Katalánci v zahraničí (2019)

Španělský statistický úřad každoročně v březnu zveřejňuje počty občanů dlouhodobě žijících v zahraničí. Zcela určitě nejde o konečné číslo, neboť celá řada španělských občanů jistě v zahraničí žije i bez jakékoliv registrace na ambasádách či konzulátech, každopádně pokud se budeme řídit níže uvedenými statistikami, můžeme získat alespoň orientační přehled o tom, jak široká je katalánská diaspora v zahraničí.

K 1. lednu 2019 žilo v zahraničí celkem 2 545 729 španělských občanů, přičemž 316 599 z nich pocházelo z Katalánska. Pokud bychom započítali i odhady neregistrovaných Katalánců, mohli bychom předchozí cifru zaokrouhlit přibližně na 400 000. Zajímavý je pohled do nedávné historie, neboť v roce 2009 bylo toto číslo prakticky o polovinu nižší. Ekonomická krize ale ze své domoviny vyhnala i mnoho Katalánců. Trend je v posledních letech stoupající, každoročně přibude zhruba 15 až 20 000 Katalánců nově žijících v zahraničí. V rámci všech španělských regionů jsou Katalánci třetími nejpočetněji zastoupenými krajánky po obyvatelích Galície (519 646 osob) a Madridu (400 137 osob). Co se týče rozdělení dle pohlaví, statistiky jsou zde vcelku vyrovnané - katalánských mužů je v zahraničí registrováno jen asi o 4 000 více. Ze statistik můžeme též vyvodit rostoucí trend stěhování celých rodin, neboť celých 22 % v zahraničí žijících Katalánců a Katalánek je mladších 16 let*.

Drtivá většina v zahraničí zaregistrovaných Katalánců a Katalánek žije v Evropě (152 366 osob) nebo na americkém kontinentu (147 454 osob). Do první desítky zemí s největší katalánskou přítomností k 1. lednu 2019 řadíme následující státy: Francie (42 952 osob), Argentina (30 699 osob), Německo (25 263 osob), Velká Británie (21 834 osob), USA (20 677 osob), Mexiko (17 615 osob), Švýcarsko (15 566 osob), Andorra (15 393 osob), Brazílie (12 398 osob) a Belgie (10 798 osob). V souvislosti s Brexitem lze očekávat pokles v případě Británie, naopak vzhledem k pokračujícím represím ze strany španělské justice by mohl nadále růst počet Katalánců v Belgii. Ve většině zemí počty ve srovnání s rokem 2018 více či méně narostly, jedinou výjimkou je z očekávatelných důvodů Venezuela, která je zmítaná obrovskou vnitřní krizí. Tak či onak jsou Katalánci přítomní ve všech evropských i amerických státech, naopak mnohem menší je jejich počet například v Asii (necelých 9 000) či v Africe ( lehce přes 4 500).


* Zajímavý je též pohled do vnitrostátních statistik, jelikož v rámci zbytku Španělska žije přibližně 411 000 obyvatel původem z Katalánska. V případě katalánské nezávislosti a vnímání Španělska jako zahraničního státu bychom tedy hovořili až o 800 000 Katalánců v diaspoře.

Katalánská Wikipedie

Mnohojazyčná webová encyklopedie Wikipedie se stala jednou z ikon internetové globalizace. Vznikla v lednu 2001 a v současnosti jde o pátý nejnavštěvovanější web na světě (po Googlu, YouTube, Facebooku a Baidu). V březnu 2019 existovalo 303 jazykových verzí Wikipedie umožňujících přístup k takřka 50 000 000 článků. Nejvíce článků obsahují anglická a cebuánská verze (obě přes pět milionů), naopak verze v kanurijštině a hererštině se zatím nemohou pochlubit ani jedním slovníkovým heslem. Naše otázka je ve vší té změti čísel a statistik jasná: jak si ve světě Wikipedie stojí její katalánská verze?

Asi nejzajímavější jsou na katalánské Wikipedii už samotné okolnosti jejího vzniku. V praxi je totiž katalánská verze druhou nejstarší hned po angličtině. Zatímco anglická a tedy "původní" verze vznikla 15. ledna 2001, uběhly další dva měsíce, než Jimmy Wales, jeden z autorů projektu, promluvil o myšlence vytvořit další jazykové verze vznikající internetové encyklopedie, přičemž citoval i pozdějšího významného přispěvatele Cdaniho, jenž údajně kvůli své nedokonalé angličtině horoval pro založení katalánské verze. 

Zkrátka a dobře, ještě 16. března 2001 byly zaregistrovány dvě nové jazykové verze - německá a katalánská. Ta katalánská sice vznikla o několik minut později, ale po anglické se stala teprve druhou na světě, na níž se záhy objevil nějaký článek, neboť německá verze zůstala ještě další dva měsíce v tomto ohledu neaktivní. Autorem prvního neanglicky psaného článku na Wikipedii se stal již zmiňovaný Andořan Daniel José Queraltó, který 17. března 2001 mezi druhou a třetí hodinou ranní středoevropského času založil a zeditoval encyklopedické heslo "àbac" (počítadlo). Katalánská Wikipedie byla po následující dva měsíce jedinou skutečně fungující jazykovou verzí encyklopedie kromě té anglické, teprve potom začala aktivita i v dalších světových jazycích. Jen pro srovnání, první články dalších jazykových verzí se objevovaly až s větším časovým odstupem: na německé, ruské či španělské Wikipedii v květnu 2001, na nizozemské či portugalské Wikipedii o měsíc později, na české až na podzim 2002 a slovenská verze se svých prvních hesel dočkala až s příchodem roku 2004.

Katalánskou Wikipedii v současnosti naleznete na adrese ca.wikipedia.org, od jara 2003 oficiálně pod katalánským názvem Viquipèdia. Již v průběhu března 2001 se na ní objevilo šest hesel, o dva roky později dosáhly články v katalánštině mety jednoho tisíce. Sto tisíc článků oslavila katalánská Wikipedie v lednu 2008, půlmilionovou hranici překonala v březnu 2016. Aktuálně (k 16. březnu 2019) naleznete na Wikipedii 608 633 článků v katalánštině, v praxi tak jde o dvacátou nejrozšířenější jazykovou verzi vůbec (např. česká Wikipedie je až na 27. místě s "pouhými" 425 000 články), co do počtu návštěvnosti pak zabírá pozici 36. Vzhledem k reálné situaci katalánštiny jde v tomto ohledu o velký úspěch; zejména v počtu hesel za sebou katalánská verze nechává například všechny středoevropské s výjimkou němčiny, tureckou, bulharskou, dánskou, řeckou a mnohé další. Všeobecně vzato nabízí katalánská Wikipedie poměrně kvalitně zpracovaná hesla, nejlépe samozřejmě ta týkající se katalánsky hovořících oblastí. Ani zde ale nejsme uchráněni některých polemik Španělsko-Katalánsko. Komunita kolem katalánské verze se například většinově shodla, že u osobností či sportovních klubů pocházejících z některé z oblastí katalánského jazykového dominia bude zobrazovat vlaječku daného regionu. K častým editačním válkám docházelo a stále dochází zejména u článků souvisejících s katalánským referendem o nezávislosti z října 2017

Barcelonský maraton (Marató de Barcelona)

Barcelonský maraton ani zdaleka nepatří mezi ty nejlepší a nejslavnější na světě, i tak se ale těší poměrně stabilnímu postavení oceněném bronzovou známkou IAAF (Mezinárodní asociace atletických federací) a zejména velkému zájmu běžců. Katalánská metropole je městem se slušnou běžeckou tradicí, nabízí kompletně městský okruh v architektonicky exkluzivní lokalitě a obvykle se může chlubit i vynikajícím počasím. To vše patří mezi hlavní důvody, proč místní maraton každý rok přiláká okolo 20 000 závodníků. Více se jich v Evropě účastní už jenom běhů v Paříži, Londýně a Berlíně. Zároveň jde o nejstarší závod svého druhu na Pyrenejském poloostrově*.

Mapka barcelonského maratonu v roce 2019 (Foto:www.zurichmaratobarcelona.es)

HISTORIE
Historie závodu sahá až do roku 1978, kdy se konal jeho první ročník, tehdy ještě pod názvem Marató de Catalunya. Zajímavé je, že první dva ročníky (1978 a 1979) se odehrály v katalánském přímořském městečku Palafrugell, přímo v Barceloně se začalo běhat až od roku 1980, kdy se závodu zúčastnila již takřka tisícovka závodníků, přičemž běžci zavítali i do přilehlých měst (El Prat de Llobregat, Viladecans, Cornellà de Llobregat). Městská legenda tvrdí, že tehdejší starosta Barcelony Narcís Serra a jeho náměstek Pasqual Maragall byli celou podívanou tak fascinovaní, že právě tehdy se v jejich hlavách zrodila myšlenka uspořádat v Barceloně olympijské hry.

Roku 1983 se Barcelonský maraton stal historicky prvním na světě, kde došlo k dopingové kontrole. Podrobila se jí celkem desítka závodníků. Vůbec poprvé se tehdy závodní trať nacházela kompletně v katalánské metropoli, běžci tak už nezavítali do přilehlých měst. Tehdy fenomenálním časem 2:11:05 zvítězil Dán Allan Zachariasen. Jeho čas byl překonán až o 15 let později. Po zbytek 80. let se závodu pravidelně každý rok účastnily takřka tři tisícovky běžců. Roku 1985 měl Barcelonský maraton naposledy ryze katalánské vítěze (Rafael Garcia v mužské a Joaquima Casas Carreras v ženské kategorii). Rodačka ze Sant Martí de Sacalm je mimochodem doposud jediným člověkem, jenž v Barceloně dokázal zvítězit hned třikrát (1980, 1985, 1987). Roku 1986 byl místní maraton poprvé přenášen v živém televizním přenosu. Výjimečným rokem pro Barcelonský maraton byl samozřejmě ten olympijský. Do ročníku 1992 se přihlásilo přes 6 500 běžců, tedy dvojnásobek oproti předchozím létům. Z československého pohledu musíme zmínit tehdejší vítězku mezi ženami - Mária Starovská (občas ve španělských zdrojích chybně označována jako "Monica Estarvoska") zaběhla nový traťový rekord v čase 2:34:07. Nutno dodat, že v dalších letech se počet registrovaných závodníků propadl opět ke třem tisícům. Výrazněji tento počet začal narůstat až od roku 2007.

Roku 1995 závodníkům poprvé měřil čas elektronický čip. O rok později měla mužská kategorie doposud posledního katalánského vítěze (Benito Ojeda Sanz), pak už se i Barcelonský maraton nesl ve znamení běžců z Afriky, jejichž nadvládu dokázal prolomit jen roku 2003 madridský rodák Alberto Juzdado López. Ročník 2004 byl posledním, jenž se nesl v jakémsi klasickém duchu, následující rok byl pro neshody mezi pořadateli Barcelonský maraton zrušen. Symbolicky na jaře 2005 zemřel Ramon Oliu, zakladatel barcelonské maratonské tradice.

Již tradiční místo startu a cíle Barcelonského maratonu - Avinguda Maria Cristina
(Foto: El Periódico, 2018)

SOUČASNOST
Tendence od roku 2006 je vcelku jasná. Závod je zaměřen mnohem komerčněji, barcelonská radnice se organizace plně zapojuje (dříve byl její postoj proměnlivý). Trať pravidelně vede okolo většiny slavných barcelonských památek, strmě roste i počet registrovaných běžců. Již roku 2007 byla překonána rekordní účast z roku olympijského, více než 10 000 běžců do katalánské metropole poprvé zavítalo v roce 2010, aby se o pouhé dva roky později tento počet takřka zdvojnásobil. Od té doby se počet účastníků pravidelně pohybuje mezi 17 a 20 000, takřka polovinu z nich obvykle tvoří cizinci. Od roku 2012 je titulárním sponzorem závodu švýcarská pojišťovna Zurich Insurance Group.

10. března 2019 se uskutečnil prozatím poslední, celkově 41. ročník Barcelonského maratonu. Mužským i ženským kategoriím v posledních dvou dekádách dominují keňští a etiopští atleti a výjimkou svým způsobem nebyl ani letošní ročník, který přinesl nové traťové rekordy v mužské i ženské kategorii. Mezi muži zaběhl rekordní čas 2:06:04 etiopský běžec v barvách Bahrajnu Alemu Bekele (2019), mezi ženami 2:24:44 Etiopanka Kuftu Tahir (2019) - pro oba šlo o zlepšení osobního maxima o více než 5 minut. Závod v posledních letech zažil i dva smutné okamžiky. V roce 2009 zemřel na vrozené srdeční potíže 27letý Ir Colin Dunne, srdeční selhání stálo i za úmrtím 45letého katalánského běžce Xaviera Jiméneze v roce 2013.

Asi největším příběhem Barcelonského maratonu v posledních letech se stalo vítězství Keňana Jonaha Kipkemoie Chesuma (*1989) v březnu 2017. Chesum jako malý utrpěl těžké popáleniny, které mu znetvořily pravou ruku. Kvůli tomuto postižení dříve závodil na delších tratích pouze mezi paralympiky (např. účast na Letních paralympijských hrách 2012 v Londýně). Do Barcelonského maratonu nastoupil jako vodič, navíc se jednalo o jeho první soutěžní maraton. V průběhu závodu však původní favorité nečekaně odpadli, a tak si nakonec sympatický a houževnatý Keňan doběhl pro nečekané vítězství, a to ve velmi solidním čase 2:08:57. Stal se vůbec prvním paralympikem, který Barcelonský maraton vyhrál. Díky tomu si z katalánské metropole odvezl celkem 13 000 €, které posloužily k zakoupení hospodářských zvířat pro rodinnou farmu. První zakoupenou krávu pojmenoval Barcelona** podle města, kde zažil svůj doposud největší sportovní triumf.

* Poprvé se v Katalánsku běželo 12. března 1978, zatímco madridský maraton se konal sice ve stejný rok, ale přibližně o měsíc později. Prvního závodu v Katalánsku se tehdy účastnilo pouhých 185 běžců. Organizačně tehdy běh zaštítil katalánský chemik, novinář a běžec Ramon Oliu (1923-2005), jenž si inspiraci k pořádání takového veřejného běhu přinesl z New Yorku, kde několik let žil. Samotné město Barcelona se k organizaci běhů přidala až roku 1980.

** A celý příběh ještě pokračoval. V únoru 2018 se Chesum do katalánské metropole vrátil běžet půlmaraton. Logicky se stal vděčným terčem místních novinářů, jimž se podařilo zjistit, že kráva Barcelona, kterou si Chesum koupil díky vítězství v maratonu 2017, čeká telátko, které ponese jméno Messi.