30. 7. 2018

Companyia Elèctrica Dharma

Katalánská skupina Companyia Elèctrica Dharma patří v rámci katalánské hudební scény k těm nejoriginálnějším a nejdéle vystupujícím. Celý projekt začal postupně vznikat na konci 60. let 20. stol. okolo sourozenců Fortunyových v barcelonské čtvrti Sants. Pod vlivem populárního hnutí hippies se hudebníci ponořili do tajů východních filosofií a začali žít alternativně a umělecky nejprve v bytě v barcelonské čtvrti Horta, později ve venkovském stavení poblíž Girony. Právě v Gironě se roku 1974 v rámci místního hudebního festivalu zrodila skupina ve víceméně dnešní podobě. Samotný název kapely je odvozen od Kerouacova románu Dharmoví tuláci.

Hudební styl skupiny se postupně vyvíjel, ale již tehdy na konci frankistické diktatury začala Companyia Elèctrica Dharma výrazně stavět na tradiční katalánské hudbě v kombinaci s rockem a později i jazzem. Užití dechových nástrojů, zejména těch charakteristických pro katalánské hudební uskupení zvané "cobla", se tak stalo jejich zásadním poznávacím znamením. Výrazné úspěchy na domácím poli skupina sbírala zejména v druhé polovině 70. let, a to po celém Španělsku. Dodnes se jako na jeden z hvězdných momentů kapely vzpomíná na jejich madridský koncert z prosince roku 1977. Další úspěchy v podobě několika významných desek se dostavily i v následující dekádě, i když tu nakonec poznamenala smrt jednoho z bratrů a zároveň zakládajících členů - Esteve Fortuny zkolaboval 15. srpna 1986 během vystoupení v katalánském městečku Cardedeu a o pár dní později zemřel v barcelonské Hospital Clínic. Bylo mu pouhých 32 let. Jeho smrt skupinu tvrdě zasáhla, ale po dvouleté přestávce se Companyia Elèctrica Dharma opět vrátila na scénu, tentokrát posílená ještě o nejmladší sestru sourozenců Fortunyových.


Celá devadesátá léta skupina pracovala na své konsolidaci v rámci katalánské hudební scény a po více než dvacetiletém fungování začala sbírat nejrůznější hudební a kulturní ocenění, která předcházelo i následovalo několik amerických i evropských koncertních šňůr. I přesto je ale dodnes kapela mimo rodné Katalánsko prakticky neznámá. V posledních letech vystupuje spíše sporadicky, jejich poslední album se datuje do roku 2010. V září 2013 zemřel další z bratrů-zakladatelů, Josep Fortuny, což trochu oddálilo plány skupiny na výroční turné ke 40 letům vzniku formace. Turné se nakonec uskutečnilo v letech 2015-2016. V současnosti skupina působí ve složení: Joan Fortuny, Lluís Fortuny, Maria Fortuny, Carles Vidal, Pep Rius, Iban Rodríguez.


LA PRESÓ DEL REI DE FRANÇA

Vlastně i v Katalánsku samotném jistě najdeme osoby, jimž název zmiňované skupiny dodnes nic moc neřekne, nicméně snad úplně všichni znají melodii, která formaci nejvíc proslavila. Jde o skladbu La presó del rei de França, původně katalánskou lidovou píseň ze 16. století, která se vztahuje k zajetí francouzského krále Františka I. po prohrané bitvě u Pavie (1525). Podle legendy tehdy krále osobně zajal katalánský voják Joan Aldana, rodák z Tortosy, a tak se onen popěvek rychle rozšířil zejména po celém katalánsky mluvícím území. A právě instrumentální verze této lidové písně, kterou Companyia Elèctrica Dharma vytvořila na svém albu Catalluna (1983), se záhy stala skutečně kultovní skladbou po celém území tzv. Països Catalans a dnes ji pravidelně uslyšíte na každé větší demonstraci za nezávislost Katalánska. Zároveň jde o skladbu, kterou si za ta léta velice oblíbili fanoušci FC Barcelona i katalánské fotbalové reprezentace, proto se s ní pravidelně setkáte na kterémkoliv domácím utkání obou týmů.



20. 7. 2018

Valtònyc & Pablo Hasél: Svoboda projevu?

S nástupem Lidové strany (PP) do čela vlády v roce 2011 ve Španělsku dosti znatelně stoupl počet velmi pochybných rozhodnutí španělské justice. Zatímco korupční kauzy významných politiků a podnikatelů (ve velké části jde právě o osoby spojené s PP) jsou často natahovány, aby nakonec vymizely do ztracena, řada občanských svobod je v ohrožení, mimo jiné i po schválení tzv. roubíkového zákonu (2015) z dílny výše zmiňované strany. Zneužívání těchto opatření ze strany státu je docela dobře patrné nejen statisticky (od roku 2011 výrazně vzrostl počet obvinění z tzv. oslavy terorismu) ale i na konkrétních případech.

Jedním z nich byl například soudní proces s tehdy 21letou Cassandrou Verovou, která v roce 2017 dostala roční podmínku za vtip o smrti frankistického premiéra Carrera Blanca. Nejvyšší soud sice rozsudek před několika měsíci zrušil, ale už jen fakt, že vůbec k nějakému soudu v takovém případě došlo, je alarmující. Pro Španělsko je samozřejmě po zkušenostech s islámským terorismem a zejména po dlouholetém boji s "domácí" teroristickou organizací ETA otázka ochrany obětí těchto skupin velmi citlivou záležitostí, ovšem právě v případě Cassandry se zcela jednoznačně ukázalo, jak moc je v tomto případě potlačena svoboda projevu. Možná půjde o trochu nadnesený příklad, ale představte si, že by vás v Česku někdo tahal po soudech za to, že jste se na sociálních sítích pochvalně vyjádřili o smrti Reinharda Heydricha, protože koneckonců v dané době byl atentát na něj považován za něco jako teroristický útok.


Mezi další v posledních měsících velmi známé případy potom patří odsouzení hned několika raperů či hudebních uskupení za texty písní, které podle španělské justice oslavují terorismus a urážejí španělskou královskou rodinu, španělské politiky či policejní složky. Kromě španělského rapového sdružení La Insurgencia od španělských soudů odešli s trestem i dva katalánští rapeři - Valtònyc a Pablo Hasél. Z takřka neznámých a vesměs průměrných raperů se tak díky soudním procesům stali umělci s mnohem větším dosahem... 



VALTÒNYC
Tak třeba takový Valtònyc. Průměrný teenager, jehož skoro nikdo mimo rodnou Mallorku ještě před pár lety neznal. Většina písní na jeho YouTube kanálu dosahuje průměrně jen několika tisíc zhlédnutí, ovšem některé z textů, za něž byl letos odsouzen ke 3,5 roku odnětí svobody, zhlédlo již více než milion diváků. Josep Miquel Arenas Beltrán (*1993) alias Valtònyc se narodil na Mallorce. Na rapové scéně působí již od roku 2009, přičemž zejména v poslední době jeho texty dostaly silný antikapitalistický a protimonarchistický nádech. V srpnu 2012 byl tehdy 18letý mladíček zadržen španělskou policií a následně obviněn z oslavování terorismu, nabádání k násilí a závažných urážek španělské koruny. V únoru 2017 byl za tyto trestné činy odsouzen na 3,5 roku nepodmíněně, přičemž španělský nejvyšší soud tento rozsudek o rok později potvrdil. Smutný je zejména fakt, že raper se ve svých textech často zmiňuje o bývalém králi Juanu Carlosovi I. jako o zloději, přičemž zejména díky tajným nahrávkám bývalé královy milenky nyní vychází najevo, že tyto dlouhodobé spekulace se nejspíš zakládají na skutečnosti. Bude tedy velmi pikantní, až se třeba v budoucnu potvrdí, že Valtònyc byl odsouzen jen za prostý popis skutečnosti...

Z neznámého provinčního rapera se Valtònyc každopádně v katalánsky hovořícím kulturním prostředí rázem stal symbolem boje za svobodu slova, navíc v kontextu současného španělsko-katalánského konfliktu jistě hraje roli i to, že umělec rapuje často v rodné katalánštině a nikterak se netají svými sympatiemi k možné nezávislosti Katalánska. Raper měl na konci května nastoupit do vězení, nicméně na poslední chvíli se rozhodl, že se přidá k exilovým politikům, a tak utekl do Bruselu, kde v současnosti na svobodě čeká na rozhodnutí tamního soudu o extradici do Španělska. Evropa se tak začíná plnit katalánskými politiky a umělci, kteří by ve své domovině museli čelit evidentně ne zcela nestranné španělské justici. Něco takového tu bylo naposledy v roce 1939... Uvidíme a rozhodně budeme bedlivě sledovat, jak vše dopadne, jedno je však jisté - represivní přístup k věci obvykle dosáhne opaku zamýšleného. Valtònyc a jeho názory na společnost mohli být dodnes pouhou součástí undergroundové scény kdesi na ostrově ve Středozemním moři. Místo toho už o něm vědí v celé Evropě.




PABLO HASÉL
Rozsudek nejvyšší španělské instance má za sebou i katalánský raper Pablo Rivadulla Duró (*1988), známý pod uměleckým jménem Pablo Hasél. Rodák z Lleidy patří, podobně jako Valtònyc, k undergroundové rapové scéně, která vyznává silně levicové, antikapitalistické, antisystémové a protimonarchistické myšlenkové proudy. Umělecky působí od roku 2005, rapuje takřka výhradně ve španělštině a jeho tvorba je zdarma dostupná na internetu. Do širšího povědomí se zapsal v říjnu 2011, kdy byl kvůli svým textům obviněn z oslavy terorismu. Souzen byl v letech 2014-2015 u dvou nejvyšších španělských soudních instancí (Audiencia Nacional a Tribunal Suprem), odkud si odnesl dvouletý trest, neboť jeho texty prý "povzbuzují nesnášenlivost a překračují hranice právo na svobodný projev a na svobodnou uměleckou tvorbu". Výkon trestu však byl odložen na neurčito. 

Netrvalo to ale dlouho a Hasél se k soudu vrátil. Kvůli dalším textům a několika desítkám statusů na twitteru v letech 2014-2016 byl obviněn opět z oslavy terorismu a ještě k tomu z urážky španělské koruny a španělských institucí. Tedy podobná nálož jako u Valtònyca a nutno dodat, že ani Hasél nakonec ve svých textech nebude tak daleko od pravdy... V březnu 2018 byl každopádně odsouzen k dalším dvěma letům za výše zmíněné trestné činy a k tomu musí zaplatit pokutu přes 24 000 €. Nyní se čeká, jak v odvolacím řízení rozhodne španělský nejvyšší soud - v případě potvrzení rozsudku by Hasél okamžitě putoval za mříže na pět let. Vydá se i on podobnou cestou jako Valtònyc, nebo bude za svobodu slova bojovat zpoza mříží?


 

12. 7. 2018

Bude Puigdemont skutečně vydán do Španělska?

I česká média zaznamenala dnešní zprávu o možném vydání katalánského expremiéra Carlese Puigdemonta do Španělska, avšak pouze v případě obvinění ze zpronevěry veřejných financí. Připomeňme, že Puigdemont a řada členů jeho vlády ve Španělsku čelí hned několika obviněním, přičemž tím nejzávažnějším je podle španělských státních zástupců podezření ze vzpoury, za což politikům hrozí až 30 let trestu odnětí svobody. Dnešní rozhodnutí německého soudu znamená jediné - ve zdůvodnění soud zcela jasně a definitivně odmítá možnost Puigdemonta vydat kvůli obvinění ze vzpoury, připustil však jeho možné vydání kvůli údajné zpronevěře, jíž se měl Puigdemont a jeho ministři dopustit zorganizováním referenda z 1. října 2017 za peníze z veřejného rozpočtu. Znamená to, že Puigdemont bude v nejbližších dnech eskortován z německého Hamburku, kde nyní žije, do španělského vězení? To v žádném případě.

Dnešní rozhodnutí německého soudu je naopak potvrzením toho, že celé obvinění ze vzpoury je naprosto vykonstruované a že jeho hlavním důvodem byla touha katalánské politiky postrašit a ukončit jejich politickou kariéru. Zatímco část bývalé Puigdemontovy vlády, která zůstala ve Španělsku, sedí již několik měsíců ve vazbě, exilová část je v zemích, do nichž se jednotliví ministři a premiér uchýlili (Anglie, Belgie, Německo, Švýcarsko), na svobodě a soudy v daných zemích je postupně odmítají vydat do Španělska kvůli obvinění ze vzpoury. Dnešní rozhodnutí  soudu ve Šlesvicku-Holštýnsku způsobilo zaujaté španělské justici pořádný bolehlav.

Španělská justice má nyní jen dvě možnosti. Může i nadále trvat na vydání Puigdemonta do Španělska alespoň na základě obvinění ze zpronevěry, nicméně tento postup v sobě skrývá hned několik potíží. Ani po dnešním rozhodnutí německého soudu totiž není expremiérovo vydání automatickou záležitostí. Puigdemont se může odvolat k německému Spolkovému ústavnímu soudu - má na to celých 30 dní. Pak by se tento soud musel k celé záležitosti vyjádřit, což vzhledem k letním prázdninám jistě nebude otázkou několik málo dnů. V případě potvrzení vydání bychom pak o skutečném Puigdemontově přesunu mohli mluvit až někdy na podzim. Nicméně i v takovém případě platí, že ve Španělsku by Puigdemont mohl být souzen jen za zpronevěru, což by v tom nejextrémnějším případě znamenalo pětiletý trest, zatímco ve vazbě sedícím exministrům, Puigdemontovým podřízeným, by za vzpouru hrozil až šestinásobek. Nehledě na to, že i v tomto případě by mohlo dojít k podobnému řešení, k němuž už došlo v případech fotbalistů Messiho či Ronalda, kteří za své daňové úniky zkrátka jen zaplatili obří pokuty a nástupu do vězení se elegantně vyhnuli. Puigdemont sám sice nedisponuje miliony eur, nicméně netřeba mít pochyb, že miliony zastánců katalánské nezávislosti by se mu na pokutu složily. Už jen elementární logika tedy stačí k pochopení nesmyslnosti toho, že by "vůdce" celé vzpoury odešel od soudu svobodný, zatímco jeho podřízení by hnili desítky let ve vězení. Nehledě na to, že podobný scénář by navíc Puigdemontovi paradoxně mohl dopomoct k návratu do premiérského křesla, byť zde už se nacházíme tak trochu v ráji spekulací.

Výše uvedené je ostatně jedním z klíčových důvodů, proč je ve hře i druhá, údajně stále pravděpodobnější možnost španělské justice, totiž od požadavku na Puigdemontovo vydání odstoupit. Pro expremiéra by to znamenalo opět zcela volný pohyb po území EU, kromě Španělska, a možnost i nadále silně ovlivňovat katalánskou politiku jako exilový premiér. Nicméně i zde je logika neúprosná - takže bývalou vládu pošleme do vězení a zatykač na "vůdce" celé akce prostě stáhneme? No vlastně nic jiného v tomto ohledu španělské justici nezbývá. Pod taktovkou Lidové strany (PP) se to zkrátka moc nepovedlo. Snad tedy administrativa Pedra Sáncheze bude rozumnější a prostřednictvím státních zástupců nesmyslné obvinění ze vzpoury ve všech případech stáhne. Připomeňme, že v posledních dnech došlo ve španělsko-katalánském konfliktu k drobnému vývoji v podobě první vzájemné schůze obou současných premiérů (Sánchez - Torra) a přesunutí vězněných politiků do katalánských věznic. Řada z nich ale za mřížemi zcela nespravedlivě (jak potvrdilo dnešní rozhodnutí německého soudu) tráví už devátý měsíc. Velký soudní proces s obžalovanými ze vzpoury byl naplánován na podzim tohoto roku, nicméně je též dosti pravděpodobné, že k němu nakonec dojde až na počátku roku 2019. Tedy pokud se do té doby konečně nenajde vůle k politickému řešení celého problému...

Počet nocí, které již katalánští političtí lídři strávili ve vazbě, stav ke 12. červenci 2018
(Foto: Esquerra Republicana de Catalunya)

6. 7. 2018

Katalonski

Od dubna do července 2018 patří na katalánské veřejnoprávní televizi TV3 čtvrteční večerní vysílací čas pořadu Katalonski. Ten si klade za cíl zmapovat osudy lidí, kteří se z rozličných důvodů naučili katalánsky, ačkoliv se v Katalánsku nenarodili a ani zde trvale nežijí. Hlavní otázkou je samozřejmě, proč se tito lidé vůbec katalánsky učí? A pravdou je, že jejich důvody jsou tak rozmanité a někdy tak neuvěřitelné, že rozhodně stojí za zhlédnutí!

Realizační tým pořadu Katalonski v Brně (červenec 2017)
KATALONSKI
Dokumentárně laděný cyklus Katalonski vznikl v koprodukci katalánské veřejnoprávní televize TV3 a společností Broadcaster Audiovisual Services a La Lupa Produccions. Celý projekt vznikl v hlavě režiséra Oriola Gisperta, který se svým týmem natáčel ve třinácti různých lokacích v průběhu celého roku 2017. Název pořadu je odvozen primárně z polského výrazu pro slovo "katalánský", což by nemělo až tolik překvapit, neboť v katalánském prostředí existuje několik pořadů odkazujících na naše severní sousedy (Polònia, Crackòvia). Vše pramení z hanlivého označení Katalánců ze strany některých Španělů (polacos). A má to skutečně své opodstatnění, neboť řada Katalánců tento pořad vítá zejména z důvodů určitého posílení sebevědomí - je přece milé vidět, že někdo na druhém konci světa se vaši řeč učí zkrátka jen proto, že chce a že ho to těší, zatímco na Pyrenejském poloostrově katalánský jazyk a kultura občas čelí jen ošklivému pohrdání. Ostatně pořady tohoto typu nejsou na obrazovce TV3 ničím výjimečným, i když cyklus Katalonski se vůbec poprvé zaměřuje čistě na katalánsky mluvící cizince žijící mimo Katalánsko.

Jak už bylo řečeno, cyklus zahrnuje celkem 13 dílů (každý díl trvá okolo 50 minut), přičemž diváka zavede do dvanácti různých zemí (USA, Mexiko, Velká Británie, Kanada, Německo, Itálie, Argentina, Belgie, Chile, Austrálie, Česká republika a Japonsko). V každém díle nahlédneme do běžného života pěti či více osobností a zároveň se dozvíme, co přesně je přimělo ke studiu katalánštiny. Nejčastěji se samozřejmě setkáme se dvěma základními profily. První výraznou skupinou jsou studenti (většinou filologie), kteří se ke katalánštině obvykle dostali jako k volitelnému předmětu na některé z více než 130 univerzit po světě, kde se jazyk v současnosti vyučuje; druhou skupinu tvoří lidé, kteří se na své pouti životem zamilovali do někoho z Katalánska, a proto je pro ně znalost této řeči doslova srdeční záležitostí. Mezi účinkujícími však nalezneme i mnohem kurióznější důvody a motivace. Tím asi nejzvláštnějším byl podle nás důvod Italky Stelly Finiru, která se pro katalánštinu nadchla poté, co ji na pláži v Katalánsku okradl hezký zloděj a protokol s ní sepsal sympatický policista. No proč ne, někdy stačí opravdu málo a život je najednou naruby. I to se některým z účinkujících přihodilo, někdy tomu napomohl sám pořad Katalonski. Zajímavým případem by v tomto ohledu mohla být talentovaná Chloe Phillips, jež se stala hvězdou úvodního dílu z New Yorku a Washingtonu. Romantičtějším povahám musel její závěrečný duet s hudebníkem Halldórem Márem připomenout atmosféru známého filmu Once. Odtud už je pak jen krůček ke zjištění, že Chloe v roce 2013 nazpívala úžasnou píseň o Barceloně, čímž už si ji zamilujete úplně. Její twitter budiž toho důkazem. Po odvysílání zmiňované epizody stoupl počet jejích followerů z necelých 200 na takřka 8 000. Pokud se tedy rozhodne k brzkému přestěhování do Katalánska, naskytne se jí určitě celá řada možností.

Velice podobnou životní zkušenost jako účinkující má i islandský zpěvák Halldór Már, který se zhostil role uvaděče celého pořadu. Már sice strávil celé mládí v rodném Reykjavíku, jakmile se však vydal na studia do Barcelony, zaúřadovala láska a z původně plánovaného roku či dvou v katalánské metropoli se nakonec stalo let pětadvacet. Kromě rodiny má dnes v Barceloně kytarovou školu a v posledních letech se propracoval mezi nejvýraznější tváře místní folkové scény. Úvodní díl cyklu Katalonski měl být na TV3 odvysílán 22. března 2018, nicméně vzhledem k bouřlivému politickému vývoji v Katalánsku a velikonočním svátkům byl nakonec premiérový díl odvysílán až o tři týdny později, 12. dubna 2018. Ve svém vysílacím čase (každý čtvrtek okolo 22.45-23.45) byl v Katalánsku pravidelně nejsledovanějším pořadem, přičemž sledovanost se pohybovala standardně nad 300 000 diváky, což v katalánském kontextu znamená slušných 14-17 % share. Kvůli zmiňované politické bouři v Katalánsku se tak pořad oproti původnímu plánu dostal do značného časového skluzu, což v praxi znamenalo posun vysílání českého dílu skoro o měsíc později, než bylo původně naplánováno. V tomto ohledu je vidět, že sledovanost dílů od druhé poloviny června přeci jen krapet klesla, přičemž ten český vidělo naživo 232 000 diváků.

Halldór Már a Chloe Phillips (Foto: TV3)
BRNO & PRAHA
Pořad Katalonski zavítal do dvanácti různých států, jedním z nich byla i Česká republika, na kterou se dostala řada 5. července 2018, tedy až rok a několik dní poté, co štáb ve dvou největších českých městech začal natáčet. V dílu věnovaném Praze a Brně se představilo celkem šest osobností: Alžběta Kroupová, Petra Šedivá, Aneta Psotová a Vladislav Knoll v Praze; Jiří Pešek a Pavlína Javorová Švandová v Brně. Pro zajímavost dodejme, že Česko bylo trochu nečekaně zastoupeno již v půlce května v dílu z Berlína, kde vystoupila Alena Vodáková. Kompletní český díl naleznete na na konci článku, k dispozici na webu TV3 jsou i jednotlivé klipy věnované vždy jedné konkrétní osobnosti. V českém případě tedy Halldór Már navštívil několik zásadních pražských památek (Vyšehrad, Karlův most) a přihlížel naprosté premiéře castellers v České republice, zatímco na jihu Moravy ochutnal tradiční českou kofolu a seznámil se se sprostými brněnskými sochami. Víc už prozrazovat nebudeme, snad jen nějaké ty historky z natáčení, ale to zas někdy jindy... Veškeré novinky související s pořadem Katalonski můžete najít i na facebookovém profilu programu. Příští týden nás čeká poslední díl (Tokio) a pak už jen velká otázka: Bude i nějaká další řada? To se nechme překvapit...