20. 10. 2012

Turó de la Rovira - nejkrásnější pohled na Barcelonu

Dnes se podíváme na další z tajuplných barcelonských míst. Kopec Turó de la Rovira (262 m.) je totiž tajuplný i pro řadu Barceloňanů. Přitom je to místo, odkud nejlépe uvidíte celou Barcelonu. Daleko od všeho hluku a uspěchanosti, daleko od turistů, daleko od civilizace...

Bylo to jednou na konci května, kdy jsem si jen tak vyrazil (pokolikáté již) do Parku Güell. Zvědavost mi však nedala a musel jsem vyzkoumat, kam až vedou ony tajemné schody, které se schovávají před zraky turistů u jednoho z vchodů do onoho Gaudího parku. A tak jsem se dostal až úplně nahoru nad Park Güell...(ne, tam ještě není nebe, ale jen takový malý špinavý plácek). Z něho však startuje klikatící se horská stezka, po níž dojdete až do Carmelu. Pořád se tedy nacházíme v Barceloně, to jen pro připomenutí :-) Na horskou stezku se tady napojují normální ošuntělé ulice chudších barcelonských čtvrtí. Zvolil jsem si tehdy carrer de Mühlberg. Pak už jen stačilo jít pořád dál a dál a včas se podívat nahoru. Turó de la Rovira. Kouzelný kout Barcelony.


Člověk má v sobě odnepaměti zakódováno objevování všeho možného. A tak nezbývalo než šplhat po strmé stráni plné pozůstatků malých domečků. Tady se totiž ještě před 30 lety rozkládal jeden z barcelonských slumů - čtvrť Los Cañones. Vůbec má toto místo bohatou a zároveň pohnutou historii. V dobách, kdy Římané založili osadu Barcino (dnešní Barcelona), tu přebývali jedni z posledních původních obyvatel poloostrova, Iberové. Na dlouhá staletí pak zůstal tento kopec nad Barcelonou zcela opuštěn. I přesto na svou věrnou sousedku nezapomněl a v dobách španělské občanské války (1936 - 1939) byl kopec Turó de la Rovira stanovištěm protiletecké baterie, která měla za úkol chránit katalánskou metropoli před italskými a německými bombardéry... To vše již smyla historie. Poválečné dění je však stále zcela patrné. Během následujících let se Barcelona stala útočištěm pro mnoho Španělů, kteří prchali před hladem převážně z Andalusie a Murcie. Právě tehdy v Barceloně mohutným tempem vznikaly slumy, celé čtvrtě domečků splácaných z toho, co bylo po ruce. Až do konce 80. let 20. století se tady bydlelo. Pohodlí prakticky nulové, ale ten výhled...

Ten kopeček má totiž jednu prostou centrickou výhodu. Je z něj vidět skutečně celá (!) Barcelona. Zatímco z Parku Güell, z Montjuïcu nebo ze Sagrady máte výhled omezen jen na určitá území, z Turó de la Rovira je vidět opravdu všechno, i ty čtvrtě, které jsou jinak právě za tímto kopcem schované. Například prominentní čtvrť Font d'en Fargues, která se rozkládá přímo pod kopcem, avšak z druhé strany, než je...obvyklé.

Mně osobně toto skryté místečko učarovalo od prvního momentu. I když jsou zbytky slumové čtvrti společně s opevněným vrcholkem kopce součásti expozice na volném prostranství MUHBA (Museu d'Història de Barcelona), stále ještě to tu moc lidí nezná. Mezi námi, není se čemu divit, protože to místo nebudí zrovna velkou důvěru, pokud se zde pohybujete sami nebo v pozdních večerních hodinách. Jako první totiž člověka napadne něco jako: "Tohle musí být parádní zašívárna pro všechny ty podivné existence, od feťáků přes děvky až po bezdomovce." Ale není to pravda. Mnohem spíš tu natrefíte na partičku místních studentíků na nějakém pěkném botellónu. V tom horším případě a spíše v denních hodinách zase na močící opilé britské erasmáky. Mnohem častěji tu však nenarazíte na nikoho. A v takovém případě se před vámi otevírá ten úžasný a ničím nerušený 360 stupňový rozhled na celou katalánskou metropoli. Kromě toho se můžete procházet po zbytcích dlaždiček, které kdysi byly něčím obývákem, koupelnou či ložnicí. Kolik lidí tu žilo svůj drsný přistěhovalecký život, na okraji společnosti, s jedinou útěchou dechberoucího výhledu? Kolik lidských osudů navždy tato kulisa poznamenala?

Turó de la Rovira + carrer Marià Lavèrnia


Právě díky tomu, že není vůbec snadné se sem dostat (na nějaké přímé autobusy z Plaça Catalunya nebo metro rychle zapomeňte!), si Turó de la Rovira zachovává svou tajuplnou a osamělou atmosféru i nadále. Perfektně ji navíc doplňuje sousední ulice carrer de Marià Lavèrnia, zapomenutá bohémská ulička. Nebo alespoň taková by měla být... kde jinde tvořit než na samé střeše Barcelony??? Tolik světla a klidu, jen zpěv ptáčků a takřka žádný smog. Prostě idylka v uspěchaném evropském velkoměstě. Tak pokud máte tu možnost, spěchejte tam, než se sláva onoho místa díky tomuto blogu rozkřikne! ;-)

Barcelona z Turó de la Rovira

Žádné komentáře:

Okomentovat