31. 8. 2012

Països Catalans - Catalunya

To nejdůležitější na konec - Katalánsko samotné. Ale zároveň i to nejstručnější, protože o čem bychom si tu pak psali příště... Pojďme se tedy podívat na základní katalánské charakteristiky.

V současnosti je Katalánsko jedním ze 17 španělských autonomních společenství nacházející se na severovýchodě Pyrenejského poloostrova, v historii coby hlavní region Aragonského království šlo o skutečnou evropskou velmoc (13. a 14. století). V roce 1410 však zemřel nakonec bez dědice poslední "katalánský" král Martí l'Humà a to už byl pro bývalou velmoc definitivní konec, jelikož nedlouho poté došlo ke spojení se sousední Kastilií a z tohoto spojení se už Katalánsko nevymanilo. 

A jaká je budoucnost státního útvaru jménem Catalunya? To je ve hvězdách, jak dobře známo, Katalánci jsou horlivými zastánci své nezávislosti a v určité části společnosti je velká touha po svobodném a nezávislém Katalánsku. Problém však je, že toto přesvědčení chybí ve většině  (tedy alespoň 51%) katalánské společnosti... Každopádně jde o téma hojně diskutované a každý týden v podstatě přináší něco nového - například v tomto posledním srpnovém týdnu: nejprve zpráva o určitém průlomu na půdě EU, kde se předseda Evropské komise vůbec poprvé nějakým způsobem zmínil o možnosti katalánské nezávislosti a roli EU v případě, že by se tak stalo (protože by rozhodně bylo co řešit - Katalánsko v EU ano/ne? a tak dále); druhá zpráva již tolik pozitivních ohlasů nezaznamenala, podplukovník španělské armády Francisco Alamán Castro v jednom rozhovoru ohledně potenciální katalánské nezávislosti prohlásil, že armáda nesmí připustit odtržení jakéhokoliv regionu od Španělska a že by se tak stalo jen "přes jeho mrtvolu". Takže vyhrocené to bude vždy.

Girona
Katalánsko má rozlohu okolo 32 000 km2, což je zhruba něco jako Morava, a žije zde přes 7 500 000 obyvatel. Hlavním a největším městem je logicky Barcelona s více než milionem a půl obyvatel, avšak v celé její metropolitní oblasti jich žije více než 3 000 000 (patří sem ještě města jako Badalona, L'Hospitalet de Llobregat, Santa Coloma de Gramenet, ...). Správně je Katalánsko rozděleno do čtyř provincií (Barcelona, Girona, Tarragona a Lleida) a do 41 menších comarques. Kromě bohaté historie má Katalánsko i další potřebné národní symboly - vlajku (la senyera), hymnu (Els Segadors) a samozřejmě i svůj jazyk (katalánština). Co se týče jazykové situace, katalánština je zde samozřejmě spolu se španělštinou řečí úřední, ale místními zákony rozhodně preferovanější. Existují nařízení ohledně katalánských nápisů na výlohách, procentech katalánské hudby v rádiích a dabingu do katalánštiny. Kdybychom se do této regulace trochu víc ponořili, asi by nás lehce poděsila, avšak nesmíme zapomínat na katalánskou situaci. Veliká imigrace způsobila, že na území Katalánska žije mnoho Španělů a dalších více než 100 národností, pro které zkrátka katalánština není rodným jazykem. A když se všude mohou domluvit španělsky nebo i anglicky, proč se učit katalánsky, že? A právě vzhledem k tomu, že Katalánsko není nezávislý stát a nemůže si tak samo nadiktovat, že jedinou úřední řečí jest katalánština (což třeba Německo, Rakousko, Maďarsko nebo Česká republika může), je třeba ten jazyk chránit, jak to jen jde. Jazyk, který se nepoužívá, totiž vyhyne...

  
Ripoll
Mimochodem, Barcelona Televsió nedávno přinesla přehledné statistiky o počtu cizinců žijících v Barceloně. V oněch tabulkách naleznete, který stát má v BCN největší zastoupení a jaké barcelonské čtvrtě jsou nejoblíbenější tím kterým národem... takže pro zájemce, tady to máte!

Katalánsko má všechno - lesy, hory, moře, pláže, velká města s fantastickou architekturou i malé vesničky s fantastickou architekturou, středomořskou kuchyni, spoustu sluníčka... co víc chtít? Koneckonců většina z nás se s Katalánskem poprvé setkala prostřednictvím nějaké té dovolené ve vyhlášených katalánských letoviscích na Costa Brava. Tak kde všude jste asi poprvé mohli být (až narazíte na to své plážové městečko, zakřičte)?... Arenys de Mar, Canet de Mar, Calella, Pineda de Mar (jóóóóó!!!), Malgrat de Mar, Blanes, Lloret de Mar, Tossa de Mar nebo že by až v Palamósu? To bylo na sever od Barcelony, pro ty náročnější je tu ještě jižní Costa Daurada s letovisky jako Salou, Cambrils nebo zábavním parkem Port Aventura. Ale upřímně, za návštěvu stojí také vnitrozemí - krásné město Girona, římské stavby v Tarragoně, klášter ve městě Ripoll, starobylost městečka Besalú, Figueres Salvadora Dalího, kouzelná údolí jako Vall de Boí nebo Vall d'Aran, hora Montserrat se slavným klášterem a spousta přírodních rezervací... To je jen malá ochutnávka z toho, co se dá v Katalánsku (nebo v budoucnosti i na tomto blogu) nalézt. Koneckonců od toho tady jsme... :-)
Sabadell
Barcelona
Lleida
Tarragona


30. 8. 2012

Països Catalans - País Valencià

País Valencià nebo taky Comunitat Valenciana je dalším ze současných španělských regionů a historických regionů Països Catalans. V češtině bychom mluvili nejspíše o "Valencijském společenství", ale pro zkrácení a lepší melodičnost si to zkrátíme jen na "Valencii" (takže budeme muset v textu velice obratně rozlišovat mezi regionem a jeho hlavním městem, ale to se zvládne, protože na to evidentně mysleli už sami valencijští...;-).

Valencie je druhým největším katalánsky mluvícím regionem, v němž žije skoro 5 milionů obyvatel. Hned na úvod si ale připomeňme, že ne všichni mluví katalánsky. Tedy abychom to ještě více zamotali, pokud se setkáte s nějakým radikálnějším obyvatelem tohoto regionu, zjistíte, že tam vlastně nikdo nemluví katalánsky ale valencijsky!

Ale hezky popořadě: na vedlejší mapce vidíte rozdělení Valencie do dvou zón - směrem k západu jsou španělsky mluvící území, na východ katalánsky mluvící území. Valencie totiž byla osídlována v průběhu staletí jak Katalánci tak Španěly a dodnes je to hezky vidět právě na onom rozdělení. Pro praktické hledisko Països Catalans se také tyto španělsky mluvící oblasti do Katalánských zemí nepočítají, podobně jako v jednom z předchozích článků zmiňovaná Fenolleda (Catalunya Nord). Pro shrnutí tedy: katalánština má své dominium hlavně v pobřežních oblastech. Pak ale na scénu vstupuje onen problém s valencijštinou. Valencijština, to je historické a úřední označení katalánštiny v tomto regionu. I když vám místní ultras budou zarytě tvrdit, že je to samostatný jazyk, co nemá s katalánštinou co do činění, faktem zůstává, že jde jen o jeden z katalánských dialektů. Potvrdila to dokonce i nejvyšší jazyková instituce, kterou si ve Valencii stvořili - Acadèmia Valenciana de la Llengua (AVL). Valencijská AVL i katalánský Institut d'Estudis Catalans se shodnou na tom, že jazyk existuje jediný - katalánština.

Historicky se tato území připojila ke Katalánsku opět (jako třeba i v případě Baleárských ostrovů) ve 13. století díky největšímu katalánskému dobyvateli Jaume I. Od té doby po celá čtyři staletí země existovala jako Valencijské království. Od století 18. bylo definitivně vcucnuto pod španělskou korunu. Tam tedy sídlí dodnes, nicméně od roku 1982 má, podobně jako i ostatní comunidades autónomas, svoji vládu a parlament rozhodující na regionální úrovni. Hlavním městem je València, která už má takřka 800 000 obyvatel, dalšími důležitými městy jsou Castelló de la Plana, Alacant a Elx.
Alacant
València je jasným centrem celého regionu. Svým způsobem je to jedno z nejrychleji se rozvíjejících měst na Pyrenejském poloostrově, myšleno především co se týče mezinárodní projekce. Valencia se totiž stává čím dál známější a turisticky vyhledávanější v souvislosti s velkými projekty, které se v posledních letech uskutečnily. Opravdovým symbolem města se stal  především architektonický komplex Ciutat de les Arts i les Ciències, jenž vznikal v letech 1991 až 2005 a je navržený slavným místním architektem Santiagem Calatravou. Komplex tvoří mnoho budov, z nichž každá je architektonickou perlou. Uvnitř pak naleznete různá muzea, kino, operu, výstavní a koncertní prostory... Díky tomuto komplexu se pak València zdá být městem futuristickým. Teď ale troška kritiky. Předně, celý region se kvůli této stavbě brutálním způsobem zadlužil, důsledky onoho zadlužení však vyplavaly na povrch až s ekonomickou krizí ale o to bolestněji. Kromě předraženosti a určité velkoleposti (kterou si prostě město této velikosti nemohlo dovolit) je trošku smutná i skutečnost, že k městskému symbolu a centru turistického i kulturního života nevede metro. Upřímně řečeno, ono není ani v blízkém okolí, v podstatě jediným způsobem, jak se k Ciutat de les Arts i les Ciències dostat, je autobusem... a to ve španělských městech všeobecně není dobrá volba.

Když už jsme u valencijského metra, to je taky docela legrační (a pro obyvatele spíš smutná) záležitost. Tři linky metra - to vypadá honosně. Tak to mají třeba i v Praze. Jenže valencijské metro pokrývá podstatně menší plochu, jezdí v podstatně delších rozestupech a je neskonale dražší. Přiznám se, že jsem zatím neviděl jiná metra než ta evropská, avšak jedny koleje a jedno nástupiště společné pro více linek jsem jinde nenašel. Zkrátka a dobře, valencijské metro působí tak trošku amatérsky.

Dalším z odvážných kroků bylo pořádání závodu F1. València už řadu let pořádá motocyklové závody na okruhu za městem. Pak je ale napadlo přitáhnout do města i F1. A postavit jí i nový okruh. Je fakt, že až tolik stavět nemuseli a nový přístavní okruh je panoramaticky hodně atraktivní. Tady to ale bohužel končí. Závody ve valencijském přístavu se až na letošní výjimku silně nepovedly, byly zkrátka nudné. A to na tribuny a do okolních obchodů a hotelů mnoho těžce platících fanoušků nepřitáhne. Jinými slovy, ekonomický propadák.

Benidorm
Vzhledem k tomu, že jsme trošku moc zacílili jen na hlavní město, necháme si zbytek na nějaký další článek. País Valencià je totiž víc než jen jeho hlavní město (i když ani tady si tolik nepomůžeme a můžeme směle kritizovat dál - třeba o letišti v Castelló :-)). Turistických lákadel je tu spousta. Alacant (Alicante), Gandia, Dénia, Benidorm - to jsou ta nejproslulejší plážová letoviska. V Alacant je větší klid, v Benidormu zase narazíte na německé, holandské a britské důchodce a sedmikilometrovou pláž lemovanou mrakodrapy (na evropské poměry). Ve městě Elx, kousek od Alacant, zase můžete objevovat největší palmový háj v Evropě - okolo 300 000 palem na jednom místě! A spousta dalších míst, o nichž se časem určitě dozvíte i zde. Čím větší region Països Catalans, tím více by se logicky dalo napsat. Jako úvodní charakteristika to zatím postačí, v budoucnu se zaměříme na konkrétní místa, zvyky, zajímavosti a osobnosti. Catalunya 2011 se totiž zabývá všemi Països Catalans bez výjimky!  
Ciutat de les Arts i les Ciències (València)
Ciutat de les Arts i les Ciències (València)


Països Catalans - Illes Balears

Alcúdia (Mallorca)
Dnes se vracíme opět do Španělska. Před námi jsou tři největší katalánsky mluvící země - Illes Balears, País Valencià a Catalunya. Začněme s Illes Balears neboli Baleárskými ostrovy...

Jedná se o seskupení čtyř větších ostrovů a několika malinkých ostrůvků ve Středozemním moři, východně od Katalánska. Pokud se při názvu "Baleárské ostrovy" stále ještě nechytáte, nejedná se o nic jiného než slavné dovolenkové ráje: Mallorca, Menorca, Ibiza (katalánsky Eivissa) a Formentera. Katalánská historie se tu začala psát ve třináctém století za velkého dobyvatele Jaume I., který ostrovy po divokých bitvách ovládl a připojil ke království aragonskému - Mallorca padla takřka ihned v roce 1229, Ibiza se podvolila v roce 1235 a Menorca se stala plně katalánskou až roku 1287, jelikož předtím ještě dlouhá léta místní Arabové požívali určité autonomie, byť již také závislé na aragonském království. Na ostrovech dnes žije okolo 1 100 000 obyvatel, z nichž takřka polovina bydlí v metropolitní oblasti Palma de Mallorca (nebo jen Palma - oni místní politici si s tím jménem každou chvíli hrají...nicméně v zahraničí stále převažuje Palma de Mallorca). Pojďme se ve stručnosti na jednotlivé ostrovy podívat:

Mallorca
Palma (Mallorca)
Je ostrovem největším a nejdůležitějším. Nachází se zde hlavní město, vláda, úřady a drtivá většina populace. Podobně jako ostatní Baleárské ostrovy je to ráj turistů. Je fakt, že na malém prostoru najdete skutečně všechno. Kolem dokola moře oddělené od ostrova buďto nádhernými plážemi nebo divokými skalisky nebo nádhernými přístavy. Jsou tu také hory. Serra de Tramuntana s vrcholkem Puig Major (1 445 m.), sice se nejedná o žádné velehory, ale vzhledem k rozloze ostrova je taková výška víc než dostačující. Z jedné strany Mallorky na druhou se dostanete v pohodě i za hodinu, i když do určité míry záleží na terénu. A kromě pár dní v roce je tu pořád pěkně. Není divu, že na místních plážích narazíte na půlku Evropy.

Menorca
Ještě o velký kus menší a tím pádem ještě rychleji prozkoumatelný ostrov. Jinak zde platí podobné přírodní charakteristiky jako pro Mallorku a kterýkoliv jiný ostrov souostroví. I zde je bohatá fauna a flora, mezi nimi se zde vyskytuje jako i na dalších ostrovech několik endemitů. Menorca je také značně zajímavá svou minulostí, jelikož na tomto ostrově se v historii usídlilo již mnoho národů. Po dlouhé vládě Arabů přišli Katalánci, kteří byli po nějaké době vystřídáni Francouzi a Brity až se Menorca dostala pod vládu španělskou. Právě Britové se na tváři ostrova podepsali asi nejvíc, byť zde působili jen něco přes 70 let v průběhu 18. století. Byli to ale právě oni, kdo na Menorce vystavěl řadu budov a komunikací, založil nová městečka a tak podobně. Dodnes je tento vliv patrný i na místní variantě katalánštiny, která přejala mnoho anglicismů.
Port de Sóller (Mallorca)
Eivissa
Tento ostrov má celá Evropa zaškatulkovaný především jako pořádný pařící ráj. Těžko říct, jestli tomu tak nebylo třeba už za starých Římanů, nicméně původ dnešní diskotékové slávy sahá do 60. a 70. let minulého století, kdy se Ibiza stala centrem hippies. Ti sice byli v některých otázkách přesným opakem toho, co se dnes na ostrově děje, nicméně dodali Ibize tu potřebnou uvolněnost. Od 70. let se pak z Ibizy stává masová turistická destinace a společně s tím začínají rašit i první diskotéky, kterými se později ostrov proslaví. Ty nejslavnější evropské kluby jako Privilege, Pacha, Space nebo Amnesia sídlí právě tady! Privilege je zároveň stále ještě největším klubem světa s kapacitou okolo 10 000 lidí!

Formentera
Nejmenší ze čtyř trvale obydlených ostrovů. Dříve tvořil jednu oblast společně s Ibizou, ale od roku 2007 si získala svoji autonomii. Tento ostrůvek se nachází na mapě těsně pod Ibizou a do určité doby se na něj dalo dostat pouze ze sousedního ostrova, proto si Formentera zachovala alespoň částečnou panenskost. To už ale také není pravda, protože na Formenteru se nyní můžete dostat i z pevniny, funguje spojení s valencijským přístavem Dénia. Někdy se také plete ostrov Formentera s jiným nazvaným Cabrera. To je malinký ostrůvek u Mallorky, který je známým národním parkem s téměř nedotčenou přírodou, kam se jen tak nedostanete... Na Cabreru tedy na plážovou dovolenou určitě nepojedete, na Formenteru to jde, ale na turistické dovádění jsou určeny hlavně ony tři větší ostrovy! ;-)

Malinká jazyková poznámečka na závěr. Podobně jako v Katalánsku a Valencii i zde jsou oficiálními jazyky bok po boku španělština s katalánštinou. Nicméně katalánština jako vlastní jazyk ostrovů tady má mnoho dialektů - v nadsázce můžeme prohlásit, že co vesnice, to jiný dialekt! Rozlišujeme tři základní proudy místní katalánštiny: mallorquí, menorquí a eivissenc. Nicméně tyto varianty se pak ještě dále dělí a některá konkrétní místa jako například Sóller nebo Pollença na Mallorce nebo Maó na Menorce mají ještě své lokální specialitky.

To všechno je ale stejně jedno, pokud se tam chystáte. Jestli plánujete výlet třeba na Mallorku (i když to platí i pro další ostrovy v trošičku menší míře), rozhodně si radši procvičte němčinu. Místní komunita německých důchodců a dalších sezonních dovolenkářů se totiž postará o to, abyste jen marně hledali někoho s kým si popovídat španělsky nebo nedejbože katalánsky! :-) (Dobrá, tak zlé to nebude, ale minimálně na plážích, přilehlých promenádách a v hotelích s tím počítejte. Jinak musím říct, že mezi místními je katalánština pěkně rozšířená a v denní komunikaci zcela běžná. Jen  na málo místech Països Catalans jsem ji zažil tak vitální...)

La seu de Mallorca (Palma)








28. 8. 2012

Països Catalans - Catalunya Nord

Poslední z "okrajových" částí Països Catalans je Catalunya Nord, území historicky náležící ke Katalánsku, nicméně již mnoho staletí patřící Francii. I přesto ale místní rozhodně nezapomínají na své katalánské kořeny ani na svůj historický jazyk...

Catalunya Nord se nachází na druhé straně Pyrenejí, přiléhaje těsně právě k hranici s Katalánskem (Španělskem). Jak již bylo řečeno, toto teritorium je dnes jedním z francouzských departementů a naleznete ho pod názvem Pyrénées-Orientales. Žije tu takřka 450 000 obyvatel, přičemž jednoznačným centrem departamentu je Perpignan (katalánsky Perpinyà). Catalunya Nord je dále ještě rozdělena do šesti malých oblastí (comarques): Roselló, Vallespir, Conflent, Capcir, Alta Cerdanya a Fenolleda

Právě posledně jmenovaná Fenolleda sem však patří jen územně, jinak je často z Països Catalans vyčleňovaná, protože se jedná o historické území jazykově patřící k okcitánštině. Francie totiž historicky vsázela na co nejužší centralizaci ve smyslu kulturním. Je však logické, že na tak velkém území existovaly dříve různé národy (nebo alespoň kolektivy lidí hovořících jedním jazykem). Bylo tomu tak i v ostatních evropských zemích a v mnoha z nich je to dodnes patrno (Velká Británie - Angličané, Skotové, Irové, Welšani; Španělsko - Španělé, Katalánci, Baskové, Galicijci...). Ve Francii to ovšem pro tyto malé národy tak jednoduché nebylo a během mnoha staletí existoval pro všechny společně jen jediný jazyk - francouzština. Proto si dnes jen málo francouzských oblastí dokázalo zachovat něco z tohoto historického dědictví, Catalunya Nord je jednou z nich.

  
Llívia
Tato francouzská realita sahá až do roku 1659. Do onoho roku byla historie tohoto území součástí historie katalánské. V roce 1659 však byl uzavřen Pyrenejský mír, který ukončil válku mezi Španělskem a Francií v období třicetileté války. Nejdůležitějším výsledkem tohoto míru je pro nás ustanovení nové hranice mezi oběma zeměmi, která se vesměs ustálila na podobě, jak ji známe dnes. Tím pádem všechny vesnice na sever od Pyrenejí připadly Francii, a došlo tak k definitivnímu rozdělení Katalánska. Tedy až na drobnou výjimku. Llívia sice byla tehdy stejně jako i dnes spíše vesnicí, nicméně kvůli určitým zásluhám obdržela roku 1528 titul města. A to bylo rozhodující pro to, aby zůstala Španělsku, byť odříznuta od španělského teritoria úzkým pruhem francouzského území. Mimochodem, díky Pyrenejskému míru máme na hranicích Španělska a Francie spoustu zajímavých politických útvarů, jako třeba samotný Bažantí ostrov, na němž byl mír podepsán...ale o tom někdy jindy a někde jinde. 

I přes toto všechno se na území Catalunya Nord udržel určitý katalánský duch. Například hlavní město Perpinyà je toho důkazem. Nad jeho hradem vlaje katalánská vlajka a ne francouzská. Názvy některých ulic a další nápisy jsou v katalánštině i francouzštině. Ve městě je také několik katalánských kulturních institucí. Zajímavé jsou i dva rugbyové kluby, které ve městě sídlí - Dragons Catalans a Unió Esportiva Arlequins de Perpinyà. Oba dva se pyšní svým katalanismem, který demonstrují například svými hymnami - Dragons pojali za svoji hymnu katalánskou (Els Segadors) a USAP zase slavnou katalánskou píseň L'Estaca od Lluíse Llacha.


Co se týká katalánštiny, ta to tu měla právě od roku 1659 dost těžké, i když zdá se, že v posledních letech dochází k výrazným pokrokům. Koncem roku 2007 schválila vláda departementu Pyrénées-Orientales dokument nazvaný "Carta a favor del català", který má zajistit kooficialitu katalánštiny společně s francouzštinou právě v tomto departementu. Praktické účinky tohoto rozhodnutí budou patrny až v průběhu let, nicméně je to sympatický krok k upevnění pozice tohoto jazyka na území Catalunya Nord. Podle různých průzkumů zhruba dvě třetiny populace katalánštině rozumí a jedna třetina ji aktivně používá. Katalánština se vyučuje i ve školách, ale pouze volitelně a prozatím poptávka po těchto hodinách není z největších. I tak ale budoucnost katalánštiny v Catalunya Nord nevypadá vůbec špatně.

26. 8. 2012

Països Catalans - Andorra

Andorra, malý státeček v srdci Pyrenejí, je dalším z území Països Catalans. Kromě toho, že patří mezi nejmenší nezávislé státy světa, z katalánského pohledu je pro nás zajímavý tím, že se jedná o jediný stát na světě, kde je jediným úředním jazykem jen a pouze katalánština!

Andorra je vůbec zvláštní země... V českých hodinách zeměpisu se o ní mluví pouze jako o malé raritce v souvislosti s legračním termínem "kondominium", avšak ani to už v praxi není pravda, spíše se jedná o diarchii. Ale pojďme hezky popořadě. Jak možná víte, Andorra je jedním z evropských ministátů. Nachází se v samém srdci Pyrenejí mezi Španělskem a Francií. Tyto dvě země také (logicky) hrají v běžné andorrské realitě velkou roli, ale k tomu až později. Toto knížectví se rozprostírá na 468 km2 v několika údolích obklopených až 3000 metrů vysokými horami. Celkem v těchto údolích podle dat z roku 2009 žije něco přes 84 000 obyvatel, ovšem ne všichni jsou Andořani - těch je jen 32 000 - zbytek tvoří hlavně Španělé, Portugalci a Francouzi. Ono stát se andorrským občanem není až tak jednoduché a až do roku 2005 to bylo ještě složitější. Není divu, že do té doby v zemi byla nejpočetnější národností ta španělská. Hlavním a nejlidnatějším městem je Andorra la Vella (asi 22 000 obyvatel), těsně následována Escaldes-Engordany. V praxi ovšem tato městečka tvoří jedno souměstí a hranice mezi nimi příliš patrná není. Vyjádřeno jinak: polovina obyvatel bydlí v této "metropolitní" oblasti.

A teď jak je to s těmi sousedními zeměmi? Andorra je oficiálně knížectvím, zemi však žádný kníže nevládne. Hlavy státu jsou totiž v Andoře dvě (v češtině bychom je zvali nejspíše spoluknížata): francouzský prezident (nyní tedy François Hollande) a biskup ze Seu d'Urgell (nyní Joan Enric Vives Sicília). Takhle to v Andoře funguje již od roku 1278 (pro ty rýpavé - samozřejmě, že na francouzské straně to dříve byli králové, Napoleon a tak dále). V praxi je však Andorra od roku 1993, kdy vstoupila v platnost andorrská ústava, nezávislým parlamentním knížectvím - tedy obě hlavy státu fungují čistě reprezentativně a zemi řídí volený parlament a vláda. Od roku 2011 je andorrským premiérem Antoni Martí i Petit. Země je tedy svým způsobem nezávislá od roku 1278, nicméně historie tohoto ministátu sahá až do doby Karla Velikého (počátek 9. století). Ten je dodnes považován za otce andorrského národa.

Ačkoliv je tedy Andorra nezávislým knížectvím, Francie a Španělsko mají výrazný podíl na místním životě. Země má sice vlastní policii a hasiče, avšak coby neutrální (a taky pěkně malý) stát nemá armádu. V případě nějakého ozbrojeného konfliktu by se tedy o ně museli postarat výše zmiňovaní sousedé. Oni už se koneckonců starají o spoustu jiných věcí jako je třeba pošta. V Andoře můžete platit euromincemi a eurobankovkami (dříve se platilo pesetami i franky) a zemička se dokonce už mnoho let snaží přimět EU, aby mohla razit vlastní euromince! Okolní země se taktéž starají o dopravu... v Andoře totiž poměrně logicky není letiště (ono by se možná na něj nějaké malé místo našlo, ale rozhodně by pak vítězilo ve volbě toho nejděsivějšího letiště světa - trefit se na úzkou přistávací dráhu mezi třítisícovými vrcholky by byla určitě legrace). Do knížectví se tedy dostanete pouze po silnici. Hlavně ta směrem na Francii však v zimě občas zapadá sněhem, takže i po zemi je to někdy docela složité; železnice tu neexistuje. Dobrá, jde to i vzdušnou cestou, ale myslím, že takový výlet vrtulníkem z Toulouse, Girony či Barcelony do Andorry je trošku mimo cenové relace čtenářů i autora tohoto blogu.

Když už tu byla řeč o andorrské policii, dá se na ní hezky ilustrovat, proč jsou všechny ty maličké státy tak miloučké. Nebo alespoň mně se to tak jeví. Není kouzelné, že v Andoře najdete policii, soudy a ministerstvo vnitra v jedné budově spolu s dalšími několika úřady? Pokud vám to nepřipadá kouzelné, je to přinejmenším praktické... Ještě to vězení by to chtělo zakomponovat. Ale nevadí, to má vlastní budovu a podobně jako v norských věznicích i v té jediné andorrské musí být radost být zavřený. Centre Penitenciari de la Comella, jak zní oficiální název, je pěkná budova, kterou zvenčí rozhodně jako vězení nepoznáte. Má místo až pro 125 vězňů, nicméně obvykle bývá naplněná ani ne z poloviny. Například podle čísel z roku 2009 mělo vězení 61 obyvatel, z toho 27 pouze ve vazbě! Díky tak malému počtu vězňů si můžeme udělat i pěkný obrázek o národnostním složení - největšími zločinci jsou v Andoře Rumuni následovaní Španěly a Andořany. Kromě Číňanů, Italů, Francouzů, Portugalců, Gruzínců, Ukrajinců a Maročanů tam měli dokonce i nějakého Rusa, Peruánce nebo Chorvata (poslední tři pravděpodobně již jen po jednom exempláři). A že se chlapcům a dívkám nechce z andorrského vězení do vlasti - není se čemu divit, čistota, dostatek místa a televize jsou samozřejmostí. To ale není vše, vězni mají také dokonalý "personální" servis. Věznice má asi 70 zaměstnanců, tedy průměrně více než jednoho zaměstnance na odsouzeného! Není divu, že tu za celou dobu ještě nezaznamenali žádný pokus o útěk...

Ale dobrá, předpokládejme, že chcete slyšet i jiné důvody k návštěvě Andorry, než je pohodové vězení. Většina lidí se sem vydává ze čtyř důvodů. Asi tím nejhlavnějším, soudě alespoň podle ohlasů ze Španělska, je nakupování. Andorra je daňovým rájem. Tedy ne už tolik, co dřív, ale pro běžné lidi, co si tu nepotřebují zašít miliony, jím stále je. Nízká DPH znamená velice nízké ceny veškerého spotřebního zboží. Ne nadarmo se Andoře (i když trochu posměšně) říká "supermarket Evropy". Dalším důvodem jsou hory. V létě na procházky a dlouhá koukání, v zimě na parádní lyžovačky. Koneckonců už tradičně se v Andoře jezdí i světový pohár v lyžování a dokonce zde byla i snaha uspořádat zimní olympiádu, takže něco do sebe ty hory mít musí! 

Třetím důvodem je pak jakási kouzelnost a poetičnost tohoto polozapomenutého koutu světa. Andorra je zkrátka tajemná a přitom krásná. Romantická údolí nabízejí ukázky té nejčistší románské architektury, kamenné domy a mosty na každém kroku + parádní přírodní scenérie. A punc určité exotičnosti až se budete vychloubat svými zahraničními zkušenostmi - no schválně, kdo z vašich kamarádů tam kdy byl? Tím čtvrtým je pašování tabáku... a to je z oněch čtyř ten nejlepší způsob, jak si ověřit pravdu výše napsaného o jediném andorrském nápravném zařízení.

Zdá se, že Andorra na tomto blogu vydá na několik článků. Pro úplnost ale ještě zmiňme situaci katalánštiny v srdci Pyrenejí. Jak už bylo řečeno, Andorra je jediným státem světa, kde je katalánština jediným úředním jazykem. Realita ale už tak slavná není, respektive ani v Andoře se nedá vypozorovat jasná převaha úředního jazyka. Přibližme si to na příkladu naší drahé České republiky - čeština je jedinou úřední řečí a kromě centra Prahy a Karlových Varů v ní žijeme úplně všude a ve všech životních situacích, všichni používáme češtinu a to třeba i ve vietnamských tržnicích. V Andoře je katalánština jedinou úřední řečí, nápisy jsou v katalánštině, média (www.diariandorra.ad, www.rtva.ad) a školy vesměs také, ale co se týká běžné komunikace, tady už je to záležitost národnostního složení. Katalánština je mateřským jazykem jen pro necelých 40% populace, i když co se týká jejího denního užívání je na příznivějších 60%. Nicméně zbylých 40% denně komunikuje ve španělštině a v menší míře portugalsky a francouzsky. Navíc portugalská menšina v Andoře se zatím stále rozrůstá, takže budoucnost ještě sílu katalánštiny prověří.

Tak či onak, rozhodně je zde katalánština v lepším zákonném postavení než v ostatních Països Catalans. Ostatně díky Andoře je katalánština oficiálně přítomna například na shromážděních OSN a poměrně hrdí jsou Andořané i na své zástupce v Eurovizi. A pozor, již několik let existuje také nejvyšší andorrská vzdělávací instituce. Pokud chcete andorrský diplom, mrkněte na Universitat d'Andorra. Pokud vás tato trpasličí katalánsky mluvící země zaujala, netrpělivě sledujte tento blog nebo jeden z nejoblíbenějších andorrských portálů www.andorramania.ad, odkud jsou i ony překrásné ilustrativní fotografie.


23. 8. 2012

Països Catalans - Franja de Ponent

Franja de Ponent známá také pod názvem Franja d'Aragó je třetím katalánským územím, na něž se podíváme. Podobně jako v případě El Carxe jde o území nepříliš jasně ohraničené, roztroušené mezi mnoha městy a vesničkami. Oproti Carxe jde však o shluk několika desítek tisíc lidí a to už trochu přidává na vážnosti.

Franja de Ponent (zdroj: Wikipedia)
Území zaškatulkované v katalánsky mluvícím světě jako Franja de Ponent se nachází v bezprostředním sousedství Katalánska a País Valencià. Ve své podstatě jde o jakýsi pás přilehlý k západní hranici Katalánska, správně však již na teritoriu Arangonského autonomního společenství.    Pokud máme zůstat nestranní, blíže už dané území specifikovat nelze, protože každá strana ho vnímá trochu jinak - různě si ho zařazují a pojmenovávají jak Katalánci, tak Aragonci či Španělé. Jisté však je, že tradiční katalánská vize tohoto území říká, že zde žije okolo 48 000 obyvatel a jakýmsi hlavním městem oblasti je Fraga.

Katalánština ve Franja de Ponent je ve velice zvláštní situaci. Právě kvůli příslušnosti k Aragonskému autonomnímu společenství tu jiný jazyk nežli oficiální španělština nemá na růžích ustláno. Španělština je jediným úředním jazykem v Aragonii a tedy i ve Franja de Ponent. Katalánština spolu s aragonštinou (románský jazyk mající okolo 10 000 mluvčích) jsou zde uznávány jako jazyky původní a vlastní, nicméně to jim nezaručuje mnoho využití. Ley de Lenguas de Aragón, zákon platící od konce roku 2009, sice zaručuje katalánštině a aragonštině ochranu a podporu, ani v nejmenším to však neznamená, že se katalánsky domluvíte na místních úřadech či budete v onom jazyce vzděláváni ve školách. V polovině roku 2012 navíc přišla další rána v podobě návrhu změny tohoto zákona ze strany PP (Lidová strana; v současnosti vládnoucí síla v Aragonsku). Tento návrh přináší pro minoritní jazyky tohoto autonomního společenství spoustu nepříznivých novinek a navíc o katalánštině mluví jako o "východní aragonštině", což katalánské sousedy diplomaticky řečeno "nepotěšilo".

Přesto však se řada katalánských lingvistů shoduje na tom, že katalánština ve Franja de Ponent se těší dobrému zdraví a v lidech, kteří ji používají, je velmi dobře zakořeněná, i když není jazykem, který by se učili ve škole. Je brána spíše jako jazyk rodinný nebo intimní, chcete-li, což znamená, že je často používána v domácnostech či v důvěrně známém prostředí (např. v oblíbené pekárničce na rohu, u lékaře...), zatímco španělština vládne ve všech ostatních sférách - ve školách počínaje a na nápisech a reklamních cedulích konče. Prakticky všichni obyvatelé Franja de Ponent ale katalánsky umí a to je v rámci Països Catalans nebývalá statistika. Pro srovnání stačí zajít do mnoha barcelonských čtvrtí - v samotné katalánské metropoli rozhodně není znalost katalánštiny na nikterak vysoké úrovni.

Co se týká nějakých turistických doporučení, bohužel nemohu tentokrát tolik sloužit, neb jsem stále ještě nenašel ochotného sponzora pro důkladné cesty po Zemích katalánských. Ale mohu se podělit alespoň o pár skromných postřehů z Fragy, jakéhosi hlavního města Franja de Ponent.
Realita v tomto městě je jasně španělská - žádné názvy ulic, dopravní cedule či výlohy obchodů v katalánštině. Přitom město se nalézá jen kousíček za hranicemi s Katalánskem - pro srovnání: Fraga se nachází 30 km od Lleidy, hlavního města jedné ze čtyř katalánských provincií, zatímco od svého skutečného správního centra (Huesca) je vzdálena více než 100 km! Abychom byli nestranní, je třeba podotknout, že příslušnost ke Španělsku spíše než ke Katalánsku znamená i určité výhody...nebo myslíte, že v Katalánsku vám k obědovému menu donesou celou lahvinku vína, (i) když obědváte sami? Já osobně takovou pozornost zažil jen a pouze v těch "španělských" částech Španělska (tato výzva byla přijata, avšak letní vedra přes 30 stupňů napomohou i půlce takové flašky z Fragy k silně omamným účinkům...).

Jinak je Fraga takovým typickým španělským městečkem. Skládá se ze dvou částí - "Fraga la Vieja", což je historické centrum rozkládající se na malém kopečku, a "Fraga la Nueva", moderní část nacházející se za řekou a vybudovaná především ve 20. století. Pěknější k navštívení je samozřejmě ta první...

Ačkoliv Franja de Ponent neustále bojuje s neochotou politiků povýšit katalánštinu na úřední jazyk spolu se španělštinou, je až s podivem, jak dobře se na tomto teritoriu katalánština drží a byť se nedá úplně říci, že by vzkvétala, rozhodně je vitální a průbojná. A zatím má i slušné vyhlídky do budoucna. Tradičně něco víc o tomto území opět k dispozici v malém katalánském videu...

12. 8. 2012

Països Catalans - L'Alguer

L'Alguer (italsky Alghero) je rozlohou nejmenší oblastí Països Catalans (224 km2), nicméně v počtu obyvatel (okolo 44 000) a tedy i potenciálních katalánských rodilých mluvčích má mnohem větší potenciál než minule představované El Carxe. Přesto místní katalánština nemá do budoucna zcela optimistické vyhlídky.

Na rozdíl od ostatních částí Països Catalans je Alguer výjimkou v tom, že jde o jedno město a ne nějakou souvislejší oblast. Na ostrově Sardinie, který patří Itálii, tak existuje vskutku malá katalánská enkláva zosobněná jen a pouze tímto jedním městem. Katalánsky se tady mluví od 14. století, konkrétněji od roku 1323, kdy Katalánci ovládli celý ostrov. Od oné chvíle až do poloviny 17. století (tedy přes 300 let) byla katalánština na Sardinii oficiální řečí, kterou posléze od roku 1643 vystřídala španělština a o sto let později italština. Alguer měl však trošku jinou historii. Jako zbytek ostrova byl roku 1323 obsazen Katalánci, nicméně stále zde žili i původní obyvatelé a konkrétně ti alguerští se proti nezvaným návštěvníkům často bouřili. Kataláncům postupně došla trpělivost se stálými útoky a od roku 1354 prostě všechny původní obyvatele z města vypudili a osídlili si ho sami. Noví katalánští přistěhovalci připluli především z oblastí Penedès a Camp de Tarragona. Právě tyto události mohou za to, že Alguer je dodnes jedinou přeživší katalánskou oblastí na ostrově.

Toto všechno mělo také enormní dopad na místní variantu katalánštiny. Jejím základem byla katalánština, jež se tehdy ve 14. a 15. století používala právě v oblastech, odkud přišli přistěhovalci. Během následujících staletí byl místní dialekt (zvaný alguerès) přeci jen izolovaný od zbytku katalánského území, a proto se v některých směrech vyvíjel jinak. Navíc byl logicky v průběhu staletí hodně ovlivněn i okolními jazyky - španělštinou, italštinou a do velké míry taky původní sardštinou. V praxi to znamená, že alguerès je mnohem archaičtější než všechny ostatní dialekty katalánštiny. A díky vlivu okolních jazyků má i velice zvláštní lexiko. O alguerès si určitě povíme někdy v budoucnu, nyní zmíníme jen některé z nejvýraznějších rozdílů oproti standardní katalánštině:

  • Především pod vlivem sardštiny jde o různé mutace hlásky /r/, která zde často zní jako [l]: "març" (zatímco ve standardní katalánštině zní jako [mars] v alguerès zní jako [mals]), "tarda" ([tarda], [tálda]), "curt" ([kurt], [kult]).
  • Stejně tak díky sardštině existuje tzv. rotacisme, kdy se hlásky /d/ a /l/ nacházející se mezi vokály mění na [r]: "flor" (ve standardní katalánštině [flor], v alguerès [fror]), "Barceloneta" ([barsalu'neta] [balsaru'neta]), "vida" ([vida], [víra]).
    (samozřejmě, že fonetické přepisy jsou jen přibližné, dle zankových možnosti blogspotu ;-))
  • Lexiko: užívání výrazu sécol (století) místo "segle" (standardní kat.), averiguar x "esbrinar", duenyo x "amo", mesa x "taula"...

Po dlouhá staletí byl Alguer poměrně izolován od zbytku Països Catalans. Větší zájem o katalánskou enklávu ve Středozemním moři se začal projevovat od počátků 20. století, skutečný rozvoj vztahů mezi Barcelonou a Alguerem se však datuje především do tohoto století. Určitým mezníkem byl rok 2004, kdy letecká společnost Ryanair zavedla pravidelné spojení mezi Gironou a Alguerem. Možnost pohodlně cestovat do tohoto katalánského města na Sardinii byla především výzvou pro řadu Katalánců, aby podnikli výlet na toto tajemné a historicky katalánské území. Pro místní se zase otevřela skvělá možnost, jak být ve větším kontaktu se současnou katalánštinou a posílit tak tento jazyk i v samotném Algueru.

Podle statistik takřka 90% obyvatel katalánštině rozumí a až 60% je schopno katalánsky hovořit, nicméně pouze 13% tento jazyk skutečně běžně používá. A to je docela malé číslo. Po své vlastní zkušenosti si však myslím, že tato čísla se neustále zmenšují. Jestli se do Algueru vydáte plni naděje, jak si hutně zakonverzujete nebo se dokonce zdokonalíte v katalánštině, rychle na to zapomeňte. I když je katalánština na Sardinii již od roku 1997 uznávaná a chráněná (v omezené míře se používá v úředním styku i ve školství), v praxi to až tak vidět není. Je pravda, že řada ulic má cedule nadepsané katalánsky i italsky a například u památek jsou nápisy v obou jazycích a že tu působí organizace podporující rozvoj katalánštiny jako Òmnium Cultural, nicméně že by se ve městě dala zažít skutečně katalánská atmosféra, to určitě ne. Na některých místech budete mít víc štěstí se španělštinou než s katalánštinou. Možná to ale chce jen přijet na delší dobu a ne pouze jako turista na pár dní, pak se možná člověk dostane skutečně pod povrch a najde onu 13% skupinku, která katalánštinu skutečně používá. Jedním takovým je i Claudio Sanna, místní zpěvák a skladatel, který o situaci katalánštiny v Algueru mluví v následujícím rozhovoru:


Ačkoliv samotné historické jádro města má podle odborníků docela katalánský ráz, charakter celého města je rozhodně spíše italský. Je to takové to klasické větší přímořské letovisko. Žádný superturistický komplex, to rozhodně ne, město má svoji atmosféru, nicméně ta je bohužel až příliš italská (řekněme si to asi takhle: je to možná jen můj nevyzrálý názor, ale když srovnáte italská, francouzská, španělská, řecká či chorvatská přímořská letoviska, která z nich působí "nejšpinavěji"?). Tak či onak, určitě se do městečka Alguer vydejte a udělejte si obrázek sami - starý dobrý Ryanair zajišťuje také lety z Bratislavy do tohoto kouta Sardinie, tak proč to nevyužít - pozor, lety budou fungovat nejspíš jen do roku 2016! 



11. 8. 2012

Països Catalans - El Carxe

El Carxe. Co do počtu obyvatel je to ta nejmenší součást Països Catalans. A rozhodně také ta nejtajemnější. Vždyť ani velká část Katalánců o tomto shluku vesniček kdesi u Murcie nikdy neslyšela. Dokonce ani budoucí katalánští filologové se toho o El Carxe mnoho nedozvědí - proč také studovat ne zrovna dobře zdokumentovanou variantu katalánštiny, kterou mluví něco málo přes 500 lidí, přičemž jejich počet každým rokem klesá... Každého lingvistu či milovníka jazyků to musí rmoutit a vzrušovat zároveň, jak jinak se mohou cítit, když se stávají svědky vymírání jazyka v dané oblasti v přímém přenosu?

El Carxe je malá oblast vesniček rozkládající se na zhruba 310 km2 ve španělském regionu Murcia. Název "Carxe" je odvozen od stejnojmenného pohoří, které danou oblast charakterizuje. Podle španělského územního členění spadají vesničky z El Carxe pod tři větší obce v regionu Murcie - Jumella, Iecla a Favanella. Něco málo přes 500 obyvatel, kteří jsou zde trvale usazeni, má však mnohem blíž k sousedním valencijským městečkům - Pinós, Monóvar - a to nejen geograficky ale především kulturně. Celkem je tato katalánská enkláva v Murcii tvořena 21 vesničkami, z nichž žádná není samosprávná (nemá radnici, všechny jsou součástí tří výše zmíněných obcí):
  • Carrascalejo, Pinillos, Quitapellejos, Raspai - (Iecla)
  • Alberquilla, Canalís de Crespo, Canyada del Trigo, Càpitos, Cases del Conill, Coves de Penya-roja, Escandells, Esperit Sant, Raixa, Sarsa, Torre del Rico, Tosquilla, Xamaleta - (Jumella)
  • Canyada de l'Alenya, Cases dels Frares, Collado dels Gabriels, Ombria de la Sarsa - (Favanella)
Bavíme se však již vesměs o neexistujících vesničkách, většina z nich již totiž není obydlená. Mezi těch několik, kde ještě katalánština přežívá, patří: Canyada del Trigo, Canyada de l'Alenya, Raspai (všechny lehce přes 100 obyvatel), dále například Raixa, Sarsa, Alberquilla nebo Torre del Rico. Pokud vás zajímá, jak některé z těchto vesniček asi vypadají, rozhodně doporučuji videa na konci článku - a vy, kteří vládnete katalánštinou, si to užijete ještě víc! :-)


Pojďme si to tedy shrnout, El Carxe je jen jednou z mnoha podobných oblastí v jednom z nejchudších španělských regionů, navíc čím dál víc opuštěná. Nuda. Ale přeci jen má El Carxe jisté zajímavé specifikum - svou katalánštinu! Většina z dnešních oblastí Països Catalans byla totiž dobyta ve 13. století králem Jaume I. a od té doby se tam také mluví katalánsky (Baleárské ostrovy, Valencie...). Jaume I. došel sice až do Murcie, odkud vypudil arabské vetřelce, avšak kvůli dohodám s Kastílií si toto území dále nenárokoval (zlé jazyky tvrdí, že stejně nebylo o co stát, a proto se ho tak rád zbavil). Do Murcie a tedy ani do oblasti El Carxe katalánština v 13. století nepronikla. Až do 17. století si tam v poklidu žili moriskové. Pak přišlo jejich definitivní vyhnání a El Carxe se na víc než 200 let stalo zemí nikoho...

Až od roku 1875 je oblast znovu zalidněna a to přistěhovalci z blízkých vesniček valencijského regionu. Ti si sem samozřejmě přinesli svoji kulturu a především svůj jazyk. V El Carxe se tedy katalánsky mluví pouze necelých 130 let a byla to ostatně jediná expanze katalánštiny v moderní éře. Okolo roku 1950 čítala místní populace skoro 3000 obyvatel, nicméně hlavně v posledních 30 letech onen počet neustále klesá. Jako i jinde na světě, venkov se zkrátka vyprazdňuje - mladí lidé odcházejí do větších měst a zůstávají jen staří pamětníci. A čas je neúprosný. S odchodem staré generace odejde i katalánština. Podle odhadů je dost možné, že do nějakých 20 nebo 30 let už zase bude existovat jen 7 katalánsky hovořících oblastí. El Carxe mezi nimi nenajdete. Nepomáhá ani umístění v regionu Murcia, který neuznává jako oficiální jiný jazyk než španělštinu. Sice se v posledních letech podařilo díky iniciativě místních zavést v Iecle kurzy katalánštiny, které tam pořádá Acadèmia Valenciana de la Llengua, avšak to pravděpodobně jen zpomalí zánik katalánštiny na tomto území.

Bohužel se mi zatím nepoštěstilo dostat se do této oblasti, nicméně pokud můžeme aspoň trochu věřit Wikipedii, asi nejpůsobivěji ilustruje situaci katalánštiny v El Carxe vesnička Ombria de la Sarsa. Vlastně to ani není vesnička, ale jen obydlená zatáčka na jedné z bezpočtu místních okresek. Od roku 2005 jsou totiž v Ombria de la Sarsa registrování jen 2 (!) obyvatelé. Ani nevíme, jestli mluví katalánsky, ale řekněme, že ano. Nevíme, kolik je těm dvěma obyvatelům let, vlastně ani netušíme, jestli dnes v roce 2012 ještě žijí. Kolik lidí dnes v oné zatáčce žije? Je to právě tady, kde se dá v přímém přenosu sledovat konec katalánštiny v El Carxe. Jednoho dne se možná i u hesla Ombria de la Sarsa objeví "actualment deshabitat" - v současnosti neobydlené. A podle mnoha katalánských filologů to takto bude i u dalších vesnic. Tedy, abychom byli přesní, zcela neobydlené nejspíš nezůstanou, ale katalánštinu už v nich neuslyšíte.


L'Ombria de la Sarsa
La Canyada del Trigo

5. 8. 2012

Països Catalans - Země katalánské

V průběhu srpna se budeme na blogu catalunya2011.blogspot.com zabývat pojmem Països Catalans (Země katalánské). Je koneckonců už načase, abychom si Katalánsko představili co nejkompletněji. Koncept Països Catalans totiž zahrnuje všechny oblasti, kde se dnes mluví katalánsky.

Pojem Països Catalans se poprvé objevil až koncem 19. století, poměrně logicky se vyvinul v atmosféře katalánského národního obrození (tzv. Renaixença). Tehdy se ještě vnímal především geopoliticky - jinými slovy, mělo jít o oblast, kterou historicky ovládalo aragonské království v dobách své největší slávy zhruba ve 13. a 14. století. S expanzí aragonského království také souvisí současné vnímání Països Catalans - jak Katalánci dobývali Středomoří, přinesli s sebou také svůj jazyk. A ten se v některých oblastech udržel až do dnešní doby. Jako pojem zahrnující katalánsky mluvící země používal Països Catalans valencijský spisovatel Joan Fuster od roku 1962 údajně jako provizorní a politicky korektní, přičemž měl být nahrazen něčím lepším. To se ale nestalo. Ačkoliv jde tedy hlavně o oblasti, kde se hovoří katalánsky, řada lidí vnímá koncept Països Catalans také politicky a jsou i tací, co sní o svobodném Velkém Katalánsku, jež by se skládalo právě z těchto historických území. To je ovšem silně mimo realitu; katalánština je sice jednotícím prvkem, avšak skutečnost, že je území rozděleno do 4 suverénních států, je  nepřekonatelnou překážkou (a ani zdaleka tou jedinou) při potenciálním vzniku státu, který by zahrnoval všechny katalánsky mluvící oblasti.

Katalánsky se dnes hovoří na území celkem 4 států (Španělsko, Francie, Andorra a Itálie). Celková rozloha Països Catalans je zhruba 70 520 km2, které jsou domovem pro 14 milionů obyvatel. Vzhledem k tomu, že nejde o jasně vymezené "politické" území, tato data se mohou občas lišit, protože často se nezapočítávají oblasti, které jsou sice součástí regionů spadajících pod Països Catalans, avšak katalánsky se tam nemluví (Fenolleda, část País Valencià, Val d'Aran). Celkem se Země katalánské skládají z 8 regionů:

  • CATALUNYA (Španělsko)
  • PAÍS VALENCIÀ (Španělsko)
  • ILLES BALEARS (Španělsko)
  • FRANJA DE PONENT (Španělsko)
  • EL CARXE (Španělsko)

  • CATALUNYA NORD (Francie)
  • L'ALGUER (Itálie)
  • ANDORRA
Països Catalans: Catalunya, País Valencià, Illes Balears, Catalunya Nord, Franja de Ponent, El Carxe, Andorra, L'Alguer

O všech těchto částech Països Catalans tedy čekejte v průběhu srpna spoustu zajímavých a užitečných informací! Začneme od nejmenšího, tedy příště již EL CARXE!