22. 10. 2013

Pau Casals i Defilló

Dnes je tomu přesně 40 let, co zemřel slavný violoncellista, dirigent a velký humanista Pau Casals. Pro Katalánce však znamenal mnohem víc. Byl symbolem obrovské lásky ke své vlasti, neúnavným zastáncem míru a odpůrcem válek. Pro Katalánsko toho udělal mnoho, nejčastěji však i po oněch 40 letech vzpomínáme na jeho projev v sídle OSN z roku 1971. Projev, jenž tehdy pohladil na duši snad všechny Katalánce. Projev, za nějž bude navždy obdivován.

A nějakou tu životní moudrost za sebou již tento muž měl. Pau Casals se totiž narodil na konci roku 1876, takže v době, kdy přednášel zmiňovaný projev, mu bylo 94 let. Rodák z katalánského El Vendrell již odmalička projevoval hudební talent. Tak jako u velké spousty hudebních géniů, i zde za to mohla genetika a k hudbě vedoucí výchova jeho otce, také hudebníka. V pěti letech tak Pau hrál na piano, housle či flétnu a o rok později složil své první skladby. Jeho hudební dráha byla tedy dána již od narození, nicméně až když mu bylo 9, poprvé objevil kouzlo violoncella. Ten nástroj mu natolik učaroval, že od té chvíle Pau Casals věděl, co bude na sto procent jeho životním posláním.

Jen pár let poté se vypravil za svým snem do Barcelony, kde se kromě studia věnoval praxi již od raných let. Jako třináctiletý si přivydělával hraním na piáno v legendárním Cafè Tost na ulici Gran de Gràcia. Jako dvacetiletý se v Barceloně uchytil coby profesor hry na violoncello, zároveň také začal poprvé sólově koncertovat a hrát v orchestru operního domu Liceu. Sláva violoncellisty roste a nové století pro něj znamená řadu koncertních šňůr po Evropě i USA. Se svým nástrojem se nejednou podíval i do Bílého domu. Ve 30. letech 20. století se začíná i plně humanisticky profilovat. V roce 1933 například odmítl hrát s Berlínskou filharmonií kvůli Hitlerovu nástupu k moci. Tento odmítavý postoj - hrát v zemích s autoritářským režimem, kde se porušují lidská práva - Casalsovi již zůstal navždy.

S pádem republiky a nástupem diktátora Franka Pau Casals patřil mezi mnoho Katalánců, kteří se museli uchýlit do exilu. Možná až zde se naplno projevila jeho ohromná láska ke Katalánsku a touha pomáhat všem exilem postiženým krajanům. Po skončení II. světové války se Casals usídlil ve francouzské vesničce Prada (Catalunya Nord) a dlouhé roky odmítal vystupovat kvůli smutku z pokračování Frankova režimu ve své vlasti. Roku 1955 se umělec vydává do Portorika, navštívit zemi, odkud pocházela jeho matka. Portoriko se mu okamžitě zalíbilo, a tak se zde od roku 1957 již natrvalo usídlil. Padesátá léta jsou pro Casalse také obdobím, kdy nejvíce začíná rozvíjet své mírové poselství, ať už besedami či koncerty.

V roce 1958 byl dokonce nominován na Nobelovu cenu míru. V 60. letech se vrátil do Bílého domu, zahrát J. F. Kennedymu, který mu v roce 1963 udělil i jedno z největších amerických civilních ocenění - Prezidentskou medaili svobody. V roce 1971, ve věku 94 let, přišla jeho velká chvíle na půdě OSN. Toho roku složil Hymnu OSN a za své mírové poselství obdržel od OSN medaili. Při té příležitosti přednesl i několik vět, které z něj učinily opravdu nesmrtelnou součást katalánské historie: 

"Nechte mne říct jedno...jsem Katalánec. Katalánsko je dnes jen španělskou provincií, avšak co bylo Katalánsko? Katalánsko bylo tím největším národem na světě. A já vám řeknu, proč. Katalánsko mělo první parlament, mnohem dřív než Anglie. Katalánsko stálo u zrodu Spojených Národů. Všichni katalánští čelní představitelé se v 11. století sešli v jednom francouzském městě - tehdy v Katalánsku - aby hovořili o míru. V 11. století! O míru pro celý svět a proti válce, proti nehumánnosti jakékoliv války. To bylo Katalánsko.

Před celým světem. V době, která pro Katalánsko byla jednou z jeho nejtemnějších epoch. Právě tehdy a takovým způsobem Pau Casals pronesl výše zmíněná slova. Jejich ohromný význam je ostatně cítit dodnes. I 42 let poté tento projev stále dojímá. Dva roky po onom projevu Pau Casals zemřel ve své nové domovině - v Portoriku. Španělska po smrti Franka se již bohužel nedočkal. V roce 1979 však byly alespoň jeho ostatky převezeny zpět do rodné země. Věčně odpočívá na hřbitově v El Vendrell.

Žádné komentáře:

Okomentovat