21. 3. 2012

Ricard de Baños

Na počátku 20. století existoval v Katalánsku poměrně silný filmový průmysl. Barcelona se stala jedním z prvních míst, kam se rozšířil kinematograf bratří Lumièrových, a tak ve městě záhy začala pracovat řada režisérů, skutečných pionýrů katalánské a španělské kinematografie. Mezi ně rozhodně musíme zařadit i bratry Bañosovy, díky nimž dnes disponujeme úchvatným dokumentárním materiálem o životě v modernistické Barceloně.

Bratrská dvojice Ricard de Baños (1882-1939) a Ramon de Baños (1890-1980) patřila mezi nejuznávanější filmové tvůrce a producenty v prvních desetiletích katalánské kinematografie. Starší Ricard se pro film nadchl již v mládí a záhy se mu podařilo odjet do Paříže, tehdy centra světové kinematografie. Pobyt ve francouzské metropoli ho kromě mnoha znalostí obohatil i o kontakt s produkční společností Gaumont. S jejich pomocí a pod hlavičkou "vlastní" produkční společnosti Hispano Films se od roku 1907 natrvalo vrátil do Barcelony, kde natočil celou řadu především dokumentárních snímků, např. Montserrat (1907), Los parques de Barcelona (1907), Don Juan Tenorio (1908), Barcelona en tranvía (1908), Locura de amor (1909). Celkem Hispano Films vyprodukovala přibližně stovku filmů.

Roku 1916 se Ricard de Baños produkčně osamostatnil, když společně s několika přáteli a bratrem Ramonem založil společnost Royal Films. Zde konečně dochází k plodné spolupráci obou bratrů, přičemž starší Ricard filmy režíroval, zatímco mladší Ramon měl na starosti jejich uměleckou podobu a byl též hlavním kameramanem. Tentokrát už bratři točili skutečné filmy; dokumentární záběry se v té chvíli staly minulostí. Filmem z tohoto období, na který byli oba nejvíce hrdí, byl jednoznačně Don Juan Tenorio (1922), adaptace slavného divadelního příběhu byla poměrně nákladnou produkcí a měla velké umělecké ambice. Ramon de Baños coby známý kameraman v té době pracoval i pro jiné společnosti, a tak se podílel i na tvorbě ve své době nejdražšího španělského filmu, La vida de Cristóbal de Colón y su descubrimiento de América (1916, 101 min). Příchod zvukového filmu a nepříznivá doba znamenala v podstatě i konec kariéry obou bratří. Na závěr však dodejme ještě jednu zajímavost - zejména v průběhu 20. let 20. století údajně oba bratři pod značkou Societat Anónina Sanz zrežírovali až tři desítky filmů se silně erotickou tematikou, jinými slovy tehdejší porno. Jedním ze zajímavých a dochovaných příkladů tohoto využití filmařských dovedností je krátký film El confesor (česky: Zpovědník, 1920).




1 komentář:

  1. Skvele, miluju stare fotky (pripadne videa - tech zas tolik neni) a strasne se mi libi ty srovnavaci...

    OdpovědětVymazat