3. 3. 2013

Sant Medir

Festa de Sant Medir. Dávná tradice, na kterou se těší každičké dítě v barcelonské čtvrti Gràcia a jejím širém okolí. Každý 3. březen jim totiž přinese opravdu mnoho tun radosti. Ne nadarmo je tato slavnost známá jako "dolça festa" (sladká slavnost).

Sant Medir 1915, Vallcarca (Foto: Arxiu Fotogràfic de Barcelona)
Ale nejprve alespoň něco málo o onom svatém: Sant Medir (Svatý Medir) měl být katalánský venkovan, jenž žil okolo roku 303 v jednom z údolí pohoří Collserola, které obepíná dnešní Barcelonu. Ta doba byla pro křesťany v těch místech dost zlá (viz Santa Eulàlia) kvůli řádění římského císaře Diokleciána. Ze stejného důvodu tehdy z Barcelony utíkal například i tamní biskup Sever. Na útěku potkal Medira, kterak opečovává své políčko s boby. Pověděl mu, proč utíká a poprosil ho, aby Římanům řekl pravdu, kdyby se na něj ptali. Po Severově odchodu boby najednou zázračně vykvetly, jako by to byly už měsíce, co je někdo zasadil. Nedlouho poté se přiřítili i Římané a Medir odpověděl zcela popravdě, že když sázel boby, biskupa tudy utíkat viděl. Římané mu však logicky nevěřili, zatkli ho a když dopadli i biskupa, z obou rázem udělali mučedníky.

Podle historiků však reálně žádný Sant Medir neexistoval a jeho postava je inspirována jiným svatým (pravděpodobně Svatým Emeterim z Calahorry) tak, jak to bývalo v oněch dobách běžné. To však nebránilo vzniku legendy. Na počet Sant Medira se v pohoří Collserola vybudovala i malá poustevna, k níž každý rok míří pouť. A tím se už dostáváme ke zmiňované přesladké slavnosti...

Samotná tradice Festa de Sant Medir je stará necelých 200 let. V první polovině 19. století totiž jistý Josep Vidal i Granès, jemuž patřila malá pekárna přímo na ulici Gran de Gràcia, vážně onemocněl. Tento pekař se usilovně modlil právě ke svatému Medirovi, aby tento učinil zázrak a uzdravil ho. A slíbil, že pokud se tak stane, každý rok 3. března podnikne pouť z Barcelony až ke zmiňované poustevně v pohoří Collserola. A tak se také stalo. Vidal i Granès se uzdravil a s rodinou a přáteli se vydal uctít svého svatého patrona. A aby zázračné uzdravení pořádně oslavil, rozdával po cestě  z Gràcie k poustevně v Sant Cugat del Vallès dětem plné hrsti sladkosti!

Úklid po slavnosti Sant Medir na ulici Gran de Gràcia, 2011
Každý rok se přidávalo víc a víc lidí, až se z toho zkrátka stala oficiální tradice. Každoročně 3. březen nadchne především dětičky ze čtvrti Gràcia, které nadšeně obléhají několik ulic, jimiž prochází průvod rozdávající tuny bonbónů, přičemž ta největší sláva se odehrává v centru veškerého gràcijského života, totiž na ulici Gran de Gràcia. Mnoho sladkostí za letu popadá na silnici místo do tašek, deštníků a vůbec všeho možného, do čeho se dá sladká sprška chytit. I tak je to ale pořád jen malá trošku z mnoha tun, které se každoročně na slavnost připravují. Průměrné gràcijské dítko si tak po skončení průvodu domů odnáší minimálně dvě igelitky napěchované sladkostmi. Vždy je cukrovinek každopádně dost na to, aby vydržely až do dalšího 3. března. 

I tak se ale na konci večera po ulicích válí tisíce a možná desítky tisíc sladkostí, rozježděných a rozšlapaných, lepících se na podrážky bot, případně rozmoklé od deště. Takové bonbony radši nebrat. A už vůbec ne ty z prostředka silnice! Průvod na Sant Medir je totiž opravdu stylový, proto ony povozy, z nichž prší sladké štěstí, táhnou opravdoví koně. A ti, jak známo, chodí na záchod doslova kudy chodí... Zkrátka a dobře, jsou i sladkosti, které se vyplatí nechat ležet. Dnešní slavnosti jsou každopádně řádně zprofesionalizované. Jen co se v dáli ztratí zmiňovaný průvod, najedou na Gran de Gràcia a další ulice čistící vozy a do půl hodinky není po nějaké slavnosti ani památky. Jak ostatně ilustrují obrázky z let 1915 a 2011, určitá poetičnost se postupem času vytratila. Na druhou stranu, rozzářené dětské tvářičky se nemění - tuny sladkostí v domácnostech totiž budou ještě dlouho připomínat další vydařený ročník staré gràcijské tradice.





1 komentář:

  1. Zajímavé, hned bych tam zajela ;) Připomnělo mi to podobné slavnosti, co jsem zažila tady v Tampere, sladkosti byly všude, ale házeli je místní maturanti, kteří se v maskách vozili v náklaďácích po městě :)

    OdpovědětVymazat