13. 1. 2015

Ramon Mercader: Vrah Lva Trockého

Katalánci, kteří způsobí nějakou celosvětově významnou dějinnou událost, nebo se k ní alespoň nachomýtnou, mají též místo v naší rubrice Osobnosti. Nejnovějším příkladem by mohl být kupříkladu Jordi Mir, potomek katalánských rodičů, kteří během frankismu utekli do Paříže. Právě jeho video, jež zachycuje nelítostnou vraždu bezbranného ležícího policisty, se stalo jedním ze symbolů tragického útoku na redakci Charlie Hebdo. Dnes však bude řeč o Katalánci, jenž se do světových dějin zapsal vraždou Lva Trockého.

  
Ramon Mercader, 1956 (Foto: EFE)
Mluvit vlastně budeme spíše o rodinném klanu. Celým jménem Jaume Ramon Mercader del Río (1913 - 1978) se narodil v Barceloně do dobře situované rodiny patřící ke katalánské podnikatelské elitě. Již od mládí na Ramona měla velký vliv jeho matka, Caridad del Río (1892 - 1975). Ta pocházela z Kuby, nicméně roku 1906 se s rodiči přestěhovala do Barcelony. O pět let později si vzala průmyslníka Pau Mercadera, jemuž porodila celkem pět dětí. Caridad byla od přírody dobrodružná, kosmopolitní a dosti impulzivní žena. To mělo pravděpodobně dost neblahý vliv na ono manželství, i když určitě nepomohly ani podivné sexuální choutky katalánského průmyslníka.

Caridad nebyla zrovna vzornou matkou a svůj čas trávila raději v pochybných podnicích, v nichž se sjížděla morfinem. K tomu všemu si dopřála románek s francouzským letcem Louisem Delrieuem, který byl pravděpodobně i otcem jejího nejmladšího syna Lluíse. Pau Mercader se snažil zabránit společenskému skandálu tím, že ženu nechal zavřít na nějakou dobu do blázince. "Léčba" elektrošoky a studenou sprchou v ní jen prohloubila nenávist k Mercaderům a všeobecně ke všem příslušníkům buržoazie. Po sérii dalších problémů, mezi nimiž bychom našli i pokus o sebevraždu, se Caridad usadila v Paříži. Tam začala silně koketovat s komunismem. Po vyhoštění z Francie (1935) se stala členkou Katalánské komunistické strany a jako jedna z prvních milicionářek se vydala bojovat na frontu proti frankistům. Ve válce byla těžce zraněna, avšak posloužila komunistům jako skvělý příklad milicionářky absolutně oddané své ideologii. Ještě během občanské války se účastnila i důležité cesty do Mexika, kde měla nakoupit zbraně potřebné k porážce frankistických oddílů.


Právě zde se opět vrátíme k Ramonu Mercaderovi. Ten byl stejně jako jeho matka v té době spolupracovníkem sovětské organizace NKVD, později také špionem ve službách KGB. Podle většiny historiků měla klíčovou úlohu v Ramonově službě stalinistům právě jeho matka, která svou lásku ke Straně demonstrovala například tím, že se pravidelně ukládala ke spánku se Stalinovým portrétem na nočním stolku. V podobném duchu pak vychovávala i své děti. Onen fanatismus matku a syna spojil v důležitém úkolu, k němuž byli povoláni v létě 1940.


Jak dobře víme, po smrti Lenina v Sovětském svazu došlo ke konfrontaci různých ideových křídel - stalinistů a trockistů. Představitel poražených - Lev Trockij - byl nucen se uchýlit do exilu, aby unikl před Stalinovými čistkami. Nakonec se mu příjemným útočištěm stalo Mexiko. Nějakou dobu pobýval ve čtvrti Coyoacán v domě malířky Fridy Kahlo, s níž měl milostné pletky, a tak se musel stěhovat o pár domů dál. V květnu 1940 ho ale i zde našli Stalinovi agenti a Trockij jen zázrakem unikl smrti. Stalin měl v záloze jiný plán, a tak se na scéně objevuje Ramon Mercader se svou matkou. Mercader v Mexiku působí pod krycím jménem Jacques Monard a jako údajný syn francouzského diplomata se dokáže dostat až k Trockému. Osudného 20. srpna 1940 je do Trockého vily v Coyoacánu pozván na schůzku. Během ní Mercader/Monard zaútočí na exulanta cepínem, avšak nejedná se o zcela povedený útok, protože oběť nezemře ihned a Mercader je zadržen Trockého hlídači. V autě před vilou zatím čeká jeho matka s dalším agentem NKVD - když zjistí, že došlo k zádrhelu, okamžitě odjíždějí a nechávají Ramona Mercadera napospas policii.


   
Policejní záznamy Ramona Mercadera
(Zdroj: New American Library)
I když je Trockému okamžitě věnována nejlepší možná péče*, rána cepínem do hlavy se druhého dne ukazuje být smrtící. Úkol byl tedy splněn. Caridad Mercader dostala za svou účast ve vraždě Lva Trockého Leninův řád, pro Ramona byl zase připraven čestný titul Hrdina Sovětského svazu. Musel si na něj však počkat 20 let v mexickém vězení. Nutno dodat, že velkou část trestu si odseděl jako Jacques Monard - jeho pravá totožnost a tím pádem i skutečný motiv Trockého vraždy byly odhaleny až později. Po propuštění z vězení žil Mercader nějakou dobu na Kubě, v Československu a v Moskvě. Zemřel na rakovinu v roce 1978. Caridad del Río žila i roky následující po smrti Trockého svým obvyklým nomádským životem. Pobývala střídavě v Mexiku, Francii na Kubě či v Sovětském svazu - vždy věrna komunismu, který ji provázel až do její smrti v Paříži roku 1975.


*Shodou okolností oním pečujícím doktorem byl Wenceslau Dutrem Domínguez (1909 - 1979), katalánský lékař a farmaceut, který též musel ze Španělska odejít do exilu. Dlouhé roky prožil právě v Mexiku, nakonec se ale dočkal pádu Frankova režimu a dožil v rodné Barceloně.



5. 1. 2015

Catalunya 2015

Pro Katalánsko byl rok 2014 rokem symbolickým. Kromě 300. výročí pádu Barcelony (11/09/1714) letos Katalánci dostali šanci opět se trochu přiblížit svému snu o nezávislosti. Již třetím rokem po sobě se jich 11. září více než milion dokázalo zorganizovat a poklidným způsobem dát najevo svou touhu po samostatném státu. Ještě mnohem víc se jich pak účastnilo lidového hlasování o budoucím směřování Katalánska. Ačkoliv španělská vláda kladla té katalánské jednu překážku za druhou, i tak se nakonec značně improvizovaného hlasování zúčastnilo přes 2 300 000 obyvatel Katalánska (z nichž 81% se jasně vyslovilo pro nezávislost).

To zní pozitivně. Ale není ve skutečnosti to až tak velký posun není. Je sice úžasné, že se i přes nepřízeň centrální vlády obyvatelé Katalánska dokázali zorganizovat k uspořádání takové události, nicméně onomu hlasování chyběly dvě zásadní věci. První z nich byla legitimita - to se však vědělo dlouho dopředu, i když média tento proces stále srovnávala se skotským referendem. Jinými slovy, zatímco v případě Skotska šlo o referendum, které posvětila britská vláda a které by v případě vítězství ANO znamenalo odtržení Skotska od Velké Británie, v katalánském případě to tak nebylo a s přístupem současné španělské vlády ani nikdy nebude. I přes úctyhodný počet 2 300 000 hlasujících je toto číslo stále bohužel docela nízké, protože šlo jen o necelých 40 % možných oprávněných voličů. Je jisté, že kdyby účast přesáhla 3 miliony, mezinárodní tlak na španělskou vládu, aby Kataláncům umožnila vyjádřit se stejným způsobem, jako mohli Skotové, by byl mnohem silnější. Bude tedy třeba najít jiný způsob, ale je otázka, jak jednotná se v tomto projeví katalánská politická scéna. Rok 2015 bude pro Katalánsko každopádně zásadní a zajímavý.

Blog Catalunya 2011 má za sebou více než tři roky fungování, takže je možná čas na maličké statistické bilancování. Za tu dobu jsme se dostali na takřka 35 000 návštěv. Pokud vás zajímá, odkud nás nejčastěji sledujete, necelých 25 000 navštívení pochází (nečekaně :-) z České republiky. Dalšími v pořadí zemí, z nichž jsme zaznamenali více než 1 000 přístupů, jsou USA, Španělsko, Slovensko a Rusko. První desítku doplňují ještě Německo, Francie, Ukrajina, Řecko a Velká Británie. Občas ale zavítá i někdo hodně vzdálený, například z Číny, Hondurasu nebo Lesotha.

Od listopadu 2011 se zde objevilo více než 220 článků a další stovky se již připravují. A které články zatím měly největší ohlas? Na závěr tu máme přehled toho nejčtenějšího za poslední tři roky...

1.   Desigual (06/05/2012)
2.   Facundo Bacardí (17/06/2012)
3.   Katalánsko a F1 (12/05/2013)
4.   Katalánské Vánoce (24/12/2012)
5.   GAUDÍ: Park Güell (15/06/2013)
6.   Desigual v Brně (27/10/2012)
9.   El Bulli (15/12/2001)
10. GAUDÍ: Casa Vicens (03/06/2013)

A na úplný závěr ještě jedna novinka: Catalunya 2011 je nyní i na Facebooku! Pro vás je to tedy příležitost, jak být neustále ve spojení se vším novým či aktuálním, co se týká Katalánska. Vše hezky česky. Vše nejlepší a splněné sny v roce 2015! Visca Catalunya!