10. 4. 2014

Plats bruts

Plats bruts ("Špinavé talíře") je bezpochyby jedním z nejúspěšnějších katalánských seriálů a asi i tím nejlepším katalánským sitcomem v historii. Katalánská veřejnoprávní televize TV3 ho začala vysílat 19. dubna 1999 a do 15. dubna 2002 bylo natočeno celkem 73 přibližně půlhodinových epizod v šesti řadách. Později se také dočkal několika repríz a několik dílů i dabingu do španělštiny. Podle průzkumů sledovanosti vidělo premiéru každého dílu okolo 1 000 000 diváků (share průměrně okolo 35-42%).

Kromě značné popularity u diváků se série těšila i dobrým kritikám. Za celým úspěchem Plats bruts pak stojí především dvojice Joel Joan a Jordi Sánchez, kteří si sitcom vymysleli, zrežírovali (Joel Joan) a zároveň si v něm i střihli dvě hlavní role. To všechno v dokonalé souhře, která je patrná na celkovém výsledném dojmu. Výchozí zápletka je jednoduchá, dva kluci, kteří na první pohled nemají krom jediné dávné záležitosti vůbec nic společného, spolu bydlí v typickém barcelonském bytě ve čtvrti Eixample. Zatímco asi 25letý David (Joel Joan) je bohatým synkem jedné z předních katalánských rodin, jenž touží po samostatném bydlení, o deset let starší Lopes (Jordi Sánchez) je pro změnu nádhernou ukázkou životního ztroskotance, který nakonec Davida akceptuje za svého spolubydlícího, protože sám na nájem nemá. Kromě těch dvou sledujeme i osudy několika dalších postav, například jejich sousedky Emmy, která bydlí v dřevěné nástavbě nad nimi, a tak s kluky sdílí koupelnu, kuchyni i život, Lopesových kolegů z rádia či Davidovy chůvy Carbonell. Kromě brilantně napsaných scénářů a parádně zahraných excentrických rolí Katalánce na Plats bruts vždy bavila i skvěle vyvedená parodie katalánské společenské reality (viz např. kratší z obou videí na konci článku).


Plats Bruts (Foto: tv3.cat)
Jako každý sitcom i Plats bruts vycházejí z poněkud přehnaných situací, reakcí i charakterů postav, avšak jen v míře ideální právě pro tento formát. Z pohledu zahraničního diváka je tento seriál skvělou příležitostí, jak se zdokonalit v hovorové katalánštině, ačkoliv často smíchané se španělštinou. Seriál Plats bruts zároveň nepřímo inspiroval i řadu známějších španělských seriálů jako například Aquí no hay quien viva či La que se avecina. Velkou předností Plats bruts je však i schopnost umět parodovat sebe sama (viz epizoda číslo 29, Tinc meta). Pokud můžeme některé epizody zvláště doporučit (kromě hned prvního dílu, který naleznete na konci článku), byly by to určitě následující: Tinc poder (19), Tinc meta (29), Tinc nació (33), Tinc classe (56) či Tinc ritme (59).


JORDI SÁNCHEZ
  
Jordi Sánchez
(Foto: Facebook)
Jordi Sánchez Zaragoza se narodil 13. května 1964 v Barceloně a po celý život je spojený především se dvěma barcelonskými čtvrtěmi - Montbau a Horta. I když původně tak nějak podlehl přání rodičů a vystudoval na zdravotního bratra, láska k divadlu stejně nakonec zvítězila a i v poněkud pokročilejším věku se rozhodl splnit si sen a nakonec se dal na studia herectví ve známém barcelonském Institut del Teatre. Společně s kamarády ze studií pak založil i divadelní společnost Krampack S. L., která stála u zrodu Plats bruts. Tento seriál herci přinesl i do té doby nevídanou popularitu především v Katalánsku. Jordi Sánchez se však nevěnoval pouze herectví. Již během svých studií začal divadelní hry také sám psát (v některých případech coby spoluautor): Mareig (1992), Krámpack (1995), Sóc lletja (1997), Fum, fum, fum (1998), Excuses! (2002), Mamaaá! (2002), Mitad y mitad (2013), Asesinos todos, El gran día (obě zatím čekají na své uvedení). Řada z těchto her byla přeložena do několika jazyků a uvedena na prknech divadel ve Španělsku, Portugalsku, Chile, Peru, Argentině, Venezuele, Chorvatsku, Švédsku nebo třeba ve Velké Británii. Krámpack a Excuses! byly dokonce i zfilmovány. V roce 2011 díky své celošpanělské popularitě vydal autobiograficky laděnou knihu Humanos que me encontré/Humans que m'he trobat.

I když většina katalánských diváků zná Jordiho Sáncheze především jako Lopese z Plats bruts, kromě pár dalších seriálů (L'un per l'altre, Divinos) si zahrál i v několika celovečerních filmech, např.: Monturiol, el senyor del mar (1992), El perquè de tot plegat (1994), Susanna (1995), Orígens (2000), A la ciutat (2003), Excuses! (2003), Presumptes implicats (2005), Clara Campoamor, la dona oblidada (2011) nebo En fuera de juego (2011). K opravdové slávě po celém Španělsku ho však katapultovala až herecký bonbónek v podobě nezapomenutelného Antonia Recia v seriálu La que se avecina, který běží na stanici Telecinco od roku 2007 (8. řada bude mít premiéru v druhé polovině roku 2014).

JOEL JOAN
  
Joel Joan
(Foto: Facebook)
Joel Joan i Juvé se narodil taktéž v Barceloně, 2. listopadu 1970. Zhruba ve stejné době jako Jordi Sánchez i Joel Joan se dal na studia herectví v Institut del Teatre. V roce 1994 se poprvé výrazně zapsal do povědomí katalánských televizních diváků svým účinkováním v telenovele Poblenou. V tom samém roce byl s Jordim Sánchezem u zrodu již zmiňované divadelní společnosti Krampack S. L. Skvělá spolupráce těchto dvou vyústila právě seriálem Plats bruts, v němž oba ztvárnili hlavní role a Joel Joan se ujmul režie některých dílů. Jako epizodní herec působil Joel Joan v mnoha katalánských seriálech, zahrál si ale také ve filmech jako Excuses! (2003, ten i sám režíroval), Salvador (2006), Mil cretins (2011), Catalunya über alles (2011), 14 d'abril. Macià contra Companys (2011), Volare (2012, avšak mihl se též ve slavném filmu Vicky Cristina Barcelona (2008).

Kromě Plats bruts a zmiňovaného filmu Excuses! režíroval kupříkladu další katalánský seriál Porca misèria (2004-2007), v němž i hrál, v roce 2012 natočil film Fénix 11·23 a v současnosti pilně pracuje na přípravě seriálu El crack, který režíruje a zároveň v něm hraje hlavní roli. El crack by měl mít premiéru v září 2014. V letech 2008 - 2013 byl též šéfem Katalánské filmové akademie (Acadèmia del Cinema Català). Joel Joan patří po celý život mezi známé zastánce katalánské nezávislosti, dá se říct, že z katalánské mediální scény je rozhodně tím nejviditelnějším bojovníkem za katalánskou nezávislost. Tato skutečnost mu ve zbytku Španělska zajišťuje poněkud negativní slávu.





Takřka všechny díly Plats bruts jsou k dispozici na oficiálním YouTube kanálu nebo v archivu TV3, nicméně se dvěma výjimkami. V archivu ani na YouTube nenajdete epizodu číslo 57, Tinc una revelació, která vyvolala polemiku v církevních kruzích, a tak se k ní katalánská televize moc nehlásí, a na oficiálním YouTube TV3 chybí ještě epizoda číslo 25, Tinc pistes.

Žádné komentáře:

Okomentovat