28. 2. 2018

Bac de Roda

Francesc Macià i Ambert (1658-1713) byl katalánský vojevůdce známější jako Bac de Roda. Pocházel z usedlosti ve vesnici Roda de Ter (okres Osona) a nesmrtelnost v rámci katalánské historie si zajistil zejména svými bojovými schopnostmi na straně habsburského krále Karla VI. v rámci války o španělské dědictví. Poměrně zajímavý je příběh jména, pod nímž vstoupil do historie. Ve velmi mladém věku se totiž oženil s dědičkou statku Bac de Roda v vsi Les Masies de Roda a zavázal se přebrat a užívat její příjmení. Což se v pozdějších dějinách docela hodilo, neboť jiný Francesc Macià byl ve 30. letech 20. stol. taktéž klíčovou postavou katalánské historie, když se v roce 1931 stal historicky 122. předsedou Generalitat de Catalunya, a to po více než dvě stě let trvající pauze ve fungování této instituce.

Ale zpátky k muži, jehož jméno dnes v Barceloně nese ulice, most i jedna stanice metra. Bac de Roda si vysloužil válečné ostruhy již v několika bojích na konci 17. století, avšak do povědomí Katalánců se zapsal až svou účastí při podpisu tzv. Pacte dels Vigatans (17. května 1705), jímž byla stvrzena tajná dohoda s Anglií. Angličané se měli vylodit v Barceloně, zatímco Bac de Roda a jeho muži ve službách Habsburků měli převzít kontrolu nad okolím města Vic a bránit se případným útokům bourbonského vojska. Habsburský král tak s podporou Angličanů kontroloval Katalánsko. Bac de Roda později jako vojevůdce žoldáckých jednotek miquelets brání nejprve hranice Aragonské koruny, později se stahuje k obraně Barcelony před nebezpečně se blížícími bourbonskými vojáky. Ke konci války vedl své oddíly v rámci malých guerillových výbojů v katalánských lesích. Když na konci léta 1713 bourbonské oddíly obklíčily oblast Osony, snažil se Bac de Roda skrýt v lesích poblíž rodné vsi, ale byl prozrazen jedním z dávných přátel, načež byl Bourbony zadržen a 2. listopadu téhož roku ve Vicu popraven. Více o jeho životě a válečných příhodách naleznete v podrobném životopisu na serveru 11Setembre1714.org.

24. 2. 2018

Mobile World Congress 2018

Již v pondělí začne Barceloně další ročník Mobile World Congress. Každoroční kongres je nejprestižnější světovou přehlídkou novinek ve světě mobilních komunikací. Dříve se konal ve francouzském Cannes pod názvem 3GSM World, od roku 2006 se však pomalu ale jistě zabydlel v Barceloně. V roce 2011 se navíc Barcelona stala GSMA Mobile World Capital, přičemž porazila Paříž, Milán a Mnichov v souboji o pravidelného hostitele tohoto největšího světového mobilního kongresu - Katalánsko ho dle současných dohod bude hostit minimálně do roku 2023.

Letošní kongres se odehrává ve dnech 26. února - 1. března. Do roku 2012 se konal vždy na barcelonském výstavišti na Montjuïcu, poté se ale přestěhoval do novějšího výstavního areálu na Gran Via (L'Hospitalet de Llobregat), kde se koná i letos. Pro Barcelonu je Mobile World Congress každoročně velkou událostí. Zatímco v letech doznívající ekonomické krize se na něj pravidelně sjíždělo mezi 60 a 90 000 návštěvníky, vloni jich bylo 108 000. Kromě celosvětové reklamy tak přináší Mobile World Congress katalánské metropoli i obrovské zisky a generuje tisíce sezonních pracovních pozic. Ruce si mnou zejména tamní hoteliéři, pro něž by jinak únor nebyl zrovna famózním měsícem, avšak díky kongresu si mohou dovolit nasadit vpravdě astronomické ceny. Pokud se náhodou na kongres letos chystáte a ještě nemáte zarezervované ubytování, přejeme opravdu hodně štěstí! 

Letošní ročník se podle organizátorů ponese zejména v duchu prezentace a diskuzí o mnoha technologiích doprovázejících právě svět mobilních komunikací (nejrůznější aplikace, 5G, sociální sítě, marketing apod.). Výrobci mobilních telefonů samozřejmě předvedou své nejnovější modely, ale nějakou skutečně převratnou novinku zde letos čekat nemůžeme. Asi nejzajímavější akci si připravila společnost LG, která na několika místech v Barceloně rozmístí pět kusů svého nejnovějšího modelu a kdokoliv je najde, může je považovat za dárek od této jihokorejské společnosti. Půjde prý o místa, kde se vyskytují zejména místní obyvatelé, neboť LG celou akci zamýšlí zejména jako poděkování Barceloně za hostitelství kongresu. Naopak tradičně se kongresu nezúčastní společnost Apple, která k prezentaci svých nových modelů používá výhradně vlastní akce. Stejně tradičně se i letos na konci února budou v Barceloně konat první letošní testy vozů Formule 1. Barcelona tak bude vskutku plná technologických špiček. Ostatně na plánu je i zajímavé provázání obou událostí, neboť jedním z řečníků na letošním MWC by měl být španělský pilot F1 Fernando Alonso.


Na závěr nesmíme opomenout politický rozměr celé akce. MWC totiž tradičně vábí účast místních politických špiček a pravidelně sem jezdí i španělský král Felipe VI. Ten do Barcelony zamíří na slavnostní zahájení i letos. Bude to jeho první oficiální návštěva Barcelony od katalánského referenda z 1. října 2017 (naposledy byl král v Barceloně na konci srpna téhož roku) a dá se očekávat, že jeho přítomnost bude trnem v oku mnoha zastáncům nezávislosti. Vzhledem ke svému postoji k událostem z 1. října se král nemůže těšit ani na vřelé uvítání místních politiků. Zatímco ještě vloni se slavnostní zahájení odehrálo za účasti krále, katalánského premiéra i barcelonské starostky (viz foto), letos je Puigdemont v exilu a starostka Ada Colau předem avizovala, že se zúčastní jen nezbytně nutných aktů. Od španělského krále se samozřejmě neočekává podpora katalánské nezávislosti, nicméně po jeho jasné podpoře krvavého policejního zákroku v průběhu říjnového referenda řady jeho fanoušků v Katalánsku ještě víc prořídly.



Politické elity na zahájení MWC 2017. Zleva: starostka Barcelony Ada Colau, předsedkyně kat. parlamentu Carme Forcadell, katalánský premiér Carles Puigdemont, španělský král Felipe VI. a španělská vicepremiérka Soraya Sáenz de Santamaria (Foto: www.elconfidencial.com)

11. 2. 2018

11/02/1939: Vlakové neštěstí v Sarrià

Vůbec nejhorší zdokumentované vlakové neštěstí v katalánské historii se odehrálo 11. února 1939 v Barceloně, jen dva týdny poté, co město obsadily frankistické oddíly. Právě dobová kulisa v podobě všemocného frankistického režimu, jemuž po pádu Barcelony chybělo už jen pár týdnů k dovršení své nadvlády nad Španělskem, znamenala faktické utajení celé nehody na dlouhé desítky let.

Ačkoliv dodnes nejsou příčiny celého neštěstí přesně známy, podle historika Carlese Salmeróna se celá událost udála přibližně takto: "Zmiňovaný vlak na lince z Terrassy do Barcelony projel bez zastavení tunelem pod pohořím Collserola, odkud se cesta do Barcelony už jenom svažuje. Pravděpodobná nefunkčnost brzd způsobila, že vlak tedy mezi stanicemi Peu del Funicular a Sarrià začal nabírat na rychlosti, a tak při příjezdu do stanice Sarrià některou svojí vykolejenou částí nekontrolovatelně narazil do zde stojícího vlaku v opačném směru, do něhož právě nastupovali lidé. Část vlaku pak údajně pokračovala ještě dál až do stanice Sant Gervasi, kde se zastavila o další zde stojící, naštěstí prázdný vlak. Řada lidí prý přišla o život tak, že mezi stanicemi Sarrià a Sant Gervasi vyskočili z vlaku, další mrtví byli výsledkem finální srážky".


Při nehodě zahynulo celkem 32 osob a další 130 bylo zraněno. Jak už bylo řečeno, tehdejší frankistická administrativa se snažila celé neštěstí v rámci možností ututlat, a tak se v lokálním tisku objevily jen kusé a nejasné zprávy, které v tom nejdetailnějším pojetí hovořily o několika málo mrtvých. Nehoda podobných rozměrů by samozřejmě pro nově nastupující režim byl jen další nepříjemností v právě končící válce. Výše uvedené počty mrtvých a zraněných dnes známe jen díky statistikám z nemocničních archivů. Široká veřejnost se o rozsahu a vážnosti nehody z 11. února 1939 dozvěděla prakticky až po konci Frankova režimu, tedy s několika desítkami let zpoždění. Podobný přístup k neštěstím takového rozsahu je ale vlastní většině autoritativních režimů, s čímž máme osobní zkušenost i v Československu. Historik Carles Salmerón, který neštěstí zmiňuje ve své knize El tren de Sarrià (1988), navíc válečné časy i frankistickou administrativu obviňuje z nepřímého zavinění celého neštěstí: "Společnost Ferrocarrils de la Generalitat de Catalunya byla po vstupu frankistických jednotek do města zmilitarizována. Kontrolu převzaly vojenské složky poté, co společnost zbavily všech zbývajících politicky nevyhovujících zaměstnanců. Společnost tedy v té době disponovala minimem zkušeného personálu. Vzhledem k probíhající občanské válce také v letech 1936-1939 neprobíhala žádná údržba kolejí či vozového parku společnosti. Všechny tyto faktory jistě při neštěstí hrály svou roli".


Záběry z nehody poblíž stanice Les Planes v dubnu 1925 (Foto: Mundo Gráfico)

Co do počtu mrtvých a zraněných jde nejspíš o největší zdokumentované železniční neštěstí na katalánském území. Díky své průmyslové minulosti bylo Katalánsko již od poloviny 19. století protkáno mnoha železničními tratěmi, proto zde také ve srovnání se zbytkem Pyrenejského poloostrova častěji docházelo k podobných nehodám. První velká smrtelná nehoda byla v Katalánsku zaznamenána v říjnu 1863, kdy při pádu mostu u města Hostalric zahynulo 21 osob. Větší nehody s jednou či dvěma desítkami mrtvých se pak opakovaly pravidelně skoro každou dekádu až do konce španělské občanské války. Mezi ty nejznámější patří třeba ta u Riudecanyes (listopad 1907, pád mostu, 22 mrtvých) nebo velké neštěstí, které se odehrálo na stejné trati jako to z roku 1939 (duben 1925, Les Planes, 16 mrtvých). K tomu asi největšímu, avšak prakticky nezdokumentovanému neštěstí na katalánském území došlo v září 1938 poblíž železniční stanice Martorell - před devátou hodinou večer se tam za silného deště srazil nákladní vlak s osobním. Ani tato nehoda takřka nepronikla na stránky médií, které v době válečného konfliktu svírala přísná cenzura. Proto odhady počtu obětí této tragédie kolísají mezi 30 a 60, přičemž zraněných mohly být až dvě stovky cestujících.


Nicméně ani v posledních dekádách není cestování vlakem po Katalánsku zárukou 100% bezpečí. V únoru 1977 došlo k velkému vlakovému neštěstí u města Sant Andreu de la Barca (22 mrtvých) a v prosinci 1979 k podobně tragické události došlo asi kilometr od města Franqueses del Vallès (19 mrtvých). Z posledních let musíme zmínit i tragický incident, k němuž došlo o svatojánské noci roku 2010 na nádraží v Castelldefels. Půl hodiny před půlnocí totiž tamní nástupiště zaplnili lidé vystupující z regionálního vlaku. Někteří z nich si chtěli zkrátit cestu přes kolej, po které v té chvíli projížděl rychlík z Alicante do Barcelony. Výsledkem bylo 12 mrtvých lidí ve věku 16-28 let. Na závěr ještě doplňme, že na Pyrenejském poloostrově došlo i k jednomu z největších železničních neštěstí všech dob. Došlo k němu 3. ledna 1944 ve španělské provincii León, nedaleko vesnice Torre del Bierzo. V tunelu poblíž místní vlakové stanice se srazily dva vlaky, do nichž později narazil ještě jeden nákladní. Celý tunel se rázem proměnil ve žhnoucí peklo. I v tomto případě frankistická vláda rozměr celého neštěstí značně umenšila, když zpočátku hovořila o 58 obětech, i když pozdější dokumenty hovoří o minimálně 200 obětech. Podle odborníků na danou problematiku ale celkových obětí tragédie mohlo být mnohem víc, neboť podle dobových informací byly vzhledem k vánočním svátkům dosti plné. Nejčastěji se dnes uvádějí cifry mezi 200 a 500 oběťmi.

5. 2. 2018

Patates braves BCN

Patatas bravas (něco na způsob opékaných brambor) patří k nejtypičtějším španělským tapas. Tyhle malé chuťovky se servírují v barech po celém Španělsku, ale jelikož se zde věnujeme především katalánským záležitostem, povíme si dnes něco málo o katalánských variantách tohoto pokrmu a především - zamíříme na ty nejlepší patates braves (cat) v Barceloně!

Tak jako všechny tapas i patatas bravas jsou vhodným drobným jídlem ke sklence vína či piva v baru. Nejčastěji se podávají s omáčkou salsa brava, jejíž složení záleží hodně na daném regionu, ačkoliv vždy jsou její součástí rajčata a něco pikantního. V Katalánsku se pak kromě salsa brava tyto brambory podávají i s typicky katalánským produktem - salsa allioli. Tato omáčka se vyrábí v hmoždíři smícháním rozdrceného česneku, olivového oleje, vaječných žloutků, trošky citronové šťávy a špetky soli. Dnes jde vlastně již o mezinárodně známou záležitost, která má svůj původ někde na jihu Francie ještě v dobách, kdy tamní území bylo historickou Okcitánií. Jinými slovy, opět jde o něco, co vzniklo už hodně dávno a co je dnes sporem o původ mezi mnoha národy (tak jako třeba crema catalana nebo ve středu Evropy řízky). Kromě toho ale v barcelonských barech frčí i salsa rosa na bázi majonézy a kečupu a celá řada dalších kreací na bázi ingrediencí omáček předešlých.

To tedy jen pro stručný úvod. Nás ale ze všeho nejvíce zajímá, kde si tyto typické tapas dát v Barceloně. Tak jako již téměř ve všem i s touto touhou nám dnes nejlépe poradí internet. Již mnoho let se těší velké popularitě speciální a pravidelně aktualizovaný blog zaměřený na patatas bravas v barcelonských barech: BravasBCN.com. Již 10 let se jeho tvůrci vydávají do barcelonských barů ochutnávat tamní patatas bravas, jejichž systém hodnocení mají za ta léta důkladně propracovaný. Pokud umíte španělsky, můžete to sami posoudit, i když pravdou je, že každý má samozřejmě zcela jiné chutě. My se na následujících řádcích zaměříme na desítku barcelonských podniků s těmi nejlepšími bramborami, přičemž do značné míry budeme vycházet právě z hodnocení expertů z BravasBCN.com a dalších lifestylových serverů, nicméně na konkrétní (ovšem zcela nezávazné) pořadí bude mít určitý vliv i naše také již desetiletá zkušenost. Tak dobrou chuť! :-)

Bar Delicias ve čtvrti El Carmel (2017)

TOP 10 PATATES BRAVES V BARCELONĚ
  1. BAR TOMÁS (c/Major de Sarrià, 49): Podle mnoha milovníků tohoto druhu tapas budou zbylé podniky v tomto žebříčku už jen do počtu. Bar Tomás ve čtvrti Sarrià je již roky tím nejvyhlášenějším podnikem co se patates braves týče. A to do té míry, že v poslední době vyvolávají čím dál častěji onen klasický postoj - buď je milujete nebo nesnášíte. Nic mezi tím. Přitom bar samotný není ničím jiným zvláštní a dokonce ani ta obsluha za moc nestojí. Ale místní patates braves jsou zkrátka jedinečné a neopakovatelné. A hlavně za ty roky už tak profláklé, že je zkrátka povinností si konečně ten výlet do Sarrià někdy udělat. Dnes jsou braves v Baru Tomás součástí mnoha průvodců po Barceloně, což se ale za ty roky přeci jen krapet projevilo na ceně. Otevřeno mají vždy od pondělí do soboty odpoledne a večer.
     
  2. LAS DELICIAS (c/Mühlberg, 1): Poměrně dlouho šlo o místo pro skutečné znalce a obyvatele čtvrti El Carmel daleko od centra Barcelony. A to o něm ve svých knihách básnil barcelonský spisovatel Juan Marsé již před padesáti lety. Dnes je tento stále ještě velmi typicky vyhlížející i fungující bar častou zastávkou návštěvníků kopce Turó de la Rovira, odkud jsou asi nejkrásnější výhledy na město. Místní nedají na zdejší produkty dopustit, i když řada fajnšmekrů z centra zdejší braves považuje za až příliš rustikální. A pravdou také je, že v praxi tu vlastně ani žádné patates braves nedostanete, neboť místní specialitou jsou tzv. patatas suizas s vynikající ale nepálivou kombinací allioli a romesco. Je jich velikánská porce za relativně dobrou cenu (3,50 €) - bohatě postačí na večeři. Dobré tu mají všechno, ale brambory zůstávají i nadále tím nejžádanějším.
     
  3. SENYOR VERMUT (c/Provença, 85): V posledních třech letech si zdejší braves získaly nevídanou oblibu, a tak je Senyor Vermut nyní mnohými považován za číslo 1 mezi všemi barcelonskými podniky nabízejícími patates braves. Kromě skvělé chuti nadchne i fakt, že jedna porce je tu za necelá 3 €, což je na barcelonské poměry už docela výjimečná cena.
     
  4. BAR OMAR (c/d'Amigó, 34): Velký objev uplynulého roku se nachází v obvodu Sarrià-Sant Gervasi, nedaleko od Plaça de Francesc Macià. Nadchne především šafránovou verzí omáčky allioli a na barcelonské poměry opět nízkou cenou (3,50 €). Na stránkách BravasBCN.com zaujímají v současnosti třetí příčku.
     
  5. BAR DEL PLA (c/Montcada, 2): Načančaný lokál a superturistická zóna. S tím se při návštěvě tohoto podniku budete muset smířit. Ale i tak to tu stojí za návštěvu a ceny nejsou na centrum Barcelony až tak příšerné. Jejich hlavní devizou jsou kvalitní suroviny, naopak většina odborníků kritizuje nedostatečnou pikantnost místní "divoké omáčky".
     
  6. SEGONS MERCAT (c/Balboa, 16): "Jen o trošku křupavější a byly by k nerozeznání od baru Tomàs," alespoň tak se o nich vyjadřovala stránka BravasBCN.com. Na rozdíl od vítězů ze Sarrià vás zde obslouží v poněkud modernějším a pro mnohé i příjemnějším prostředí, nicméně za posledních pár let se ve městě objevila řada nových protivníků, a tak zdejší braves již do první pětice nepatří, a to i kvůli relativně vysoké ceně za porci (4,75 €).
     
  7. EL BAR (c/Calàbria, 118): Kreativní pojetí, originální výběr omáček a kvalita brambor - tyto tři vlastnosti charakterizují produkty podniku s velmi jednoduchým názvem již několik let. El Bar platí za hojně doporučovaná místa, neboť na jeho zařazení do top žebříčků barcelonských patates braves se shoduje většina místních lifestylových periodik. Otevřeno vždy odpoledne a večer kromě pondělí.
     
  8. LA ESQUINICA (Passeig de Fabra i Puig, 296): Podobně jako v případě Tomáse i La Esquinica se nachází poněkud daleko od většiny turistických tras. O to autentičtější prostředí vás v takových podnicích čeká. Žádný šmejd pro turisty, ale poctivé tapas pro místní. Oproti největšímu barcelonskému šampionovi má La Esquinica i dvě nezanedbatelné výhody. Je snáze dostupná metrem a podle hostů je zde personál mnohem přívětivější. Cena stále velmi příznivá (3,60 €).
     
  9. ELSA Y FRED (c/Rec Comtal, 11): Elsa y Fred patří mezi řadu novějších gastrobarů v centru města, a tak se často dostává do hledáčku lifestylových magazínů. Když si ale trochu odmyslíme tento posh původ slávy místního podniku, je třeba přiznat, že jejich braves jsou excelentní a rozhodně asi ty nejlepší, na které můžete v Bornu natrefit. Výhodou je i fakt, že tu mají otevřeno denně od rána do noci. Porce přijde na 4,50 €. Kromě braves si pozornost zaslouží i další místní tapas, kupříkladu tuňákový burger.
     
  10. MONTESQUIU (c/Mandri, 56): Samozřejmě bychom sem mohli nacpat ještě další desítku podniků, ale i na základně vlastní zkušenosti přeci jen desáté místo věnujeme podniku Montesquiu, který byste opět marně hledali v některé z turistických zón. Podnik poblíž Plaça de la Bonanova funguje již od roku 1952 a vždy byl vzhledem k zóně, v níž se nachází, tak trochu posh záležitostí. Paradoxně ale právě tady najdeme jedny z nejlevnějších (2,60 €) a nejlepších braves v celé Barceloně. A rozhodně si tu odpočinete od turistů, ačkoliv místních je tu vždy spousta.

2. 2. 2018

02/02/1428: Největší katalánské zemětřesení

Katalánsko nepatří mezi oblasti s velkou seismickou činností. I přesto zde dojde přibližně k 800 otřesů ročně, ačkoliv drtivá většina z nich nedosáhne ani druhého stupně Richterovy škály, takže je ani nepocítíme. Podle dostupných statistik se v Katalánsku jen asi 5x do roka odehraje zemětřesení o síle alespoň 3 stupňů Richtera a přibližně jednou za 30-50 let se vyskytne skutečně významnější otřes o síle nad 5 stupňů Richterovy stupnice. Mezi poslední významné otřesy patřila kupříkladu zemětřesení ve Val d'Aran (1923) a Montseny (1927), která se sice obešla bez obětí, zato však s velkými materiálními škodami, nebo to na tarragonském pobřeží v roce 1995 (4,6 stupně) či poslední ze září 2004 (4 stupně), které mělo epicentrum pod obcí Queralbs. A ačkoliv je tato vesnička v současnosti oblíbenou odpočinkovou destinací mnoha bohatých Katalánců, z pohledu zemětřesného je Queralbs určitě tím nejméně bezpečným místem v Katalánsku - hned si povíme proč.

Většina opravdu významných katalánských zemětřesení se odehrála ve známé sopečné oblasti la Garrotxa, na jih od Pyrenejí, kde se nachází několik desítek vyhaslých či spících vulkánů. Ačkoliv byly zdejší sopky aktivní naposledy před několika desítkami tisíc let, zdejší podzemí si přeci jen žije svým vlastním životem - proto nepřekvapí, že většina významných katalánských zemětřesení se koncentrovala právě sem a do blízkých pyrenejských údolí. Tím prvním zdokumentovaným jsou otřesy z noci na 3. března 1373. Epicentrum se nacházelo někde mezi oblastí Ribagorça a Val d'Aran, nicméně následky byly patrné až v Barceloně či ve Francii. Zemětřesení o síle 6,1 stupně za sebou nechalo několik pobořených zvonic a prakticky zničilo vesničku Montclús. Podobné škody napáchalo i zemětřesení z noci na 25. května 1448 s epicentrem mezi městy Cardedeu a Llinars del Vallès. 


Žádné z nich ale nedosáhlo ničivosti velkého zemětřesení ze 2. února 1428. Již v únoru 1427 došlo k drobné aktivitě v již zmiňované oblasti la Garrotxa. Dle dobových kronikářů se v okolí městečka Amer dokonce několik lidí otrávilo toxickými plyny a i ve více než 100 km vzdálené Barceloně byly cítit zcela nepatrné záchvěvy. Byla to však jen nenápadná předehra k tragické události o rok později. Zemětřesení z 2. února 1428 mělo své epicentrum pod nám již velmi dobře známou vesnicí Queralbs, která po otřesech o síle 6,5 stupně Richterovy škály přestala existovat. Nevídaně silné zemětřesení bylo pořádně cítit i ve vzdálené Barceloně, kde popraskaly městské hradby a došlo i k jedné z nejznámějších událostí spojovaných s touto tragédií: Otřesy přišly mezi osmou a devátou hodinou ranní, kdy se mnoho lidí nacházelo v kostelích na ranní mši. Konkrétně v Barceloně lidé v panice vybíhají na ulici, první domy se sunou k zemi, ale ušetřeny nejsou ani na první pohled bytelné stavby. V kostele Santa Maria del Mar, slavné "Katedrále moře", kvůli otřesům praskne obří rozeta. Kusy zdiva a skla padají dovnitř kostela, v němž se tísní lidé. Padající trosky usmrtí takřka 30 osob a další desítky jich zraní...


Následky otřesů jsou brutální zejména na severu země. Zřítí se řada kamenných kostelů či jejich částí. O přesném počtu obětí kolují jen dohady, ale většina historiků hovoří o více než tisícovce mrtvých. Nejhůře postiženými oblastmi jsou kromě vesniček Queralbs a Tortellà, které mizí z povrchu zemského i s většinou svých obyvatel, města Puigcerdà a Camprodon, kde se zřítily kostely právě uprostřed mše. Známé kláštery v Ripoll a Sant Joan de les Abadesses přicházejí o zvonice. Některé části regionu se ocitnou odříznuté od světa, neboť otřesy poškodily i některé komunikace a zejména mosty. Část infrastruktury bude obnovena až po několika dekádách, což je i případ rozety ze Santa Maria del Mar. Přímý následek zemětřesení je ostatně dodnes patrný na domě číslo 6 v carrer Sant Domènec del Call v historickém centru Barcelony. Tento dům pochází z 12. století a je považován za vůbec nejstarší svého druhu v katalánské metropoli. Když projdete kolem a pořádně si ho prohlédnete, nesporně vás upoutá jeho mírný náklon dopředu. Ten způsobily právě otřesy z 2. února 1428. Dům se pohnul, ale k zemi se neporoučel. 


Na závěr nutno dodat, že v 15. století bylo Katalánsko mnohem méně zalidněné a relativně zdecimované neustále se opakujícími morovými ranami. Kdyby se zemětřesení o podobné síle opakovalo dnes, jen v Barceloně by se k zemi poroučely možná stovky budov a o mrtvých bychom mohli jen spekulovat...