak nastřádal přes 11 000 - skončil s nimi až v roce 2019 ve věku 92 let. Byl to spisovatel ze staré školy - podobně jako v případě veškeré další literární tvorby i při psaní článků používal až do samého konce svůj legendární psací stroj Olivetti.</span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Espinàs byl taktéž významnou postavou ve světě nakladatelském. Kromě dlouhodobé spolupráce s nakladatelstvím Destino stál v roce 1985 u zrodu nakladatelství La Campana. Z tohoto hlediska můžeme vyzvihnout též jeho televizní pořad <i>Identitats</i>, kam si zval i zajímavé osobnosti kulturního života (viz např. <a href="https://www.ccma.cat/tv3/alacarta/identitats/monica-zgustova-i-bernard-anwar/video/2796010/" target="_blank">díl s českou překladatelkou a spisovatelkou Monikou Zgustovou</a>), jako scénárista či textař se podílel i na celé řadě jiných pořadů včetně populární dětské série <i><a href="https://www.ccma.cat/tv3/historia-de-catalunya/" target="_blank">Història de Catalunya</a></i>. V roce 1961 byl také jedním ze zakladatelů uměleckého hnutí Nova Cançó a prakticky celý svět zná jedno z jeho děl na hudební scéně. Josep Maria Espinàs byl totiž spolutvůrcem skladby <i><a href="https://catalunya2011.blogspot.com/2014/10/hymna-fc-barcelona.html" target="_blank">Cant del Barça</a></i>, současné (od roku 1974) hymny klubu FC Barcelona.</span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;"><iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="315px" scrolling="no" src="https://www.ccma.cat/video/embed/6201820/" title="video 6201820" width="560px"></iframe></span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Za svůj celoživotní přínos katalánské kultuře byl Josep Maria Espinàs mnohokrát oceněn, a to nejen literárními či novinářskými vavříny, ale také nejvyššími katalánskými řády (Creu de Sant Jordi 1983 a Medalla d'Or de la Generalitat de Catalunya 2015). Jeho skonem katalánská kultura přichází o jednu ze svých nejvšestrannějších osobností. </span></b></p>Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5732073598580781996.post-117612741040361972023-01-29T09:19:00.121+01:002023-03-05T10:21:04.588+01:00Katalánské ohlasy na volby českého prezidenta<p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">České prezidentské ani žádné jiné volby ve světě obvykle žádný poprask nevyvolávají a jejich výsledky se většinou přejdou jen několika agenturními články. Nejinak tomu bylo i u těch letošních. Přesto se zpráva o vítězství Petra Pavla nad Andrejem Babišem dostala do většiny významných katalánských médií. Drobný přehled článků najdete zde.</span></b></p><p style="text-align: justify;"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh57yrqKspGf_XXIMb3m9A3wnkDrc8Uq4ndNfzenlwDVyAp42KOGlz1fWRd_cty7bvoWoQC-tJNssnPVAnSDU1_SUQMVHZyyvBGa9hGQFybBKGgVHtWniwLwEpE_KHOS9eZXZOcWJA02NYcIGRhkzPy1CK66HY0IGI9-9pkSo25MQZiDqZ-Cz1WgKuN_Q/s2473/ElNacionalPetrPavel.png" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="color: white;"><img border="0" data-original-height="1281" data-original-width="2473" height="290" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh57yrqKspGf_XXIMb3m9A3wnkDrc8Uq4ndNfzenlwDVyAp42KOGlz1fWRd_cty7bvoWoQC-tJNssnPVAnSDU1_SUQMVHZyyvBGa9hGQFybBKGgVHtWniwLwEpE_KHOS9eZXZOcWJA02NYcIGRhkzPy1CK66HY0IGI9-9pkSo25MQZiDqZ-Cz1WgKuN_Q/w640-h332/ElNacionalPetrPavel.png" width="560" /></span></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><b><span style="color: white;">Článek o vítězství Petra Pavla v online deníku <i>El Nacional</i> (Foto: www.elnacional.cat)</span></b></td></tr></tbody></table><b><span style="color: white;"><br /></span></b><p></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Asi největší prostor ze všech katalánských médií včerejší volbě věnovala veřejnoprávní TV3. Zpráva dokonce pronikla do <a href="https://www.ccma.cat/tv3/alacarta/telenoticies/telenoticies-cap-de-setmana-vespre-28012023/video/6200313/" target="_blank">večerní hlavní zpravodajské relace</a> (v čase 20.48-21.20), kde se vklínila mezi novinky z bojů na Ukrajině a reportáž o vandalském útoku na italský konzulát v Barceloně. TV3 zmiňuje Pavla coby liberálně smýšlejícího bývalého generála s významnou kariérou v ústředí NATO, zatímco Babiše vykresluje jako prorusky orientovaného populistu. Všímá si též vysoké volební účasti, jež byla "plodem velmi polarizované kampaně". V tomto ohledu katalánská veřejnoprávní televize připomíná i anonymní dopisy, výhružky smrtí či hackerské útoky na web jednoho z kandidátů. V podobném duchu informují také katalánské deníky <i>Ara</i>, <i>El Nacional</i> či <i>La Vanguardia</i>, kde padla i zmínka o Pavlově hrdinském činu ve válce v Jugoslávii a připomenutí některých prezidentských pravomocí. Zmiňuje se též nastolení nového stylu vlády ve srovnání s odcházejícím prezidentem Zemanem. V ostatních částech katalánsky hovořících oblastí téma české prezidentské volby příliš nerezonovalo, o čemž svědčí například velmi úsporná noticka z deníku <i><a href="https://www.arabalears.cat/internacional/l-exgeneral-comandant-l-otan-petr-pavel-s-imposat-eleccions-presidencials-republica-txeca-contundent-victoria-l-exprimer-ministre-magnat-pais-andrej-babis-felicitat-guanyador_25_4612344.html" target="_blank">Ara Balears</a></i>.</span></b></p><p style="text-align: justify;"></p><ul><li><b><span style="color: white; font-size: x-small;"><a href="https://www.ccma.cat/324/lexgeneral-de-lotan-petr-pavel-es-converteix-en-el-nou-president-de-txequia/noticia/3209359/" target="_blank">TV3: <i>L'exgeneral de l'OTAN Petr Pavel es converteix en el nou president de Txèquia</i></a>.</span></b></li><li><b><span style="color: white; font-size: x-small;"><a href="https://www.ara.cat/internacional/l-exgeneral-comandant-l-otan-petr-pavel-s-imposat-eleccions-presidencials-republica-txeca-contundent-victoria-l-exprimer-ministre-magnat-pais-andrej-babis-felicitat-guanyador_25_4612342.html" target="_blank">Ara: <i>L'exgeneral i comandant de l'OTAN Petr Pavel s'imposa a les eleccions presidencials a la R. Txeca</i></a>.</span></b></li><li><span style="color: white; font-size: x-small;"><b><a href="https://www.elnacional.cat/ca/internacional/exgeneral-petr-pavel-guanya-eleccions-presidencials-republica-txeca_960246_102.html" target="_blank">ElNacional.cat: <i>L'exgeneral Petr Pavel guanya les eleccions presidencial a la República Txeca</i></a>.</b></span></li><li><span style="color: white; font-size: x-small;"><b><a href="https://www.lavanguardia.com/internacional/20230129/8716990/petr-pavel-exgeneral-otan-nuevo-presidente-chequia.html" target="_blank">La Vanguardia: <i>Petr Pavel, el exgeneral de la OTAN, nuevo presidente de Chequia</i></a>.</b></span></li></ul><p></p><p style="text-align: justify;"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhOSdVpMgCp2QWD2cOo6HSXkyk1Id1cWlarjrCGN5dUFH1FSJHagtDS_i8Xb2FwNeXjNxbd8U8J1N5kvzfzHc5E0PKFT1elNMzIKFCSoNVSLfAoBWebU5i3slzY-WjpgiNUSKshbcohDa9L3a7D6JfEfJxLf2v1QBgGJPFCH3rMDkoE7ndcHrpKNwv5sQ/s2728/LaVanguardiaPetrPavel.png" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="color: white;"><img border="0" data-original-height="752" data-original-width="2728" height="154" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhOSdVpMgCp2QWD2cOo6HSXkyk1Id1cWlarjrCGN5dUFH1FSJHagtDS_i8Xb2FwNeXjNxbd8U8J1N5kvzfzHc5E0PKFT1elNMzIKFCSoNVSLfAoBWebU5i3slzY-WjpgiNUSKshbcohDa9L3a7D6JfEfJxLf2v1QBgGJPFCH3rMDkoE7ndcHrpKNwv5sQ/w640-h176/LaVanguardiaPetrPavel.png" width="560" /></span></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><b><span style="color: white;">Článek, který volbě prezidenta věnoval deník <i>La Vanguardia</i> (Foto: La Vanguardia)</span></b></td></tr></tbody></table><b><span style="color: white;"><br /></span></b><p></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">O něco větší pozornost než katalánsky psaná média volbám v Česku věnovala ta španělsky psaná. Jejich články jsou všeobecně obsáhlejší a v některých případech se odkazují i na některá česká média. Deník <i>El País</i> kupříkladu připomněl Pavlovu oblibu v jízdě na motorce a Babišovy potíže s policejním vyšetřováním, zároveň přinesl i krátké video z Pavlova děkovného projevu. Deník <i>El Mundo</i> si zase hodně všímá Pavlova vojenského "backgroundu", hovoří o něm jako o parašutistovi a připomíná i vojenské působení Pavlova otce i manželky. V podobném duchu je tu i zmínka o Babišově kiksu v nedělní debatě na České televizi. Vítězství Petra Pavla si všímají i některé latinskoamerické weby. Na rozdíl od těch španělských a katalánských se tak například paraguayští čtenáři dozvěděli i o gratulaci slovenské prezidentky Čaputové. O výsledcích českých prezidentských voleb ve španělštině informoval například i <a href="https://espanol.radio.cz/petr-pavel-el-presidente-electo-quiere-para-chequia-tranquilidad-y-orden-8773565" target="_blank">Český rozhlas</a>, v katalánštině zase <i><a href="https://www.revistakampa.eu/2023/01/28/rotunda-victoria-de-pavel/" target="_blank">Revista Kampa</a></i>.</span></b></p><p style="text-align: justify;"></p><ul><li><b><span style="color: white; font-size: x-small;"><a href="https://elpais.com/internacional/2023-01-28/el-exgeneral-petr-pavel-gana-las-elecciones-presidenciales-en-republica-checa.html" target="_blank">El País: <i>El exgeneral petr Pavel gana las elecciones presidenciales en República Checa</i></a>.</span></b></li><li><b><span style="color: white; font-size: x-small;"><a href="https://www.elmundo.es/internacional/2023/01/28/63d53d5221efa0d3148b459f.html" target="_blank">El Mundo: <i>Un ex general de la OTAN será el nuevo presidente de República Checa</i></a>.</span></b></li><li><b><span style="color: white; font-size: x-small;"><a href="https://www.rtve.es/noticias/20230128/pavel-gana-elecciones-presidenciales-republica-checa/2418969.shtml" target="_blank">RTVE: <i>El exgeneral Petr Pavel gana las elecciones presidenciales en la República Checa</i></a>.</span></b></li></ul><p></p>Unknownnoreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-5732073598580781996.post-53311335693542600822023-01-22T12:00:00.158+01:002023-02-07T16:36:27.446+01:00Agustí Villaronga<p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Díky více než čtyřicetileté filmové dráze na něj bude historie pohlížet jako na jednu z největších postav katalánské kinematografie. Mezinárodně ho přitom proslavilo až relativně pozdní dílo a během některých etap své kariéry docela vážně přemýšlel i o tom, že filmu definitivně nechá. Naštěstí tak neučinil a světu nakonec kromě několika krátkometrážních a dokumentárních snímků zanechal více než deset originalitou překypujících celovečerních filmů.</span></b></p><p style="text-align: justify;"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgSkkqG49ETXUj3NAYeocVIlHGgYZLEDN7FbBdoYWNBTn6MZsG2i4OMWJ21fYYCCiKzTLlF-fKZOHJYW1c9zCEvOrIkqXM30YyT99gSUUFQUY2g8uPGuMu4KQspv3NXJcZHMFRs9da6Cz5Wg-nVaCtgAwcv6dsQwXu7RYRFctjEkLD__C0gL36HWQhucA/s1360/Agust%C3%AD%20Villaronga.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="color: white;"><img border="0" data-original-height="611" data-original-width="1360" height="250" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgSkkqG49ETXUj3NAYeocVIlHGgYZLEDN7FbBdoYWNBTn6MZsG2i4OMWJ21fYYCCiKzTLlF-fKZOHJYW1c9zCEvOrIkqXM30YyT99gSUUFQUY2g8uPGuMu4KQspv3NXJcZHMFRs9da6Cz5Wg-nVaCtgAwcv6dsQwXu7RYRFctjEkLD__C0gL36HWQhucA/w640-h288/Agust%C3%AD%20Villaronga.jpg" width="560" /></span></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><b><span style="color: white;">Agustí Villaronga, 1953-2023 (Foto: www.academiadecine.com)</span></b></td></tr></tbody></table><b><span style="color: white;"><br /></span></b><p></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;"><a href="https://www.imdb.com/name/nm0898063/" target="_blank">Agustí Villaronga</a> (1953-2023) se narodil v mallorském hlavním městě Palma. Lásku k divadlu a audiovizuálnímu umění čerpal z rodinného nadšení. Už ve 14 letech měl jasno o tom, že by se chtěl jednou stát filmovým režisérem. Po střední škole se přestěhoval do Barcelony, kde si už za studií našel cestu k divadlu a scénografii. Kromě některých divadelních rolí si na sklonku 70. let 20. stol. střihl i několik rolí filmových. Po několika krátkometrážních snímcích si o pozornost ve světě stříbrného plátna řekl hororem <i><a href="https://www.csfd.cz/film/98307-za-sklem/prehled/" target="_blank">Tras el cristal</a></i>, který měl premiéru v březnu 1987 a míchal v sobě mnoho různých témat včetně pedofilie a homosexuality, která se ve větší či menší míře stala východisky mnoha Villarongových filmů. Prvotina se dočkala nadšených kritik i několika málo ocenění, zároveň však kvůli tematice a jejímu syrovému ztvárnění vyvolala určitou polemiku.</span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Následovalo drama <i><a href="https://www.csfd.cz/film/44853-moon-child/prehled/" target="_blank">El niño de la Luna</a></i> (1989), jež získalo hned deset nominací na španělské filmové ceny Goya, přičemž zvítězilo ve třech kategoriích - Villarongy si tehdy odnesl sošku za nejlepší původní scénář. Film se promítal též na festivalu v Cannes, nicméně z komerčního hlediska měl své rezervy. Agustí Villaronga následně strávil takřka celou dekádu spíše menšími projekty a častými pochybnostmi o tom, jestli pro něj má smysl ve filmovém světě setrvávat. Tento existenční boj nakonec dopadl dobře pro svět stříbrného plátna, do něhož se mallorský režisér usazený v Katalánsku vrátil ve velkém stylu s filmem <a href="https://www.csfd.cz/film/106203-more/prehled/" target="_blank"><i>El mar</i></a> (2000). Snímek byl v hlavní soutěži Berlinale a přinesl režisérovi uznání i na celé řadě dalších festivalů a promítání. Šlo zároveň o první Villarongovu úspěšnou filmovou adaptaci, a to díla mallorského spisovatele a básníka Blaie Boneta. Většinu Villarongovy tvorby následně tvořily právě filmové adaptace katalánsky či španělsky psaných literárních děl, ať už šlo o telefilm <i>Després de la pluja</i> (2007), natočený dle stejnojmenné divadelní hry katalánského dramatika Sergiho Belbela, nebo o velmi úspěšné filmy <i><a href="https://www.csfd.cz/film/287300-tmavy-chleb/prehled/" target="_blank">Pa negre</a></i> (2010), <i><a href="https://www.csfd.cz/film/78674-el-rey-de-la-habana/galerie/" target="_blank">El Rey de La Habana</a></i> (2015) a <i><a href="https://www.csfd.cz/film/486069-nejista-slava/prehled/" target="_blank">Incerta glòria</a></i> (2017).</span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Právě díky váše zmíněnému snímku <i>Pa negre</i> (<i>Tmavý chléb</i>) dobyl Agustí Villaronga definitivně filmový Olymp. Adaptace stejnojmenného románu katalánského spisovatele Emiliho Teixidora se totiž stala jedním z nejúspěšnějších filmů v historii katalánské kinematografie. Na španělských filmových cenách (Goya) bral hned devět sošek, na těch katalánských (Gaudí) dokonce třináct, v obou případech samozřejmě i tu nejdůležitější za nejlepší film roku. Za Španělsko byl nominován též do boje o Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Ačkoliv do finálního výběru neprošel, může se chlubit skutečností, že šlo o první takto nominovaný film v katalánštině.</span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;">Doposud posledním Villarongovým filmem bylo komorně pojaté drama <i><a href="https://www.csfd.cz/film/1019156-el-vientre-del-mar/galerie/" target="_blank">El vientre del mar</a></i> (2021), kde byl až bolestně vidět nedostatek finančních prostředků, s nímž se při jeho tvorbě potýkal. I přesto se film dočkal hned dvanácti nominací na katalánské filmové ceny Gaudí, avšak v sošku neproměnil ani jednu. Tehdy už bylo známo, že Villaronga trpí rakovinou. I přes boj s zákeřnou nemocí stihl ještě natočit svou vůbec první komedii <i>Loli Tormenta</i>, která by měla přijít do kin v letošním roce. Její premiéry se však Villaronga nedočká. Zemřel 22. ledna 2023, shodou okolností v den, kdy se v Barceloně budou udělovat letošní katalánské filmové ceny Gaudí. Agustí Villaronga měl v hlavě mnoho zajímavých projektů, na něž se mu však často nedostávalo potřebných finančních prostředků. Jedním z jeho celoživotních plánů bylo zfilmovat román katalánské autorky Mercè Rodoredové <i>La mort i la primavera</i>. Tento plán však již uskutečnit nestihne.</span></b></p><p style="text-align: justify;"><b><span style="color: white;"><iframe allow="accelerometer; autoplay; clipboard-write; encrypted-media; gyroscope; picture-in-picture; web-share" allowfullscreen="" frameborder="0" height="315" src="https://www.youtube.com/embed/2SHDIMi3e6s" title="YouTube video player" width="560"></iframe></span></b></p>Unknownnoreply@blogger.com0