29. 2. 2020

Carles Pi i Sunyer

Carles Pi i Sunyer (1888-1971) byl významným katalánským politikem, ekonomem a spisovatelem. Narodil se 29. února 1888 v Barceloně a po studiích na Institutu Ramona Muntanera ve Figueres se dal na univerzitní studia, v nichž roku 1908 dosáhl na inženýrský titul. V následujících dvaceti letech se věnoval pedagogické činnosti. Do vysoké politiky pronikl v létě 1931, kdy byl ve španělských parlamentních volbách zvolen poslancem za Katalánsko. Poslancem v Madridu byl celé dva roky (1931-1933), na podzim roku 1933 k tomu přidal i několik měsíců v křesle španělského ministra práce. Je docela zajímavé, že obě tyto funkce vykonával souběžně s funkcí ministra financí v katalánské regionální vládě.

Od roku 1932 byl členem strany Esquerra Republicana de Catalunya (ERC). V letech 1934-1936 byl dokonce jejím předsedou. Shodou okolností se toto období shoduje taktéž s dobou, kdy byl za podporu katalánského vyhlášení samostatnosti z 6. října 1934 více než rok uvězněn. V roce 1934 (do svého uvěznění) vykonával taktéž úřad barcelonského starosty, do něhož se na rok a čtvrt vrátil v únoru 1936. Během španělské občanské války zastával v katalánské regionální vládě post ministra kultury. Spolu se svými kolegy se po prohrané válce musel uchýlit do exilu - nejprve do Londýna a od roku 1952 do Caracasu, kde pracoval nejprve pro tamní ministerstvo místního rozvoje a posléze jako profesor ekonomie na Universidad Central de Venezuela. Kromě pedagogické činnosti se v exilu usilovně věnoval literatuře. Kromě mnoha odborných monografií pojednávajících například o venezuelské historii a ekonomice sepsal i několik ryze literárních děl a několikrát se zúčastnil i katalánských květinových her. Zemřel v Caracasu roku 1971, jeho ostatky byly o devět let později převezeny do Barcelony. V Katalánsku je po něm pojmenováno několik ulic a náměstí.

Carles Pi i Sunyer (Foto: www.fototeca.cat)

16. 2. 2020

Tiurana & Pantà de Rialb

Vodní nádrž Rialb je v současnosti druhou největší v Katalánsku. Přehrazuje řeku Segre a rozkládá se na ploše více než 1 500 ha a vejde se do ní více než 400 miliard litrů vody. Hráz přehrady se tyčí do výše 99 metrů. Stále jde o jednu z novějších katalánských přehrad - slavnostní inaugurace se dočkala v roce 2000. Alespoň na 50 % své kapacity se však kvůli několikaletému suchu dostala až roku 2008. Celý projekt sahá až do 60. let 20. stol., nicméně kvůli silnému odporu místních obyvatel se ho naplno podařilo prosadit až v 90. letech. S napouštěním přehrady se začalo v roce 1999. Vodní dílo však, jak už to tak bývá, vzniklo na úkor stávajících lidských sídel. V tomto konkrétním případě musela pokroku ustoupit vesnice Tiurana, v níž roky před definitivním zaplavením žily necelé tři stovky obyvatel.

Pantà de Rialb (Foto: Google Maps)

TIURANA
Tiuranu můžeme bez nadsázky označit za jednu z "nejnovějších" katalánských obcí. Ve své současné podobě totiž oficiálně vznikla až roku 2007. Historie této vesničky však sahá minimálně do 11. stol., kdy máme první písemné zmínky o stálém obyvatelstvu v tomto malebném a velmi úrodném údolí řeky Segre. První písemné zmínky o místním opevněném hradu jsou ze století třináctého. Nikdy však nešlo o nikterak významné místo. Největšího populačního růstu se tu dočkali v druhé polovině 19. stol., kdy Tiuranu obývalo takřka šest stovek obyvatel, následně ale jejich počet klesal až na necelou polovinu v roce 1991. To už je ale o dalším osudu vesnice dávno rozhodnuto. I přes houževnatý odpor místních obyvatel se má tiuranské údolí s příchodem nového milénia stát dnem jedné z největších katalánských přehrad. Poslední obyvatelé vesničku opouštějí jen pár dní před jejím zaplavením v roce 1999. Kromě obyvatel Tiurany se museli stěhovat také starousedlíci z osad Miralpeix, Castellnou de Bassella, Clua d'Aguilar a Aguilar de Bassella.

Řada místních obyvatel se však z milovaného kraje stěhovat nechtěla, proto byla již roku 2001 zahájena stavba nové Tiurany o pár set metrů výš na jednom z břehů nově dokončené přehrady, poblíž kostela Mare de Déu de Solers. Oficiálně nová Tiurana vznikla 2. září 2007, ačkoliv tou dobou již ve vesnici takřka dva roky žilo hned několik rodin. Ačkoliv původní plány katalánské vlády počítaly s tím, že nová obec pojme opět přibližně 300 obyvatel, pokračující vylidňování venkova způsobilo, že dodnes tu má trvalý pobyt jen 70-80 osob. Ze staré Tiurany sem bylo přestěhováno několik cenných historických památek (průčelí kostela, arkýře z hlavního náměstí či neklasicistní krytá studna). Od roku 2006 se emblematickou stavbou nové Tiurany stala moderní kašna německého sochaře Christiana Tobina. Na podobu současné vesnice se můžete podívat v bohatě zásobené fotogalerii na stránkách obce, na kombinaci bývalé a současné Tiurany zase v této podrobné fotoreportáži


Do vesnice se nejsnáze dostanete vozem odbočkou ze silnice C-14 z Tàrregy do Andorry. A ještě jedna zajímavost na závěr. Místní obyvatelé dnes zkoušejí žít z turistického ruchu. Dobrá polovina místních domů nabízí ubytovací služby a ve vsi funguje i restaurace s názvem Gastrobar Solés. Od roku 2017 obec drží certifikát Starlight určený místům s výjimečně dobrými podmínkami por pozorování noční oblohy. 

Takto vypadaly zbytky vesnice Tiurana v roce 1998, těsně před zaplavením (Foto: Elisenda Ortega)
Takto vypadá nová Tiurana, příjemné místo k životu (Foto: www.tiurana.cat)

4. 2. 2020

Gigantický teploměr na Portal de l'Àngel

   
Foto: www.cottet.es
Barcelona je plná roztomilých "maličkostí". Nejen slavné a okázalé budovy lákají do města každoročně miliony turistů. Celkovou atmosféru dotvářejí i další součásti městského itineráře. Jednou z nich je gigantický teploměr, který se stal nepřehlédnutelnou dominantou domu s číslem popisným 40 na nejdražší katalánské ulici Portal de l'Àngel

V budově, která se pyšní jedním z největších světových teploměrů, více než 100 let sídlil rodinný podnik Cottet Òptics. Právě jeho majitelé stáli za instalací tohoto charakteristického barcelonského prvku. Původně francouzská rodina do katalánské metropole poprvé vyrazila u příležitosti Světové výstavy 1888. Ve městě se jim zalíbilo natolik, že do něj postupně přenesli svoje podnikání a v roce 1902 slavnostně otevřeli svou hlavní provozovnu optiky, která se v úplných začátcích jmenovala Optical Franco Española. Podnik se již natrvalo usídlil právě na ulici Portal de l'Àngel, kde rodinný klan Cottetových postupně vybudoval největší optiku v Evropě a zároveň hlavní pobočku úspěšného řetězce optik.

Myšlenka na instalaci velikého teploměru se v hlavách sourozenců Cottetových zrodila ve 40. letech minulého století, kdy se s podobnými nápady (již uskutečněnými) setkali v jiných evropských městech (Kodaň či Brusel). Trvalo však více než 10 let, než se přikročilo k realizaci, jíž se ujala společnost Guerin Sociedad en Comandita pod taktovkou inženýra J. Nebota. 

Gigantický teploměr byl na budovu instalován od konce roku 1955 a slavnostní inaugurace se dočkal 25. února 1956. Na výšku měří úctyhodných 22 metrů, váží okolo 2 tun a je schopen změřit teploty mezi -5°C a +40°C. Ve své době byl největším teploměrem světa a i dodnes se drží mezi trojicí největších teploměrů v Evropě (světový primát od roku 1991 drží 41 metrů dlouhý gigant z kalifornského městečka Baker). Barcelonský teploměr se hned ve svých začátcích musel popasovat se skutečně nevyzpytatelným počasím. Jen pár dní před jeho slavnostní inaugurací Barcelonu zasáhla nebývalá vlna chladu, která dokonce překonala nejnižší hranici Cottetova teploměru (na Fabrově observatoři naměřili dokonce -10°C). Jen pár let nato zase Barcelonu zasáhla více než 40stupňová vedra, takže ani horní okraj stupnice byl najednou málo. Během prvních let teploměr řádně potrápily také kroupy či silné deště, které v domě vinou zaplavených žárovek teploměru mnohokrát vyhodily pojistky.

Již od své inaugurace se stal jednou z hlavních atrakcí frekventované barcelonské nákupní třídy, která se v posledních letech stala vůbec nejdražší španělskou ulicí. Bez větších potíží fungoval až do roku 2009. Od té doby byl takřka dva roky rozbitý, neboť firma Cottet nebyla sto zaplatit 70 000 €, které vyžadovala náročná oprava. Peníze nakonec poskytla barcelonská radnice, a tak byl teploměr roku 2011 dokonale opraven. Nová led technologie umožnila lepší viditelnost i během slunečných dní, kterých je v katalánské metropoli požehnaně. Firma Cottet se zavázala, že se postará o pravidelnou údržbu tohoto sympatického symbolu centra města. Na podzim roku 2019 se rodina rozhodla budovu definitivně prodat a přestěhovat hlavní sídlo sítě optik do větších a modernějších prostor na Rambla de Catalunya. Teploměr však nadále zůstává na svém místě. Budova se v rukou nových majitelů nepochybně dočká větší či menší rekonstrukce, doufejme však, že našeho gigantického přítele se toto nepohodlí dotkne jen okrajově a že i nadále bude jednou z roztomilých barcelonských "maličkostí".