26. 2. 2012

Alejandro Cao de Benós

    
Alejandro Cao, UAB - konference, 2011
Dnes si povíme něco o skutečně dosti podivném Katalánci se zvláštním životním posláním. Jmenuje se ALEJANDRO CAO DE BENÓS DE LES I PÉREZ a kromě šlechtických titulů se pyšní (a to doslova!) i tímto: Zvláštní delegát severokorejské Komise pro kulturní vztahy se zahraničím. Nebo alespoň tak nějak by zněl český překlad. Jinak řečeno, Alejandro Cao de Benós, komunista, Katalánec a především hrdý advokát severokorejského režimu!

Alejandro totiž opravdu musí být tím nejkovanějším komunistou, jinak by nebylo možné, aby jako jediný cizinec zastupoval KLDR v zahraničí. Je totiž nesmírně těžké, aby si jakýkoliv cizinec v silně podezíravém severokorejském prostředí získal tak ohromnou důvěru. I když "cizinec" není to správné slovo, jelikož Alejandro to v Severní Koreji dotáhl tak daleko, že má dokonce i korejské jméno 조선일 (Cho Son-il), což znamená "Korea je jedna" a je též držitelem severokorejského pasu.

Přitom nedá se říct, že by byl pro svoji komunistickou kariéru výrazněji předurčen. Narodil se roku 1974 v katalánské Tarragoně do rodiny šlechtického původu a modrá krev většinou přináší i modré myšlení. Nicméně Alejandro ve svých 15 letech, ve věku, kdy se každý z nás začíná hledat, objevil komunismus. Jak ostatně prozrazuje v jednom rozhovoru, zatímco ostatní kluci v jeho věku hráli fotbal, on se zajímal o politiku a filosofii. Prošel postupně několika levicovými organizacemi ve Španělsku, avšak jeho inklinace k supertotalitní severokorejské verzi komunismu nebyla pochopena nikde. A tak se rozhodl vydat se tam, kde mu skutečně rozumějí. V KLDR se prokousával výš a výš a dělal pro tamní režim vše, co bylo v jeho silách. Roku 2000 založil Korean Friendship Association, organizaci usilující o podporu KLDR a snažící se prezentovat tuto zemi v zahraničí. Coby informatik byl Alejandro Cao také autorem prvních oficiálních stránek Severní Koreje. To vše vedlo nakonec ke splnění jeho velkého snu - v roce 2002 byla speciálně kvůli němu přijata výjimka v zákoně, která mu i jako cizinci zajistila oficiální pozici v severokorejských vládních strukturách.

Alejandro Cao není sice ministrem, ale ze své pozice má jedinečnou možnost reprezentovat KLDR v zahraničí. Konkrétně se stará například o komunikaci s novináři (kteří, pokud napíšou něco nepěkného, se do země již nikdy nepodívají), obchodní záležitosti nebo zajišťuje turistické výlety do Severní Koreje a všechny záležitosti s tím spjaté - tedy (ne)doporučuje vydávání víz. Za tuto činnost byl odměněn řadou severokorejských vyznamenání a dostal dokonce i osobní dar od Kim Čong-ila.

Vzhledem k mediálnímu obrazu, kterého se nám běžně o KLDR dostává, je Alejandro Cao víc než zvláštní postavičkou. Nedá se mu sice upřít, že některé aspekty reality v Severní Koreji jsou pro západní svět vskutku inspirativní (to se ale týká především konfuciánské tradice a z toho vyplývajícího chování lidí), avšak každý z nás si jistě položí otázku, jak může tento člověk tak vášnivě hájit režim, v němž je pravděpodobně potlačována celá řada základních lidských svobod? Je otázkou, co všechno tento člověk pendlující mezi Pchjongjangem a Katalánskem viděl a zažil a co mu naopak zůstalo skryto a nebrání mu tak v zuřivé obhajobě KLDR. Nebo je zkrátka podobného smýšlení. Jedno je však jisté. Jeho zapálení pro věc mu můžeme jen závidět. Měl svůj sen a za ním si šel. Dokázal nejuzavřenější režim na světě přesvědčit o své absolutní příchylnosti k němu a to až do roztrhání těla. Můžete se ostatně přesvědčit na vlastní oči. Alejandro Cao de Benós obhajuje KLDR na nepřátelské půdě pořadu El gato al agua v následujícím videu...




Při osobním setkání tento člověk působí příjemně, není to žádný severokorejský řezník, i když ta černá "uniforma", co nosí, mu pár bodů prvotní sympatie ubírá. Faktem je, že z jeho přednášek si člověk odnese přesně odlišnou verzi o té nejuzavřenější zemi světa a její vizi mezinárodních vztahů, než jak tomu bývá všude jinde. Alejandro Cao se ovšem umí i naštvat; s radostí sice odpovídá na nejzapeklitější otázky o KLDR a často vás tam pozve, abyste si udělali vlastní úsudek, nicméně občas reaguje značně popudlivě. V posledních letech se Alejandro Cao stává čím dál známější tváří, zvláště v souvislosti s nedávným úmrtím vůdce Kim Čong-ila. Právě Alejandro Cao byl jediným člověkem, jenž se k dané záležitosti vyjadřoval ze strany KLDR ve velké většině světových médií. Více o tomto zvláštním rodákovi z Katalánska můžete zjistit kupříkladu na následujících odkazech:


AKTUALIZACE 01/2014:

  
Alma roja, sangre azul.
Editorial Base, 2013
Na konci roku 2013 vydal Alejandro Cao svůj vlastní životopis nazvaný docela trefně Alma roja, sangre azul ("Rudá duše, modrá krev"). Přibližuje v něm svůj život, který se již od raného mládí točí jen a jen kolem KLDR. Zajímavé jsou jeho postřehy ze samotných začátků svého vztahu s tímto uzavřeným státem. Ačkoliv se v knize věnuje především svému životu a své vlastní činnosti spojené se Severní Koreou, občas se zmíní i o osobních poznatcích ze svých četných návštěv a pobytů v zemi. Dojde dokonce i na poměrně kritický pohled v rámci pro KLDR těžkých 90. let, nicméně jde spíše jen o malou kapitolku knihy čítající takřka 200 stran. 

Kromě zájemců o problematiku pravděpodobně nejuzavřenější země světa je tato kniha zajímavou lekcí a možná trochu i návodem pro každého, kdo hledá cestu, kterak si splnit životní sen. Alejandro Cao je totiž důkazem, že to jde, ať je ten sen sebepodivnější.





1 komentář:

  1. Ola! Recipročně, (ten filmový tip na faerský Sedmikrásky - i když s tím, že jsou k nalezení na Ulož.to jsem asi kecal), jsem se mrkl na tvůj blok a nelituji, zajímavé počtení. Alechandro je pachák! Ale je fuckt, že mě tací poblouznivci jsou sympatičtější, než ti ryze kariérističtí prospěchářští komunisti typu Dolejš. Tohle asi znáš, ne?
    http://www.youtube.com/watch?v=wWo_9UVk87g

    OdpovědětVymazat