20. 8. 2014

Palauet Albéniz

Na dnešní tváři barcelonského kopce Montjuïc se historicky podepsaly především dvě celosvětové akce - Exposició Internacional de Barcelona (Světová výstava) 1929 a Olympijské hry 1992. Nejvýraznější památkou na první ze zmiňovaných akcí je dnes areál výstaviště v čele s turisty milovanou Font Màgica a emblematickou budovou Palau Nacional, v níž nyní sídlí Museu Nacional d'Art de Catalunya (MNAC). Světová výstava z roku 1929 však Barceloně zanechala i jednu krásnou leč nenápadnou stavbu, která je bujnou vegetací poměrně dobře skryta zrakům turistů. Barcelonské sídlo španělské královské rodiny - Palauet Albéniz.

Palauet Albéniz (2014)
Tento královský letohrádek ve stylu neoklasicismu byl na Montjuïcu vystavěn právě s ohledem na Exposició Interancional de Barcelona 1929. Plánů se ujmul tehdejší královský architekt Juan Moya, jenž budovu navrhl přesně podle gusta tehdejších španělských Bourbonů. Při této příležitosti je třeba připomenout, že španělský král v té době již několik let sídlem pro své příležitostné návštěvy v katalánské metropoli disponoval. Na okraji města stojící honosný Palau Reial de Pedralbes však královskou rodinu plně neuspokojoval. Světová výstava 1929 se tak ukázala být skvělou záminkou k přestěhování se více do centra dění. Vzhledem k prestiži Světové výstavy bylo ostatně nutné, aby král pobýval co nejblíže výstavnímu areálu, čemuž budovaný letohrádek skvěle vyhovoval. Oficiálně byl Palauet Albéniz (tehdy ještě známý jako Pavelló Reial de Montjuïc) inaugurován králem Alfonsem XIII. 5. října 1929 a až do konce Světové výstavy sloužil jako královská rezidence a místo konání důležitých diplomatických recepcí.

Po konci akce se barcelonskou královskou rezidencí opět stal palác v Pedralbes*. Z letohrádku na Montjuïcu se mělo stát muzeum hudby - idea však zůstala ideou. Zanechala po sobě jen dodnes patrnou památku, svůj současný název - Palauet Albéniz. Ten souvisí s bustou slavného katalánského hudebního skladatele a pianisty Isaaca Albénize, kterou se sem barcelonští radní rozhodli instalovat na počátku 30. let minulého století. Od té doby již letohrádku schovanému za monumentální budovou MNAC nikdo neřekne jinak než právě Palauet Albéniz.

Dnešní podoba královského letohrádku je nicméně spjatá až s rokem 1970. Tehdy došlo k velké rekonstrukci nejen paláce samotného (přibyly například sochy lvů před vchodem - přemístěné z Pedralbes - či stropní malba od Salvadora Dalího), velkou změnou prošlo především jeho okolí. Původně se totiž v blízkosti Palauet Albéniz nacházely ještě dva výstavní pavilony (Palau de les Missions a Palau d'Art Modern). Hlavně první z nich po skončení Světové výstavy 1929 dosti pozměnil svůj účel. Na konci občanské války sloužil jako provizorní vězení a koncentrační tábor pro poražené republikány, v padesátých letech se z něj stal pro změnu tábor retenční, v němž tisíce imigrantů z jihu Španělska a bez trvalého bydliště v Katalánsku čekaly na to, až je frankistický režim pošle zpátky na chudý jih. Tyto dva pavilony byly tedy zbořeny a původně mnohem menší zahrady královského letohrádku byly rozšířeny do dnešní podoby známé jako Jardins de Joan Maragall.

Právě nádherné a rozlehlé zahrady (pojmenovány po jednom z nejslavnějších katalánských básníků všech dob) jsou dnes skutečnou oázou klidu na jinak turisticky dosti rušném Montjuïcu a zároveň nádhernou kulisou doplňující reprezentativní letohrádek. Kromě mnoha druhů rostlin se zde nachází i několik nádherných alejí, umělá jezírka, tryskající fontány a více než třicítka soch. Zatímco zahrady samotné jsou poměrně šikovně schovány za budovou MNAC, výhledy, které areál nabízí, jsou úchvatné. Zdejší výhled na Barcelonu patří bezesporu k těm nejkrásnějším, které lze v katalánské metropoli najít.

Jardins de Joan Maragall společně s letohrádkem Palauet Albéniz se na Montjuïcu nacházejí přímo mezi mezi budovou MNAC a Olympijským stadionem Lluíse Companyse. Palauet Albéniz i dnes slouží jako oficiální sídlo španělské královské rodiny během její návštěvy v Barceloně, často se také využívá k nejrůznějším společenským akcím. Palác samotný přístupný není, avšak nádherné zahrady si může užít každý. Je ale třeba vždy vystihnout ten správný moment. Otevřeno bývá o víkendech a o svátcích a to vždy od 10 do 15 hodin. Areál má několik vstupních bran, avšak dovnitř se většinou lze dostat pouze tou z ulice Avinguda de l'Estadi, přímo naproti vchodu do Museu Olímpic i de l'Esport Joan Antoni Samaranch.

Jardins de Joan Maragall (2014)
Palauet Albéniz (2014)
Zrcadlový sál (Foto: redescubriendomibarcelona.blogspot.com)
Sál Ramona Casase (Foto: redescubriendomibarcelona.blogspot.com)

Vzhledem k výše zmíněné skutečnosti, že se jedná o královskou rezidenci, není návštěva interiérů Palauet Albéniz možná. K takové příležitosti dochází jen výjimečně, například v rámci každoročních zářijových oslav městské patronky Mercè. Pokud se vám na takovou příležitost nechce čekat, nabízíme alespoň virtuální pohled dovnitř...


*Je třeba dodat, že palác v Pedralbes sloužil španělské královské rodině jen do roku 1931, kdy nastal soumrak Bourbonů a Španělsko se stalo republikou. Monarchie byla formálně obnovena až po smrti generála Franka v roce 1975. Král Juan Carlos I navázal na tradici započatou během Světové výstavy, a tak se Palauet Albéniz od roku 1975 opět stal oficiální barcelonskou královskou rezidencí.


Žádné komentáře:

Okomentovat