Katalánské aerolinky

Katalánsko sice nemá žádnou vlastní národní leteckou společnost, ale řekněme si upřímně... kolik klasických národních dopravců dnes v leteckém byznysu ještě najdeme? Následující řádky se tak zaměří na současné i již zaniklé letecké společnosti, které své sídlo mají či měly v Katalánsku. Některé z nich možná znáte nebo jste s nimi už letěli, některé možná překvapí...

Letadlo společnosti Vueling přistává na barcelonském letišti BCN - El Prat de Llobregat (Foto: El País)

VUELING

V Barceloně se před patnácti lety zrodila aktuálně největší letecká společnost ve Španělsku co do počtu destinací i letadel. Jen v počtu cestujících ji v rámci Španělského království pravidelně poráží irský Ryanair. Za celým nápadem stála dvojice španělských podnikatelů (Carlos Muñoz a Lázaro Ros), kteří si usmysleli, že Katalánsko by se mohlo stát kolébkou malé revoluce v evropském letectví. Společnost Vueling (název odvozen od španělského slova vuelo - let) totiž měla představovat dokonalou kombinaci mezi klasickými a low-cost aerolinkami. Jinými slovy, laciné lety, avšak s kvalitním servisem. Na rozdíl od mnoha low-cost dopravců Vueling obvykle létá na velká, centrální letiště. Dnes můžeme říct, že onen nápad vyšel. Oba společníci dokázali pro svůj nápad nadchnout silné investory, a tak Vueling 1. července 2004 slavnostně vzlétl ze základny na barcelonském letišti El Prat a namířil si to na nedaleký a turisty milovaný ostrov Ibiza. Společnost tehdy vlastnila jen dva letouny Airbus A320 a kromě Ibizy létala z katalánské metropole ještě do Paříže, Bruselu a na Mallorku.

Nutno dodat, že start společnosti vyšel. Během tří let značně rozšířila portfolium strojů i destinací, k Barceloně přidala ještě tři báze (Madrid, Paříž, Sevilla). Vuelingu zpočátku pomohlo, že barcelonské letiště roku 2006 opustila Iberia, jež se rozhodla vsadit vše na Madrid. Na rozloučenou však konkurenci v katalánské metropoli nechala vlastní pokus o low-cost v podobě aerolinky Clickair. Ta zpočátku Vuelingu pořádně zatápěla, původní start-up Carlose Muñoze a Lázara Rose navíc brzy vstoupil na burzu, což nakonec celou krizi ještě umocnilo. Krizové řešení se nakonec našlo v podobě fúze s Clickair roku 2009, což v praxi znamenalo, že majoritním akcionářem Vuelingu se v tu chvíli stala právě Iberia, která kontrolovala 46 % akcií. Mezitím začal na barcelonském letišti fungovat terminál T1, což v následujících letech umožnilo prudký vzestup značky Vueling, jež se záhy stala nejcennějším aktivem mateřské Iberie. Od roku 2010 je značka Vueling součástí širšího anglicko-španělského holdingu IAG, který vznikl sloučením Iberia a British Airways. Aktuálně do skupiny IAG patří Iberia, British Airways, Aer Lingus, Vueling a valencijská aerolinka Air Nostrum a dálková nízkonákladovka Level.

V IAG si Vuelingu váží. Jen v roce 2018 přinesl holdingu čistý zisk 150 milionů €. Z rozevlátého start-upu o stovce zaměstnanců se stala respektovaná firma, jež poskytuje živobytí přibližně čtyřem tisícům lidí. Ročně jich nyní Vueling přepraví více než 30 milionů. Aktuálně společnost létá do takřka 150 destinací a disponuje flotilou čítající 120 strojů, většinou jde o Airbusy specifikací A320-200, A320neo a A321-200, které pojmou od 180 do 220 pasažérů. Ačkoliv Vueling létá z Prahy či Vídně, skutečným hubem je pro společnost i nadále barcelonské letiště. Obyvatelé katalánské metropole se tak díky této letecké společnosti dostanou snadno a přímo i do zatím ještě ne zcela tradičních destinací jako např. Banjul, Dakar, Alžír, Tunis, Bejrút, Reykjavík či Minsk.

VOLOTEA

Zakladatelé Vuelingu, Carlos Muñoz a Lázaro Ros, začali hledat novou podnikatelskou výzvu, a přesně tak vznikla roku 2011 v katalánské metropoli nízkonákladová letecká společnost Volotea. Ta za svůj název vděčí španělskému slůvku revolotear (poletovat kolem, obletovat). Lidé v Česku ji mají spojenou spíše s Francií, kam tato aerolinka pravidelně létá i z Prahy. Operuje však v celém prostoru západní Evropy a Středozemního moře, i když právě Francie patří mezi nejčastější destinace této společnosti (např. Ajaccio, Bordeaux, Brest, Lille, Lyon, Montpellier, Nantes, Paříž-Beauvais, Perpignan, Rennes, Štrasburk, Toulouse). Aktuálně Volotea operuje ve více než osmdesátce evropských či afrických měst, kromě výše zmíněných například v Alicante, Athénách, Bari, Cagliari, Dubrovníku, Lucemburku, Madridu, Milánu, Mnichově, Neapoli, Praze, Rijece, Seville, Vídni a mnoha dalších. Paradoxně však na mapě destinací této letecké společnosti nenajdete katalánskou metropoli, ačkoliv hlavní sídlo společnosti je doposud na adrese Travessera de Gràcia 56 v Barceloně.

Svou činnost zahájila Volotea 5. dubna 2012 z benátského letiště Marco Polo. Od té doby ročně přepraví okolo 4-6 milionů cestujících, o něž se stará necelá tisícovka zaměstnanců. Její flotila se aktuálně skládá z 36 letadel, přičemž polovinu z nich tvoří v Evropě jinak neobvyklý model Boeing 717, zatímco druhou polovinu tvoří trochu větší a modernější Airbus A319. Střednědobý plán společnosti počítá s postupným přechodem k Airbusu v několika následujících letech. Prozatím se Volotea chlubí dobrými obchodními výsledky, a to i při občas skutečně skandálně nízkých cenách letů (2 €) a ne zrovna pozitivních recenzích svých klientů. Na druhou stranu, kdyby vše záleželo jen na dobré pověsti, třeba konkurenční Ryanair by už dávno zkrachoval.

Zakladatelé leteckých společností Vueling a Volotea, Carlos Muñoz a Lázaro Ros (Foto: www.volotea.com)

ZANIKLÉ AEROLINKY
O Clickair už jsme se letmo zmínili o pár řádků výš, nicméně v Katalánsku v minulosti sídlilo ještě několik relativně významných leteckých společností. Zajímavou iniciativou byla kupříkladu v Terrasse sídlící Air Catalunya, jejímž cílem bylo spojit menší katalánská letiště s dalšími evropskými městy v okruhu přibližně 1000 km. Svůj provoz začala roku 2002 linkou Girona - Madrid, na níž však ve stejnou dobu létala i katalánskou vládou dotovaná společnost Intermed. Výsledkem byl brzký konec celé linky. Air Catalunya se svými letadly pro 20 až 50 pasažérů později snažila prorazit i na letišti v Reusu, a to linkami do Madridu, Tangeru a na Mallorku, avšak celý projekt vzal velmi brzy za své a alespoň dle názvu ta nejkatalánštější letecká společnost v historii skončila v propadlišti dějin.

Mnohem úspěšnější byla letecká společnost Spanair, jež brázdila světovou i evropskou oblohu v letech 1986-2012. Společnost původně vznikla jako filiálka severské SAS na jihu Evropy. Původně fungovala spíše na bázi charterových letů ze španělských ostrovů, později ale začala operovat po celé Evropě a nabízela dokonce i lety za oceán. Po útocích z 11. září 2001 se Spanair soustředil výhradně na Evropu, roku 2003 se stal členem prestižní Star Alliance. Pak ale společnost začínala skomírat. Ve Španělsku zaznamenala rostoucí konkurenci v podobě rychlovlaků AVE, ovšem začátkem konce byla v případě Spanair zejména tragická nehoda letu 5022, jenž 20. srpna 2008 havaroval krátce po vzletu z madridského letiště. Katastrofu nepřežilo 154 osob z celkových 172 na palubě. Až tehdy se Spanair stává de facto katalánskou aerolinkou, v březnu 2009 společnost přebírají i za vydatné pomoci katalánské regionální vlády místní investoři, jejichž hlavní starostí bude ekonomická stabilita a vybudování nové tváře značky. Samotná katalánská vláda pak měla se Spanairem velké plány v podobě vybudování vlastní národní letecké společnosti. Sídlo společnosti se přesunulo do města L'Hospitalet de Llobregat a barcelonské letiště se stalo hlavní základnou nyní již plně katalánského Spanairu. Pošramocenou značku se však ani přes významné injekce z veřejných peněz zachránit nepodařilo. Vleklé finanční potíže vyvrcholily 27. ledna 2012, kdy Spanair ohlásil krach a okamžité ukončení veškerého provozu.

Evropské a komunální volby 2019 v Katalánsku

Supervolební neděle 26. května se ve Španělsku nesla ve znamení hlasování do místních zastupitelstev, některých regionálních parlamentů a samozřejmě i do parlamentu evropského. Šlo tak v krátké době již o druhé volební klání, doplňující dubnové parlamentní volby. I tentokrát se zraky upínaly zejména na Katalánsko, kde i tentokrát zaznamenali zvýšenou volební účast (v eurovolbách až o 15 %), a to zejména kvůli kandidatuře obou nejznámějších katalánských lídrů za nezávislost, Oriola Junquerase a Carlese Puigdemonta, do Evropského parlamentu. Zajímavé klání však přinesl i souboj o místní zastupitelstva v čele s velmi těsnou bitvou o barcelonskou radnici.

Sedmička hlavních kandidátů na post nové(ho) barcelonské(ho) starost(k)y.
Zleva: Anna Saliente (CUP), Jaume Collboni (PSC), Manuel Valls (Cs), Ada Colau (BComú), 
Joaquim Forn/Elsa Artadi (JxC), Ernest Maragall (ERC) a Josep Bou (PP) - (Foto: Diari ARA)

KOMUNÁLNÍ VOLBY
Ačkoliv za jasné vítěze komunálních voleb v Katalánsku lze považovat strany hájící nezávislost (ERC a JxC), jež budou v podobě takřka 6 000 radních vládnout v drtivé většině místních obcí, v některých ohledech nebyl jejich úspěch dostatečný. Pravdou je, že zejména ERC posílila kromě katalánského venkova i ve velkých městech (např. poprvé v historii zvítězila v Barceloně), jenže právě katalánská metropole ukázala i některé slabiny hnutí za nezávislost. V konkrétním případě Barcelony šlo o rozdrobení kandidatur. Kromě ERC a JxC na místní radnici chtěla taktéž CUP v čele s charismatickou Annou Saliente a nezávislý kandidát Jordi Graupera. Dohromady získala tato dvě uskupení takřka 8 % hlasů, avšak každé z nich kandidovalo samo, takže samostatných 3,89 % a 3,74 % na překonání pětiprocentní hranice nestačilo. Ve složení barcelonských radních se to projeví zejména tak, že ze současných 18 zůstane jen 15 zastupitelů čistě pro katalánskou nezávislost. ERC získala 10 mandátů, JxC pouze 5. Dalšími relevantními stranami budou Barcelona en Comú dosavadní starostky Ady Colau (10 mandátů) a socialisté pod vedením Jaume Collboniho (8 mandátů). Tyto čtyři formace budou v následujících týdnech nepochybně čile rokovat s tím, že ke vzniku vládnoucí koalice je třeba 21 radních. Takže to nebude vůbec snadné.

Jisté je po komunálních volbách v Barceloně jen jediné - katalánská metropole bude mít levicově orientované vedení. Levicové strany zde drtivě vyhrály, naopak pravice v metropoli zažila propadák. Tristní byl už výsledek JxC, která přišla o polovinu mandátů, avšak lépe si nevedly ani prošpanělsky orientované pravicové strany. Jen o pár desítek hlasů se do zastupitelstva probojovala katalánská pobočka Lidové strany (PP), avšak s volebním ziskem 5,01 % a pouhými dvěma mandáty se jistě není čím chlubit. Trapný výsledek zaznamenal i bývalý francouzský premiér a barcelonský rodák Manuel Valls, jenž vedl kandidátku Ciutadans. Jeho velké naděje na restart politické kariéry ve Španělsku tak vzaly za své. Ciutadans dovedl k šesti mandátům, v praxi tedy straně přinesl jediný mandát navíc (ten svůj) a přibližně 20 000 hlasů plus oproti volbám v roce 2015. A to je zoufale málo, soudě podle Vallsových velkohubých prohlášení z loňského roku. Nicméně jedna věc je se v Barceloně se narodit, druhá potom celý život prožít ve Francii a o katalánské metropoli nevědět zhola nic.

Noví europoslanci Oriol Junqueras a Carles Puigdemont (Foto: Revista Mirall)

EVROPSKÉ VOLBY
Volby do Evropského parlamentu měly v Katalánsku předem jasné vítěze. 49,7 % hlasů získaly kandidatury JxC a ERC, což v praxi znamená, že novými europoslanci se stali i lídři katalánského boje za nezávislost Oriol Junqueras, toho času ve vazbě, a Carles Puigdemont, toho času v belgickém exilu. Puigdemonta doprovodí ze stejné kandidátky ještě Toni Comín, další z katalánských politiků v exilu, a v případě britského Brexitu by se měla na podzim stát europoslankyní i Clara Ponsatí, taktéž žijící v exilu, shodou okolností právě v Británii.

Prozatím není jasné, jestli nejde spíše o symbolické vítězství, neboť i zde se do věci budou chtít vložit španělské soudy ve snaze zabránit politikům ve vykonávání jejich mandátu. V tomto případě to však nebudou mít tak lehké. Jedna věc je omezit práva poslancům španělského parlamentu, mnohem těžší kalibr je však ovlivnění postu europoslance, protože v tomto případě nebudou španělské soudy poslední instancí. Podle právního experta Javiera Péreze Roya teď záleží na rozhodnutí španělského Nejvyššího soudu (Tribunal Supremo), jenž má celou kauzu souzených politiků na starosti. Pokud soud nově zvolené europoslance vykonávat svůj mandát nenechá, celá věc by se dostala nejprve do samotného Evropského parlamentu, případně až k Soudnímu dvoru Evropské unie. A nakonec by se rozhodlo právě tam. Tak či onak se nově získaný mandát obou katalánských lídrů bude v Evropě ještě hodně řešit. Další kolo internacionalizace celého projektu katalánské nezávislosti je tak přímo před námi.

Knihkupectví Ona Llibres

V barcelonské čtvrti Gràcia vzniklo v posledních letech hned několik specializovaných knihkupectví. Na své si tu přijdou například fanoušci komiksů, dětské literatury, anglicky či japonsky psaných knih, letectví apod. Skutečnou institucí mezi více než třicítkou prodejen se za těch pár let stalo knihkupectví Ona Llibres, specializující se na katalánsky psanou literaturu. Nachází se na ulici Gran de Gràcia 217, nedaleko Plaça Lesseps, a španělsky psané knihy byste tu hledali marně.

Montserrat Úbeda ve svém knihkupectví Ona Llibres (Foto: L'Independent de Gràcia)

Ona Llibres má otevřeno každý den dopoledne a k večeru kromě neděle a pondělního rána. Za pultem vás tu vždy přivítá sama majitelka, Montserrat Úbeda, která si obchůdek o výměře necelých sedmdesáti metrů čtverečných doslova vydupala ze země. Na hlavní gràcijské tepně se Ona Llibres nachází od podzimu 2013, avšak ve své podstatě je historie tohoto knihkupectví mnohem delší. Současná prodejna totiž navazuje na legendární knihkupectví Llibreria Ona, které v letech 1962-2010 existovalo na ulici Gran Via de les Corts Catalanes. Knihkupectví bylo již od svých začátků známé specializací na tituly v katalánštině, zároveň však fungovalo i jako kulturní centrum propagující katalánskou kulturu. Za tyto služby knihkupectví v roce 1986 dokonce obdrželo jedno z nejvyšších katalánských vyznamenání, Creu de Sant Jordi (Kříž sv. Jiří). Mezi zakladatele Llibreria Ona patřil i barcelonský nakladatel Jordi Úbeda, jehož dcera Montserrat v prodejně strávila velkou část života a v posledních letech zmiňované knihkupectví vedla.

Ekonomická krize však v Barceloně semlela hned několik historických prodejen knih, přičemž tomuto osudu se na podzim 2010 nevyhnula ani Llibreria Ona. Po necelých třech letech však Montserrat Úbeda otevřela v mnohem menším měřítku současnou prodejnu v centru Gràcie. Jak sama říká, sehnat dokáže takřka cokoliv, co bylo publikováno v katalánštině, v prodejně však nenaleznete jedinou knihu ve španělštině. I tak jde o jediné ryze katalánské knihkupectví v Barceloně a jedno z mála v celém Katalánsku. Současná prodejna funguje i jako malé kulturní a do jisté míry i politické centrum. Montserrat Úbeda se nikterak netají svou podporou katalánské nezávislosti. V jejím knihkupectví tak snadno zakoupíte i mnoho produktů (vlaječek, odznáčků apod.) spojených s katalánským bojem za nezávislost. V průběhu roku 2018 také zaujala svým workshopem na dopisy politickým vězňům. Bezesporu nejen za svůj kulturní přínos, ale nepochybně i za svou politickou angažovanost byla i ona sama, podobně jako bývalé knihkupectví Llibreria Ona, v květnu 2019 oceněna vyznamenáním Creu de Sant Jordi.

Ona Llibres má i velké plány do budoucna. Montserrat Úbeda před časem prodala část své společnosti katalánskému podnikateli Tatxo Benetovi, jenž by rád obnovil slávu značky v samém centru Barcelony. Na podzim 2019 by poblíž křižovatky ulic Pau Claris a Gran Via měl vyrůst velký prostor pro katalánskou literaturu a kulturu. Na ploše přes 1000 metrů čtverečných se tak podaří uskutečnit sen, který mají v hlavě celé generace majitelů a návštěvníků knihkupectví pod značkou Ona. Obchůdek v Gràcii by měl i nadále fungovat, jen mu teď v "sousední" Barceloně přibude mnohonásobně větší bratříček.