29. 1. 2013

Sardana

Mezi mnoho tradic, které tvoří katalánskou národní identitu, nyní již neodmyslitelně patří i sardana - katalánský národní tanec. Symbolizuje bratrství, nezávislost a demokracii. Proto se ostatně tančí v kruhu, kde jsou si všichni bez výjimky rovni. I když jde, podobně jako i jinde v Evropě, o záležitost spojenou spíše se staršími generacemi, rozhodně nejde o žádný přežitek z dob minulých. Tradice sardany stále žije, ačkoliv je pravdou, že své největší popularity dosáhla v dobách dávno minulých.

Původ tohoto lidového tance je neznámý. První písemné zmínky o něm máme zhruba ze 14. století, nicméně podle některých teorií je sardana známá na katalánském pobřeží již tisíce let. Faktem je, že podobné tance v kruhu jsou typické nejen pro oblast Středozemního moře, ale můžeme je najít například i v Galicii či Portugalsku. Oproti teorii, že tanec na způsob sardany přinesli do Katalánska Řekové během kolonizace Iberského poloostrova, se pak staví jiná, založená i na lingvistických analýzách. Ta by příchod sardany situovala zhruba do 14. až 15. století ze Sardinie, jež tehdy patřila pod stejnou královskou korunu. Ať už ale původ tohoto tance jakýkoliv, plně za svůj ho Katalánci přijali až ve století devatenáctém.

Tehdy se sardana ustálila do podoby, v jaké ji známe dodnes, především díky hudebníkům jako Pep Ventura. V 19. století raketově nabrala na popularitě i v souvislosti s katalánským národním obrozením. I tanec v takových momentech sehrává důležitou roli při ustanovování národní identity. Důležitým symbolem katalánského odboje vůči Španělsku představovala sardana i během dvou diktatur ve 20. století. Zvláště pak během frankismu, kdy sice sardana byla režimem tolerována, avšak každá taková taneční akce se stala zároveň akcí protestní.

A jak tedy samotný tanec vypadá? Všichni tanečníci se postaví do kruhu a chytnou se za ruce. Následně se už jen řídí hudbou, jíž přizpůsobují své kroky. Taneční kruh je vždy otevřen pro nové příchozí, připojit se může každý, nezáleží na pohlaví, věku ani tanečních zkušenostech. Hudbu má na starosti uskupení zvané "cobla". To hraje především dva druhy melodií - pro krátké či dlouhé kroky. Tvoří ho 9 členů, kteří hrají na dechové nástroje (kontrabas, trombón, trubky...a také speciální katalánské nástroje tenora, tible, flabiol, tamborí a fiscorn). Ve spoustě katalánských měst se pravidelně (každý týden) konají tzv. "aplecs" (setkání tanečníků sardany). 
Více o aktuální formě sardany v dokumentu katalánské TV3...



Žádné komentáře:

Okomentovat